Splétám cop z letních dní. V jednom prameni mám ty horké a slunečné. V druhém dny protkané šuměním deště. V tom třetím mám lidi, letní setkání.
Miluju pramen horkých dní! Chvíle, kdy dokonce i mě z postele brzy ráno vytáhne sluníčko příslibem krásného dne. Ještě ospalá procházím zahradou, zívám a těším se na první kávu. Psi jsou plní energie, kterou já zatím ještě jen hledám. V horké dny chodíme ven časně, takže vynechám snídani a jedeme do lesa.
Po poledni vedro zavalí svět, který tak má chuť si dát šlofíka. Jen neúnavní cvrčci cvrčí jak o závod! Louky vydechují pozdně letními květinami, les voní pryskyřicí. Je těžké být pozorná, přirozenější je ospalá lenost. Ožívám s večerním ochlazením. Přichází hlad, touha mluvit, přemýšlet, smát se, dokonce i pracovat. Krásné a duši hojící jsou teplé letní večery s milovaným člověkem a tichými stíny kolem lítajících netopýrů.
Aby horko nebylo vražedné, potřebujeme pramen deštivých dní. Tiché šumění deště, bušení vody v lijácích, majestát dunících bouřek. Je to až fyzické potěšení, když vyprahlá půda měkne vodou! Když je umyt prach a svět se nadechne do svěžesti. Pokud ale příroda zalévá dlouho a vydatně, nastává čas plísní, slimáků a nespokojenosti. Léto v našich hlavách prostě vypadá jinak. V archetypu dokonalých prázdnin totiž prší jen v noci!
Třetí pramen mi vytvářejí lidé. Rodina, přátelé, náhodná setkání, která udělají běžnou chvilku nezapomenutelnou! Pravda, radši tím pozitivním způsobem:))
A proč splétám cop z léta? Trochu mě děsí, jak rychle mi poslední dobou běží čas. Zastavit ho samozřejmě nechci, ale co takhle aspoň zpomalit? Když si v hlavě splétám cop vjemů, událostí a setkání, udržím je u sebe déle. Nechci myslet na to, že včera vykvetly stromy, dnes jsou obsypané zralými plody a zítra… Zítra budu splétat vánočku!
Napsáno pro ČRo Hradec Králové, 2025
Tohle jsem napsala v létě… ale dá se to aplikovat na jakékoliv roční období. Takže se dnes ptám – pokud byste splétali cop z podzimu, co by bylo v jednotlivých pramenech? 🙂
Jeden pramen by byl z barev listí ve žlutooranžovočervené, druhý by byl z procházek bez veder, kdy psice ožívají, a třetí by byl z deště a mlhy. Spleteno dohromady a namočeno do zoufalství, že nemůžu v nepromokavě bundě ven a musím být v práci 🙂
Jak tě chápu! 🙂
Ale kdyby měl být letní, jeden pramen by byl z oroseného rána, druhý z teplého večera a třetí by byl modrý jako obloha, chrpy a čekanky. Takovou modrou umí jen léto 🙂
Můj podzimní cop bude inspirován tvým letním…
První pramen je krajina, ozářená nízkým podzimním sluncem, brázdy na pooraných polích, barevné stromy a vůně bramborové natě.
Druhý pramen je pohled z okna na podzimní déšť, lezavé sychravo a spíž plná zásob na zimu.
Třetí pramen je podzim života, který se mnohem lépe snáší s partnerem, přítelem po boku a občas nám dopřává drobné radosti. Dnes jedu k rodičům (91+86 let), kteří se mají rádi, drží se za ruce při procházkách a jsou pro mě věčnou inspirací…
Alčo, máš krásný podzimní cop!
A rodiče?
zažila jsem to už u své babičky a dědy, stejně jako u u našich.
Tak taky doufám, že ten třetí pramen budeme vinout ve dvou.
Jo jo, čas utíká mílovými kroky a čím jsem starší, tím utíká víc.
Můj podzimní cop by byl spleten z jednoho pramene nádherného červenooranžovožlutého listí ozdobeného houbami, druhý by byl z deště, plískanic a bláta, studených rán a ranní mlhy a třetí z večerního posezení u hořících krbovek, zavařování čalamád a sušení křížal.
A přiznám se, že Vánoce jsem vytvářela s chutí, když byl syn malý, teď bych je nejradši prospala někde jako medvěd a možná se probudila po Novém roce…nebo na Velikonoce 😀
Milá Alimo, máš moc krásný podzimní cop! 🙂 Skoro bych řekla, že můj by vypadal stejně. Do druhého pramenu bych přidala ještě špinavé psy:))
Nádherný text, takže za odměnu BALADA O MUŽI PŘINÁŠEJÍCÍM KVĚTINU:
Rozrazil dveře Vítek,
v ruce držel
rozrazil rezekvítek.
😀
Podzimní cop bych spletla z kaštanů s jejich krásnou měděnou barvou. Dále bych tam zapletla stromy zářící různými barvami listí. Jejich šustění, když jimi procházím.
Dále tam také musím zaplétat ranní plískanice a mlhy.
Hrneček teplého čaje a světlo svíček.
A v dáli příslib sněhových vloček, vůně cukroví a mihotavých světýlek.
I na prahu šedesátky mám pořád ještě ráda Vánoce……….
Míšo, tu stálou radost z Vánoc ti trošku závidím. Mně se to někdy povede… Ale jen někdy.
Podzimní cop
Pletu sobě cop z mlhavých rán,
protknutých křikem váhavých vran.
Pletu i z kaštanů spadených na zem,
také i z komínů z nichž vymetám saze.
Pletu jej z obrázků barevného listí,
které byv spadeno, pod nohama šustí.
Pletu jej ze slunce mariánského léta,
které nám nalévá mladého vína.
Pletu jej z plískanic i těžkého deště
a také z oranic a vůně kypřené země.
Pletu jej ze vzpomínek na odešlé známé
a také z radosti i slávy hodové.
Pletu jej z dýňových semínek v hrstí,
sušených na lískách, kde si pomalu chrastí.
Pletu jej ze strašáků dlabaných dýní,
jež nám za šerých večerů na cestu svítí.
To jsou mé pocity svázané v verších,
o podzimech minulých, i těch budoucích.
To jsou mé pocity svázané v cop,
který si budu plést i příští rok.
Davide krásné a poetické.
Davide, to je moc moc krásné! Děkuju.
Moc krásné.
Děkuji, to je tak krásně řečeno, že nemám co dodat…(heart)
Dobré ráno všem, musím říci, Dede, že jsi upletla krásný cop léta. Ten podzimní by měl asi jeden pramen krásných dní v rudožlutěoranzových barvách a jasných nocí, rán a večerů ve všech odstínech modři a černi, druhý plný společné práce (škola, zahrada, dům, někdo i vinohrad či pole) a třetí kulturní (najednou je čas na výstavy, divadla a prodloužené). Hm, čas nezastavíš.
JJ, máš pravdu s tím časem. Ale stejně se ho snažím aspoň přibrzdit 🙂 Úmyslné uvědomování si věcí tomu maličko pomáhá 🙂