Manikúru jsem vždycky považovala za rozmařilost paniček, co nemají co na práci. Švagrová mi však nabídla, že mi udělá gelové nehty a manikúru. Zkusila jsem to a i kdybych se vzdala gelových nehtů, manikúry bych se už vzdát nechtěla.
Po x-tém umytí rukou v práci mi vždycky vysychá kůže na rukou, praská kůžička kolem nehtů a dělají se záděry. Krém na ruce mám na stole, mažu poctivě během dne, ale přiznejme si, pomáhá to málo.
Když se do manikúry pustí člověk, který to umí, je výsledek někde úplně jinde. Kůžičky kolem nehtů upravené a zastrkané pomerančovým dřívkem, záděry ostříhané a ošetřené. Ruce promasírované olejíčkem. Máloco mi dokáže způsobit takové potěšení, jako ošetřené ruce.
Gelové nehty jsou třešnička na dortu. Moje krátké nehty jen zpevněné a nalakované. V mém případě to hodně pomáhá při práci. Pokud musím do výroby a nosím plastové bedny, které beru z vysoké hromady vlastně polepu, dokážu si o ně olámat nehty až do živého, ty zpevněné to vydrží.
Ano, na manikúru není potřeba chodit, ani na pedikúru, k holiči… ale myslím, že život dělají taková malá potěšení hezčí.
Dede: A já se zrovna ptám – jaká jsou vaše malá potěšení, která dělají život hezčí? 🙂
Mám fobii. Na stříhání nehtů (obávám se, že to má něco společného s tím, že maminka měla na stříhání trochu těžkou ruku). Na manikuru nemusím a tudíž si nehty na rukou stříhám sama. Nerada!
Pedikura je něco jiného – tu bych dost potřebovala, možná ještě spíš podologii a pedikuru. Ach jo, temperuju se už docela dlouho…
Na manikúře se nehty nestříhají, anobrž pilují.
Prostě by mi na ně šahala!
😀 Jak tě chápu! Kdysi jsem to zkusila, gelové nehty, když se mi ty moje fakt hrozně třepily. Ale nesnesla jsem to… po pár měsících jsem s tím přestala. I když na pohled ty ruce vypadaly krásně! 🙂 Jenže mě prostě „bolelo“ i pilování…
Zano, před pár lety jsem taky meditovala nad návštěvou podologie a pedikúry, až jsem se nakonec rozhoupala – když jsem si uvědomila, že ráda a hodně chodím (a to ty taky, že) a hodlám v tom pokračovat, což by nemuselo být tak samozřejmé s počínajícími haluxy a bortící se klenbou nohy. Na podologii mi vyrobili vložky do bot na míru a naučili mě pár užitečných cviků, takže se mi klenba nohy dokonce zlepšila a pedikúra – to je prostě blaho! Původně jsem myslela, že tam zajdu jednou na odstranění otlaků a tím to skončí, ale chodím pravidelně, ráno i večer mažu nožičky speciálním krémem a mám je – no skoro jako miminko! 🙂 Fakt neváhej a že ti někdo sahá na nohy, na to se dá zvyknout! 😀
miloval ajsme rybičky na patičky…ale už tu u nás nejsou..tak suchou pedikúru..ruce si dokážu zvládat sama..po gelorenu se mi nádherně zpevnily i nehty…
Nikdy jsem na manikúře nebyla, ani na kosmetice. Tohle patří do kategorie „v životě by mě to nenapadlo“. Nehty si umím upravit sama, když chci. Kadeřnici občas musím, ale rozhodně to není potěšení, spíš něco jako zubař, a obvykle si je vybírám podle kategorie a) mlčí a nenutí mě k trapný konverzaci, b) chápe, že nesnáším, když mi někdo šahá na hlavu. Drobná potěšení, no tak úplně nejvíc si užívám být úplně sama doma. Za poslední rok se mi to povedlo asi dvakrát!
Moje kadeřnice ví, že mě jakákoliv manipulace s vlasy tahá a barvy na vlasy chytají nepředvídatelně. Známe se už víc jak 10 let, tak jí nemusím nic vysvětlovat, což bych nové vysvětlovat musela. Krátké vlasy se musí udržovat, a tak si dojedu za ní ob tři vesnice a spolu to dáme. Uvaří mi kafe a u stříhání spolu probereme naše děti- já je znám a ona zná Kačku, párkrát ji stříhala a česala ji na svatbu. Na dědině jsou takové známosti a znalosti výhodné, do města jezdit nechci.
Manikůru si dělám sama, zřejmě jsou mé ruce i nehty velmi odolné 😀 . Je ovšem pravda, že na zahradu si beru vždycky rukavice. Teď si lakuju nehty jen výjimečně, ovšem do práce to byla jaksi nutnost, asi jako prstýnky 🙂 . Nikdy jsem je neměla moc dlouhé, protože psát na psacím stroji, posléze počítači s dlouhými nehty mi nikdy moc nešlo 😀 .
Kadeřnici potřebuju, pro mne je to ovšem nutnost, ne potěšení.
Moje malé (a největší) potěšení je posezení s rodinou nebo přáteli u dobré kávičky 🙂
No, prstýnky v práci sundávám- když jen píšu na počítači, tak ne, ale pokud jdu dělat cokoli mimo kancl, tak to by nešlo. Dolovat z prstýnků gelovou vakcínu nebo kuřecí enono je něco, co nemusím. Naštěstí v poslední době víc dělám svou práci než práci místo někoho 🙂
K mojí kamarádce nehtařce jsem začala chodit před 10 lety /maturiťák mé dcery/. Stala se z toho pro nás jednou měsíčně obě milá návštěva s bonusem. Mám krásné nehty, dobrou kávu a dvouhodinový pokec, na který bychom jinak nenašly čas.
Že? Taky bych se se švagrovou neviděla tak často- jen to parkování na sídlišti je děs, to bych si odpustila.
Malá potěšení 🙂
Za mě asi posezení někde v kavárně, hospůdce, nebo tak. Ideálně s milým člověkem:))
Pokud jde o krášlící služby, tak kosmetiku jsem ráda neměla, ale roky jsem si nechávala barvit řasy a obočí. S tím, jak jsem světlá, mi nic jiného nezbývalo. No a pak přišel covid, já tam přestala chodit a ejhle, nic se nestalo 🙂 Svoji prima kosmetičku vídám už jen na FB – skvěle fotí, tak se „setkáváme“ nad jiným tématem.
Co mě těší, jako tebe manikúra, je docházení k mé kadeřnici. Je to bezvadná žena, rozumíme si, bavíme se. Podporuje moje bláznivé nápady, je ochotná o nich přemýšlet, aby neskončily něčím, co nechceme 🙂 No a když se to stane, napravuje to 🙂
Jo, o tohle potěšení bych nerada přišla.
Mám výbornou kadeřnici- obě její dcery jsem úspěšně provedla maturitou z angličtiny a ona se zas naučila stříhat a barvit moje značně vzpurné vlasy, aniž by měla předem noční můry. Chodím si k ní i ráda popovídat. Bez kadeřnice žít nemůžu, ale manikúra je volba.
No u mě ta potěšení nespočívají v úpravě zevnějšku, protože tomu stejně není pomoci. 😀 😀
Takže alespoň…
BALADA TOXIKOLOGICKÁ:
Společnost stmelená
je dobrým jídlem
však houba zelená
byla tím tmelidlem
Strávnící se pod stůl hroutí
a tam se vespolek všichni kroutí.
Eh, těšíš se na oběd? 😀
Ano 😀
Hade! Mám k obědu krůtí s houbovou omáčkou!
Muchomůrka zelená
za žampion převlečená
že je liška, předstírá
barvu svoji zastírá.
Odhalíme ji však hned
nebude v omáčce zaclánět.
:-)))
Nech si chutnat. 🙂
Také už léta chodím ke kadeřnici a na kosmetiku.
To jsem si nenechala vzít, ani v době když jsem musela v domácím rozpočtu dost počítat.
A ještě jedno malé potěšení z jiného soudku.
Včera jsme byli ve prodejně Global Wines, která v Plzni otevřela pobočku.
A koupili jsme si 2 dobrá italská červená vína.
Dobré víno je moc fajn. Taky jsme začali víc jezdit k vinaři, co dodal víno na Kaččinu svatbu- a taky má veterána, že…
Správně – malá potěšení 🙂
Jistě bych si mohla obarvit vlasy doma, ale když mi má dlouholetá paní kadeřnice udělá tu správnou ohnivou hlavu a já pak vidím, že tohle je to pravé, neměnila bych…
Šikovná kadeřnice je poklad.
teď jsem od kadeřnice zrovna přijela a je mi pěkná zima. Prostě, jak já jdu ke kadeřnici tak prší i kdyby měsíc nepršelo 😀
Jj, to znám, ovšem ne v souvislosti s kadeřnicí. MLP bydlel dlouhá léta jako malej v Liberci a má to tam rád. Ovšem KDYKOLIV jsme jeli do Liberce – a že jsme tam jezdili dost často, VŽDYCKY pršelo, neznám suchý Liberec 😀
Kdykoliv umeju okna, začne pršet.
Jeďte do Liberce a celou dobu předstírejte, že jedete do Jablonce, nahlas o tom mluvte. A pak…na poslední chvíli, to stočte na Liberec. Duchové počasí už nestihnou zareagovat.
ale stihnou, ale stihnou. Oni létají za tou tramvají, co jezdí z Jablonce do Liberce a zpět a nic jim neunikne 😀
No, já jsem od Liberce, druhá, jižní strana Ještěda.