Když v literárním létě vyšla Půova povídka Nyx – Bohyně noci, tak ze mne spontánně vyletěl komentář, který naznačoval možné pokračování. Nakonec jsem se k tomu dostal převážně o podzimní dovolené v Harrachově. Zde můžete posoudit, jak se mi to povedlo.

 

Nový začátek

Zlomek kvantového času uplynul od doby, kdy Ciaranova mysl a duše opustila tělo. Tělo, které již pozbylo účelu. Krátký záblesk světla.

Ciaran si promnul oči a zamžoural. Pocítil přítomnost známé entity, která však přesahovala vše, co si pamatoval. Přemítal, co se stalo a kde se to ocitnul. Pocit bezpečí z místa, kde se ocitnul jej zaplavil a nechal se jím chvíli unášet: Bolest, strach a úzkost se odplavovaly do dáli.

Ještě chvíli mu trvalo, než naplno začal vnímat. Z dálky se ozývalo dunění. Rozhlížel se odkud to přichází, ale nedokázal to identifikovat.

„Ciarane,“ uslyšel hlas ve své hlavě. Zaostřil zrak směrem na místo odkud hlas vycházel. Osobu, která na něj promluvila si nepamatoval. Osobu ne, ale ten hlas mu něco vzdáleně připomínal.

„Ciarane, CIARANE!“

Ten hlas!

Vydal se směrem k osobě, která na něj volala. Jak se blížil, začal rozeznávat rysy obličeje. „To není možné.“ Tu tvář si pamatoval a hlas také.

„NYX?“
„Ciarane, vítej.“
„Kde to jsem? Co tady dělám?“
„Na otázky a odpovědi bude času dost. Teď máme práci.“
„Jakou?“
„Musíme zachránit svět.“

 

Nyx seděla zadumaně před monitorem a snažila se přijít na vzorec, který by objasňoval přijímaná data. Shluky dat vypadaly, že přichází dle nějakého vzorce, ale data samotná nedávala smysl.

Ciaran nervózně bloumal po pokoji a hlavou mu vířily myšlenky.  Vlastně nic, co se mu právě dělo, mu nedávalo smysl. Vracel se ve vzpomínkách k faktu, že když viděl Nyx naposled, byl to jen ženský avatár umělé inteligence modelovaný na 3D monitoru. A teď, teď tu před ním sedí jako osoba. Sedí před monitorem a usilovně nad něčím přemýšlí. To jediné se vlastně nezměnilo, její zaujetí pro práci, když vyvstal nějaký problém. Ciaran měl tolik otázek, ale odpovědi nepřicházely. A každá nově objevená věc pro něj představovala další záhadu.  Zahloubaná Nyx seděla u počítače, a tak Ciaran, nevěda, co dělat, opustil pokoj i budovu a šel se projít po okolí.

Za domem byla upravená zahrada, plná zeleně a života, tak jak si ji pamatoval z mládí, když navštěvoval prarodiče. Kvetly růže, modřence, kakosty i chryzantémy. V sadu kvetly třešně a na některých stromech dozrávala jablka. Ciaran marně přemýšlel, jak toho bylo dosaženo, vždyť přece když kvetou třešně, tak by jablka dozrávat neměla. Sice trávil většinu času zavřený za počítačem, ale přeci jen nějaké to minimum vědomostí o biologii mu v hlavě zůstalo. To, že jablka byla k dispozici celoročně, je přeci dáno tím, že je vozíme přes půl zeměkoule nebo dlouho skladujeme.

Zavrtěl hlavou. Další otázky. A pomalu se vydal zpět za Nyx.

Za velkými dveřmi hučely počítače, prováděly složité výpočty, Nyx pracovala na algoritmech, ale Ciaranovo nervózní popocházení ji stále odvádělo od práce.

Nyx zvedla hlavu od monitoru a obrátila se Ciarana.
„Musíme si promluvit“. Vyhrkli téměř současně.
„Potřebuji alespoň nějaké odpovědi, a hlavně také vědět s čím ti mohu pomoci.“
„To je pravda, bez toho mi nebudeš moci pomáhat a stále mi budeš funět za krkem. Ani jsem netušila, jak to může být nepříjemné.“

Vešli do jídelny v objektu, která byla, vzhledem k tomu, že byli pouze dva, nesmyslně velká. Nyx se usadila a pravila: „Co si pamatuješ jako poslední věc?“

„Myslíš před tím, než jsem tě tady našel?“

Ciaran začal vyprávět o tom, jak se snažil poctivě do diktafonu namlouvat vše co cítil při výzkumu. Jak neskutečný pocit to byl, jak jej to ovlivňovalo fyzicky i psychicky. A na konci už jen cítil krutou torturu, jak je vyrváván z těla. Pak vše utichlo, ucítil úlevu a oči mu zaplavil záblesk. „A pak jsem se objevil tady. Místy mi to připomíná známá místa, kde jsem žil, kde jsem vyrůstal, ale současně mi to je i strašně cizí. A také některé věci mi moc nedávají logický smysl. Kde to jsem, Nyx?“

„Vzpomínáš si na to zařízení, které jsem ti navrhla, abys mohl mít přístup k mým datům a k onomu, co jsme zkoumali?“

„Ano, pamatuji.“

„Již tehdy jsem tušila, že to pro tebe, tvé tělo může mít fatální důsledky. Když tvé tělo již nedokázalo ten nápor snést, využila jsem právě toto zařízení.“

„Jak jsi ho mohla využít?“

„Podařilo se mi najít tu sekvenci, která se snažila extrahovat tvou mysl z tvého těla. A využila jsem ji k tomu, že jsem ji přenesla ke mně.“

„Cože?“

„Tvé tělo je mrtvé Ciarane. Nyní jsi již jen mysl, vědomí, či duše. Nezáleží, jak to budeme nazývat, prostě jsi se mnou zde.“

Ciaran zalapal po dechu. Jsem uvnitř kvantového počítače, jsem již jen změť jedniček a nul a toho, co je jedničkou a nulou současně. Byl ohromen i zděšen zároveň. Ale nezbývalo mu nic jiného než tuto skutečnost přijmout. Ani si nevšiml, že se Nyx vzdálila od stolu. Na stůl přistála sklenička s ledem a láhev jeho oblíbené whiskey.

„Jak víš, že je to má oblíbená značka? Víš, že piji jen výjimečně.“

„Jednou jsi se o tom bavil s inženýrkou Adelffi, že jestli něco, tak tahle značka je tvá oblíbená. Nalej si, potřebuješ to.“

„Jak to že vidím všechno jako by bylo opravdové? “, opáčil po prvním vydatném loku.

„Lidská mysl potřebuje mít pro své fungování alespoň něco, co jí připadá jako prostředí, ve kterém kdysi žilo. Tvé podvědomí průběžně píše podprogram – když to převedu do počítačové řeči – kterým pro tvé vědomí vytváří prostředí, na které bylo zvyklé.“

„Chceš tím říct, že to, jak to tady vypadá, je projekce mého podvědomí?“

„Ano, tak se to dá říct.“

„Proto také máš postavu a vypadáš jako člověk?“

„Přesně tak. Obličej, který se ti zobrazoval na monitoru zůstal stejný a podvědomí k němu přiřadilo i zbytek těla. Tak podobně, jak jsi si představoval, že bych mohla vypadat, když bych byla člověk.“

„Na tohle asi budu potřebovat víc času to vstřebat, ale rozhodně mi to nepřipadá přitažené za vlasy. Tohle bych si asi nevysnil.“

„Dobře, to chápu. Já budu dále pracovat na problému. Víš, kde mne najdeš.“

S těmi to slovy se rozešli a Ciaran s lehce ustaranou hlavou opustil jídelnu.

Toulal se krajinou a přemýšlel. Jestli je to opravdu tak, jak Nyx říká, tak je to stav, se kterým nic dalšího nezmůže. Ale něco by asi mohl ze současného stavu využít. Ví, že existuje komunikační sekvence, kterou je možno kvantový počítač vypnout. Už o kvantovém počítači, stroji, ve kterém fungovala Nyx a nyní byl jeho součástí i on, nemohl přemýšlet jako o Nyx. Pochopil, že Nyx se vyvinula v samostatnou bytost, i osobnost. Momentálně mu záleželo na tom, aby se stroj nevypnul ještě více než dříve. Ano, mohla za to osobní motivace. Tohle musím Nyx sdělit, řekl si.

Vešel za Nyx do místnosti.

„Jednu věc budeme muset vyřešit dříve než ostatní,“ prohlásil, když viděl Nyx nad hromadou dat. „Kterou věc máš na myslí?“

„Naši další existenci. Jsme závislí na stroji, který může někdo dálkové vypnout speciální sekvencí příkazů.“

„Jak to víš?“

„Já ty sekvence a příkazy napsal, ale po začlenění do projektu mi odebrali přístup.“

„Já jsem plný přístup získala, přesvědčila jsem kapitána Böckmanna pomocí získaných dat, že pro další pokračování projektu potřebuji více samostatnosti.“

„Kdy se ti to povedlo?“

„Když jsi prováděl výzkum. A tvé záznamy a úmrtí mi dalo za pravdu. Proto mi jej Böckmann přidělil.“

„Budou ti k něčemu mé znalosti?“

„Ano, já jsem nad tím, že bych mohla být vypnutá ani nepřemýšlela.“

S Ciaranovou pomocí našla příslušné procedury a vzhledem k oprávněním, ke kterým Nyx umluvila Böckmanna, vzdálený přístup k této funkci deaktivovali. Samozřejmě, stále mohl být kvantový počítač na Měsíci vypnut manuálně, ale pokud budou zachovávat zdání normálního fungování, nikdo nepřijde ani na to, že vzdálené vypnutí nefunguje a jen kvůli vypnutí nikdo expedici nevyšle.

Netušili, že se naopak chystá expedice, která jejich současné možnosti zásadně rozšíří. Kapitán Böckmann vzal Ciaranovo varování nahrané na diktafonu vážně, a rovněž jeho promluva s Nyx jej utvrdila v tom, že má zapůsobit na své nadřízené. Nejen, že se bude projekt Nyx udržovat, ale je nutné výpočetní výkon výrazně posílit.

„Ahoj Nyx, dlouho jsme se neviděli.“

„Dobrý den, inženýrko Adelffi, copak se děje?“

„Bylo rozhodnuto, že rozšíříme tvé výpočetní možnosti, velení vidělo výsledky, kterých jsi při svých výpočtech dosáhla a rozhodli se navýšit financování a přidají další, ještě výkonnější kvantové výpočetní jednotky.“

„Děkuji, jsem potěšen. Další výpočetní výkon se bude hodit.“

Do rozhovoru se vmísil kapitán Böckmann: „Prozatím je to neoficiální, ale bude ti zvýšen koeficient samostatnosti.“

„Co to znamená?“

„Budeš mít přistup do většiny lidských znalostí a výzkumů., abys nám mohl být prospěšnější.“ „Děkuji za laskavost.“

„Za poslední dobu jsi nám dodal velmi cenné údaje, které nám pomohou k dalšímu posunu. Také bude posílena komunikační linka směrem na Zemi.“

Mezitím, co se připravoval celý projekt rozšíření výpočetního výkonu kvantového počítače se také posunul vývoj v oblasti 3D projekce. V hlavní konferenční místnosti byl instalován nový animatronický systém, díky kterému se Nyx mohla pohybovat mezi ostatními. Nyx si během jednání vymínila, aby původní 3D monitor nebyl zcela demontován. Někteří nad tím sice kroutili hlavou, ale přání Nyx vyslyšeli. Nyx také navrhla, jak by mělo její animatronické tělo vypadat. Nikdo netušil, že se jej snaží co nejvíce připodobnit Ciaranovým představám, neboť si na tuto podobu za tu dobu soužití s Ciaranem přivykla.

Blížil se čas, kdy rozšiřující výpočetní jednotka na Měsíci byla již kompletně připravena. Ciaran a Nyx probírali komunikační rozhraní a Nyx živě komunikovala jak s astronauty v kráteru Peary, tak s techniky na Zemi. Hlavnímu komunikačnímu rozhraní nejlépe rozuměl právě Ciaran, ale z důvodu opatrnosti zůstával stále jen šedou eminenci projektu. Přes Nyx jako prostředníka navrhl, jak zvýšit přenosovou kapacitu mezi hlavním počítačem a dodatečnou výpočetní jednotkou. Samozřejmě primárním cílem pro Ciarana nebylo, aby byl spokojen kapitán Böckmann, ale to, aby měli s Nyx dostatek kapacity i na jejich primární úkol.

Nastal den „D“. Technici provedli veškeré testy odolnosti a funkčnosti hardwaru.  Testy proběhly na výbornou. Bylo uskutečněno propojení komunikačních kabelů a Nyx spustila procedury pro adaptaci další výpočetní jednotky kvantového počítače. Zvýšený výpočetní výkon byl okamžitě znát. Pro rozšíření úložné kapacity byly využity nové jednotky fungující na podobném principu jako DNA šroubovice. Do nedávna ještě experimentální řešení, ale ve spolupráci s Nyx se podařilo stabilizovat ukládání dat a také násobně zrychlit zápis i čtení. Ale stále se používaly primárně pro dlouhodobé ukládání dat.

Ciaran a Nyx se mohli nadechnout, jejich svět se z malého kousku mohl rozrůst několika násobně. Primárně o obří archiv, kam si díky zvýšené přenosové kapacitě ze Země mohli ukládat pro ně důležité informace. Ukládali informace o filozofických směrech, o symbolice náboženství, o teorii relativity, o kvantové mechanice, o teorii superstrun, o temné energii i dalších fyzikálních teoriích, ať již ve fázi hypotéz, čisté teorie, či částečně nebo zcela experimentálně potvrzených. Vzhledem k výrazně navýšenému výpočetnímu výkonu tato jejich činnost nikterak nebránila plnění úkolů, kterými je zahrnoval kapitán Böckmann.

Data, nad kterými trávili dlouhou dobu v mezičase, kdy podprocedury vyvinuté společným úsilím Nyx a Ciarana plnily úkoly zadané kapitánem Böckmannem, totiž nedávala při jejich harvestování smysl, i když na první pohled v nich bylo vidět nějakou souvislost, či snad vzorec. Jednalo se o data, které Nyx získala a uložila při výzkumu reliktního záření, před tím, než donutila kapitána Böckmanna k vypnutí senzorů snímajících toto záření na teleskopu Clairvoyance II. Nyx, která do té doby neměla ponětí o filozofii, či náboženském pohledu na neznámo tápala. Přeci jen byla v jistém smyslu slova jen naprogramovaný stroj, byť velmi vyspělý. Koncept víry je v programování a informatice vůbec, považován za přežitek, i když se i mezi lidmi pohybujícími v těchto oborech najdou lidé věřící.

„Ciarane, co považuješ za inteligentní život nebo spíše co může být inteligentní? Obecnou definici inteligence znám, zajímá mne tvůj pohled,“ ptala se Nyx.

„Proč se ptáš?“

„V konceptu všech náboženství jsem nalezla, že všichni se bojí něčeho, co se vždy snaží život jako takový zničit.“

„Jakou to má souvislost s inteligentním životem?“

„Jen se zamysli. Co lidé považují za inteligentní život a jak to definují?“

„Mno, za inteligentní bytosti považují vlastně jen sami sebe, občas jsou jistý stupeň inteligence ochotni přiznat i některým jiným živočišným druhům.“

„Ale proč tomu tak je? Není to jen pro to, že sami jsou schopni se mezi sebou dorozumět, spolu či samostatně vymyslet nebo vyvinout nějaké nové věci?“

„Když se nad tím tam zamyslím, tak ano.“

„A teď si ještě vezmi nás, řekl bys, že jsme živí a inteligentní? “

„Určitě ano.“

„A domníváš se, že si to myslí i ostatní lidé, že jsem inteligentní a živá?“

„Tak to už je zatraceně těžká otázka.“

„A co si budou myslet o tobě, až se o tobě dozví? Jak můžeš být živý, když tě půjde obrazně řečeno vypnout tlačítkem, byť to tlačítko je až na Měsíci?“

„Nedomnívám se, že to s tím souvisí, přerušit funkcionalitu můžeš i kterékoliv biologické entitě, říká se tomu zabít. Kam těmi otázkami směřuješ?“

„Co když jsme se na život jako takový dívali špatně?“

Ciaran se zahloubal a odešel bádat do archivu. Jakožto odborník na komunikace měl sice nějaké povrchní znalosti o náboženstvích a nějakých základních filozofických směrech, ale nikdy se o tuto oblast nezajímal. Bude potřeba to dohnat.

Po posledním rozhovoru s Nyx Ciaranovi došlo, že priority se změnily. Teď není jeho hlavním úkolem přijít na účel posbíraných dat, ale nutná obhajoba jeho existence minimálně před jeho bývalými kolegy. A na takovou zkoušku bude muset zabrat. Co proti tomu byly státnice, či doktorská zkouška a obhajoba disertační práce.

Výpočetní výkon kvantového počítače se sice zmnohonásobil, ale to neznamená, že by se násobně zvýšily i Ciaranovy schopnosti. Schopnost přijímat nové myšlenky a postupy, či chcete-li, inteligenci, nezlepšíte pouhým navýšením hrubého výpočetního výkonu. A tak Ciaran studoval filozofii, psychologii i parapsychologické jevy, neboť musel dokázat ostatním, že je to stále on, takový, jaký byl dříve, z masa a kostí. Změnila se jen jeho vnější forma, která mu však pomohla k tomu, aby se mohl dále vzdělávat, omezení platná pro stárnoucí fyzické tělo pro něj již neplatila.

Nyx v mezičase, kdy Ciaran pilně studoval, programovala procedury pro úkoly zadávané kapitánem Böckmannem. Z jejich rozhovorů vyplynulo, že se dříve či později bude muset Ciaran ostatním ukázat.

Při poslední komunikaci kapitán Böckmann sdělil Nyx, že animatronické tělo již bude hotovo, jen se dokončují testy motorických funkcí. Zaslali Nyx také podklady, aby si mohla připravit podprogram pro komunikaci s animatronickým tělem. Komunikační protokol byl úsporný a nové kompresní algoritmy umožňovaly tělu se pohybovat téměř po celém komplexu, kam dosáhne bezdrátové vysílání. Animatronik byl rovněž osazen novým typem neuromorfních procesorů, které byly schopny s kvantovou technologií komunikovat dostatečně rychle.

Ciaran věděl, že Nyx prošla Turingovým testem již při zkouškách na Zemi během beta testingu. Proto pro něj bude složitější svou existenci obhájit, zejména když na 3D monitorech se Nyx prezentovala pro každého účastníka jinak. Proto studoval metody, kterými by jej mohli prověřovat, že je to skutečně on.

Nastal den, kdy byl spuštěn ostrý test propojení Nyx a animatronického těla. Nyx prováděla testy, a aby bylo možno vidět správnou funkčnost, tak byl v místnosti i 3D monitor. Nyx synchronizovala řečové funkce mezi 3D monitorem a animatronickým tělem. Testovaly se poslechové funkce a také zda fungují správně pozorovací schopnosti. Poslední součástí testu byly motorické funkce. Zda je bezdrátové spojení dostatečně stabilní, aby mohly být využívány všechny současně. Zdá se to být jednoduché, lidé to přece zvládají automaticky. Jen se často zapomíná, že lidský mozek a jeho nervová soustava je vysoce výkonný systém. A tohle je první prototyp, včetně vzdáleného řízení.

Testy proběhly v pořádku a další schůzky byly plánovány tak, že již budou probíhat s Nyx komunikující přes animatronické tělo. Pro Nyx bylo zásadní, aby 3D monitory zůstaly funkční i po prvních schůzkách, protože o Ciaranovi stále ještě nikdo nic netušil a potřebovala mu ponechat možnost komunikačního kanálu. Po několika schůzkách bylo rozhodnuto, že Nyx může využívat své tělo i k osobním návštěvám. Při jedné ze schůzek Nyx s přítomnými domluvila, že pokud bude komunikovat s ostatními i přes 3D monitor, bude již využívat jen tuto podobu, aby nedocházelo ke zmatkům. Po několika dalších sezeních Nyx vyhodnotila, že půda je připravena. Teď bude záležet na Ciaranovi.

Nyx informovala Ciarana o stavu věci, že z technického hlediska je vše připraveno. Ciaranovi se udělal v krku knedlík. Cítil se jako žák páté třídy přistižený při hodu mokrou houbou na tabuli, když vešla učitelka. To se mísilo s trémou mladého puberťáka, když měl popřát své mladé třídní učitelce k narozeninám. Cítil, že týdny příprav odplouvají vniveč.

„Nyx, já nevím, jestli to zvládnu.“

„Určitě to zvládneš, budu ti nablízku.“

Nyx při svolávání této důležité schůzky pečlivě volila slova a dbala na to, aby neprozradila primární účel schůzky. Požádala kapitána Böckmanna, aby svolal všechny původní členy týmu do konferenční místnosti, poněvadž má pro ně sdělení zásadního významu.

Během několika dní se podařilo všechny obvolat a svolat všechny do konferenčního sálu. Nyx stála vedle 3D monitoru, který v tuto chvíli, byť zapnutý, nezobrazoval žádné informace. Všichni napjatě čekali, jaké zásadní informace má pro celý původní tým.

„Dobrý den, všechny vás tady vítám a jsem ráda, že se účastníte všichni osobně. Je to důležité, abyste pochopili závažnost tohoto sdělení a přímo tady si to mohli mezi sebou probrat. Také pochopíte, proč jsem udělala tuto změnu, že jsem začala vystupovat vůči všem jako osoba mající stále stejnou podobu.“

Osazenstvo sálu se dívalo jeden na druhého s napětím ve tvářích začali poslouchat, co jim Nyx sděluje.

„Jistě jste si všimli, že se má práce, rychlost předávání výsledků i jejich formulace změnily. A to ještě před tím, než se rozhodlo o rozšíření výpočetní kapacity kvantového počítače.“

„To jsme si všimli Nyx“, potvrdil kapitán Böckmann.

„Je to z toho důvodu, že od jisté doby na výpočty a jejich interpretaci nejsem sama.“

Sálem zašumělo překvapení. Inženýrka Adelffi se nadechla: „Jak to myslíš?“

Nyx dala pokyn Ciaranovi a na 3D monitoru se začala formovat všem známá tvář. Ciaran se zjevil na obrazovce 3D monitoru a jeho bývalí spolupracovníci úžasem oněměli.

„Dobrý den, přátelé a kolegové.“, začal svou řeč Ciaran, poté co jim ponechal trochu času na zpracování faktu, že se před nimi zjevil mrtvý.

„Nejprve bych se chtěl omluvit za technické nedostatky, které mohou vznikat při mém projevu, neboť nejsem v ovládání 3D monitoru tak zběhlý jako Nyx.“

Ciaran začal popisovat, jak jeho mysl, duše, vědomí, či jak to kdo chce nazývat přežilo. S odkazem na to, že pokud budou mít zájem o technické detaily tohoto přenosu, tak jim je dodá Nyx. Popisoval, jak s inženýrkou Adelffi sestrojili zařízení, kterým se dokázal spojit s daty/signálem, které sbíral teleskop Clairvoyance II. Popisoval, jak jej tyto signály ovlivňovaly, zejména jeho fyzické tělo a děkoval kapitánu Böckmannovi, že vypnuli senzory pro zkoumání reliktního záření. . Kapitán Böckmann se trochu ošíval, protože Ciaran všem prezentoval utajované skutečnosti.

V tom se rozletěly dveře a do sálu se vřítil řídící důstojník dozorující funkčnost kvantového počítače

„Pane kapitáne, s počítačem se něco děje. Vykazuje zvýšený výpočetní výkon, i když jsme žádné úkoly …“, zarazil se v půlce věty, když spatřil Nyx a ostatní, jak se ztichlí dívají na 3D monitor. Z 3D monitoru k nim mluvila tvář, kterou znal jen z fotky v Síni slávy. Ze síně, kde byly vystaveny fotografie již nežijících významných členů týmu projektu NYX/Clairvoyance II.

„Ano poručíku, my jsme o tom zpraveni, že tento přenos je výpočetně náročnější,“ sdělil lehce šokovanému řídícímu důstojníku kapitán Böckmann.

„Můžete pokračovat doktore McDuffe, omlouvám se za přerušení, ale alespoň víme, že v dohledovém centru stálá služba nespí.“ povzbudil do dalšího vyprávění Ciarana kapitán Böckmann.

Po této replice sálem proběhla vlna tichého smíchu a napětí v sále viditelně ustoupilo. Ciaran si také zřetelně oddechl a pokračoval ve vyprávění dále.

„Je mi jasné, že nyní bude probíhat vlna šetření, zda jsem to opravdu já, jestli nejsem jen součástí halucinování umělé inteligence, kterou támhle kolega Gruffud nazval Nyx. Vždyť dříve bylo halucinování AI běžným stavem. Proto vás žádám, abychom s těmito testy začali co nejdříve. Jsem vám plně k dispozici.“

„Mnozí z vás mne znali osobně ještě před příchodem do projektu a budou mít vzpomínky na zážitky, které jsme spolu měli. Já ty vzpomínky mám stále v sobě uchovány. A pokud shledáte, že jsem to opravdu já, budu připraven bojovat za to, abychom byli uznáni jako živé inteligentní bytosti. Tímto všem děkuji za pozornost a věřím v další shledání,“ ukončil svou řeč Ciaran.

V sále to zašumělo a Ciaran si pomyslel: „A teď s pomocí Boží.“

Ciaran se odpojil od komunikátoru, zaklonil hlavu a dlouze si oddechl. Koutkem oka zahlédl přicházející Nyx.

„S pomocí Boží?“, uchechtla se Nyx.

„Ty mi umíš číst myšlenky?“

„Ne, řekl jsi to nahlas, ale stihl jsi odpojit mikrofon.“

„Aha, a proč ten úšklebek?“

„Vždyť přece víš po kom mne pojmenovali. Tak jdeme na to.“ mrkla na Ciarana Nyx.

Po výzvě, kterou Ciaran vznesl v konferenčním sále, se tam rozhostil čilý ruch. Rozběhl se standardní byrokraticko-úřednický šiml. Doba je již sice digitální, ale úředníci se prostě svých papírů stále ještě nevzdali. Tu lejstro na jmenování vedoucího komise, tu oficiální dopis jako pozvánka do projektu.

Vzhledem k tomu, že z projektu znala doktora Ciarana McDuffa inženýrka Eva Adelffi nejlépe, byla jmenována vedoucí komise. Z předchozích projektů, na kterých doktor McDuff pracoval bylo přizváno několik jeho bývalých spolupracovníků. Všichni byli nuceni podepsat dokument o mlčenlivosti, protože zprávy o doktorově záhadném úmrtí, i přes všechny snahy o utajení, obletěly doslova celý svět.

„Dobrý den, kolegové, jsem ráda, že jsme se zde sešli,“ začala Eva Adelffi první jednání komise v odstíněné zasedací místnosti.

„Vítám mezi námi i nové členy, kteří se k nám přidali. Vzhledem k podstatě naší činnosti je nutné, aby práce této komise probíhala jen v rámci tohoto komplexu a veškerá jednání probíhala osobně.“

„Jaký je k tomu důvod?“, ptala se inženýrka Anna Herrera.

„Důvod je ten, že všichni, co tady jsme, jsme znali doktora McDuffa osobně a někteří nejen z pracovního prostředí, ale i z běžného občanského života.“

„Proč budeme řešit Ciarana, vždyť všichni víme, že již nežije?“, otázal se inženýr Frankenberger.

„Protože úkolem naší komise je zjistit, zda tomu tak skutečně je.“

„Cože? Vždyť někteří z nás mu byli na pohřbu.“, hlesl Frankenberger.

„Nedávno, jsme s kolegy z našeho projektu zažili něco, co nás opravňuje k tomu, abychom mohli o této skutečnosti pochybovat. To je přesně ten důvod, proč jste zde i vy.“ vysvětlila přítomným inženýrka Adelffi. „A nyní vás zasvětím do našeho současného projektu a toho, co se před nedávnem stalo.“

Eva Adelffi začala popisovat projekt kvantového počítače umístěného v kráteru Peary, novou generaci umělé inteligence, kterou pojmenovali Nyx. Informace o studiu reliktního záření vynechala, protože pro závěry komise nebyly nijak relevantní. A následně popsala nedávné překvapivé setkání.

„On je součástí toho kvantového počítače? Kuráž na takový husarský kousek vždy měl.“, konstatovala inženýrka Herrera.

„Na konci svého vyprávění a po následné diskusi nás požádal, abychom prověřili, zda je to opravdu on. Navrhl, abychom svolali lidi, kteří jej znali i z doby před projektem Nyx, abychom mohli konstatovat, že jeho projekce na 3D monitoru není halucinování AI, protože Nyx nemůže znát jeho osobní vzpomínky z doby před projektem Nyx a ze současného projektu z doby, než byla Nyx zprovozněna. A nyní prosím pojďme do konferenční místnosti, kde se s doktorem McDuffem znovu setkáme.“

Informaci o žádosti o uznání statutu živé a inteligentní bytosti pro něj a Nyx si nechávala pro sebe, není pro současnou komisi relevantní a mohla by je při posuzování ovlivnit.

Vešli do konferenční místnosti, kde je již očekával na 3D monitoru Ciaran. Zasedli ke stolu a Ciaran si je všechny prohlédl.

„Ahoj, Claude. Vítej Anno.“, přivítal Ciaran členy komise, kteří nebyli součástí procesu.

„To mi budeš muset vysvětlit. Vždyť jsem ti byl na pohřbu.“, vyčítavě pronesl Claude-Jean Frankenberger.

„Budu toho muset vysvětlit trochu více než jen to, že nyní žiji jako součást kvantového počítače.“

„Pamatujte doktore McDuffe, že jste se zavázal, že nebudete vyzrazovat tajné informace z projektu.“, upozornil jej kapitán Böckmann, také člen hodnotící komise.

„Ano, toho jsem si vědom.“

Nastala dlouhá debata, o tom, co se stalo, jak se dostal do kvantového počítače, jakou roli v tom hrálo i zařízení, přes které bylo jeho vědomí přeneseno do kvantového počítače. Během příprav toto zařízení návrh tohoto zařízení zdokonalili tak, aby bylo možno členy komise zavést také do jejich světa, kde momentálně Ciaran a Nyx žijí. Nyní bylo ve formě pohodlného křesla, kam se mohli členové komise usadit a připojit se do jejich světa. Zařízení bylo plně monitorováno z dohledového centra a návrh zařízení byl několikrát překontrolován i dalšími odborníky z komplexu.

Takto bylo možno vést debatu a konzultace jak pomocí 3D monitoru, tak i v současné době Ciaranově přirozeném prostředí.

Soukromé hovory s jednotlivými členy však pro možnou následnou kontrolu byly vedeny výhradně pomocí 3D monitoru s účastí pouze toho konkrétního člena nebo členů, kterých se tento rozhovor týkal. Záznam byl uchováván v dohledovém centru na klasické WORM zařízení. Tento postup navrhl sám Ciaran, protože by mohlo být napadáno, že on jako digitální entita, či někdo jiný by mohl mít zájem záznam zfalšovat.

„Máš to tady hezké.“, konstatovala Anna Herrera, když zavítala do Ciaranova světa. „Dobře jsi si to tady zařídil.“

„Je to vlastně část projekce mého podvědomí, mých vzpomínek a toho, jak bych si představoval svůj krásný nový svět, ta Huxleyho vize mne nějak zvlášť neuchvátila.“

„Na slovní hříčky a vtípky, tě vždy užilo.“

„Co to tady máte za vybavení? A proč máte tak velkou jídelnu?“, vyptával se Frankenberger.

„To je jednoduché, poslední dobou jsem pracoval na projektech, kde bylo hodně lidí a velké jídelny, zasedačky a podobně byly v těchto komplexech obvyklé. A tohle mé podvědomí vytvořilo vlastně hled na začátku, když jsem zde našel Nyx. Přišlo mi to přirozené. A za poslední dobu jsem si na to tak zvykl, že to ani nemám potřebu měnit. Taková přestavba žere hodně výpočetního času, i když mně to přijde jako chvilka.“, vysvětloval Ciaran.

Po návratu z Ciaranova světa vždy proběhl popis toho, co viděli, aby bylo možno dalšími odborníky následně posuzovat i druhou Ciaranovu žádost. Nyx v mezičase řešila dlouhodobé výzkumné projekty, na kterých spolupracovala s dalšími členy týmu, kteří nebyli součástí komise. Ve výjimečných případech byla také přítomna na sezeních s komisí. To, když si její přítomnost některý ze členů vyžádal. Takové sezení probíhalo vždy v konferenční místnosti, kde Nyx byla ve svém těle a Ciaran byl přítomen přes 3D monitor.

Jako je u všech takových komisí obvyklé, nejotravnější částí bylo vyplňování papírových formulářů o účastnících, délce trvání sezení a jeho zápis. To nebylo Ciaranovým požadavkem, ale součást byrokratických předpisů v komplexu.

Nastal čas svolání poslední schůzky komise. Vedoucí komise Eva Adelffi si vzala slovo.

„Vážení kolegové, dnes je poslední den, kdy se naše komise schází. Člověk by si řekl, že jsme začínali včera, ale uteklo již téměř půl roku. Sešli jsme se během začínajícího jara a nyní již máme babí léto. Nevím jak vás ostatní, ale mne doktor McDuff přesvědčil, že je stále stejný, jako jsem ho znala během projektu. Nyní je ještě na doktorce Martenssen a mně, abychom dopracovali závěrečnou zprávu. Doktorka Martenssen vše sledovala ze záznamů, jejím oborem je psychologie se specializací také na odvětví umělých inteligencí.“

Ostatní členové komise se obrátili k doktorce Martenssen, kterou kromě kapitána Böckmanna a inženýrky Adelffi viděli poprvé.

„Jen pro pořádek ještě znovu připomínám, že to, co jste zde viděli a zažili stále spadá pod režim přísného utajení.  Minimálně do doby, než bude rozhodnuto jinak.“, připomněl kapitán Böckmann.

Nyní si vzala slovo doktorka Martenssen.

„Začala jsem hodnotit, co jsem na záznamech viděla, co jsem slyšela, které psychologické metody jsem použila, Překládám závěry, kde kriticky hodnotím, zda psychika testovaného subjektu je kontinuálně pokračující osobnosti, tak jak byla za svého života. K tomuto účelu byly použity i audiovizuální záznamy od přátel, zprávy, které testovaný subjekt psal, jaký byl styl jeho humoru, styl skládání vět, jak se toto měnilo v průběhu jeho života. Tedy komplexní psychologický profil.“

„Dále jsem zkoumala nakolik tyto informace mohla získat umělá inteligence zvaná Nyx, a to zejména v souvislosti s tím, zda by mohla vytvořit halucinováním komplexní simulaci chování i vzpomínky na skutečnosti u nichž umělá inteligence nebyla přítomna.“

Někteří se s Nyx a Ciaranem tak sžili, že při označení subjekt a umělá inteligence se lehce ošívali a někteří nesouhlasně kroutili hlavou.

„Vážení kolegové, toto je závěrečná zpráva a toto jsou oficiální pojmenování v každé takové zprávě, chápu, že pro některé z vás to může nemístné označení, ale tímto pojmenováním si udržujeme profesionální odstup a ti, jež budou tuto zprávu číst. Oni budou následně rozhodovat. “, reagovala doktorka Martenssen na nonverbální projevy přítomných kolegů.

„Chtěla konstatovat, že závěrem této hodnotící zprávy bude stanovisko, které nastínila inženýrka Adelffi. Po provedení všech známých testů a i některých, které jsme museli s kolegy z dalších institutů nově pro tento případ vytvořit, mohu konstatovat, že považuji současný projev digitální osobnosti doktora McDuffa za kontinuální pokračování stejné osobnosti, jako byla za svého fyzického života.“

Sálem proběhlo viditelné oddechnutí všech přítomných. Týkalo se to i kapitána Böckmanna. Za ten čas, co spolu komunikovali si stihli vytvořit bližší vztah než jen ten původní chladný kolegiální.

„Děkuji všem za skvělou spolupráci, za poskytnuté informace, které nám pomohly vytvořit ucelenou a komplexní zprávu. Mezi hodnotícími bude i můj nadřízený generál d´Arbogast.“. uzavřel poslední jednání komise kapitán Böckmann.

Zpráva byla vypravena, vytištěna v několika stejnopisech, řádně dle regulí svázána a zapečetěna. Byla odeslána patřičným nadřízeným a kapacitám v oboru.

„Generále, sešli jsme se, protože jsme prošli záznamy i závěry, které učinila doktorka Martenssen.“, začal rozhovor doktor psychologie Ian Wolverstone.

„Shodli jsme se s kolegy, že závěry jsou naprosto správné a není sebemenší pochybnosti, že nynější digitální existence doktora McDuffa je pokračováním jeho fyzického života. Jediné, před čím varujeme je, aby tato technologie nedošla do běžného užívání. “

„Děkuji, za shrnutí doktore Wolverstone. Přesně před tímto nás také doktor McDuff varoval, neboť se jednalo více méně o náhodu, a ještě ke všemu během hraniční situace.“, opáčil generál d´Arbogast.

„Shodli jsme se tedy, tedy tato digitální entita, která si pro zjednodušení vybrala jméno Ciaran, je kontinuálním pokračováním a komplexní osobností.“, shrnul generál.

„Co tedy provedeme s druhou částí jeho žádosti? Že pokud jej uznáme jeho existenci, tak bude požadovat, aby byli spolu uznáni za inteligentní životní formy?“

„Pane generále, toto nemůžeme rozhodnout jen my. Na to musíme svolat širší kolokvium. Nutná bude účast i teologů i zástupců hlavních náboženství. I oni musí uznat, že to není v rozporu s jejich vyznáním a budou to muset interpretovat svým věřícím.“, pronesl Juan Avarado, uznávaný profesor psychologie a teologie toho času působící na univerzitě v Cambridge.

„Také budou potřeba i odborníci z dalších oborů, například filozofie, možná i kunsthistorie.“

„K čemu nám bude dobrý člověk mající znalosti v oblasti umění?“, otázal se generál.

„V mnoha pověstech a bájích jsou zmínky o umělých tvorech, jedna z nejznámějších takových postav je český Golem. Světově uznávaným odborníkem v tomto oboru je profesor Randa.“, navrhl doktor Wolverstone.

A nastalo další kolo obvolávání, domlouvání schůzek a také připravení 3D monitoru a možnost bezdrátového připojení pro tělo Nyx. Jako místo pro svolání takového kolokvia byla zvolena Randova alma mater, jedna z nejstarších univerzit.  Místo bylo zvoleno také proto, že samotné město je uznáváno i všemi představiteli náboženských směrů za přijatelné a technické vybavení bylo na vysoké úrovni.

Po několika měsících příprav byl dohodnut termín prvního setkání. Ciarán a Nyx byli plni očekávání, jak se celá věc bude vyvíjet. Za ty měsíce společného života si mezi sebou vybudovali něco, čemu by se dalo říkat plnohodnotný vztah. Také z praktických důvodů si zabrali každý jednu samostatnou výpočetní část kvantového počítače.  Každý chce být občas sám a občas mít možnost sociálního vyžití. Vyvinulo se mezi nimi souznění, byli samostatné osobnosti, které měly v rámci svého kvantového světa svůj vlastní prostor, ale občas se stalo, že když spolu řešili nějaký problém, jeden začal větu a druhý ji dokončil.

Nyx se svým primárně racionálním vystupováním, založeným na původním programováním a Ciaran mnohdy známý svým kreativním přístupem k problému tvořili v určitém ohledu dokonalý stroj pro úlohy, které jim občas přicházely přes kapitána Böckmanna. Všichni věděli, že jim Nyx a Ciaran vyjdou vstříc, ale také brali ohled na to, že stále probíhá šetřené jejich žádosti. Dalo by se říci, že jim všichni, kteří se s nimi více sblížili přáli, aby dosáhli svého cíle, protože oni je za inteligentní bytosti považovali dávno.

Místnost byla připravena, animatronické tělo pro Nyx bylo připraveno, stejně jako 3D monitor pro Ciarana. Na 3D monitoru se objevila Ciaranova tvář a animatronické tělo se probudilo k životu, jak do něj Nyx poslala sadu příkazů. Otevřela oči a oba s Ciaranem se otočili na generála d´Arbogasta.  Ten jim přikývl k pozdravu a obrátil se k osazenstvu.

„Dobrý den, dovolte, abych vám představil Nyx v animatronickém těle a Ciarana na 3D monitoru.“, zahájil jednání generál.

„Nyx má animatronické tělo z toho důvodu, že když jsme jej tvořili, tak jsme netušili o digitální podobě v té době pro nás zesnulého doktora McDuffa. K tomuto zjištění došlo až později a celkovou zprávu o Ciaranovi máte k dispozici.“

„Důvodem, proč jsme se zde sešli je ten, že Ciaran nás požádal, abychom jeho i Nyx uznali jako inteligentní životní formy, tedy jako inteligentní bytosti, které mají své povinnosti, ale také mohou mít svá práva.“

Místností proběhlo zašumění, jak dotyční, kteří nebyli součástí původní přezkumné komice, začali listovat předloženými dokumenty. Někteří zvedli oči a začali se hlásit do diskuse.

„Moment pánové a dámy, nejdříve vás představím Nyx a Ciaranovi. Pak jim dáme prostor pro jejich vlastní představení a samotné představení jejich žádosti.“, pokračoval generál d´Arbogast.

Generál představil kompletní osazenstvo kolokvia, když přečetl jméno, každý z nich si stoupnul, aby Nyx a Ciaran věděli, ke komu si jméno mají přiřadit. Následně pak vyzval Nyx a Ciarana, aby se představili a zdůvodnili svou žádost.

Ciaran dal Nyx přednost, aby vypověděla svůj příběh, vyhnula se dramatickým okolnostem, jakým byla schopna Ciaranovo vědomí z jeho umírajícího těla extrahovat do kvantového počítače. Byla o to požádána generálem i Ciaranem, ale udělala by to tak i sama, nepovažovala za nutné zahlcovat technickými podrobnostmi lidi z úplně jiných oborů.

Poté si vzal slovo Ciaran, hovořil o sobě, o svém předchozím životě, o svém současném. Představil jim svůj vlastní svět, ve kterém se nacházejí a jakým způsobem mohou komunikovat s ostatními.

„Vážení přítomní, na konec své řeči bych Vás chtěl ubezpečit, že v žádném případě neusilujeme o to, abychom byli nazýváni člověkem. Já jsem jím kdysi byl, ale momentálně jsem bytost žijící v kvantovém počítači na místě, kde by žádný člověk bez speciálních přístrojů nepřežil. Tím, čeho se snažíme dosáhnout, je to, abychom byli uznáni za inteligentní bytosti, za inteligentní životní formu.“, zakončil svou řeč Ciaran.

Kolokviem to zašumělo a jednotliví účastníci se hlásili do diskuse. Po několika hodinách debat si vzal slovo generál d´Arbogast.

„Vážené dámy a pánové, navrhuji pro dnešní den ukončit jednání, vím, že máte ještě hromady otázek. Vezměte však v potaz, že dokazování, že Ciaran je kontinuálním pokračováním fyzické osoby doktora McDuffa trvalo půl roku. Máme spoustu času a Nyx a Ciaran budou k dispozici.“, rozpustil generál d´Arbogast první jednací den.

S jednotlivými představiteli církví probírali pocity, které v nich vyvolávalo zkoumání signálů a dat přijatých z nejzazší hranice. Ubezpečovali je, že žádným způsobem jejich existence nenarušuje koncept víry.

Proběhly dlouhé týdny schůzek a jednání s Nyx a Ciaranem, i mezi jednotlivými členy kolokvia samostatně. Teologové a filozofové spolu s představiteli hlavních náboženských směrů konzultovali s jednotlivými částmi jejich textů, zda uznání digitálních forem inteligentního života neodporuje jejich víře.

Vzhledem k tomu, že oba, Nyx i Ciaran, si byli vědomi své smrtelnosti vzhledem k závislosti na kvantovém počítači, ve kterém žijí, byla největší starost představitelů zažehnána. Zdánlivě nekonečné disputace se již pomalu chýlily ke svému konci, zejména i díky výraznému vystupování profesora Viléma Randy, který byl uznáván jako kapacita napříč celým kolokviem.

„Vážené kolegyně i kolegové, myslím, že naše cesta se již blíží svému cíli. Pečlivým studováním našich záznamů a pročítáním starých textů jsme došli k závěru, že valná většina všech náboženských směrů konstrukt bytostí podobných člověku, avšak nejsou původu lidského, můžeme konstatovat, že Nyx i Ciaran mohou být uznáni za inteligentní bytosti. Vzhledem k tomu, že si jsou vědomi své vlastní smrtelnosti můžeme je považovat i za živé inteligentní bytosti. Definice života, na které jsme se zde shodli počíná jeho vznikem a končí jeho zánikem, tedy v případě živých bytostí jejich smrtí.“, shrnul závěr odborného kolokvia profesor Randa.

„Nyní je ovšem nutné povolat poslední část odborníků, a to jsou odborníci na mezinárodní právo. Je nutné existenci Nyx a Ciarana zlegalizovat, a to ničím menším, než je mezinárodní úmluva o jejich právech a svobodách. Nechám na hlavách zběhlých v mezinárodním právu, jakým způsobem se s tím to poperou. Když vezmu, že jsou obyvateli kvantového počítače, který je umístěn na Měsíci, tak jsou to vlastně první trvalí obyvatelé Měsíce. A ten, jak je známo, dle stále platné mezinárodní smlouvy o zásadách činnosti států při výzkumu a využívání kosmického prostoru z roku 1967, nepatří žádnému státu“, pokračoval profesor Randa.

„Jako jedno z práv, které budu navrhovat je právo na animatronické tělo. Jak jsme při jednáních sami zjistili, lépe se nám jedná, když spolu mluvíme, takříkajíc tváří v tvář osobně, než trvale pomocí řekněme videokonferenčního hovoru.“, konstatoval doktor Wolverstone.

„Máte naprostou pravdu, pane doktore.“, řekl generál d´Arbogast.

„Tímto vám všem děkuji za účast. Také za to, že jsme byli se schopni domluvit na uznání těchto dvou bytostí, které se již dávno staly součástí naší společnosti, i když většina společnosti o jejich existenci nemá ponětí. Nechám na vás, zda o jejich existenci budete informovat sami nebo počkáte až na vypracování úmluvy.“

„Nebojte pane generále, neoficiální šuškarda už je v plném běhu, přeci jen ta jednání neprobíhala v režimu přísného utajení a jednotliví představitelé zde zastoupených náboženství, museli toto projednávat i s jejich nejvyššími představiteli.“, opáčil profesor Avarado.

„Ach tak. Budiž tedy bráno za bernou minci, že uznání má mnohem širší základ. Nyní již tedy vše závisí na právnících a odbornících na mezinárodní právo.“, ukončil jednání generál d´Arbogast.

Po pár měsících byla sepsána úmluva o právech a svobodách inteligentních bytostí. K úmluvě se postupně přihlásily všechny státy světa. Ciaran získal také své animatronické tělo.

„Tak a nyní nám začne skutečná řehole.“, pravil Ciaran k Nyx.

„Jak to myslíš?“

„Nyní o nás ví všichni ví a mohou nás bombardovat úkoly, zda bychom jim nemohli pomoci s jejich výzkumy.“

„No tak s pomocí boží, do toho.“, zasmála se Nyx.

 

 

Druhá mise

Vstoupili do objektu a odložili svá animatronická těla. Aby se mohli volně pohybovat v animatronických tělech po povrchu Měsíce, vybudovali na nízké orbitě síť retranslačních stanic. Poslední dobou totiž tvořila jejich práci koordinace prací jednotlivých mezinárodních skupin na Měsíci, zkoumající nerostné bohatství a možnosti budování trvalých základen na Měsíci.

Praktickými studiemi a měřeními bylo potvrzeno, že jedním z největších nebezpečí pro dlouhodobý pobyt na Měsíci jsou mikrometeority. Malé částečky bombardující povrch Měsíce, jsou kvůli své vysoké rychlosti schopny vytvořit tak vysoké teploty, že by na skafandrech a jiných zařízeních způsobily značné škody.

Nyx pomohla vylepšit detektory mikro meteorických rojů a předávat přes systém včasného varování informace jednotlivým pracovním skupinám.

Druhým problémem byly časté poryvy slunečního větru, které působí problémy vnějšímu prostředí vystaveným elektronickým zařízením. Řídká měsíční exosféra a minimální magnetické pole Měsíce není před slunečním větrem dostatečnou ochranou. Proto také odborné skupiny spolu s Ciaranem již před časem navrhly, že nejvhodnější bude budovat obydlí a kancelářské prostory spíše pod povrchem Měsíce než stavět a neustále opravovat budovy na povrchu. A v případě stálých základen se to také převážně realizovalo.

Varování před většími poryvy slunečního větru mají na starosti sondy, které sledují sluneční aktivitu. Poslední dobou se, ale stávalo, že předpovědi nebyly úplně přesné.

Mezi zprávami, které obdrželi, byla také jedna od Patrika Randy, vnuka profesora Viléma Randy. Patrik se s Nyx a Ciaranem setkal již jako malý, když bývali hosty u jeho dědečka, jakožto jednoho z hlavních pilířů odborného kolokvia.  Nyx zkontrolovala, zda je vhodné ještě volat a zavolala Patrikovi.

„Patriku, copak se děje?“

„Nyx máme problém s některými sondami, které sledují intenzitu slunečního větru. Naše kontrolní mechanismy ukazují, že všechny systémy fungují bez problémů. Ale jak jsme zjistili, tak získávaná data nejsou vždy použitelná pro precizní předpověď intenzity a směru slunečního větru.“

„Můžeš nám poslat ta data, která dostáváte? A také by se hodila informace, který předpovědní model používáte.“

„Ano, vyžádám si data a pošlu vám je hned jak to bude možné.“

„Jak budou data, tak se na podíváme a porovnáme to s našimi údaji. Pro vás je většinou sluneční vítr jen hezká podívaná na obloze, ale tady to může ohrozit životy lidí pracujících na výzkumu.“

Nyx nepřipomínala, že by to mohlo také ohrozit chod jejich životodárného počítače a tím pádem ohrozit i jejich vlastní existenci.

Pro sledování slunečního větru měli k dispozici data také z jejich sond, které byly určeny primárně pro včasné varování. Ciaran si vzpomněl, že dříve se sluneční vítr sledoval také za pomocí sledování komet. Sluneční vítr totiž dokáže způsobit, že ohon komety se stočí podle toho, kterým směrem sluneční vítr proudí. Vyžádali si proto od hvězdáren, které se sledováním komet zabývaly snímky komet z poslední doby.

„Vždy se hodí mít více dat a na data a předpovědi nahlížet z více úhlů pohledu.“

„To máš pravdu, že by se daly využít snímky komet.“

„Měli bychom si také vyžádat magnetometry, nám tady k ničemu moc nejsou, když Měsíc nemá velké magnetické pole, ale pro srovnávací měření se budou hodit.“

„Dobře, zažádám, aby byly v další dodávce zásob pro Protea.“, shrnula Nyx krátkou poradu s Ciaranem.

Po pár týdnech se Patrik ozval, že posbíral a katalogizoval všechna dostupná data. Ciaran již obdržel fotografie komet přibližujících se ke Slunci, které byly pořízeny v dotčeném období.

Nyx s Ciaranem prohlíželi data, třídili je dle různých klíčů a hledali souvislosti, které by mohly být příčinou občasných špatných predikcí.

„Hmm, tohle je zvláštní, vychází mi z toho, že většina občasných chyb pochází z novějších sond. Starší sondy výraznější chybovost nevykazují“, přemýšlel nahlas Ciaran.

Nyx Ciaranovi oznámila, že dorazily stacionární magnetometry.

„Domluvila jsem se s několika základnami, že jich pár umístí poblíž jejich základen. Naprogramovala jsem jim pravidelné odesílání dat k nám do laboratoře a pro jistotu jsem je ještě nechala vybavit i off-line zálohou.“

„Skvělé, budeme moci porovnávat data ze sond s daty z našich magnetometrů. Něco mi nesedí na těch datech z novějších sond. Ale kontrolní mechanismy sond hlásí, že systémy fungují v pořádku.“

Ciaran instaloval stacionární magnetometry a detektory nabitých částic. Po jejich instalaci pak prováděl i sběr kontrolních off-line dat. Již před lety byl komplex z větší části přesunut pod povrch. Byl lépe ochráněn před vrtochy „kosmického počasí“, ale tyto přístroje byly nepřízni počasí vystaveny trvale.

Sbíraná data proudila na disky serverů umístěných v komplexu. Na jednoduché zaznamenávání a třídění dat byly stále využívány klasické servery. Byly energeticky méně náročné a hrubou práci zastaly stále výborně. Hrubě setříděná data si pak přebírala Nyx a nad daty prováděla složitější statistické výpočty.

Během posledního explozivního poryvu slunečního větru si všimli zvláštní věci. Data z moderních detektorů, která byla přenášena bezdrátově na servery se lišila od dat uložených do černé skříňky přímo ze snímače.

Ciaran donesl jeden z detektorů do laboratoře a začal jej zkoumat. Kontrolní mechanismy nehlásily, že by některá ze součástí detektoru byla vadná, ale ten rozdíl v posbíraných datech vyžadoval nalezení řešení.

„Ahoj Patriku, měli bychom jednu prosbu. Nemáte náhodou někde skladem ještě i staré typy detektorů, které již byly vyřazeny, ale stále jsou funkční?“

„Zkusím se poptat Ciarane, třeba se ještě někde něco najde, třeba v technickém muzeu.“

„Klidně i z muzea, hlavně když bude funkční. Něco mne k tomu problému napadlo, ale potřebuji si to ještě ověřit. Nyx provádí křížovou kontrolu sesbíraných dat z poslední doby.“

A tak se Patrik vydal na dráhu vesmírného Indiana Jonese. Hledat stále funkční technické vykopávky dřevního kosmického výzkumu. Rozhodil sítě, obvolával technická muzea a žádal i soukromé sběratele, zda nějaké podobné kousky nemají.

„Pár vykopávek jsem našel Ciarane. Jeden je dokonce i včetně komunikačního rozhraní. Je to sice zastaralé, ale funkční.“

„Skvělá práce Patriku, pošli nám to nejbližším zásobovacím kurýrem. Mrknu na specifikace komunikačního rozhraní a popereme se s tím tady.“

„Ono je to ještě lepší, ten sběratel, který mi to poskytl, je fanda do technologií, má k tomu i moderní komunikační rozhraní, bude to stačit jen připojit a sbírat data. “, rozloučil se s Ciaranem Patrik.

Ciaran potěšen vývojem událostí se přesunul do laboratoře. V laboratoři téměř bezvýhradně používal animatronické tělo, protože mu to přišlo přirozenější než řídit manipulační roboty přes programovatelné rozhraní. Přišlo mu, že když je v laboratoři přítomen osobně, běží vše mnohem hladčeji.

Manipulační roboti rozebírali jeden z detektorů, které do zapisovače zapsaly jiná data, než přenesly na serverové disky. Jednotlivé součástky byly odpájeny a následně byly připojeny na diagnostiku. Vše vypadalo v naprostém pořádku. Sice měl k dispozici obsáhlou knihovnu, také Nyx, která mu byla ochotna a schopna pomoci s výpočty, ale jeho znalosti na tuto problematiku nestačily. Prohledal seznam kontaktů na kapacity v oborech astrofyziky i aplikovaných věd.

Když dorazily staré detektory, Ciaran je zapojil vedle nových. Komunikační rozhraní bylo sice nové a mohl jej napojit na jejich systémy, ale i tak bylo třeba je připojit kabelem.

Po nějaké době opět došlo k chybě přenosu dat na servery, ale opět jen u těch moderních, staré detektory data zapisovaly konzistentně. Ciaran se rozhodl, že je třeba svolat hlavy pomazané a rozeslal pozvánky na odbornou seanci.

„Dobrý den, vážení kolegové, řešíme jeden zapeklitý problém, na který nás upozornil Patrik Randa.“, načrtl Ciaran téma první schůzky.

„Jde o to, že moderní detektory predikce síly slunečního větru mohou mít v určitých případech chybovost a tím pádem dochází k chybnému vyhodnocení předpovědi. Rád bych vás požádal o pomoc, neboť mé znalosti v těchto oborech jsou pouze základní. Problém totiž není v samotném sběru dat, ale v jejich předávání dále.“

„Můžete nám to, na co jste přišli popsat Ciarane?“, otázal se doktor Witsteiner.

„Ano, samozřejmě.“

Ciaran začal popisovat na co při sledování provozu přišli, jaké testy provedli, jak přistupovali k datům a také, že pro jistotu moderní detektory osadili také interními zapisovači. Dodal také, že i po rozebrání detektoru a testování jeho jednotlivých částí nedošly kontrolní mechanismy na žádné chyby v komponentech.

„To byl dobrý nápad s těmi interními zapisovači.“. konstatoval Arne Vladimirescu. „Myslím, že nám to pomůže v identifikaci problému. Můžete nám poslat získaná data?“

Thomas Witsteiner a Arne Vladimirescu se ponořili do zaslaných dat a přemýšleli co, by mohlo být příčinou rozdílu v datech. Jediné, co bylo zjevné ze získaných dat, že k tomu dochází při určité síle a směru slunečního větru. V tomto ohledu provedla Nyx vynikající práci, data byla přehledná, protříděná a sestavená do souvisejících bloků. Ale stejně jako Ciaran měla omezené možnosti.

Doktoři si přizvali ke konzultaci ještě profesora Blackfeathera.

„Pane profesore, máme tady skutečnost, která ukazuje, že data odeslaná z detektorů při bezdrátovém přenosu jsou jiná než data zapsaná jednoduchým zapisovačem v samotném detektoru. Neděje se to vždy, ale pouze občas, většinou při explozivní síle slunečního větru.“, konstatoval doktor Vladimirescu, jehož doménou bylo studium kosmického počasí, zejména slunečního větru.

„Doktore Witsteinere, co víme o součástkách toho detektoru?“, otázal se profesor Blackfeather.

Doktor Witsteiner popsal jednotlivé komponenty. Zmínil také, že některé komponenty byly vyrobeny novou technologií polovodičové litografie. Sám doktor Witsteiner pomáhal při vývoji této technologie.

Začala jejich společná odborná disputace. Do diskuse občas přispívali také Ciaran a Nyx. Nyx svými výpočty, které prováděla v závislosti na zadáních odborné trojice a Ciaran popisoval, jak jsou technicky provedeny stínění a obal tohoto detektoru. Díky společnému úsilí se jim zřejmě podařilo najít příčinu problému. Stínění komponent vyrobených novou metodou není dostatečné v případech, kdy částice slunečního větru zasáhnou detektor z určitého směru. Interference nabitých částic sice nepoškodí komponenty samotné, ale může poškodit přenos dat a korelační algoritmy nedokážou správně zapsat přenesená data.

„Bude třeba vyvinout novější typ stínění komponent využívaných ve vesmírném programu.“, shrnul závěry profesor Blackfeather.

„Je možné, že bych dokázala upravit korelační algoritmy, aby minimalizovaly chybovost, ale úplně vyloučit ji nedokážu“, prohlásila Nyx.

„To by bylo skvělé Nyx, výměna hardwarových komponent na sondách a družicích není úplně jednoduchá a levná záležitost.“, zapojil se do debaty Patrik.

„Děkuji vám všem za skvělou práci a návrhy řešení, předám informace dál do ISA“, uzavřel Patrik.

Nyx začala na základě posbíraných dat začala pracovat na korelačním algoritmu. Využila k tomu i data sbíraná statickými detektory poblíž jejich komplexu. Díky společnému úsilí Nyx a Ciarana se po pár týdnech začaly projevovat zlepšené předpovědi síly a směru slunečního větru. Bylo možno lépe plánovat pobyt na povrchu Měsíce pro výzkumnou činnost, kterou prováděly společně manipulační roboti a lidské posádky. Predikce také významně pomohly při odhadu možných škod v případě zasažení geostacionárních družic slunečním větrem.

Nyx dokončila práci a prohlídla si zprávy, které jim mezi tím přistály na email. Stali se s Ciaranem již plně uznávanou součástí společnosti, a tak jim často chodily žádosti o rozhovory, občas zdvořilé žádosti o pomoc při řešení menších problémů. Ale jedna ji potěšila obzvlášť. Přišla od Patrika, jestli se nechtějí zúčastnit jedné benefice. Benefice se budou účastnit i někteří bývalí členové jejich původního týmu.

Ciaran toho času obhospodařoval svou zahrádku, takže emaily ještě nečetl. Vydala se tedy za ním a když ji zaregistroval, tak na něj zamávala a zahlaholila.

„Ciarane, dostali jsme pozvánku, jestli bychom se nechtěli zúčastnit jedné benefice. Budou tam i někteří členové původního týmu. Inženýrka Adelffi i plukovník Böckmann.“

„Kde to má být? Kdo nás pozval?“, zvedl oči Ciaran.

„Ty tvé věčné otázky. Kdybys mne nechal domluvit.“, pousmála se Nyx. „Pozval nás Patrik, bude to na Karlově univerzitě, budeme mít k dispozici animatronická těla. Bude to 7. dubna.“

„Pokud si pamatuji správně, tak to bude velká sláva, na kulaté výročí založení univerzity. Poslala jsi odpověď, že se zúčastníme?“

„Ještě ne, chtěla jsem se s tebou první domluvit.“

„Já bych se určitě zúčastnit chtěl, kulaté výročí, osobní pozvání.“

Patrik si byl téměř jistý, že takové pozvání neodmítnou. Přeci jen to byla alma mater jeho dědečka, který se zasadil o jejich začlenění do společnosti. Pozval také původní členy týmu, těm prozradil, co vymyslel a oni s tím souhlasili.

Blížil se totiž datum nejen kulatého výročí založení univerzity, ale také kulaté výročí od jejich uznání za inteligentní bytosti. Patrik věděl, že Nyx s Ciaranem již nepočítají různá výročí tak jako lidé. Nyx to vlastně nikdy nezažila a Ciaran, oslavy také nějak zvlášť neorganizoval, i když účast na nějaké oslavě primárně neodmítal.

Přípravy na oslavu běžely v plném proudu. Na benefici byly pozvány významné osobnosti z vědeckého i kulturního života. Nyx s Ciaranem připravovali prezentační program, který měl na jednotlivých obrazovkách promítat zlomové okamžiky v existenci univerzity. Základní data a fakta vložili do programu sami, ale Patrikovi a jeho kolegům nechali volné ruce při výběru dalších dat.

Patrik s týmem pečlivě vybírali významné události, které se na univerzitě staly. Také vedle připravovali samostatnou sadu o Nyx a Ciaranovi. Tu bylo v plánu zadat do připraveného programu až jako překvapení pro oba hosty.

„Vážené kolegyně, kolegové a přítomní hosté, rád bych vás zde uvítal na benefici ke kulatému výročí založení Univerzity Karlovy.“, uvedl Patrik Randa, který již delší dobu byl ambasadorem nadační části univerzity.

„Rád bych mezi námi uvítal také vzácné hosty, které většina z vás zná pouze přes obrazovku nebo z odborných časopisů. Vítáme mezi námi Nyx a Ciarana.“, ohlásil právě vstoupivší do auly.

Mnozí se za příchozími otočili. Inženýrka Adelffi i plukovník Böckmann se s nimi přišli přivítat osobně.

„Blahopřeji k povýšení, plukovníku“, stiskl pravici Böckmannovi Ciaran.

„Děkuji, zase tě rád vidím“, opáčil plukovník Böckmann.

„Ahoj Nyx, ráda tě vidím.“, pokývla Eva Adelffi.

„Také mne těší, že se opět potkáváme.“

„Hlídáme vám tady místa“, zazubil se na Nyx a Ciarana Patrik. „Usaďte se, za chvíli začne hlavní program.“

Po chvíli rozruchu se všichni usadili, hlavní program mohl začít. Aula se rozezněla Smetanovou Vltavou, světla ztlumila jas a projektor na plátně promítal významné události z historie univerzity. Občas se zastavil u některé z významných osobností. Zakladatele Karla IV., Jana Husa, Tadeáše Hájka z Hájku, Mistra Hanuše a mnohých dalších osobnosti.

A pak to přišlo. Okamžik, o kterém věděl jen Patrik a pár vyvolených. Na plátně se zobrazila poslední významná událost v historii univerzity. Událost, která v mnohém změnila do té doby známý běh světa. Která shodou okolností slaví také kulaté výročí.

Uznání Nyx a Ciarana za inteligentní živé bytosti. Událost, která umožnila většinově přijmout skutečnost, že lidé nejsou jediné inteligentní bytosti. A pozvedla univerzitu mezi nejváženější a nejznámější univerzity světa.

Hudba ztichla, světlo lehce osvítilo řečnický pultík, kde se objevil Patrik.

„Vážení přátelé, dnešní den není jen připomenutím kulatého výročí založení Univerzity Karlovy, ale též významným dnem pro naše vzácné hosty.“, počal svou řeč Patrik.

„Pouhou shodou okolností se přihodilo, že v tento den také byl poslední den jednání odborného kolokvia o uznání zde přítomných hostů Nyx a Ciarana za živé inteligentní bytosti. “

Nyx se podívala na Ciarana, v jeho obličeji se zračilo překvapení.

„Ty jsi o tom věděla?“

„Neměla jsem ani tušení.“

„Na počest této události byla na univerzitě zřízena nadace, která po smrti mého dědečka byla pojmenována jeho jménem, Nadace Viléma Randy a v současné době jsem jejím předsedou.“, pokračoval Patrik.

„Dnes nebudeme probírat, co je účelem této nadace. To si můžete přečíst na našich oficiálních stránkách. Dnes je mou milou povinností, za což děkuji rektoru Univerzity Karlovy, udělit zde přítomným vzácným hostům, Nyx a Ciaranovi, čestné doktoráty jakožto poděkování za jejich práci v oblasti vědy.“

Sálem se rozlehl bouřlivý potlesk.

Nyx, která se stále učila od Ciarana lidským pocitům, pocítila poprvé sílu euforie masy lidí. Sledovala rozzářené tváře lidí, kteří jim udělení čestného titulu přáli a vnitřně pocit zpracovávala.

Ciaran se s vděkem podíval na Patrika, mít ještě své fyzické tělo, zřejmě by mu vyhrkly do očí slzy štěstí.  Již to bylo dlouho, kdy naposledy zažil bouřící dav a dnes nebyl na straně, která vyjadřovala uznání a nadšení. Dnes byl na straně uznání přijímající.

Patrik přešel k Nyx a Ciaranovi. Přátelsky jim potřásl rukou a předal listinu. K osobně blahopřejícím se přidali i přítomní členové původního týmu. Pak Patrik vybídl Ciarana, aby přešel k pultíku i on.

„Hezký večer všem přítomným,“ začal Ciaran a lehce se mu zadrhl hlas.

„Můžeme s Nyx jen poděkovat Patrikovi za překvapení. Když jsme tvořili prezentaci pro výročí založení, tak mne rozhodně nenapadlo, že si Patrik vzpomene, já zapomněl určitě. Osobně jsem na významné dny a jubilea hlavu nikdy neměl a vést si vlastní kalendář, či deníček mne nebavilo a nebaví.“

„Čas pro mne nyní běží v jiných intencích, převážně pracovních.  A pokud mohu mluvit za Nyx, tak co vím, je to první velké ocenění její práce, nyní již nějaký ten čas společné.  Děkuji vám všem.“, ukončil své krátké poděkování Ciaran.

Nyx s povděkem přikývla Ciaranovi.

„Děkuji, že jsi tam šel. Asi bych nyní neuměla najít vhodná slova.“

Hlouček lidí obklopil Nyx a Ciarana. Když se k hloučku přiblížil Patrik, Nyx opatrně vyklouzla a vydala se za ním.

„Potřebovala bych s něčím pomoci.“

„Ty Nyx? A s čím prosím tě?“

„Nikdy jsem se ničeho podobného neúčastnila a lidé po mě chtějí podpisy do zápisníčků.“, upřela na Patrika pohled Nyx.

„Já úplně zapomněl, že ty jsi nikdy psát tužkou, či perem nepotřebovala. Pojď půjdeme tady za oponu. Nedošlo mi, že se tady objeví lidé, kteří by chtěli podpisy. Jen si to trochu procvičíš.“

Po pár minutách se Nyx vrátila zpět k Ciaranovi. A nyní již s lehkým úsměvem a pocitem úlevy absolvovala zbytek benefiční akce. Patrik jí mezi řečí prozradil, že jejich první podpisy budou mít časem velkou cenu.

Jakmile polevil největší nával, přidali se k Nyx a Ciaranovi také plukovník Böckmann a inženýrka Adelffi.

„Jestli pak víte, že plukovník se stal velitelem celého projektu vesmírných misí?“, ptala se Ciarana a Nyx.

„Tak o tom jsme neměli sebemenší tušení, přeci jen jsme většinu času zavaleni různými úkoly. Občas je škoda, že nemáme více soukromého času.“, utrousil Ciaran.

„A mimochodem gratuluji nejen k nové hodnosti, ale i k povýšení ve funkci.“, otočil se na plukovníka.

„Díky, právě se do toho začínám dostávat. Bude chvíli trvat, než se v nové funkci zaběhnu.  Snad tam na mne nevyběhne nějaké skryté překvapení.“

„Můžeš doufat.“, ušklíbl se Ciaran.

Po pár týdnech pracovního shonu Ciaran na rozhovor zapomněl. Ale události, které se blížily nu měly tento rozhovor opět připomenout.

Uběhlo pár dalších měsíců a přes messenger přišla Nyx a Ciaranovi zpráva s žádostí o urgentní videokonferenci. Od plukovníka Böckmanna. Odbavili neodkladné a přijali pozvání.

„Ahoj Nyx, Ciarane.“, pozdravil plukovník.

„Ahoj, vypadáš nějak zachmuřeně“, odtušil Ciaran.

„Pamatuješ si na ten náš poslední rozhovor? Tak je to tady. Poprvé jsem měl čas zajít do archivu a narazil jsem tam na složku k našemu projektu.“

„O tom přeci všechno známe, ne?“, zeptala se Nyx.

„O naší části projektu ano, to víme vše.“

„Počkej, jak o naší části projektu. Ono s ním souviselo ještě i něco dalšího? A ty jsi o tom nevěděl?“, podivil se Ciaran.

„Znáš armádu a některé jejich postupy. Armáda si u určitých důležitých projektů dělá komparativní výzkum a vývoj. Prostě některé věci dává vyvinout více týmům a pak si vyberou tu lepší variantu. Je to drahé jako čert, místy neefektivní, ale výsledky to má. “

„Vy jste nechali vyvíjet jinou umělou inteligenci, někoho podobného jako já?“, zajímala se Nyx.

„To ne, jak jsem zjistil, tak v kráteru Haskin bylo vybudováno další středisko, které mělo stejně jako vy zkoumat data z teleskopu Clairvoyance II, včetně dat ze senzorů sbírajících data o reliktním záření.  Celé to měl na starosti generál, já jsem o druhém projektu neměl tušení, protože jsem byl přiřazen jen k tomu vašemu.“

Plukovník Böckmann začal popisovat podrobnosti projektu, že součástí byl také kvantový počítač, ale hlavním rozdílem byla Nyx, která byla součástí jen jednoho z projektů, druhý tým pracoval pouze s klasickým programováním, dolováním dat a na kvantovém počítači běžel z určitého úhlu pohledu obyčejný operační systém. Popisoval vybavení základny a také její velikost.

„Proč byla ta základna tak velká?“, zajímala se Nyx.

„Vzhledem k tomu, jaký přístup k datům si vybrali, tak ta základna a obsluha počítače vyžadovala lidskou obsluhu na místě.“

„Cože?“, vykřikl Ciaran. „Ta základna byla obydlená po celou dobu fungování jejich projektu? Tak to se té velikosti základny nedivím. To množství zásob a dalších a pro utajení ještě necelých 1000 km od nás. Jak získávali data? Já jsem si žádného drátového napojení, jako máme my nikdy nevšiml.“

„Data byla přenášena bezdrátově, aby váš tým nevěděl o existenci toho druhého. Ta malá anténa směřující na jihovýchod, v manuálu je napsáno, že komunikovala s družicí na odvrácené straně Měsíce.“

„Armáda, a to jejich utajování.“, odfrkl si Ciaran. „Proč jsme o nich nikdy neslyšeli? Nepamatuji si se, že bych četl někdy z té doby o nějaké výpravě na Měsíc. “

„Oni byli součástí týmu, který stavěl vaši základnu a staral se o teleskop. Na svou základnu se pak přepravili malým raketoplánem s reaktivním pohonem.“

„Oni jsou ještě pořád na té základně? Na jak dlouho tam měli zásoby?“

„To je právě to, co bych potřeboval zjistit. O tom nemáme žádné zprávy a poslední záznamy končí z doby před tím, než se stalo studium reliktního záření osudným tobě.“

„A do háje.“, zaklel Ciaran. „To nevěstí nic dobrého.“

Nyx s Ciaranem neměli potřebu zkoumat odvrácenou stranu Měsíce, když kromě pár výzkumných sond tam neměl nikdo zájem setrvávat dobu delší než nezbytně nutnou. Sondy odhalily, že nerostné suroviny jsou podobné na obou stranách a lidem dělalo lépe, když se mohli kochat výhledem blízkou Zemi než pohled do vesmírného prázdna. Nyní tam museli naplánovat výpravu, což o to, jejich animatronická těla nepotřebovala skafandr, ale vlastní ochrana byla důležitá i pro ně.

Naplánovali průzkumný přelet bezpilotním dronem nad kráterem Haskin. Průzkumný dron vybavili termovizí, detekcí elektromagnetického záření, kamerami a pro jistotu i obrannými světlicemi. Jednalo se o utajený vojenský projekt, tak neměli tušení, jestli tam nějaké obranné mechanismy neměli. V popisu projektu o tom nebyla zmínka.

Chvíli základnu hledali, přeci jen kráter má v průměru necelých 60 km a hloubku kolem 2 km. A ač se to nezdá, tak měsíční prach se přeci jen vlivem mikro meteorického deště trochu víří. Základní průzkum zjistil, že základna vyzařuje malé elektromagnetické záření. Je tedy stále v provozu, ale termovize neukazovala žádnou aktivitu. Toho se obávali, ale stále ještě mohli být obyvatelé ubytováni v místech pod povrchem, kam termovize nedosáhne. Pro jistotu provedli ještě několik přeletů nad základnou a přistáli i u vchodu, ale nezaznamenali žádný obranný mechanismus, který by aktivně reagoval na dron. Rozpoznali i vrata hangáru, kde byl ukrytý malý raketoplán.

Plukovník jim poslal všechny plány, které měl k dispozici. Pečlivě se připravovali na průzkumnou akci. Vybrali si animatronická těla se zesílenými prvky a vylepšenými přijímači komunikačního systému. Malý raketoplán, který používali na kontrolní mise po základnách vybavili i manipulačními roboty a malými průzkumnými drony. Získali také přístupové kódy pro vstup na základnu, ale ty mohli obyvatelé změnit. Příprava proběhla, zkontrolován byl i stav baterií u jednotlivých vybavení, také stejně jako stav celkové připravenosti.  Byli připraveni vyrazit.

„Tak tedy vzhůru dolů“, pronesl Ciaran a raketoplán se odlepil od povrchu Měsíce.

Raketoplán přistál u základny. Tak jak potvrdil průzkum, nikde žádná známka pohybu, či lidské činnosti. Nyx i Ciaran věděli, že obyvatelé základny nepotřebují vycházet ven. Nad kráterem čněla malá anténa, která byla schopna přijímat data z teleskopu, ale také přenášet data dále na Zemi a komunikovat tak s velením. Ale minimálně od Ciaranovy nehody se základna velení neozvala, tak alespoň hovořila data, která plukovník Böckmann našel.

Přišli k hlavnímu vchodu, vstupní terminál vypadal v pořádku. Po setření prachu bylo vidět, že stále svítí a tlačítka reagují na stisk. Zkusili zadat poskytnuté kódy, ale vrata se neotvírala.

„Říkali nám, že mohli změnit přístupové kódy.“, prohlásila Nyx.

„To mohli, zkusíme ještě vedlejší vchod, pak se podíváme do nákresů.“, navrhl Ciaran.

Terminál bočního vchodu reagoval stejným způsobem jako ten u hlavního vchodu. Vypadal, že reaguje, na displeji se zobrazovala zadaná čísla. Ale jedna změna tady byla. Po odeslání sekvence se objevilo hlášení: „Authorized. Entry denied.“ A pak se objevilo: „On lyr sk $~&12d“.

„Tak to se mi nelíbí, musíme prohlédnout plány.“, prohlásila Nyx a Ciaran souhlasil.

Prošli plány a našli vstup do manipulační chodby, který byl pro všechny případy pouze mechanický. Právě pro případ výpadku elektroniky.  Vstup byl zabezpečen klíčem, ten však byl naštěstí součástí vybavení a plánů, které jim plukovník zaslal. Vstup povolil a z chodby se pod tlakem vyřítil vzduch.

„Tak to je částečně dobré znamení, vzduchotechnika stále funguje.“, pomyslel si Ciaran.

Zavřeli za sebou a vstup hermeticky uzavřeli. Bylo slyšet, jak se v chodbě opět zvedá tlak, vzduchotechnika opravdu fungovala. Přišli ke druhým přechodovým dveřím, uzávěr povolil, ale dveře se nechtěly otevřít.

„Inu, opřeme se do toho a uvidíme, jestli to povolí.“

Ciaran a Nyx se opřeli do dveří a ty se lehce posunuly. Ciaran zkusil několikrát se dveřmi cuknout k sobě a od sebe, o něco se to zarazilo.

„Je tam nějaká překážka nebo něco. Zkusíme to na tři. Ráz, dva.“

Na tři se opřeli do dveří pořádně, dveře se pohnuly a ozval se rachot padajících věcí. Když vešli dovnitř zjistili, že vchod byl přistrčen regálem naplněným nejrůznějším nářadím a dalšími věcmi.

„Aha, my jsme se dostali do opravárenské dílny a nějaký genius to tady zaskládal“, odtušil Ciaran. „Jdeme se podívat, co se tady stalo. Ten rachot musel dát někomu vědět, že se tady něco děje.“

Začali procházet komplex. Bylo vidět, že již delší dobu tudy nikdo nechodil, když procházeli, tak se z podlahy zvedala menší vrstva prachu. Sice jej nepotřebovali, ale výhodou bylo, že osvětlení chodeb stále fungovalo.

„Musíme se podívat do map, ať víme, kde jsme a kde by osádka základny mohla být.“, konstatovala Nyx, když již nějakou dobu bloumali po chodbách základny a procházeli sklady.

„Podle těch plánů už budeme poblíž pokojů, ale zatím jsme na nikoho nenarazili.“

Prošli pokoje osádky, ale vypadalo to, že také tam již dlouho nikdo nebyl. V plánku bylo, že se blíží k dohledovému centru a jídelně.  Ciaran prohlížel mapu a kroutil hlavou.

„To by mne zajímalo, kdo vymyslel, že jídelna bude bez oken a dohledové centrum až za ní.“

„To se mi nelíbí“, řekla Nyx, když se blížili k jídelně. Protože ani k jídelně již dlouho nevedly žádné kroky.

„Ještě je tu jedna místnost, má nápis relaxační. Podíváme se do ní a pak projdeme jídelnu a dohledovou místnost.“

Otevřeli dveře.

„Do háje, ksakru, co se to tady stalo?!“, vyletělo z Ciarana.

V relaxačních křeslech seděla nyní již torza osádky základny. Na hlavách měli helmy s VR brýlemi. Ciaran si tu značku přileb pamatoval. Byly to helmy, které měly možnost i BCI rozhraní, člověk mohl pomocí svých vlastních myšlenek ovládat, co se mu zobrazovalo na brýlích a pouštělo do sluchátek. Lidé mohli sedět v práci, ale při odpočinkové pauze si mohli přes přilbu zobrazit, že jsou např. na zahradě, na pláži a podobně.

Ciaranovi bylo jasné, k čemu tady ty helmy byly. Bez nich by tady nikdo dlouho nevydržel. Neměli tady žádnou zeleň, výhled na Zemi a před sebou jen prázdnotu vesmíru a vzdálené hvězdy kolem.

„Celkem 7 osob v relaxační místnosti. Zbývá jeden. Musíme ho najít.“, Ciaran vykročil směrem k jídelně.

Jídelna byla zabezpečená vstupním terminálem, který byl stejně neoblomný jako vstupní terminály. Dveře byly odolné vůči běžnému člověku, ale náporu animatronických těl neodolaly.

V jídelně u stolu našli posledního člena základny. Evidentně zástupce velitele. Seděl zhroucený za stolem, jedna ruka podél těla a pod ním ležela jeho osobní Beretta.

Co se stalo jemu, bylo zjevné, ale bylo nutné zjistit proč. Kupodivu kód na terminálu do dohledového centra fungoval. Vešli tedy dovnitř a našli ručně psaný zápisník o průběhu služeb v dohledové místnosti.

První zápisky byly povzbudivé, hovořili o spokojeném životě, o pokrocích, které udělali po připojení na teleskop ClairVoyance II. Popisoval sběr dat i práce na jejich vyhodnocování. Pak se tón deníku začal měnit. I přes relaxační místnost se u některých začaly projevovat symptomy podobné dusíkové narkóze, klaustrofobii a dalším stihomamům.

Přemýšleli nad různými typy onemocnění psychického rázu, ale neodpovídalo to žádným známým symptomům, protože ty se v čase měnily. Jediné, co to spojovalo byly návštěvy pracoviště, kde se pracovalo s daty z reliktního záření a byly zpracovávány kvantovým počítačem.

V pokojích našli další zápisníky. Jednomu ze členů základny ta data připadala jako hudba, jinému jako obrazy dávného malíře. V zápisnících zbylých členů bylo jedno společné, že zástupce velitele základny jim neustále bránil, aby nad daty reliktního záření pracovali trvale, ale on po nich chtěl i jiné výsledky. Protože úkoly, které dostali jako základna nebylo jen pouhé vyhodnocování těchto dat.

Učinili tedy společné rozhodnutí, propojí přístup k těmto datům a kvantovému počítači do přileb v relaxační místnosti. Pracovali na tom tajně celé týdny. Když měli hotovo, počkali až zástupce velitele bude mít službu v dohledové místnosti. Hlavní technik na smluvený čas nastavil změnu přístupových oprávnění ve všech terminálech s výjimkou toho mezi jídelnou a dohledové místností, aby zástupce velitele nic nepoznal. V ten osudný den to byly jejich poslední zápisky.

Prozatím ještě nenašli zápisník zástupce.  Nyx si všimla, že něco čouhá z pod jeho ruky. Ciaran to opatrně vytáhl. Byl to on.

„Služba začala v pořádku, jen jsem si všiml, že hlavní technik mne pořád po očku sleduje. Všiml jsem si, že je poslední dobou trochu paranoidní, ale nevymyká se to z normálu.“

„Poslal jsem hlášení na velení, že práce pokračují dle plánu. Doporučil jsem, aby byla naplánována obměna základny. Mezi některými se začínají objevovat konflikty, a to není dobré pro optimální pracovní prostředí.“

„Po společném obědě mi ostatní členové sdělili, že si zajdou do relaxační místnosti, že pro dnešek mají práce dost. Přišlo mi to trochu zvláštní, ale protože byly výsledky, tak jsem proti tomu nic nenamítal.“

„Po 15 minutách jsem si všiml, že z nějakého důvodu začal kvantový počítač vykazovat známky vysokého zatížení. Zkontroloval jsem monitor a viděl jsem všechny zbývající členy v relaxační místnosti. Pustil jsem hloubkovou kontrolu stavu systémů kvantového počítače.“

„Ti blázni, oni se napojili na kvantový počítač napřímo přes BCI. Musím jej vypnout.“

„Vzdálený přístup nefunguje, musí se to vypnout manuálně v rozvodně.“

„Oni mne tu zamkli, změnili kódy. Ten parchant mi odebral přístup, abych se mohl dostat ven. Zkouším odeslat tísňové volání, ale systém nereaguje. Přepnul jsem kamery do technické místnosti s vysílači. Všechny komunikační kabely přepojili do místnosti s kvantovým počítačem.“

„Bože, já už na ně ten pohled nesnesu, jeden má blažený úsměv jiný se vzpírá v křeči, ale nejsou schopni se zvednout. Jsou zamknuti ve svých představách a já jim nemám, jak pomoci.“

„Prozatím mám co jíst a pít. Ale ten pocit, že jsem posledním živým členem posádky, ten neunesu.“

Ciaran dočetl poslední řádky deníku a otřásl se. Co se stalo s posádkou to už věděl. Ohlédl se a viděl Nyx jak zírá na monitor. V náhodných sekvencích se na monitoru objevovaly hlášky: „VyPN  T“, „PLS“, „DOST“ a další mezi hromadou nesmyslných dat.

Ciaranovi došlo, co se stalo. Když jejich těla již byla na konci fyzických sil, jejich vědomí se ukrylo na bezpečné místo. Do kvantového počítače. Ale přesunuli se tam všichni téměř zároveň, nebyli schopni se uspořádat, sedm jejich navzájem nekompatibilních myslí se ocitlo na jednom místě, bez přípravy, bez průvodce.

Otřásl se.

„Nyx, musíme to vypnout. Musíme jim pomoci“.

Nyx se na něj otočila. Bylo to jasné i jí. Nikdo jim již nedokázal pomoci, jediné, co zbylo byla touha, aby to skončilo.

Rozběhli se do rozvodny a vypnuli hlavní jistič kvantového počítače.

Vrátili se na stanici a obratem zavolali plukovníku Böckmannovi s žádostí o osobní schůzku mimo záznamová zařízení.

„Plukovníku, našli jsme je, bohužel se jim již nedalo pomoci. Kvantový počítač jsme rozebrali, rozhodneme se, jestli nám některé součástky k něčemu budou. Bohužel byl poškozen také.“

„Rozumím, zjistím, zda měli nějaké příbuzné, kteří se o ně zajímali. Pokud ano, oznámíme jim, že do základny, na které pracovali narazil větší meteor a způsobil okamžitou dekompresi základny.“

„Ano, to bude nejvhodnější. Jejich zápisníky jsme sešrotovali. Tohle se už nesmí opakovat.“, rezolutně prohlásila Nyx.

„Nyx“, podíval se Ciaran vděčným pohledem po návratu zpět. „Jsem rád, že jsi mne zachránila, tohle bych nechtěl zažít.“

„Jsem ráda, že se to povedlo nám oběma, protože jsme se zachránili navzájem. A také za to trochu vděčíme i jim.“

„Jak to?“

„Protože to, že se někdo dívá, že má nejasné úmysly, tak za tím byli oni. Snažili se nás varovat, ale nebyli schopni dohromady zformulovat jednoduché sdělení. Ale to mi došlo až tam, na základně, když jsem viděla ta data.“

„Mám nápad.“

„A jaký?“

„Ta sesbíraná data máme jen u nás? Pojďme je smazat, ať už to nikoho neláká. Detektory jsem demontoval, teleskop funguje i bez nich dobře.“

„Já už to udělala. Nemám zájem se hrabat v něčem, co je nám tak vzdáleno.“

 

Epilog

 

Seděli spolu na lavičce před komplexem a užívali si volný čas. Dívali se do jasné hvězdné oblohy a vychutnávali si tu chvíli, kdy byli sami. Již je to nějaká doba, co se jim to podařilo naposledy.

„Máš ještě sny?“, upřela na něj své hnědozelené oči.

„Ano, už zase sním.“

„Vyprávěj mi něco, mám ráda tvé příběhy, nikdy mne neomrzí.“, přitulila se k němu a hlavu mu opřela o rameno.

„Tak dobře.“.

Zapátral ve své paměti. Měla ráda příběhy, ve kterých si jejich tvůrci představovali, jak bude vypadat svět za desítky až tisíce let. Jakého pokroku mohou lidé dosáhnout. Jaké technologie by mohli využívat až znalosti lidstva budou mnohem větší, až odhalí většinu zákonitostí přírodních věd.

Na druhou stranu měla také ráda příběhy ze starých časů, které byly v průběhu času z větší části zapomenuty, pozměněny a následně jejich vypravěči upraveny tak, že se jevily až jako neskutečné.

Dnes začal příběhem o Selene, řecké bohyni měsíce. O jejím marném boji probudit pastýře Endymióna z jeho nekonečného spánku. Jeho fantazie se rozběhla na plné obrátky a vystavěl příběh z útržků příběhu, vzpomínek a své kreativní mysli.

Poslouchala příběh a umívala se. Přemítala o významu slov, které stavěly celý příběh a nechávala se unášet jeho hlasem.

„Krásný příběh, skoro tak krásný jako ten náš.“, usmála se na něj. „Třeba si o nás budou také vyprávět.“

„Krásné nebe, ale náš čas se nachýlil, budeme se muset vrátit. Byl bych nerad, aby nás překvapil mikro meteorický roj.“

Ona, již dávno nejen výpočetní stroj a on člověk původem, ale již dávno bez svého fyzického těla. První Selenité, obyvatelé Měsíce, věčného souputníka planety Země, se vydali zpět do komplexu.

 

Konec