Přeju všem krásný a laskavý den. O čem si budeme povídat dnes? Je to čistě na nás. Tak kdo začne?
Přeju všem krásný a laskavý den. O čem si budeme povídat dnes? Je to čistě na nás. Tak kdo začne?
Deník Dagmar Ruščákové o zvířatech a lidech
Vydavatel: Ing Dagmar Ruščáková
ISSN 1805-0107
Vychází ve všední dny.
Šéfredaktor
Dagmar Ruščáková
(Dede)
Redaktor a webmaster:
Andrej Ruščák
(andrej.ruscak@outlook.com)
Loga:
Marek Ruščák
(marek.ruscak@outlook.com)
Všechna práva vyhrazena, použití článků či jakéhokoliv zde publikovaného textu či jeho části je možné pouze se souhlasem redakce a autora, vždy s uvedením zdroje.
Copyright © DeDeník, 2014

Podzim mám ráda, bohužel ten krásně barevný si tu na Jihu neužijeme, teploty jsou stále +25 C. Sice tu rostou i stromy, kterým se zbarví a opadá listí, ale je to spíše ojedinělé. Na naší zahradě změní barvu a opadává jen listí ze stromu kaki ovoce(persimmon), vše ostatní zůstává celoročně zelené. Na typickou evropsky zbarvenou krajinu to tu bohužel není. Zato když jsme pár let bydleli v Nové Anglii, přesněji v New Hampshire, tam se naopak lidé z jiných států jezdili dívat právě na „náš barevný podzim“. Dokonce v rádiu pravidelně hlásili, který víkend a kde je nejbarevnější.
Ráno už je ale světlo později a večer tma o dost dřív
Víš, Maričko, občas tu brblám na zimu a vlhko, ale když tě čtu, uvědomuju si, že jsem tu vlastně ráda. Že bych neměnila. Asi jako ty teď 🙂
Dnes jsme byli oba v kalupu. 🙂
Podzim mam rad. Vlastne mam rad vsechna rocni obdobi. 🙂 Zlatnouci listi, i sluncem podsvicena mlha. Kdyz se jednomu chce a vyleze nad inverzi, tak se naskytne krasna scenerie. Samozrejme, ze kdyz si vyrazim na lehko a pak caram v louzich, tak take nadavam. 🙂 Ale za to nemuzw pocasi ci rocni obdobi, ale jen ma lehkovaznost. 🙂
Já mám podzim rád. Když se ráno rozptýlí mlhy a chladné slunce svítí do barevného listí, je to nádhera.
Teď jsi mi připomněl středeční plavání – v tom slejváku (ve vodě je to jedno). Jak se ochladil vzduch, z Vltavy šla pára. Zrovna tam trénovalo hodně malých kajakářů, měli snad nějaký závod či čo, vždycky čekali v řadě vedle sebe a na pokyn trenéra jeli dolů. A teď si představ ten obraz – mlha nad hladinou řeky a z ní vystupuje řada lodiček vedle sebe, připravených ke startu…
Samotné plavání nestálo kvůli nim za nic, oni jsou schopní, obzvlášť když závodí, na plavce najet a ne vždy tu loď úplně ovládají, ale ty výjevy, to vyfotit, tak s tím můžu do soutěží.
Jo to zní jako dost surrealny výjev.
Zkouším si to představit a ta představa se mi líbí 🙂
začínají ranní mlhy..je tma, když ve 4h vstávám…odpoledne je teplo,takže se sluníčkem nechávám zahřát…a kolem půlsedmé večer se šeří a já se chystám do pelechu s kočkama..uspávají dokonale…
PS: 13.9. to bude 7 let, co odešla Karolína…..
Ve 4 hodiny vstávám jen výjimečně a považuju to za týrání zvířátek. O půl sedmé večer jsem v plném rozletu- včera jsem krájela jabka na křížaly- a vymýšlím, co bude k večeři 🙂
Tady bylo v létě buď vedro k zbláznění a to opravdu nemusím, nebo zase chladno, že se na pergole sedět nedalo. Divné počasí. Teprve poslední dobou je pro mne přijatelně 🙂
Celý život jsem byla sova nuceně přeučená na skřivana. Tak teď si to vstávání podle sebe a ne podle budíka dokonale užívám :-). Tím pádem mi ráno tma nevadí 🙂 a večer více méně taky ne. Když je hezky a chci večer posedět, tak si buď na pergole rozsvítím nebo sedím po tmě, tak, jak mi to momentálně vyhovuje.
Ale soucítím se všemi, kteří musí do práce za tmy a z práce za tmy. Toho jsem si užila vrchovatě a strašně jsem to nesnášela.
Copak hezky je, ale začíná se šířit studené vlhko a to mi nedělá dobře.
Možná vám to přijde divné, ale já letos vůbec nemám pocit, že by bylo horké léto. Jednak obecně tady u nás (vesnice pod horama, žádný beton okolo:)) moc horkých dní nebylo a druhak mi nějak teplo začalo dělat dobře 🙂
Máš opravdu, letošní způsob léta pamatuji tak zpřed padesáti let – prostě tenkrát výrazně teplá léta nebyla. To alespoň dokládá, jak si člověk dokáže zvyknout i na věci, které mu nejsou příjemné a pak dokonce remcá, že nejsou.
Tady bych si dovolila oponovat.
Letošní léto možná bylo v součtu… nebo možná v průměru… jako léta řekněme mého dětství (cca sedmdesátá léta)
Je tu jeden velký rozdíl – tehdy se charakter počasí měnil co plus mínus 4-5 dní. Prostě chvíli bylo hezky, pak zapršelo, pak bylo zase hezky. Málokdy byl týden slunečného počasí úplně bez deště – to bylo radosti, když to náhodou vyšlo!
Jenže letos byl studený a propršený červenec a teplý (jen občas horký – mluvím za venkov) srpen, během kterého v podstatě nezapršelo.
To je pro přírodu velký rozdíl! Jediní, kdo se opravdu radovali, byly plísně a slimáci. Kvůli dešťům začaly žně pozdě, a přestože třeba u nás zemědělci kmitali až dlouho do noci, stejně nestihli sklidit všechna pole včas – než se obilí začalo sypat.
Takže určitě nešlo o „léto, jako za starých časů“, jen bylo pro obyvatele měst snesitelnější.
Konečně se dá existovat, konečně můžu opatrně odtemnit okna. Můžu se doma i hýbat, aniž bych se roztekla. A venku už většinou taky! Ááááách!
Pravda, to jsem zapomněla zmínit.
Tma večer mě nebere tolik, jako tma ráno- tam mi to vadí děsně a připomíná mi to, že podzim klepe na dveře. Balkonové dveře otvírám na noc míň, to je pravda. A začíná jet sušička s padanými jablky a hruškami. Ale přes den je pořád teplo a dneska u nás byla po půl sedmé ráno duha- slunko sotva vylézalo, ale pršelo do toho a všude kolem to barevně zářilo 🙂
Tma ráno vadí hlavně pracujícím sovám. Jako nepracující skřivan vstanu jako vždy kolem páté a je mi celkem jedno,jak je za oknem.
Bývala jsem sova, ale z donucení vstávám v půl šesté. Jako dokážu to, posunula jsem si celý denní režim a usínám dřív, ale tichá nesnášenlivost ke tmě po ránu mi zůstala. Jsem dost závislá na množství světla, zamračený den ze mne vyrobí plouživého polospícího tvora a furt nevím, co s tím 🙂
Deptá mne prosinec, kdy jdu za tmy do práce, za tmy z práce a denní světlo vidím jen o víkendech. Ale stejně tak mne deptají horká léta, kdy je večer venku >25, doma pochopitelně o chlup víc a já v tom nedokážu spát.
Ano, Dede má pravdu, letos to nebylo tak strašný, ale ten nejteplejší týden se mi strefil před náročný závod. Jít na start Gastona po 4 probdělých nocích je lahůdka.
Je pravda, že letos klimatizace tolik nejela… ale stejně jo. Sice bydlíme v hodně teplé oblasti, ale když jsem za horkého dne musela do Brna, došla jsem k tomu, že zlatej horkej venkov. Ty rozpálený ulice jsou fuj. Tady má každý kus své zeleně za i před domem a výrazně to pomáhá.
Čeká nás chladný a deštivý víkend. Najednou mi dochází, že večer v osm už je tma, na noc nemám okno dokořán, ale jen ventilačku a bříza naproti začíná shazovat listí. Kalendář může říkat co chce, ale podzim je tady! Vnímáte to stejně?