Bylo nebylo, existoval kdysi blog Šílené šuple. Tvořily jsme jej společně s KattyV. Do toho našeho šuplíku jsme ukládaly své fanfikce a fantasy povídky, zvaly si hostující autory… Administrátoři platformy blog.cz každý týden vydávali „Téma týdne“ a mě ohromně bavilo na ta témata psát krátké články, zamyšlení, fejetony, glosy, nebo třeba jen drabble. Měla jsem na ně rubriku „Magické střípky z nemagického světa“.
Ten dnešní střípek je na téma: Mít nebo být
Dilema
Tohle dilema jsem zažívala často. Prakticky každý večer. Náš dům byl v rekonstrukci a kolem něj se vršily hromady kdečeho. Prostě spousta zábavy a dobrodružství pro desetiletého kluka. Nejlepší byl asi kopec zbytků omítky, malty a vybouraných cihel a vedle něj bahnitá kaluž. Když se syn před večeří objevil ve dveřích, nikdy jsem nevěděla, jestli bít nebo mýt.
Pak jsem si ale pokaždé vzpomněla na jiný dům, jiné hromady a na malou holku, která chodívala domů v podobném stavu. Takže žádný výprask, jen rezignovaný povzdech a opatrné manévrování do koupelny, aby toho po cestě předsíní odpadlo z chlapečka co nejméně.
Hmm… přesně sto slov. A přitom se zdálo, že tentokrát zase nic nenapíšu. Čas je v poslední době můj úhlavní nepřítel. Alespoň drabblík jsem ale zvládla. A vlastně to ani nedalo tolik práce.
I když, musím přiznat, že tentokrát to teda nebude nic moc. Pointa taky není nijak zvlášť třeskutá… Ale nic lepšího mě nějak nenapadá a není přece každý den posvícení. Příští týden to třeba bude lepší. Takže ctrl-c a ctr-v z wordu do administrace blogu. Ještě vložit banner a hotovo.
Cože??? Jak že bylo to téma týdne? To nebylo „Mýt nebo bít“, ale „Mít nebo být“? Zatracená gramatika!














Omlouvám se že nereaguji. Jsme na dovolené, momentálně v Dánsku. Můj mobil slouží jako navigace. K noťasu se dostanu v pozdním odpoledni. Zatím moc děkuji za všechny komentáře.
Už jsem online 🙂
Vážení, to je dneska roztomilost přesně taková, jakou na dopoledne vyhlížím 🙂 Děkuji děkuji děkuji !
Bavím se tu skvěle
háčky, čárky, mě a mně
snad neodnesou
výtvory mé upřímné
do COŽE?
Jsou to čtyři písmenka
hranice je tak tenká
Mezi hrubkou a legrací
když se kontrola vytrácí 🙂
Nuže zpátky k pravopisu
ať tu slova
co Mirek Dušín nezná
nenaznačím a nepíšu 🙂
Díky! Tvůj komentář nemá chybu 😀
Vitej Regi, to je dost.
Chybelas nam moc a moc. 🙂
Dovolenou uzivej si,
Nech Ti slouzi ku radosti.
Mobil, nutnost dnesni doby,
Bez nej clovek nezabloudi.
Na kompu se pise lepe,
I na mobilu jdou verse sknele.
Pozdravujte morskou vilu,
Jestli budete mit chvilku.
🙂
Náš chlapeček byl panelákové dítě, přesto jsem měla velmi často podobné dilema 😀 Ale taky jsem si vzpomněla na malou holčičku, kterou maminka nastrojila a načesala a domů přišlo špinavé a rozcuchané strašidýlko 😀
A pravopis? Píšu obvykle podle citu a obvykle dobře, i když mi asi sem tam něco ujede. Ovšem z toho, co předvádějí dnešní novináři, to mi někdy vstávají vlasy na hlavě – hrůzou.
Moc hezké Regi, takové pohlazení po duši 🙂
Díky, Po duši hladím moc ráda 🙂
Regi, velice jsi mě pobavila už ráno. Ano, lidské mládě je od přírody čuně a chodí domů zmazané tak všestranně, jak jen děti dovedou (pravil klasik ).
Holt ty máš všechny zkušenosti dvojmo 🙂
Objemově sice krátké drable, ale obsahově moc hezké!
Děkuji 🙂
Pobavila mě ta záměna, protože já jsem na pravopis ujetá- přeložit a dvakrát opravit cca 40 knížek ve mně zanechalo nesmazatelné ošklivé stopy- vidím chyby všude a na první mrknutí. Vypadá to dobře, ale člověk si neužije dobrou knížku, kde je víc překlepů, protože to fakt tahá oči 🙂
Souhlasím s celým tvým komentářem. Spousty chyb v textech vidím, jako kdyby byly přetažené zvýrazňovačem, jen to tedy neplatí úplně o textech vlastních.
Milá Regi, zajímalo by mě, jestli zadavatel tématu vzal v úvahu, že obě slova mají zvukově nezachytitelný, leč zásadní rozdíl ve významech, pokud se tam vystřídají různá i/y 😀
Jinak věta „aby toho po cestě předsíní odpadlo z chlapečka co nejméně“ v zásadě platí i v soužití se psy 😀
Zadavatele jsem se tehdy neptala a s poslední větou nemohu nesouhlasit. 😉
😀
Díky!
Češtinářská
Gramatika, dramatika?
Ne každého se to týká.
Někdo na to zrovna kašle,
slova skládá, jak je najde.
Měkké nebo tvrdé i/y?
Kdo by to byl pochopil.
Také s i z se plete,
piš jak slyš a snad to vyjde.
Mě, mně to je taky nápad,
kdo ví, jak to správně napsat.
Čeština je krásná řeč.
Ale pravopis? No to je teda věc.
🙂
Copak na y/i a mě/mně jsem nějak vyzrála, ale záměny s a z se mi daří pořád:)) Je to ostuda, ale jak jedu rychleji než přesněji, je to občas piš jak slyšíš 😀
Jinak bych ti navrhla ještě jednu kapitolku na téma čárek ve větách… To je v češtině lahůdka snad ještě větší než zmatek v psaní velkých písmen (tam tomu přispívají i inovace – od mé školní docházky jich už bylo dost:))
Souhlasím, čárky dají také zabrat.
Čárky v větách, přímá řeč,
snad nechytíš z toho křeč.
Začneš od teď až doposud,
hle, mezi čárky vmezeřil se anakolut.
🙂
chicht to je báječné 😀
😀
Paráda!
Jo, interpunkce, to je moje chronická nemoc.
Tvůj veršovaný komentář je kouzelný. Díky.