Zbude vám takhle po válce nevyužitá protiletadlová věž a vy nevíte co s ní? Žádný problém. Uděláme z ní kus moře.
Přijde vám to nelogické? Rakouským vědcům a podnikatelům to ale naopak přišlo jako opravdu dobrý nápad. A tak 26. listopadu 1957 založili Společnost pro mořskou biologii, jejíž cíl byl jasný: zřídit v bývalé protiletadlové věži v Esterházyho parku ve Vídni „Dům moře“, tedy „Haus des Meeres“. A jak řekli, tak udělali. Vědeckého vedení se ujali Rupert Riedl a Ferdinand Starmühlner a do roku 1965 už bylo upraveno jedno a půl patra budovy. Instalovali tu 40 výstavních tanků (zajímavostí je, že v prvních letech se v nich používala i okna vyřazených vídeňských tramvají).
Postupně se upravovala další patra, přidávaly další akvária a dne 23. ledna 1997 bylo po dvou letech výstavby otevřeno nové obří akvárium pro žraloky a želvy. Kapacita přes 120 000 litrů vody – ve své době bylo jedním z největších evropských mořských akvárií v Evropě. Impozantní je dosud – stáli jsme před ním v němém úžasu, když kolem nás proplouvala želva Puppi, kterou kdysi zakoupila jedna dáma v Asii na rybím trhu, aby jí zachránila život. Nečekala ale asi, že drobounká, asi deset cm velká želvička doroste do obřích rozměrů – nyní má přes 1,5 metru délky a váží přes 100 kilogramů. V Haus des Meeres je od roku 1982 – je nejen jeho největší atrakcí, ale i hnacím motorem všech dalších přístaveb.
Mořský dům tedy stále rostl a rostl. Nyní zabírá 11 pater.
Co vše můžete v Mořském domě uvidět? V přízemí si můžete projít skleněným tunelem akvárium s faunou Atlantiku. Fascinující jsou tu všechny ryby, ale pro mě nejvíc rejnoci. V prvním patře najdete terária s hady a ještěry, a také mraveniště se skleněnými „ulicemi“, kudy si mravenci rozšiřují své teritorium do dalších mravenčích expozic. V druhém patře najdete živočichy ze Středozemního moře – ryby, medúzy, chobotnice. Je tu i nádrž s piraňami a můžete odtud vejít do „Krokiparku“ – úžasné expozice s krokodýlem a volně se pohybujícími opičkami a ptáky.
Třetí patro hýří barvami – korály malé i větší, stejně tak jako pestré ryby korálových moří. Ve čtvrtém patře je domov želvy Puppi, kavárna a vstup do Tropenhaus, kde opět se volně pohybují opice a zahlédnete tu i další zvířenu. Páté patro – akvária se žraloky. Znečišťování moří je obrovský problém, proto jsou mu věnovány expozice v šestém patře. V sedmém patře je nádherné okrouhlé akvárium s korálovými rybami, žraloky a rejnoky. Tady jsme – stejně jako u Puppi – vydrželi sedět hodně dlouho. V osmém patře jsou terária s pavouky, škorpiony či obyvateli podvodních jeskyní a expozice Amazonie.
Deváté patro zabírá pro změnu expozice Austrálie a vedle ní v obrovském teráriu žije komodský varan. V dalším létají papoušci, po větvích skáčou lemuři… V desátém patře plavou kladivouni a v další místnosti spatříte ukázku mangrovových lesů. A pak je tu poslední, jedenácté patro, kde je z restaurace s názvem „360° OCEAN SKY“ panoramatický výhled na město.
Co mě na Haus des Meeres fascinovalo nejvíc? Ohromné prostory, které jsou rybám či dalším živočichům poskytovány. Procházíte místnostmi velkými jak menší dům, kde vám na dosah ruky poskakují opice a nad hlavou létají papoušci. Komodský varan má pro sebe terárium větší, než lecjaký byt. Želvu Puppi a její ohromné akvárium jsem už zmiňovala – když se před vámi vynoří z hlubiny, majestátně mávne obrovskými ploutvemi, nechá vás podívat se na svůj úžasný krunýř a zas zmizí v hlubině, aby se najednou vynořila z druhé strany – prostě strhující. A pak ještě jedna věc. Na vyhlídce (myslím v sedmém či osmém patře, teď si nejsem jistá) jsou v síti, kterou je celá vyhlídka obepnutá, prostory pro fotografování. Prostě malý prázdný čtverec, kudy můžete prostrčit objektiv fotoaparátu a máte čistý, drátěnou sítí nepokažený záběr. Úžasné!
Vídeň je pro Čechy za rohem a myslím, že už tam byl snad téměř každý. Vídeňské vánoční trhy jsou proslulé a její architektura – Štěpánský dóm, Schönbrunn, Hofburg, Belvedere, vídeňská radnice a tak dále jsou hojně navštěvované. Je tedy možné, že už Mořský dům znáte – v tom případě věřím, že jste byli stejně nadšeni jako my. Pro ty z vás, kdo tam ještě nebyli, mám doporučení: budete-li ve Vídni nebo v jejím okolí, věnujte pár hodin jeho návštěvě. Věřte, stojí za to. My v něm strávili čtyři strhující hodiny v úžasu a pokoře před nádherou, ve kterou byla přetvořena původní strohá a nepřitažlivá protiletadlová věž.
Na závěr pár technických údajů, třeba se někomu budou hodit:
Haus des Meeres leží v těsné blízkosti stanice metra U3 Neubaugasse.
My přijeli vlakem na Wien Hauptbahnhof, tedy navídeňské hlavní vlakové nádraží. Odtud je dobré jet metrem trasou U1 na Wien Stephanplatz, zde přestoupit na linku U3 a jet na zastávku Neubaugasse. Odtud je to do Haus des Meeres asi 250 metrů pěšky.
Ohledně parkování auta nemohu sloužit – v okolí jsou parkoviště, ale bývají prý plná.
Ceny vstupenek se pohybují od 22,90 Euro pro dospělé přes 16,40 Euro pro studenty, důchodce až po 9,80 Euro pro děti 6-15 let a 6,50 Euro pro děti 2-6 let, děti do dvou let mají vstup zdarma. A můžete mi věřit, že to jsou to dobře investované peníze.
Na závěr jsem hledala nějaké hezké přísloví o želvách, protože Puppi mě prostě fascinovala. Našla jsem toto africké: „Želva se pohybuje pomalu, ale vždycky dojde dál než ten, kdo stojí na místě.“
Přeji vám tedy, abyste vy na místě nestáli a došli vždy až tam, kam si přejete.
Máte-li chuť podívat se na mnohem víc fotek, jsou zde: https://eu.zonerama.com/fotkyRadka/Album/13908167?secret=N5sYnO9AJ83p0J4EOtuPAcA9E
1 Tunel v akváriu v prvním patře
2 Akvárium v prvním patře
3 Plazi v pavilonu v druhém patře
4 Další rozlehlé terarium
5 Obývají ho dva obrovští hadi
6 Uprostřed akvárium s medúzami
7 Působily uklidňujícím dojmem
8 Barevný svět korálů
9 Opět nádherné akvarium
10 Krokipark
11 Svět korálových atolů
12 Grapefruit chutná
13 Čekáme na Puppi
14 Puppi, královna Mořského domu
15 Akvárium je prosvětleno oknem zvenčí
16 Puppino akvárium je opravdu obrovské
17 Amazonia tropický prales
18 Žraloci rejnoci ryby v okrouhlém akváriu
19 Ukázka mangrovových porostů
20 Obydlí varana komodského
21 Expozice Australia
22 Haus des Meers nyní
23 Haus des Meeres, původní stav
24 Sklo akvária
Radu, to je opravdu neuvěřitelně působivé místo a ty tvoje fotky! želvička Puppi je úžasná! A to přísloví, co k tomu dodat, pravda pravdoucí 🙂 Díky moc!
Jestli budete plánovat nějaký delší výlet, opravdu doporučuji, stoprocentně budete spokojeni.
No, za rohem to úplně není, ale kdybych se octl někdy ve Vídni, tak tohle je rozhodně na seznamu „nutno vidět“, protože akvária miluju. Díky za reportáž!
Já vím, z Čech je to dál. My z Brna jsme tam za necelou hodinku a půl pohodlně vlakem. Z Prahy je to vlakem víc než čtyři hodiny… Ale pokud třeba někdo jede na dovolenou tím směrem, tak kromě dalších vídeňských skvostů tohle opravdu za návštěvu stojí. Jsem ráda, že líbilo.
Toro dík, jedním slovem nádhera ! a to jak tvoje reportáž a fotky, tak i vlastní muzeum 🙂
Moc bych si přála, aby se všechny stavby a věci původně pořízené pro válečné potřeby, mohly předělat na taková a podobná muzea 🙂
Přesně to jsem si říkala – jak daleko by lidstvo mohlo být, kdyby nebyly pořád ty pitomé hnusné války.
zlatá slova! do kamene tesat a na hedvábí psát.
Často si říkám, že kdyby se – řekněme od chvíle vynálezu palné zbraně dodneška – všechny finance použité na vývoj zbraňových systémů, použily na kosmický výzkum, mohli jsme už létat ke hvězdám. A podobné analogie by se daly najít v jakémkoliv oboru. Jenže to by člověk nesměl být člověk.
Na jednu stranu je to tak. Na druhou stranu díky zbraním se pokrok hodně posunul, otázka je, jestli by to takhle rychle šlo i bez válek. V každém případě si myslím, že bez válek bychom už byli hodně, hodně daleko. Ale jak píšete, člověk by nesměl být člověk…
V tom to právě je, že lidé jsou nejochotnější směrovat své duševní kapacity nejvíc do toho, jak se navzájem ničit. Kdyby se se stejnou vervou jako zbraně vyvíjely třeba léky, tak je dneska rakovina srandovní nemůcka.
ok, nadsázka. Ale ne moc velká.
Milá Toro, moc děkuju za tuhle reportáž! Oceníme ji zvlášť my, kdo opravdu nemáme Vídeň za rohem.
je to facinující. Nejen akvária a ryby!
(Naše Aylin miluje ryby, velmi dlouho byl jejím nej zvířátkem žralok – teď ho na chvíli předběhla Sky z Tlapkové patroly (pejsek, pro ty, kdo neměli to „štěstí“ žít s tímto populárním dětským seriálem:))
Ale mě fascinuje sama ta věž. Jak musí být pevná, když unese tu obrovskou zátěž, jakou představují hromady těžkého skla, neméně těžké vody, a potřebných technologií.
Puppi by mě taky okouzlila… Mimochodem, měla neskutečnou kliku, když vezmu, kde ji původní majitelka našla.
Jo a máš skvělé fotky! Řekla bych, že ty medúzy jsou živý předobraz počítačových screensaverů:))
To se jí nedivím, jako dítě jsem měl jednu dobu nad postelí obrázek od Zdeňka Buriana, na kterém byl vyveden jako živý pravěký žralok Archaidoskon imperator.
Díky, Dede. Ty medúzy byly opravdu fascinující, jak tam pomaličku pluly jak na ruském kole. Jediné, co bylo horší, že tam není pro foťák úplně dobré světlo. Spíš přítmí, a focení přes sklo, všude. Takže za každou fotku, která jakžtakž vyšla, jsem byla ráda. I mobily s tím měly co dělat.
Dobré ráno všem, díky, Toro, za úžasnou reportáž se skvělými fotkami. Dům známe a navštívili jsme a máš pravdu, stáli jsme v úžasu. Té sympatické vychytávky na objektiv jsme si nevšimli (no jo, na mobil ji není potřeba), ale ocenili jsme kreativní využití čtyř výčnělků na věži – zvířata si tudy chodí doslova ven a domů.
Jinak, kdybyste v blízkosti potřebovali odložit počítačové nadšence, tak ke věži původně patřil i bunkr u jejího úpatí, a ten je teď interaktivní herní muzeum – dá se tam velmi dlouho sedět a hrát všechny možné stařičké počítačové hry na tehdy supermoderních strojích. Prostě Vídeň je město desítek muzeí a opravdu stojí za návštěvu.
JJ, už jsem dětem (a tedy pradětem:)) doporučovala Tořinu věž, tak ještě budu lákat na JJ herní muzeum:))
to byste tam byli aspoň dva tři dny, když už pojedete od vás…
Ale dali byste to, zajímavých míst je ve Vídni nejméně na týdenní program.
Oni všichni už ve Vídni různě byli, i v muzeích, ale o tomhle jsem fakt až do Tořina příspěvku na FB nevěděla 🙂
Tak o tom bunkru vím, ale u nás jsme naštěstí nikoho odložit nepotřebovali, ba i můj syn, opravdu nadšený hráč počítačových her, šel raději s námi na akvária. Ale je to dobrý tip, věřím tomu, že spousta lidí by se na ty staré hry ráda podívala. Mně osobně by to tedy asi nezaujalo, ale chápu, že vidět to, co se hrálo kdysi, musí být pro některé lidi úžasné. Já nic nehrála, tak mě ta nostalgie míjí.