Přeju všem krásný a laskavý sváteční den. O čem si budeme povídat dnes? Je to čistě na nás. Tak kdo začne?
Přeju všem krásný a laskavý sváteční den. O čem si budeme povídat dnes? Je to čistě na nás. Tak kdo začne?
Deník Dagmar Ruščákové o zvířatech a lidech
Vydavatel: Ing Dagmar Ruščáková
ISSN 1805-0107
Vychází ve všední dny.
Šéfredaktor
Dagmar Ruščáková
(Dede)
Redaktor a webmaster:
Andrej Ruščák
(andrej.ruscak@outlook.com)
Loga:
Marek Ruščák
(marek.ruscak@outlook.com)
Všechna práva vyhrazena, použití článků či jakéhokoliv zde publikovaného textu či jeho části je možné pouze se souhlasem redakce a autora, vždy s uvedením zdroje.
Copyright © DeDeník, 2014

JJ zklamu tě, kantoři mi nechybí,ale „zlaté ruce“ do výroby..a těch chybí moc…a jejich selský rozum…
Ale nezklameš. Jen jsem v poslední době sháněla doučování, ne výrobu – o řemeslnících bych psala tak v květnu.
A selský rozum je snad na příděl a spoustě lidí už došel, jak kolem sebe vidím. 🙁
Postrádám obecně řemeslníky všeho druhu, momentálně topenáře 🙂
Potřebovali jsme vydláždit kus dvorku za vraty, aby se tam dalo parkovat a to starými žulovými kostkami (tvarem každá jiná), které tam prapůvodně byly. Nakonec jsme ukecali místního machra, který má mechanizaci, ale práce se nebojí a proto má pořád práce fůru. Hotovo, vydlážděno, auto parkuje za vraty a já se chodím kochat 🙂 To je najednou i místa na dvorku, když tam nepřekáží halda kamení 😀
To mi povídej! Potřebujeme taky udělat nějaké práce, jsme ochotni je samozřejmě zaplatit, ale nikoho se nám nedaří sehnat.
Nejhorší nejsou trpaslíci, ale elektrikáři. Ti tady u nás nejsou k sehnání. Možná ještě víc než instalatéři!
My to samozřejmě taky platili a nestálo to málo 🙂 , ale ty žulový „kostky“ pamatují zřejmě ještě 1. republiku (dům je cca z roku 1920), a při práci musel vzít každou do ruky minimálně třikrát…šílená práce.
topenáře mám, ale jsi daleko….
Já vím, škoda 🙂
Truhlářskou firmu, jejíž majitelé by byli ochotni zaměstnat vyučeného absolventa bez praxe a neodmítali ho jak na běžícím pásu jen proto, že nemá praxi (on ji má, ale jen v rámci školy). Případně ho jen nezneužili na týden na pomocné práce a pak ho zase nevykopli, protože nemá praxi. Když pak slyším v televizi nebo čtu v novinách si nějakého truhlářského mistra stěžovat, že nemá lidi, protože „to mladí nechtějí dělat“, mám chuť ho kopat do zubů.
Pravdu máš. A přitom by mohli mít skvělé mladé síly, jen s nimi mít trpělivost.
Ano a mám pocit, že v jiných řemeslech ta situace nebude moc jiná. Přitom on je šikovný, udělal už pár pěkných věcí. Tak holt odjel do Německa, do jedné firmy poblíž hranic, kde tyhle předsudky neměli a teď je tam a jsou s ním spokojení. I si víc vydělá. A české truhlářské firmy mohou dál skuhrat, že nemají lidi.
Každá mince má dvě strany. Můj zeť je tesař, byl soukromník, ale spolupracovníci frnkli, tak je zaměstnanec. Šéf chápe rychle, udělal z něj stavbyvedoucího a pravidelně mu dodává zájemce o práci. Absolventi: jeden stihl za půl roku tři pracovní úrazy, druhý se zasekl ve třech metrech, že výš se bojí (dělají hlavně střechy). Takže jediný letošní přírůstek bude asi Ukrajinec, který sice není z oboru a je strašný bordelář, ale je pracant, takže se snad bude schopen doučit během práce vše potřebné.
Tomu rozumím, ale když firma někoho přijme na truhlářské práce a že nemá praxi jim nevadí, ale pak řekne, že teď tenhle týden potřebujeme dodělat cosi kdesi protože deadline (natírat, vrtat kov, řezat, tahat těžké desky). Ok, jde. Maká 12 hodinové směny. A když je vše hotovo tak no víš…my tě vlastně nechceme protože nemáš praxi a my nemáme čas tě všechno učit. Přitom by ho nic učit nemuseli, ten kluk sám vyrobil knihovnu, vyrobil kachník, vyrobil nádherný šachový stolek. Prostě neměli dost lidí na dočasnou otrokárnu tak ho zneužili. Mělo nám to být jasné ve chvíli kdy řekli, že nepotřebují vstupní prohlídku od doktora. No a jinde ho ani nechtěli vidět, protože proč? Správně. protože nemá praxi.
Mě by vůbec zajímalo, proč tu není běžná možnost udělat si na řemeslo výuční list v jakémkoliv věku. Rychle, moderně, bez šikany a odepsané budoucnosti na vyšší vzdělání – což přináší spousta běžných učňáků, kam jdou děti rovnou ze školy.
No, to by zajímalo i mě. Asi by neuplatnili učitele na občanku, češtinu a tělocvik. Přitom na soukromé škole to šlo, Kačka to zažila.
což se poptat povolanějších? Taky bych si jeden-dva obory-učňovské,ještě vyštudovala…
P.s. vracím se ke včerejšímu článku – tak nejvíc se mi líbil pták přízrak (takový fotky miluju) a žirafa pod krmícím košem – ten ladně prohlý krk! A pak všechny fotky s koťaty – rozkošné šelmičky. Martin prostě umí.
Mně při courání v lese se psy chybí lesní babky, co se starají o školky. Jó dřevorubců jsou tři pérdele, ale tyto důležité ženičky tady potkávám už jenom tři! Ale co se mi líbí, teď každé ráno jezdí lesáci s malými doubky, tak snad budou ty naše lesy dál pokračovat (i když taky každé ráno slyším pily).
Máš pravdu, Ygo, lesní dělnice aby hledal v lese s lucernou, ale kácení jede na plný výkon. A rozorávání lesních cest technikou je taky děs běs. 🙁 ještě že i sázíte.
Jo…viděl jsem co za jediné odpoledne dokáže udělat za spoušť jeden harvestor.
Letos v létě se u nás lesní cesty spravovali, tak uvidíme, jak budou vypadat na jaře po kácecí sezóně
Tady občas vidím lidi s křovinořezy, jak prosekávají trávu kolem stromků v oplocenkách. Jinak jen stroje…
Díkybohu po mnoha letech totálně zničených cest začíná být trochu klid a cesty jsou poměrně schůdné – skoro bych řekla, že většina 🙂
Tuhle se z mlžného lesa vynořily tři kmotřičky smrtičky s minikosičkami na ramenou – to ženy vyrazily na vyžínání trávy. Kdepak kroviňák, stará dobrá ruční práce 😉 .
Au, to je obrázek přímo hororový. 😀
Já se přiznám, že mi chybí pošťáci, kteří znali své lidi v revíru. Dneska to doručování je tak 2 x do týdne a trvá to dlouho než vůbec něco doručí.
Dále mi chybí prodavači, kteří v těch malých obchůdkách dokázali poradit. Byli prostě prodavači a ne podavači.
Pošťáky jsem bohužel taky vzdala. Listování zásilka je věc, pro kterou raději zajedu na poštu, balíky zásadně do boxů.
S prodavači mám štěstí – potkávám i lidi znalé a ochotné.
Připojuji se.
moje mamka byla pošťačka, vzpomínají na ni lidi pořád…a ona si pamatuje kde a v kterým baráku kdo bydlel a u 60% i to,co odebíral za noviny a časopisy…a když psaly děcka z táborů a komolily adresy, tak vždycky doručila….
Postrádám dostatek rehabilitačních pracovníků. Spousta zdravotních potíží se dá ukřičet přes fyzioterapii, aniž by to člověka vyřadilo z pracovního procesu. A pokud to mám vydržet do 65,5 let, tak se musím starat už teď.
A postrádám dostatek lidí v zemědělství. Jsou tady potřeba chytří a studovaní i ti, co umí dělat rukama. A ti chytří musí umět zabrat rukama, když někdo vypadne, protože s živýma to jinak nejde. Tady neplatí „padla“, tady se to musí udělat do konce.
No, bohužel. Jak se říkalo u nás, krávy chtějí žrát i v neděli.
Šikovný fyzioterapeut je poklad, před, po, někdy i místo opravy organizmu.
Jo, Dana (fyzioterapeutka) občas říká, že si nebude moc dovolit ani umřít 😛 Pořád je o její služby obrovský zájem, bez ohledu na to, že už dlouho přesluhuje – a je to fyzicky náročná práce.
Dobré ráno všem,
už delší dobu pozoruji, že kolem nás chybí některé profese. Například učitelé fyziky jsou velmi vzácné zboží, teď už začínají chybět i učitelé matematiky a chemie, včetně schopných studentů oboru.
Koho ve svém okolí postrádáte vy?