U nás na jihu Čech se bramborákům říká cmunda. Pustila jsem se do klasického neošizeného receptu, protože ten je nejlepší a nic lepšího ještě nikdo nevymyslel a nevymyslí. Alternativy s cuketou atd., nepovažuji za pravou cmundu, ale v mé kuchyni se jich také nezříkám.
Zpátky ke cmundě, protože právě tu jsem dnes doma slíbila připravit. Už jsem nemohla poslouchat řeči o tom, že pořád něco v kuchyni klohním, ale bramborákům se vyhýbám. A když už se do nich pustím, tak z toho vyjdou malé bramboráčky.
Kouzlo cmundy je přeci v tom, že je tenká, dokřupava vysmažená, a když se nese na stůl, talíř pod ní není ani vidět a v kuchyni to ještě dlouho voní po dobrém sádle, česneku a majoránce. Prý to vypadá, že pořádnou cmundu asi ani neumím. Omlouvá mě jen to, že nejsem ze své podstaty Jihočeška, ale pražská holka. Nějak mě to nebavilo poslouchat 🙂
Skočila jsem si do sklípku pro košík brambor, mimochodem zakoupených minulý týden kousek od Prahy, u sedláka v místě, kde jsem se narodila. Pytel brambor s červenou slupkou, co voní rodnou hroudou. To má pro mě samo o sobě jistou přitažlivost a důvěryhodnost.
Dnešní příprava cmundy bude ideální příležitostí vyzkoušet si, jak se brambory chovají v kuchyni. Včera byla bramborová kaše a podařilo se mi ji udělat hladkou a jemnou jako mušelín. Podle skvělé kvality letošních brambor sázím na úspěch i v případě dnešní cmundy.

Jihočeská cmunda
Pár brambor (v mém případě tak 8-10 středně velkých kusů) oloupu a ihned je na struhadle s jemnými slzičkami nastrouhám do mísy. Přeliji naběračkou vlahého mléka, aby mi tak rychle neztmavly. Přidám 2 vejce, drobně nasekanou cibuli šalotku, 4 rozetřené stroužky česneku, sůl, čerstvě mletý pepř, sušenou majoránku + trochu čerstvé ze zahrady, zapráším malým množstvím hladké mouky a rozmíchám těsto, které musí být řídké, ale zároveň ne moc vodové. Prostě tak akorát.
Kouzlo bramboráků netkví v přesně podaném receptu, ale záleží na našem odhadu, jak správné poměry použitých surovin vzájemně vyladit. Těstíčko nechám cca 10 minut stát a připravím si velkou pánev s nepřilnavým povrchem. Smažím na sádle. Dnes na husím. Sádlo se nepřepaluje, neprská a nadstandardně voní. To, co předá horké sádlo v pánvi bramboráku, to žádný jiný tuk nesvede.
Do horkého sádla vliji jednu větší naběračku bramborové směsi a rozetřu ji do všech stran, aby byla tenká a vyplnila dno téměř celé pánve. Po minutě smažení zkusím dřevěnou špachtlí placku podebrat a uvolnit ji, aby se poté dobře obracela. Obracím šetrně za pomoci dvou dřevěných nebo silikonových špachtlí.
Z obou stran dokřupava usmažené placky přenesu na velký plech, vyložený pečicím papírem a případný přebytečný omastek osuším kuchyňským papírem. Z uvedeného množství jsem usmažila 5 kousků. Během smažení jsem do pánve po troškách přidávala sádlo podle potřeby.

S čím bramboráky – cmundu podávat?
Nejznámější kombinace je cmunda po kaplicku, podávaná s uzeným masem a kysaným zelím. Jenže skutečnost je vždy taková, že vaříme z toho, co je doma. Já se snažím udat ještě jednu zbylou mističku křupavých houbových škvarků se šalotkou, připravených na olivovém oleji. Napadlo mě udělat si dresink z kysané smetany, jen lehce ochucené bylinkovou solí a posypat horkou cmundu zmíněnými škvarečky. Pro oko a pro vůni pár lístků čerstvé majoránky, které se ještě teď v říjnu na mé zahradě docela daří. Kdyby cmunda byla na talíři jen tak bez ničeho, i tak by lákala k ochutnání.
PS:
Vyvrátila jsem domácí pověru, že neumím udělat pořádnou jihočeskou cmundu. Vůně si všimli i sousedi přes tři zahrady. Přes plot jsem jim nabídla. Kousek. Tím jsem si pověst ještě značně vylepšila 😀

Pečete doma cmundu? Sázíte na sádlo nebo volíte jiný tuk? A s čím ji nejraději podáváte?
Přeji všem dobrou chuť a ať nám bramboráky bez ohledu na to, jak se jim u vás v kraji říká, voní po kuchyni 🙂
Šárka Škachová / www.gurmanka.cz / Kuchařka ze vsi













Bramboráky (my doma říkali prskance) byly minulý týden, milujeme je oba, stačí naznačit choti a on už se usmívá a olizuje. Jen je to večeře, u které já stojím u plotny, manžel sedí u stolu. Z pánvičky mu sešoupnu horkou placku na talíř, já si z ní utrhnu kus do pusy a jdu smažit další placku. Až teprve poslední bramborák je celý můj a sednu si k němu. Z domova znám jíst prskance jíst jen samotné (suché), rukami se odtrhávaly kousky, dělám to tak stále. Kdysi dávno mě nalákal manžel mojí sestřenice (ochutnej!), namazat si na ně povidla, jak to znal z mládí. Zachutnalo mi to a manžel je už ani jinak nejí. Takže já si povidla máznu na odtržený kousek, manžel na si pomaže celý bramborák a jí ho příborem. Dokonce jsem už koupila nové povidla od výrobce Podravka (mám ráda jejich směs koření), jen jsem se zatím neotevřela, dojídame jiná.
Pro Pů !!! – včera jsem ti napsala delší komentář (pod tvým) ohledně tvé tety, možná jsi už četl, pokud ne, můžeš kouknout :).
Děkuji moc. Četl jsem.
U nás v jihočeské části Vysočiny se dělala cmunda jako „příloha“ k zelnici. Důležité je to sádlo – bez něj se nedaří tak křupavá. Křupavost je možné podpořit tím, že se část mouky nahradí strouhankou. Jo – a cibulku jsme tedy nikdy nepoužívali, ač ji jinak mámka dávala snad do všeho.
Jinak pro zasmání – ještě kolem 18 let jsem netušila, co jsou bramboráky, myslela jsem, že to jsou nejspíš placky z brambor vařených
Bramboráky smažíme občas. Udělám těsto občas se škvarky, občas se šunkou, někdy jen tak, cibuli jsme nedávali nikdy. Pak je smažím na sádle a Eva mi je teplé ukrádá z talířku, kam je odkládám. 😀
Ta by si mohla s Lidkou podat ruce, dělá přesně totéž když smažím bramborové placky.
Kriste králi já mám hlad! Ty vypadají skvěle, mám takový nejasný vzdálený pocit, že vím co udělám k obědu zítra.
Bramboráky ráda dělám i jím. Postup stejný, jen nastrouhané brambory hodně vymačkám (není třeba tolik mouky), nedávám cibuli a přidám drcený kmín. Téma mi evokovalo písničku „Bramborové placky se škvarkama, tak jako je pekla moje máma“, kterou znám v podání kapely z roku 1972, nápověda je, že Mamut určitě uhodne.
Na pánev dáme lžičku škvarků, necháme pustit tuk a zaplácáme těstem. Vystačí i na opečení druhé strany. Je to vynikající!
u nás kramflek,cmunda,vošouch, bandorák, bramborák…záleží,s kterým příbuzným zrovna mluvím:-D
zrovna dneska jsem od ní četla recept na Kluski…
Miluju bramboráky a skoro je nejím. Roky jsem je nemohla kvůli žlučníku, pak jsem je mohla a ejhle, přišly roky, kdy je z nich zřídkavá pochoutka zase kvůli kaloriím 🙂
U nás byl bramborák bramborák, ale výraz cmunda znám. Občas ho bůhvíproč používala maminka a mně jako dítěti připadal takový dost nechutný 😀
Taťka občas nadhazoval název sejkory – ale popravdě netuším, jestli šlo opravdu o bramboráky nebo bramborové placky pečené na plátu kamen.
Jo, ještě doplním. Dělám je bez cibulky (nikdo v rodině cibuli nedával, tak mi nechybí) a nic k tomu. Bramborák je u nás solitér 🙂
cibulka se dává i okolo Nového Města nad Metují…u nás v Sudetech ne..
Mno, sejkory jsou ze směsi vařených a strouhaných syrových brambor. Tedy alespoň takhle to dělají tady v Harrachově. 🙂
Může být. Taťka je vzdáleně od Rokytnice 🙂
Holky vy s těma kaloriema naděláte. Když je chuť tak je chuť a po chuti buď jak buď. Jste krásné, mladé a když trochu přiberete tak nebudete mít vrásky, Jeden nebo dva bramboráky když z nich nebude kapat tuk tak paseku neudělá.
Maruško, jsi sluníčko a máš pravdu. Jenže když udělám bramboráky… tak už je pak zapomínám počítat 😉
Máme podobný problém. Vyřešila jsem smažením na hranaté pánvi – pak oříznu kraje pro sebe a tu vnitřní část si dá MLP. Spokojení jsme oba.
Patří pod Matyldu.
U nás se také dělá bez cibulky, hlavně hodně česneku.
Ten trik s vlažným mlékem, aby těsto neztmavlo, jsem neznala. Vyzkouším.
U nás se jim také říká bramborák a taky bez cibulky 🙂
Dostala jsem na ně příšernou chuť !!! Obvykle je dělám velké a tenké, smažím na sádle a jsou odebírány a konzumovány rovnou z pánve 😀 , k tomu uzenému a zelí dělám bramboráčky malé.
Tak na Jižní Moravě je to bramborák. A moje babička nedávala cibulku, jen česnek. Bramboráky miluju, jenže já tenké a křupavé, Kája silnější a ne tak křupavé. Rodinné zvyky 🙂 No a jíst bychom je neměli ani jeden, páč jsou smažené na sádle a ty sacharidy… Přednášky o tom, jak jíst po padesátce, mi zkazily radost z některých jídel, i když se snažím si to nepřipouštět…
Jak píšu pod Dede – ty si zrovna nemusíš dělat starosti s bramborákem—