Tohle jsou střípky, jaké vznikají, když se na život kouknu tu z jedné strany, tu z jiné… 🙂
Venku spolu
Já prostě miluji všechna chlupatá zvířata a kdybych mohla, mám doma i grizzlyho nebo tygra. Jenže ti by se se mnou pomazlili jen jednou. A tak nás životem provází kočičky a pejsci. Ani jsem si neuvědomila, že naši současní hafíci – Napi a Andy, jsou s námi už pět let.
Drabble:
Konečně po delším období pochmurna, chladu a namrzlé trávy vysvitlo sluníčko.
Ačkoliv stromy byly ještě holé a daleko do jejich rašení, krajina se zdála přívětivější.
Oblékla jsem si teplý svetr a bundu, nazula své blátokřustky.
Oba dva bratři v kožichu byli rázem u mě a radostně poskakovali.
Zapnula jsem jim nákrční usměrňovače (obojky) a připoutala jasně zelenou regulaci (desetimetrová navíjecí vodítka).
Takový den se procházka neodmítá. I pejsani byli stejného názoru.
Poslušně cupitali, vesele poskakovali a odbíhali, a neodradily je ani dvě volavky provokativně poskakující po jetelišti skoro jim před čumákem.
Být s paničkou venku vyhrálo.
Co s takovou volavkou.
Foto: Napi a Andy
Téma:
DMD č. 05. pro 5. 4. 2025. Téma: Volavka
Tři kila mikrobů
Znáte to. Si tak sedíte, koukáte do oken či jen tak a v hlavě se vám sune tichá myšlenka: „Něco by to chtělo, mno, něco malinkého, dobrého. Běž, vem si…“
A pokud nejste kaprálské silné vůle, pomaličku se zvednete a jdete – do špajzu či do krabičky vyšmátrat jednou, dvě, tři dobroty. A pokud máte muže záškodníka jako já, pak vězte, že těch lákadel je u nás hodně…
„Don Pedro vždy zajistí.“
Drabble:
To nebyl vůbec dobrý nápad.
Jako každý druhý po vánočním období, odložila jsem své milé tělo na hmotmoměr.
Odmítám tomu říkat váha, protože váha mě má zvážit, nikoliv urážet, a protože je ona „váha“ váhou moderní, tak mi ještě rozpočítávat výslednou částku na kosti, vodu a tuk. Považte – TUK!
Vždyť bez něho by pračlověk nepřežil tunajší chladné zimy, tehdy ještě ukrutnější, a zůstali bychom pod baobaby někde v Africe.
Ale budiž.
Inu zamyslela jsem se, že tedy vezmu „tu věc“ na vědomí a zbytečky cukroví jsem podarovala slepičkám.
Celé mé snažení zhatil můj muž.
Láskyplně mi donesl 3 kilogramy mikrobů.
Závěrečná poznámka:
Mikrobi jsou 1 cm velicí želé medvídci, které můj drahý choť chodí nakupovat do podnikové prodejny Pedro v Petřvaldě.
On tam tedy vůbec nejezdí „jen“ pro mé mikroby, ale nakupuje tam všelijaké druhy želé bonbónů sladkých, kyselých, pásky, ovocné pendreky, lékořicové pendreky… No prostě, na co si vzpomenete.
Ten nákup je zvíci ceny 4000,- minimálně a on to pak doveze svým kolegům do práce, kteří již dychtivě vyhlíží své objednávečky, nebo jimi uplácí naše vnoučky, či je radostně daruje tu k svátku či narozeninám.
Jen nevím, zda pro mne nebylo výhodnější balení mega medvídků (cca 5 cm zvíře želové) o kterých jsem hrdě říkala, že jím jen dva medvídky denně 😀
Teď to je na hrstičky – mikrobí 😀
Téma:
DMD č. 06. pro 6. 4. 2025. Téma: Odvykací kůra
Mí tři mušketýři
Dosti často slýchávám od moudrých vztahorádců, že ať chceme nebo nechceme, naše budoucí vztahy partnerské se odvíjí od toho, co jsme vídali a zažívali doma.
Je-li tomu skutečně tak u všech, nevím. Ale u mne ano. A doufám, že můj vnouček si také jednou bude takto vybírat a že má ty správné vzory.
Tedy mí tři mušketýři nebo kouzelníci, kteří můj život navždy zkrášlili.
Drabble:
Václav 1888, dědoušek.
Byl úžasný, měl bílé vlasy, bílý knír. V kuchyni běhal po čtyřech, aby mi dělal koníčka. Voněl krásně vanilkou a pekl ty nejlepší rohlíčky.
Vladimír 1927, táta.
Prototyp Hrabalových pábitelů. Rozuměl snad všemu a uměl o tom krásně vyprávět. Sedávali jsme dlouhé hodiny spolu a on mi vysvětloval izolátory vysokého napětí nebo naopak, jak se rozmnožují mloci. Můj vzor pro všechny muže.
Daník 2020, vnouček.
Nevidíme se často, dělí nás 360 kilometrů, ale pak to stojí zato. Zpíváme, povídáme, čteme pohádky, stavíme hrady z písku, lítáme jak éra.
„Babi! A já pšijedu na Velikonoce, bajvit vajíška. Jo!“
Téma:
DMD Bonus č. 03 pro 09. 4. 2024. Téma: Začarovaná partie – Rodinná sága
Tok
Když mi bylo dvanáct chtěla jsem být chovatelkou šelem v ZOO, ale nevyšlo to. Vyučila jsem se zahradníkem a postupně si dodělala školy a teď je ze mne učitelka – nekrotím tygry, ale žáčky. Skoro stejné.
Ale stromy, květiny, tráva, slunce, déšť, to vše mi zůstalo pod kůží. Práce na zahradě je pro mne dokonalým uvolněním. I když to s ní moc nepřeháním.
To víte, jeden přece musí i hloubat a plevel je taky kytka.
Drabble:
Pomalu dopíjím kafe a přemýšlím, co je vlastně potřeba udělat.
Meruňku zastřihnout, má na větvi klejotok.
Posbírat všechny větve po kácení.
Zastřihnout trávník pod keři, stromy a kolem malin, aby se mohlo v klidu vyjet s traktůrkem…
Myšlenky se hromadí jedna na druhou, až mám pocit, že pod nimi padnu.
Tak, ale první dodělat rozšíření prutníku.
Beru hrábě, kolečka, lopatu a rukavice.
Z okrasného záhonu shrabuji starou štěpku (musíme dát novou), nakládám do koleček a přes celou zahradu ji navážím a pak rozkládám kolem starých vrb i nových řízků.
Tok myšlenek se ustaluje a já vnímám už jen zpěv ptáků.
Závěrečná poznámka:
Letos jsem si vytýčila jeden zásadní úkol – rozšířit prutník neboli vrbovnu.
Na koše je poptávka a ten můj malý na množství proutí už nestačil.
Tak držím vrbičkám tlapky, ať se jim dobře u mě roste 🙂
Téma:
DMD č. 13. pro 13. 4. 2025. Téma: Tok
Moc a moc ještě jednou děkuji za milá slova a omlouvám se za zpožděné reakce.
Jsem si dnes dovolila po škole zajít do kina (po dvou létech)
Andy a Napi na vás radostně vrtí ocásky 🙂
Hafové děkují za pochvalu a já za milá slova 🙂
Mamutko, další krásné momentky ze životě, moc hezky se to četlo a přeji ti všechno zasloužené životní štěstí.
U tvého názvu „hmotmoměr“ jsem se zasmála a připomněl mi písničku M. Tučného a jeho slova „ta váha si mě neváží“ :).
Máte krásnou dvojici hafanů (+ kočičky) a souhlasím, že procházky s nimi jsou balzám.
Děkuji za milá slova – potěší i zahřejí.
Jojo, hmotoměr, to je takový rošťák 🙂
Mamutku náš milý, díky za pohlazení v rozlítaném pracovitém ( ale radostném) dni 🙂 Máš báječnou rodinu, úžasné psy a umíš poutavě vyprávět, až se místy i jedna dojme ( u paní o Tvých osudových mužích). Tak přikyvuji a a láskou vzpomínám na dědečka, kterého znám jen z vyprávění a tatínka, který mu předal jednu z nejcennějších vlastností – oddanost pro rodinu.
Posílám podrbáníčko psím šelmám a napiš, jestli chceš proutky z naší velevrby kroucenky… pravidelně ji stříháme, proutky podarováváme sousedy, kdo si řekne a zbytek odveze se do kompostárny…
Moc děkuji.
Ó ano, mí muži, škoda, že v tématu mohli být jen tři.
Tak tam jsou tři rodní.
Manžel se už nevešel 🙂
Laskavosti, tvé jméno je Blanka Mamut.
Ó, děkuji za takovou poklonu 🙂
Vždycky, když vidím velké psy, začne se mi stýskat po Darkovi, i když byl úplně jiný (labrador blonďák), ale byl to velký pes. A dokonce dva najednou! Šťastná to žena 🙂
A proutěné koše! To mi připomnělo, že nám „odešly“ dva koše na dřevo, zbývají tři, jeden je před rozpadem a druhý je moc velký, ten musíme nosit dva, to mě neba. Tak už vím, po čem se mám shánět. A ty si bydlíš pomalu na druhém konci světa 😀
Děkuji 🙂
A, já jsem sice na druhém konci, ale ze všech konců se k nám sjíždí na pletení na worshop – nyní už i na celý týden 🙂
Mamutku, moc ráda tě čtu . umíš v pár slovech trefit onen příslovečný hřebíček na hlavičku:))
Rozesmáli mě mikrobi 😀 jak dobře znám ty chutě na… něco! 😀
Ságu jsi zvládla velmi elegantně – mám skoro pocit, že jsem muže tvého života viděla:))
A nedivím se, že rozšiřuješ prutník 🙂 Však z těch proutků děláš spousty krásy – nejen pro kočku 😀 I když ta tam bývá jako první:))
Děkuji moc. Za milá slova i za uveřejnění 🙂
A – již se nám školní rok rozjel a tak bude chvilka času dopsat o letošním letním pletení 🙂
Máš krásné psy!
Vůbec se nedivím, že je na koše poptávka, podle toho, co jsem viděla. Ať vrby rostou.
Omylem jsem napsala najoru 🙂
Tak ještě jednou děkuji, já i psíci 🙂
Dobré ráno všem, díky, Mamutku, za krásná a pohodová drablíčka. Pozdravuj a podrbej za mě komplet zvěřinec včetně Myšáka a opatruj se v tom školním roce.
Moc děkujeme a to víš, Napi i Andy se již těší na drbání a s sebou vodění 🙂