Hm, tak tenhle experiment se tedy nepovedl. Přitom to na začátku vypadalo tak skvěle! Aby toho nebylo málo, s voláním o pomoc jsem musela počkat – nemohu rušit dovolenou. Dva týdny jsem trpěla, než jsem odeslala následující zprávu: „Ta nová barva se vymyla do příšerné oranžové! Nesnáším oranžovou! Mám pocit, že bych měla prodávat hamburgery ve velkém! Uděláš s tím něco?“
Jistě jste uhádli, že onen zoufalý vzkaz byl určen mojí kadeřnici. Ženě, která toho o mě vlastně strašně moc ví, přestože jsme se před lety sešly jen jako mistryně svého řemesla a klientka se zájmem o její služby. Podstatné tehdy byly jen dvě věci.
Její umění, díky kterému jsem přestala mít hrůzu z kadeřnických nůžek, a její osobnost – byly jsme si navzájem sympatické. Což je naprosto zásadní v oblasti služeb, kde je člověk jako zákazník jistým způsobem zranitelný. Musí odhalit něco, co v běžném životě spíš maskuje. Šediny, stárnoucí pleť, tvrdou kůži na patách, lámající se nehty. Pokud jde o švadlenu, tam se člověk dokonce odhalí celý!
Aby byla taková služba úspěšná, musíme její poskytovatelce – ano, většinou to jsou ženy – do jisté míry věřit. Pokud důvěra funguje, může vzniknout příjemný a oboustranně užitečný vztah. Často dlouhodobý. V konečném důsledku velmi cenný.
Kolikrát mě napadlo, jak náročné musí být poskytování služeb, vyžadujících důvěru zákazníků. Myslím… psychicky. Mnoho žen si při pravidelných návštěvách své kadeřnice, kosmetičky, manikérky či pedikérky rádo povídá, chtějí pozornost. Jiné touží po tichu. Ale radši příjemném než nevrlém tichu. Vyhovět všem, den za dnem, vůbec není snadné! Možná na to myslete, až zase půjdete ke své oblíbené dámě s diářem, a nabídněte jí třeba úsměv a pochvalu navíc.
Abych se však vrátila k té své zprávě. Povedlo se to. Nakonec. Nevěřili byste, jak je taková oranžová barva zarputilá!
Napsáno pro ČRo Hradec Králové, 2025
Dnes se tedy ptám, patrně hlavně místních čtenářek 🙂 Máte „své“ dámy s kalendářem? Podařilo se vám dřív nebo teď najít ženy, se kterými vás pojí víc, než to, že ony poskytnou službu a vy jim zaplatíte? 🙂
PS: To téma jsem už měla rozepsané, když Matylda přišla minulý týden s tím svým. Takže koukejme na stejný jev, ale z jiných úhlů:))
Cha, svoji kadeřnici jsem si našla v době, kdy já se přistěhovala do Kolína a ona byla učnice. Protože jsem v té době měla vlasy dlouhé, nijak moc jsem kadeřnici nepotřebovala. Ale po dvou dětech se vlasy zhoršily a my se přistěhovali do Plaňan. A já zajásala, protože po mateřské se do místního kadeřnictví vrátila moje učnice. Naši kluci spolu kamarádí 35 let a já se teď jen hrozím toho, kdy mi řekne, že už dost. Ona opravdu stříhá báječně , ale je dost nemocná a už dneska pracuje jen jeden či dva dny v týdnu. Takže mne asi čeká hledání…
Ťapáky mi zrovna dneska dělala „naše“ Iva a až nebude pracovat, nastane další hledání. Bez obou služeb se prostě neobejdu
Když šla moje oblíbená kadeřnice do důchodu (asi přes 10 lety) nastalo období hledání. Nakonec jsem skončila na pánském u kamarádky mého syna. Stříhá perfektně a barvím se stejně sama. Dřív jsem měla delší vlasy, tak stříhání bylo třeba 1x 8-10 měsíců. Teď jsem si troufla na kratší vlasy a jsem moc spokojená. Dobrý střih dělá hodně.
Tak to je parádní řešení 🙂
Ano, střih dělá hodně dokonce i u mě, i když by to jeden neřekl…
Mno, moje kadeřnice už zná mé problémové vlasy, takže když jsem přišla s geniálním nápadem na stříbrný melír, okamžitě mi to zatrhls, protože věděla, co by z toho vylezlo. Ovšem rozmluvila mi to velmi citlivě 🙂 Obecně si myslím, že službaři mají tvrdej život, proto se usmívám na všechny a všude, i na prodavačky v supermarketu a pošťáky. Mám vyzkoušeno ze strany službaře, protože jsem doučovala angličtinu a řeknu vám, že není příšernějšího zákazníka než bohatí rodiče malých děcek.
No povídej mi o tom. U koní je to taky lahůdka!
Pro obě – tragédie je, když si někdo myslí, že za pár peněz si nekupuje službu, ale člověka. Otroka. něco takového se ve slušné společnosti nedělá – čímž se snadno pozná, kdo do ní nepatří.
Moje kadeřnice mi jedno vyprávěla, jak hledala termín pro jednu náročnou a velmi panovačnou zákaznici. Koukala do diáře, promýšlela kombinace. Načež jí ta ženská koukla přes rameno, zapíchla prst do diáře a řekla – tady máte volno! Sdělení, že to je pauza na oběd na ni neudělalo žádný dojem…
Často si na to vzpomenu, když vidím bezohlednost v akci.
jako mladá holka jsme měla tu nejlepší v Chrudimi Andulku Slavíkovou…probíraly jsme spolu všechno možné,i když by mohla být mojí mámou..byla to skvělá kadeřnice…a před cca 10 lety jsem našla super kadeřnici ve Valech u Přelouče-Lucku, stříhá líp jak střihoruký Edward , pokecáme, ulevíme si obě, řekneme si spoustu věcí a co si řekneme, to mezi námi zůstane..ona mne podporuje ve vlasových úletech a nebo mi je rovnou zatrhne..ale díky ní mám odzkoušeno spoustu odstínů zrz a několik druhů bobů a mikád a částečných ježků…rozcuchů a helmiček..a všechno tak,abych nevypadlaa jak jezinka křížená s mrkví..:-D je dar někoho takového mít…
Tak to ti moc přeju! Naštěstí nezávidím, protože ta moje kadeřnice je přesně z tohoto ranku 🙂
Jezinka křížená s mrkví… eh, k tomu mívám taky sklony! To byla ta teď už předposlední barva, co jsem měla. Nádherná měděná rezatá – po dvou umytích děsivá oranžová dopravních značek 😛
Já jsem léta chodila v Mostě ke kadeřnici, když začala ve svém kadeřnictví, chodila jsem k ní zas, to už jsme si tykaly a hodně o sobě věděly. Ona uměla perfektně stříhat a s tou mojí houštinou na hlavě si poradila. I když jsme se natrvalo odstěhovali sem, jsem tam jezdila, ale přece jen to nebylo „za rohem“. Pak jsem chodila k místní kadeřnici, nebyla to sice moje Jitka, ale šlo to. Ale ta už před asi třemi lety skončila a já nešťastná jsem vyzkoušela několik kadeřnic v Kralovicích a až teď se zdá, že se začíná blýskat na lepší časy. Ale Jitka to není 🙂
Jo, když člověk o takový vztah přijde, hledá se „nová Jitka“ těžko. Ale člověk může mít kupodivu štěstí víckrát – na dobrého člověka. Chce to být otevřený možnostem i s tím, že stejné to už nikdy nebude.
To máme taky, nej kadeřnice si pořídila nejdříve dvojčata a když znovu nastoupila tak jsme těch dvacet kiláků nelitovaly a jezdily jsme tam zase. Ale bylo ji naděleno další mimčo a kadeřnictví osiřelo. A tak jsme chvíli jezdily tam a zase onam až teď jsme se vnutily k Verunce která si otevřela salon v Českém Dubu /je to jen za rohem/ a zatím nelitujeme. Ale s kadeřnicemi je to problém.
Když měla moje kadeřnice své poslední dítko, vyšlo to zrovna na covid. Tak jsem se s její pomocí (profesionální barvy) v podstatě obsluhovala sama. Párkrát šla k mladé holčině, kterou si ta moje kadeřnice vychovala. Ale v zásadě (ne)trpělivě čekala na tu svou…
Vyzkoušela jsem si obě strany této spolupráce a musím říct, že a) zůstat profík je občas těžké b) a právě proto jsem na poskytovatele milá už preventivně. Jak píšeš, Dede, úsměv dělá divy. 🙂
Návraty – nejvíc jsem ocenila, když se mi povedlo navázat dlouhodobější spolupráci. Fakt je, že to už jsem pak věděla i jak uvařit kávu, tak i o čem (ne)konverzovat.
Máš pravdu – nejlepší je zkusit si to z té druhé strany. Pak má člověk oči mnohem otevřenější!
V zásadě jde o vzájemný respekt a slušnost, tím by to mělo začínat. Pokud tohle platí z obou stran, stačí už jen jiskra sympatie, aby z toho vylezlo i přátelství… 🙂
Tak to já mám svoji kadeřnici už 36 let.
Seznámily jsme se, když ještě dělala v kadeřnictví.
Tenkrát jsem byla v šestinedělí po porodu a ještě si pamatuji, jak jsem jí říkala, že musím stihnou další kojení. Po revoluci se osamostatnila a já k ní chodím domů. Za ta léta si už tykáme a víme toho o sobě hodně. Ona zná mé vlasy dokonale a vždy mě dobře ostříhá i nabarví.
Další žena ke které chodím také již přes 30 let je moje kosmetička. Je o trochu mladší než moje maminka. S tou si netykáme, ale máme dobrý vztah. Kdysi mi pomohla s mojí velice problémovou pletí a nyní mě jí udržuje v dobrém stavu.
Já jsem totiž taková konzervativní, neměním ani lékaře, když mi vyhovují. Takhle chodím léta k zubaři i gynkologovi. Jen tam už ordinují děti mých původních lékařů. Ale jsem spokojená.
Milá Míšo, evidentně umíš pěstovat vztahy na základě respektu 🙂 Jo, pokud se to povede, je to skvělá cesta. Jen najít ty správné lidi…