Přeju všem krásný a laskavý den. O čem si budeme povídat dnes? Je to čistě na nás. Tak kdo začne?
Z Blízkého Východu
BTW
Nová knížka
Doporučujeme
Náš Zvířetník - DeDeník © 2014
VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN
Ze srdce nesnáším všechny ty stmelovací pracovní akce, kterých bylo zvlášť v devadesátkách plno. Ale ráda vzpomínám na školení soft skills na zámečku v Čejkovicích 😀 , kde nás školil, jak se ukázalo, sportovní psycholog gymnastek a jeho povídání, jak se výkon tě sportovní špičky liší v podstatě jen v tom, jak si dokážou nastavit hlavu, bylo velmi zajimave.
Pro mne je nezapomenutelné školení v roce 1972, kdy já byla posluchač a ON školitel. Pak se přiznal, že to bylo jeho první školení v této roli a že z toho měl hrůzu. Za dva roky byla svatba a jsme spolu dosud 🙂
To je ale hezká vzpomínka:)
Alimo, to je moc hezké – asi to tak mělo být:))
Dnes nemám moc co dodat – pracovně jsem se nikdy takhle nedružila 🙂
Možná Zvířetnická setkání? ❤️
Jinak se taky omlouvám, dnes se toho po mě chce moc 🙂
mezi nezapomenutelné u mne patří: krypta v kostele Cyrila a Metoděje v Praze,Lidice, Ležáky, sekyrárna na Pankráci,Zámeček Pardubice..KT Mauthausen…Normandie-Omaha beach a hřbitov s bílými kříži.. Alej padlých – na bojišti Chlum u HK.
a z té zábavnější roviny- Beaver
Omlouvám svoji nepřítomnost z dnešní diskuse, protože práce mnoho a k tématu nemnoho 🙂 A hlavně jest třeba doladit text povídek, aby se mohly dát číst 🙂
Bavte se báječně a papa zítra 🙂
Nezapomenutelný je pro mne tábor v roce 1968. Ještě jsme netušili, že na dlouhá léta přejeme našemu prófovi k narozeninám přesně v hodinu, kdy se narodil. Tedy o půlnoci z 20. na 21. srpen. Ráno jsme vždycky mohli spát déle a den byl takový bezprogramový. Když jsem vylezla ze stanu, nejstarší holky měly na stožáru přivázané radio a brečely .
Nezapomenutelná služební cesta byla pro mě v roce 2019 na Ukrajinu. Přílet do Kyjeva a pak cesty po venkově na farmy. Dva odlišné světy- město a venkov. Tak odlišné, že to tady u nás rozhodně nemáme. Silné místo byl Majdan.
Ale stálo to za to, tam se už asi nikdy nedostanu, natož na farmy.
Majdan by pro mě byl asi příliš silný zážitek – mtla jsem problém jít na invazní hřbitovy v Normandii. Ale Ukrajina a kontrast mezi městem a venkovem, to by mě zajímalo.
P.S.: Víte, že Pripjať je jediné nádraží, kde mají kromě hodin i dozimetr?
Jenom doufám, že na pripjaťském nádraží ještě stále jsou! (plačící smajlík – což je asi protimluv!)
Do Pripjati jsem se nedostala, tam se jezdilo na placené exkurze- reklamy byly po celém Kyjevě. A my jsme ani neměli čas, měli jsme naplánované schůzky a návštěvy. Vlastně si nejsem jistá, jestli bych tam jet chtěla. Ne že bych se bála o svou bezpečnost, ale Pripjať je pro mě něco jako post-apo svět a to asi vidět nemusím.
Náš těžce nemocný kamarád měl koupenou dovolenou do Černobylu, kam se moc těšil – odjezd byl cca tři dny po napadnutí Ukrajiny russáky. Obávám se, že se tam už nepodívá…
Dobré ráno všem, jsem čerstvě doma z „aďapťáku“ – soustředění studentů učitelství fyziky. Přípravy značné, spaní u nuly, ale spokojenost všech přítomných.
Takže což takhle téma „nezapomenutelný tábor (adapťák, školení, výjezd…)“?