Přeju všem krásný a laskavý sváteční den. O čem si budeme povídat dnes? Je to čistě na nás. Tak kdo začne?
Z Blízkého Východu
BTW
Nová knížka
Doporučujeme
Náš Zvířetník - DeDeník © 2014
VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN
Právě nedávno jsem mluvila o Dni válečných veteránů s vnučkou. V Kanadě je to státní svátek a už teď je prý vidět všude, že se blíží.
Je jen dobře, že jsme se po letech mlčení k připomínce tohoto dne připojili. Přeji, aby se oslava v Praze vydařila.
Díky za upoutávku, bude to jistě skvělá akce! Tak praví vnučka reakcionáře a kulaka. Třicátá a čtyřicátá léta jsou naše doba a láka mne vypravit se tam. Pro Davida to bude dosti z ruky, takže bych musela vlakem a sama. Nu, možnosti tu jsou…Tak či tak, přeji organizátorům, ať se zadaří a počasí též přeje!
Vážím si veteránů a moje srdcovka byli letci v Anglii. Knížku Sestřelen jsem znala pomalu nazpaměť a Nebeští jezdci mě nesmírně dojímali. A osudy těch „kluků“ po roce 1948 byly ostudné.
U nás v nížině se sněhu na Martina často nedožijeme, ale dokud jsem denně jezdila po neupravených silnicích nějaké desáté třídy mi to fakt nevadilo
Můj dědeček bojoval v 1. světové v italských legiích. Přiznám se, že o tom nic moc nevím, prý o tom nechtěl mluvit a bohužel zemřel, když mi bylo šest.
Měla bych si o tom na starý kolena něco zjistit 🙂
Mně tam zahynul prastrejda Isidor… (bratr horské-mečové babičky)
Můj pradědeček padl v málo známé bitvě mezi pancéřovou divizí Freikorps a 1. plukem útočné vozby čs. armády (tanková brigáda) v roce 1938
V Itálii na Piavě padl bratr mého dědečka, bylo mu málo přes dvacet let. Děda to nesl těžce, to bylo znát i po dlouhých letech, zůstali s maminkou sami.
Můj praděda na tom byl úplně stejně a vím, že se mi podařilo najít nějakou historickou evidenci legionářů, kde jsem ho našla. Tak držím palce!
Já také nedorazím, jsem v práci.
Ale veteránů si všech moc vážím.
Proto mě vadilo, když se o našich letcích v Anglii za komoušů nemluvilo.
A co týče bílého Martina.
Víte, že si nepamatuji, že by přijel na bílém koni.
Snad kdysi dávno v dětství.
Asi svatý Martin, jak píše níže DEDE, přesedlal na hnědáka.
Jen vzácně. Film Nebeští jezdci a nějaké knížky dokonce vyšly, četl jsem jako malý knihu vzpomínek bombardéra z 311 perutě, teď mi vypadlo jméno (Richard Husman to nebyl) ale to všechno bylo asi tak milionkrát méně než by si to zasloužilo.
Jo, taky jsem četla těch pár knížek… a absolutně jako malá holka nemohla pochopit, proč nemají pomníky a nejsou oslavováni. Až mi to naši tiše doma vysvětlili. 🙁
Já se z tou knížkou vytasil na gymplu ve čtenářském deníku (to se i prezentovala přečtená kniha u tabule) a byla ve mě malá dušička protože rodiče mi taky vyložili jak se věci mají. Ale v pohodě, češtinářka byla skvělá. Asi před patnácti lety jsem ji potkal a povídali jsme si…no, o knihách, co kdo čte. 😀 Mě měla ráda protože já jsem ji v těch čtenářských hodinách překvapoval takovými autory jako Stephen Grendon, Gustav Meyrink nebo Arthur Breisky a to jsou dodnes trochu rarity, natož tehdy.
V Podkrkonoší kolem Trutnova na ryzáka 😀 tady je červenozem 🙂
U nás je to napůl 😀
Den válečných veteránů jsem opravdu poznala až když jsme žili v Anglii. Bylo velké, dojemné a plné vlčích máků ve všech podobách. A finančních sbírek. Přispěla jsem vždy, v rámci Rotariánů se vybíraly poměrně velké sumy. Souhlasila jsem s tím. Je třeba se umět bránit, postavit se agresi nebo zlu. Pak je třeba bojovat a ne každý je boje schopen. Měli bychom být vděčni těm, kdo to za nás zvládli.
Naprosto souhlasím, k těmto lidem mám velikou úctu.
https://www.youtube.com/watch?v=WsdEFj4dvbI&list=RDWsdEFj4dvbI&start_radio=1
Taky nedojedu, protože jsme v práci a z Jižní Moravy to máme fakt daleko.
Ale zeptám se jinak- věříte na svatého Martina a jeho bílého koně? Podle mě naposled sněžilo na Martina, snad když jsem byla ve škole. Jakožto pracující si neužiju ani svatomartinské víno na svatého Martina, o víkendu snad upeču kus kachny, husa je pro dva moc velká a zatím jsem nikdy nejedla dobrou. O kachně vím, že tu umím.
U nás fungoval možná v prvních letech, kdy jsme se přistěhovali – sem tam. Kdepak, sv. Martin už má dávno hnědáka:))
Na horách to není zas tak nemožné, ale obecný jev to rozhodně není, nepamatuji tak brzký sníh ani z dětství. Na Vánoce to asi také nebude lepší. Bílé Vánoce jsou už dávno meteorologická anomálie.
Listopadový sníh tady u nás není výjimkou ani teď, ale přece jen se ukáže později v měsíci. I v prosinci dokáže být bílo, třeba i týden, ale na Vánoce to spolehlivě roztaje. To je doba naprosto pravidelné oblevy… 🙂
Ano, v posledních letech dokonce napadl sníh 23. prosince, aby do večera roztál a na Vánoce bylo slušné bahno.
Neoddělitelné a nedělitelné?
Jinak díky za info, je to bohužel úterý… ale ze srdce přeji ať se akce vydaří!
Rakousko-Uherské motto… moc se to nepovedlo 🙂
Vážení a milí Dedeníci,
dovolím si opět po delší době povylézti zase své pohodlné nory s kulatými okénky i dveřmi a dáti Vám na vědomí, že dne 11. 11. 2025 se bude v Praze na náměstí Míru konat akce ku příležitosti Dve válečných veteránů. Této akce ze zúčastmní také Čeští Rafáci všetně jednoho ideologického divderzanta, reakcionáře, rozvratného živla a vnoučka c. k. záložního důstojníka. Budete se moci sexnámit s úspěchy čsl. letců v období 1. republiky, jejich hrdinných bojů za 2. světové války, roli ve Velkém útěku i osudů za vlády jedné strany. Novinkou je možnost seznámit se s příběhy několika Čechoameričanů v bojích v Pacifiku. Jste srdečně zváni.
U soukromého PC budu až zase navečer, proto prosím o trpělivost při čekání na případné reakce.
Se srdečným zvoláním „INDIVISIBILITER AC INSEPARABILITER“
Libor „Bilbo“ Kopp
Milý Bilbo, moc děkuju za upoutávku na akci v důležitý den! 🙂 Bohužel já musím do Prahy o den později, takže určitě nedorazím – to nezařídím. Moc prosím, nemohl bys pořídit aspoň obrazovou dokumentaci? Nebo si ji od někoho půjčit a s pár slovy ji poslat? Vydala bych to jako fotočlánek a dosah akce by se jistě zvýšil i k nám, co nemáme „Mírák“ po ruce…
Milá, vážená a ctěná Dede,
Uh, eh, no, už tedy není navečer, jako obvykle nestíhám a odpovídám až teď. Foťoparát si určitě chci vzít s sebou, otázkou bude, kolik toho stačím nafotit. Několik posledních akcí, kde jsem kamarádům Rafákům ideologicky diverzoval, se bohužel vyznačovalo (téměř) převahou účinkujících nad návštěvníky, ale to snad na tom Míráku hrozit nebude a spíš očekávám, že domů do Egerlandu dorazím lehce ochraptělý. Dmu se pýchou a laskavou nabídku k zaslání fotodokumentace přijímám se směsí nadšení a obav, zda z mých výcvaků vůbec něco bude k použití (fotografie Tvé méně půvabné polovičky ;-), DavidaL i jiných ve mně vzbuzují jisté komplexy…).
Mávám z dalekého západu zemí Koruny české
Libor „Bilbo“ Kopp
Milý Bilbo, kdybychom se měli pořád srovnávat s ostatními, nezbyl by nám čas a odvaha na vlastní život 🙂 Což ty ostatně dobře víš.
Rozhodně se těším na fotky!
A o akcích, kdy se člověk málem modlí, aby nebylo účinkujících víc než diváků taky něco vím 😛 Naše pravidelná představení ve Velichovkách jsou zrovna ten případ. Jednou přijde dav, jindy je to hodně… komorní:)) Zatím jsem úplně nevysledovala vliv počasí – když prší, může přijít hodně lidí (co dělat na pokoji:)) nebo málo (do deště nejdu:)) nejhorším nepřítelem jsou teplé letní večery… Ty tahají lidi ven:))
Taky se na Mírák nedostanu, ale průběh akce by mě velmi zajímal. Takže se přimlouvám za fotodokumentaci.
Dede, k trapasům typu málo diváků mohu dodat, že mít málo diváků na vlastní akci ještě tak trochu jde. Horší je, když umluvíš nějakého cizího přednášejícího, aby k vám přijel, uděláš největší možnou propagaci, a pak stejně běháš po chodbách a chytáš lidi, co tam postávají nebo posedávají, jestli by nešli dělat do posluchárny alespoň křoví. 🙁
Ťuk ťuk, dlouho jsem to už nezažila, ale co jsem zažila, stačilo.