Školní chodby hučí životem. Pravda, poněkud odlišným, než obvykle! Řinčí zbroj a meče, ani ty hlasy nejsou dětské! Podlahy ometají dlouhé sukně historických a fantasy oděvů, na chodbě se míjejí rytíři, panoši, vojáci, kováři a nožíři. Naproti košíkářce najdete dokonce i divoce pomalované indiány v odpovídajících oděvech. Je to jasné. Začal Replicon, desátý, jubilejní ročník veletrhu šermu a fantasy.
Okouzleně sleduju dění. Přestože fantasy čtu i píšu, jsem na podobné akci poprvé. Ač je tu živo, je to prý jeden z komornějších conů. Postavila jsem si stánek a šťastně bloumám kolem. Ty smrtelně krásné meče a kordy! Zbroje. Pušky, luky a šípy. Píky a halapartny. S nadšením si prohlížím výběr nožů. Ach! Nebo košíky, šperky, či nádherná keramika – pečlivě vyráběné repliky archeologických nálezů. Přednášky a praktické semináře bojových umění. A všude kolem děti.
Bylo jasné, že tady se nikdo nebude ptát, proč má moje Alžběta draka. Tady je to přirozené. Jenže bylo tam i něco navíc. Převládající laskavost. Humor. Společenství lidí, kteří jsou… co já vím… spokojení? Nikdo z nich nežije bez starostí, ale jsou hraví. Učí se. Řemesla, historii, čtou literaturu. Potřebujete spoustu vědomostí i praktických dovedností, abyste byli správným rytířem, vojákem nebo i tím indiánským bojovníkem!
Lidé, kteří si přišli prohlédnout nebo koupit moje knihy, si se mnou povídali. O všem možném. Veselém i hlubokém. Bylo to krásné. Lidské. A ne, nebylo to normální. Protože naše současná normalita je až příliš často plná zapšklosti a nepřejícnosti. Možná studium a vášeň pro… nesmysly, jak by se jistě vyjádřila spousta našich spoluobčanů, pomáhá proti blbé náladě. Vyčerpávající trénink bojových umění nejen posiluje svaly, ale také trénuje sebeovládání a vědomí vlastních hranic.
Hm. Možná by nám všem prospělo, kdyby si víc z nás nezapomnělo hrát:))
Více skvělých fotek najdete zde: https://www.facebook.com/RepliconCz
Více informací najdete zde
Napsáno pro ČRo Hradec Králové, 2025
Základní alžbětoidní oděv:)) Kdo hledá Brandy, draka mám na krku 🙂
Oficiální! 🙂
Veselá já 😀
Je libo kopí, píku… cokoliv dlouhého, ostrého, neskladného? 🙂
Zbrojení! 😀
No, rychle to nejde:))
Ale stojí to za to! 🙂
Tééda Dede v Alžbětině šatech ti to nááramně sluší !!! Dračí šperk oděv krásně doplňuje, bohužel není moc detailně vidět a možná jsem někde propásla jeho původ.
Doufám, že teď, ve večerních hodinách v potěšujícím množství domácností jsou čtenářky a čtenáři vnoření do jedné z tvých skvělých knížek. Ženy zapomínají na svět kolem sebe, postupně se mění v Alžběty a prožívají její dračí život!
„Con“ (jako akce) byl pro mne doteď neznámý pojem, ale jak teď o tom píšeš, obdivuji jaká spousta „dospělých dětí“ se dokáže nadchnout pro tak rozmanitými zájmy a jsou ochotni věnovat jim čas i peníze (na výbavu apod.). A pokud je to koníček celé rodiny(jak píše Matylda), je to skvělé.
Děkuju, milá Maričko 🙂
Šperk jsem dostala od EvyB a je na něm drak sedící (ležící?) na kameni. Ten kámen mírně mění barvu, v základu je tmavě fialový. Popravdě nevím, co je to za nerost 🙂 Ale je moc krásný.
Zcela OT, jak tak teď zemřela paní Křesadlová, pustila jsem si film Konkurs. Viděl jste to někdo? Já kdysi, ale už jsem na to skoro zapomněla. Ona byla skvělá.
P.S. Různé ty cony mě bohužel vůbec neberou, omlouvám se, jsem přízemní. Ale nejlepší kamarádi mé dcery dělají takové ty „dřevárny“, to se mi líbí moc, jsou skvělí. V akci jsem je neviděla, jen ty kostýmy a pomůcky, které si sami šijou a vyrábějí.
nemáš se pro omlouvat, nebaví to většinu lidí 🙂
Co jsou dřevárny? 🙂
„Dřevárna“ neboli LARP. Jsou to akce, kde se schází skupina lidí, kteří dělají fantasy bitvy, staví se např. opevnění, jsou tam ležení, kde jsou stany, v nich se vaří i přespává.
V bitvách jsou povoleny pouze dřevěné zbraně, které jsou často na špicích ošetřeny např. hadrovou kopulí, aby se minimalizoval počet zranění.
Podobného ražení jsou záležitosti living history.
Není to jen o bitvách, celý den se hraje ucelený příběh, který vymyslí a řídí tzv. orgové (organizátoři). Někdy se to hraje tu a tam o víkendech třeba několik let. Jako byste přenesli Dračí doupě do reálu. Zbraně nějsou jen dřevěné, dneska frčí 3D tisk, ale bezpečnost je č.1 a při příjezdu člověk předloží zbraně, aby byla ověřena bezpečnost. Jelikož to hrály moje děti, mám zprávy. Kostýmy musí být fakt na úrovni, tu a tam jsem něco musela šít- není to z obyč praporoviny jako za našich velmi mladých šermířských let, kdy nic nebylo.
Tak LARPy znám někdy z 90. let, na dnešních jsem už nebyl, není na to čas, takže vycházím z tehdejších mých zkušeností. 🙂
Tam to v tu dobu také občas bývala praporovina, co se týkalo kostýmů.
Jasně, že to není jen o bitvách, dřív mívaly prim. Stejně jako living history, v dnešní době se to také více přesunulo k přiblížení života ve středověku než jen pořádání bitev.
Z bývalého jedeme si hrát na hobity a skřety či rytíře, tak na sebe něco hoďte, zítra to vypukne, se stal poměrně dosti drahý koníček, v některých případech až kůň, či stáj. 🙂
pamatuju,jak nám při kolonizaci Divokého západu na jedné ze vzdálených planet, brečel vesmírnej kovboj,že ztratil nůž a že byl pekelně drahej..tak jsme mu chtěli pomoct hledat a ptali se ho ,kudy chodil a jak nůž vypadal..když sděliol,že byl černej,gumovej..nechápal , proč řveme smíchy..no hledat jsme vážně nešli..ukázali jsme naše nože,byl vyvalenej,že jsou použitelné…prej se to už v rámci bezpečnosti nesmí…nějak nechápal,že LH je něco jinéího než Larp…a že si nebudeme pořizovat dvojí výbavu, zvlášť, když se Larp konal u nás…
Nůž, co nosím na opasku markytánky (výrobce pan Látka, typově tenhle https://noze.szm.sk/pastieske.html ), je tak ostrý, že je v kuchyni použitelný. V Německu s ním nesmím mezi lidi, protože má moc dlouhou čepel (smíte mít na veřejnosti jen rybičku). Na meče, kordy a spol. je prý speciální povolení na danou akci.
Mám od Marka lovecký nůž na opasek a mám ho jen tak v pracovně – nenosím opasky, no 🙂 Ten skládací s „japonsky“ kovanou čepelí mám v bundě nebo v kabelce 🙂 To ale není na hry, to je pro normální použití. Brousit jsem ho musela.
Vážená, milá a ctěná Dede,
v tom dračím úboru Ti to ÚúÚúÚúžasně sluší :-). Jak napsala ctěná Matylda, tahle atmosféra je celkem dost typická pro setkání lidí postižených nějakým podobným koníčkem. A já si dovolím dodat, že aby člověk mohl v tomhle světě přežít, musí být tak trošíčku cvok 😉 – tak trochu ve stylu „Nemusíte být šílený, abyste tady mohl pracovat, ale pomáhá to.“ ;-).
A ještě posílám odkaz na zítřejší akci:
https://www.praha2.cz/den-valecnych-veteranu-se-blizi/d-124625
Libor „Bilbo“ Kopp
Milý Bilbo, děkuju! A máš pravdu. Pro mě to byl mentální návrat domů, protože ten cvok prostě jsem:))
Držím palce, ať se akce vyvede!
Já si zase z Prahy dovezla nějaký moribundus, chjo. Nemá to pro mě konce, v tomhle počasí.
Dede! Díky za reportáž, ty jsi učinila z Repliconu dračí con a jsem si jista, že Brandy si to taky užila! Poletovala mezi a nad účastníky a tu čichla, tam polechtala plamínkem…tam zlehka ťukla za ucho rytíři a zmizela 🙂
Evo, díky – máš pravdu a Brandy posílá plamínek! Za ten šperk, který ji tam tak snadno přivedl… 🙂
Dobrá reportáž. 🙂 Cony jsou dobré záležitosti.
Chodívali jsme na FX/Con, když se ještě konával na zámku v Poděbradech. Našli jsme tam pár známých, např. spisovatelku Jenny Nowak, která psala ságu o Draculovi.
No, začala jsem pozdě a vlastně jediný con, o kterém jsem věděla, byl brněnský Fénixcon, kam mě na chvilku vzala Tora někdy před třemi lety (já byla v Brně na normálním knižním veletrhu:))
Parcon už zanikl? To není tak daleko….
Neznám Parcon:)
prý je už součástí Fénixconu.
Dede, díky za skvělou reportáž. Ale uvědomuješ si, cos provedla? Přiznala ses, že píšeš fantasy!!! 😀 😀
No jo, no! Ale takovou… civilní 😀
Myslím, že tohle platí obecně pro akce spojené s koníčky- nejezdila jsem jen na cony, ale byla jsem třeba i na podobné akce pro modeláře. Bylo to prostě fajn. A i tam pobíhaly děti, ale protože to byly děti modelářů, byly odmala naučené se mezi těmi věcmi chovat. Zrovna jako ty naše vyrostly na hromadách kostýmů a zbraní i těch modelů, tak tamty děti pobíhaly, ale neshodily nikde nic. My jako matky jsme byly úplně klidné a dodávaly jsme vždycky jen jídlo, pití, čisté oblečení a vždycky jsme s sebou měly i další zábavu, když by si děti na chvíli sedly – obvykle stolní hry a každá jinou. Podle názoru našich dětí to bylo spokojené dětství 🙂
Moc lituju, že jsem nebyla takové dítě! 🙂 Já si ten svět budovala v hlavě a vlastně jediným reálným krokem byla ta vytoužená jízdárna, kam jsem začala chodit ve dvanácti, přestože se jezdit smělo až od třinácti let. Vlastně to bylo skvělé – naučila jsem se všechno od úplných základů a romantická dušička si taky přišla na své 🙂 Pravda, ty hodiny a hodiny s vidlemi a koštětem tam byly taky:))
Taky jsem nebyla takové dítě… a od 18 let jsem si to nahrazovala. Dneska mi to už tak strašně zajímavé nepřijde, užila jsme si všeho. Učení, studia teorie a zapojení se do všeho, i té fantasy 🙂
To musela být úžasná akce, Dede, škoda, že jsme ji propásli. A nejspíš máš pravdu – studium zajímavých věcí opravdu pomáhá proti blbé náladě.
Však jsem si na tvé kluky vzpomněla – tam bylo něco pro každého. A ta skvělá atmosféra navrch 🙂