Přeju všem krásný a laskavý den. O čem si budeme povídat dnes? Je to čistě na nás. Tak kdo začne?
Dnes tu jedno téma mám, ale rozhodně nemusí být k dnešní diskuzi jediné – je to hlavně upozornění od sousedů, 🙂 tedy ze Zvířetníku:
Přátelé, rodáci, Zvířetníci. Také letos se sejdeme u Akce! Hezký základ už máme v kupě, ale kdo zatím otálel v domnění, že je času dost, tak ať se při dobré paměti ozve Radanově či Asteris nebo mně (můj e-mail je zviretnik.lika@gmail.com), ať se domluvíme.
Kdo už se nám ozval, tak ať nám laskavě pošle příslušné fotky, a to do 15. října. Tomu, kdo už fotky poslal, srdečně děkujeme.
Akce, a to v tradičním formátu, pak začne v neděli 2. listopadu a potrvá do čtvrtka 6. listopadu.
Můžeme se těšit na trochu legrace spojené s dobrou věcí 🙂 Další informace budou následovat obvyklými kanály – Zvířetník, hadi, emaily.
Děkuji všem účastníkům a případné dotazy směrujte na posádku ve složení Radanova, Asteris a já 🙂
Přečetla jsem spoustu detektivek a je třeba dodat, že mám ráda ty, kde je zločin jen tak mimochodem a děj se zabývá řešením záhady nebo tím, co ke skutku vedlo. Ty novější mají v sobě hodně násilí a to není moje libost.
MaRi – podepisuji každé písmenko!
Dřív jsem detektivky četla hodně, měla jsem ráda drsnou školu – Raymonda Chandlera, Dashiella Hammetta. Taky Mc Baina, Dicka Francise. No, celou jednu polici v knihovně zabírá skvělá série 3x (vždy 3 detektivky jednoho autora). V poslední době jsem zkusila jak Vondrušku, tak Klevisovou, ale ani jeden mě nenadchl. Klevisové vyčítám, že v Krocích vraha nechala zavraždit nejsympatičtější ústřední postavu. 🙂
Aktuálně čtu úplně jiný žánr, povinnou četbu pro 2. ročník 6tiletého gymnázia. Ne že bych pak psala čtenářský deník, ale mám nad ním konečnou kontrolu. 🙂
Hančo, zkus David Urbana – to je kriminalista v činné službě, píšící detektivky a Martina Goffu – již ve výslužbě, rovněž píšící hodně ze svých zkušeností.
M. Klevisovou ty kladné postavy asi nějak iritují, vždycky jim připraví buď značné obtíže nebo konec 🙁
Díky za tip, znamenám si. 🙂
Detektivky čtu, ovšem jen některé. Z českých mám ráda Michaelu Klevisovou, to se vždycky těším, až vyjde nová. Jinak čtu Agathu Christie, M.C. Beatona (tam jsou amatérští vyšetřovatelé), P.D. Jamesovou a taky historické detektivky ze staré Číny se soudcem Ti od Roberta van Gulika. jinak jsem četla několik detektivek od islandské autorky Yrsy Sigurdardóttir, ale je to na mě místy moc kruté.
Čtu samozřejmě i jiné knížky, co nemusím, je fantasy. A teď jako stará se občas ráda vracím ke knihám mého mládí.
Ti Seveřani jsou takoví a to je přesně to, co nemusím… když to lze přeskočit, zbytek spokojeně dočtu.
Mávám z Prahy a omlouvám se za dnešní absenci. Detektivky ano, ale jen některé.
Vede Bratr Cadfael 🙂
O bratru Cadfaelovi ses tady už kdysi zmínila, tak jsem ho zkusila. Přečetla jsem několik dílů a nelitovala, ty příběhy jsou (mimo jiné) velmi zábavné.
Ano a ten seriál byl také moc pěkný!
Detektivky já ráda, ale ty severské jsou poslední dobou na mne nějak moc. Mám ráda historické od pana Vondrušky. A potom miluju detektivky od Dicka Francise, z dostihového prostředí.
Ale také potřebuju změnu, takže naše paní knihovnice pro mne vždycky přichystá i nějakou fantasy, případně klasickou červenou knihovnu. Toho nepěkného je kolem nás dost, tak si alespoň při čtení od toho odpočinu 🙂
Ano, ano, přesně! Dick Francis v překladu nedostižné MUDr. Moserové!
Ze severských se dá pěkně číst Camilla Läckberg – série příběhů s Erikou Falckovou, spisovatelkou detektivek. Napsala i zajímavou třídílnou ságu Zlatá klec – Stříbrná křídla – Bronzové sny. Je tam tedy dost explicitních scén, to lze případně přeskočit.
Stejně tak vysílám spoiler alert u její knihy Čarodějnice, ty vhledy do minulosti jsou místy kruté až nechutné 🙁 Ostatní v pohodě 🙂
Asi bych ještě měla dodat, co ráda čtu – příběhy od Tima Weavera a R. Galbraitha. Můžeme diskutovat, jestli jsou to detektivky, když jde o pátrání soukromých detektivů, v obou případech. U Weavera se opravdu téměř do posledních pár stránek neví, kdo za celou věcí stojí!
Ještě bych možná doplnil, Míša níže zmínila Holmese. Na toto téma se mi nesmírně líbila útlá sbírka příběhů Sherlocka Holmese nikoliv od Conana Doylea ale od polského autora Waclawa Golembowicze, tam je několik příběhů které jsou zaměřeny vyloženě na chemii a opravdu to moc doporučuji.
Mám ji vypůjčenou z knihovny a je to skvělé čtení 🙂
K Akci – díky za upozornění, že bude. Jako každý rok máme pár věcí, které můžeme poskytnout – džemy, okurčičky, možná nějakou nakládanou řepu, pokud mamka + taťka zavářeli.
Ale budu upřímná – David hlasuje pro, mně už Akce po verzi z posledního roku nebaví. Dokud se přihazovalo, dražilo a vtipně komentovalo, byla to zábava. Verze „Kdo dřív přijde, ten dřív koupí“ mne neoslovuje. A taky se tolik neutrží pro kočičí věc.
Tolik můj názor. Účast bude, pokud se nechám od Davida přemluvit 🙂
Prý se bude zase dražit.
Tak to jsem zvědavá 🙂
Jak píše Eva, dražení bude zábavnější. U nás se do Akce obul LJ, nevím, jestli můžu napráskat, co chystá, ať se případně pochlubí sám.
Potvrzuji – bude se dražit!
V tom případě se nejspíš zúčastníme s jedlými předměty, jen foto pošleme asi až po návratu z podzimní dovolené po 18.10.2025. Dřív to nestihneme.
Bude to likér, zase jiný než loni.
zjistím, jak je na tom tým Drslavice s okurkami a řepou 🙂 my jsme vyráběli džemy nevídaných kombinací a barev, chutí nepopsatelně pikantních!
Já se přiznám, že poslouchám na Youtube buďto načtené detektivky nebo jako rozhlasové hry.
Nejraději mám komisaře Maigreta v podání Rudolfa Hřušínského nejstaršího. To je balzám jak pro uši, tak pro duši.
Dále i příběhy Sherlocka Holmese.
Ano, čtu detektivky, toho druhu jako je 87. revír, českou školu v čele s Davidem Urbanem, Michaelou Klevisovou a Martinem Goffou. Takové, kde vynalézavost, instinkty, zkušenost a taktika převažují nad horami obětí. Tudíž severskou školu opravdu minimálně.
Pravda je, že mám vždycky období, kdy čtu tento žánr a pak se na dlouho na detektivky ani nepodívám a potřebuji číst fantasy, romantiku, naučné knížky…životopisy.
Vždycky a ve všech čtenářských obdobích se vracím k Markovi a jeho Hříšným lidem, to musím napsat.
Asi to mohu vyzradit – byli jsme s Půem popíchnuti, abychom nějakou detektivku napsali sami 😀 Dobře, aspoň povídku na příští Literární léto za sebe slíbit mohu 😀
Já za sebe ne, víš jak to se mnou je. Moje povídky bývají říznuté krimi žánrem, ale jsou vždycky více sci-fi nebo mystikou, které jsou tam vždy tím důležitějším prvkem. Čistokrevnou detektivku bych neuměl.
Vím a pokud na to kývnu, vzala bych základní fakta a něčím bychom to opředli…:-)
Zatím ale mám dost co psát 🙂
Ta moje povídka na příští Léto už má obrysy a bude tajemná a mystická, takže se rozhodně zapojíš…ghost writer v tomto případě bude víc než přiléhavé 😀
Detektivky jen vzácně, není to můj žánr. Výjimkou byl např. cyklus 87. revír od Evana Huntera (Ed McBain). Těch jsem přečetl asi deset a většinou se mi líbily s výjimkou jednoho, kam autor zatáhl duchařinu, tam se mi zdálo, že se to pro tohle nehodí. Další výjimkou byla pak třeba skvělá knížka Noc komisaře Gideona nebo Případ Londýn-Austrálie (oboje John Creasey)
Dneska by mě zajímalo, jestli čtete detektivky, případně jaké? U mě se čtení knížek plynule přesouvalo z jednoho žánru na druhý. Nicméně k detektivkám se vždycky na čas vrátím, i když si hodně vybírám. Poslední vlna detektivek u mě byla Hříšní lidé království českého….