Letošní prázdniny bylo mé vnučce Kačence už osm, takže jsme zase mohly o něco rozšířit společné aktivity. Na terasu jsem jí přichystala malířský stojan, plátno, akrylové barvy a sadu štětců. Koupila jsem nové pastelky, fixky a lepidlo. Sešity a skicáky. Tahle holčička je totiž nejšťastnější, když se může uhnízdit u pracovního stolu a tvořit.
Druhý krok v přípravě na její prázdniny jsem úplně nezvládla. Měla jsem koupenou knížku Ursuly K. LeGuinové, krásně ilustrované Křídločky. Jenže během úklidu mé pracovny knížka zmizela. Prostě nebyla! Co já se jí nahledala! Marně. Naštěstí osud měl smysl pro humor a knížku si nakonec našla sama Kačenka.
Dalším pilířem našeho prázdninového soužití je povídání. Mimo jiné i o tom, jak jsem byla malá, do čehož se dá zahrnout i studium rodinných babiček. Měly jsme jich k dispozici dost, protože já si dobře pamatuju i na svoji prababičku Marušku, ženu s kouzelnýma rukama. Co ta dokázala vytvořit z klubíčka příze! Ukázala jsem Kačence i krásnou, takřka krajkovou dečku, kterou právě tato prababička vyrobila.
I stalo se, co muselo. Kačenka se chtěla naučit háčkovat. Hm. Což o to, já vím, jak se háčkuje! Teoreticky. Jen v praxi to nedělám. Nikdy mě to nebavilo. Jenže… babička má určité povinnosti, ne? Takže jsme si koupily háčky a přízi. Pak si pustily si na notebooku instruktážní video. Hm. Tak jo.
Seděly jsme u stolu a začaly řetízkem. Ukazovala jsem Kačence, jak to dělám já. Co mi pomáhá, i co mě zlobí. Holčička tak neměla špatný pocit, když se jí příze motala, nebo nedržela na prstíku. Vždyť babičce se to stává taky! Nemohu říct, že by za námi zůstalo nějaké… dílo. Ani jako expert jsem na vnučku dojem neudělala. Ale víte, jak jsme se u těch našich pokusů nasmály?
Když nic jiného, Kačenka už tak s trochou štěstí nezapomene na svoji šikovnou pra-pra-prababičku Marušku.
Napsáno pro ČRo Hradec Králové, 2025
To je moc dobře, že se máte – Dede Kačenku a Kačenka Dede – a můžete spolu prožívat krásné společné chvíle.
Jo, je to moc hezké.
Se všemi, Patrick je moje zlatíčko, i s tou svoji připojenou pubertou – a vždycky bude 🙂
Kačenka je ale první holčička, se kterou mám blízký vztah. To víš, já jsem zvyklá na svoje mužstvo 🙂
Prázdniny byly fajn, ale utekly nějak moc rychle. Vůbec ten čas nějak zběsile utíká! Já jsem dnes byla na letišti vyprovázet vnučku, která letí na jeden školní rok do Kanady. Přitom nedávno jsem ji vedla za ruku do první třídy!
Hančo! To snad ně… kolik jí vlastně je? To je asi ta nejstarší, ne?
Jinak klobouk dolů, musí být fakt dobrá:))
Je jí 17, ještě je na gymnáziu a má v plánu 1 ročník v Kanadě a současně na dálku ročník v ČR. Je opravdu šikovná, ale… už teď se nám strašně stýská.
Vůbec se ti nedivím.
Tak jsme byli vyprovodit našeho prvňáčka do školy 🙂
Kornout a taška byly pomalu větší než on, my teď přijeli domů, asi padnem za vlast. Ono vstávat v půl šestý, na to fakt už nejsem zvyklá 😀
Máťa na háčkování teda není 🙂 , ale Anička kdysi – asi tak věku Kačenky, teď jí bude 12, zájem projevila, ale trpělivost ne. Ono se při háčkování špatně poskakuje, dělá hvězda a jezdí na kole 😀
Řekla bych, že si jsou Anička s Kačenkou podobnější, než si myslíš – naše seance opravdu nikdy netrvaly dlouho:)) A ty hvězdy a kolo v to jsou taky! 🙂
Prvňáčkovi držím palce, ať má prima paní učitelku a ve škole se mu líbí 🙂
Dede, to je tak pěkné 🙂 Je skvělé, že Kačenka je zvídavá, šikovná a kreativní, to se věkem neztratí a pořád bude mít co objevovat.
A má babičku, která ji v tom bude podporovat – protože budete tvořit spolu a ona tě bude učit, viď?
😀 No, vůbec bych se nedivila! 🙂
Inspirována tímto příspěvkem v rádiu, otevčela jsem šicí košík, kde na mě čekaly nasbírané věci k opravě. Bylo jich tolik, že jsem s nimi strávila 4 hodiny.
Teprve pak jsem našla háček! Velikost 1,75. Potřebuji háčky více velikostí? Nikdy jsem neměla víc než jeden, ale chtěla bych někdy začít háčkovat z vícebarevné příze velkou třícípou šálu nebo pončo.
No, s háčkem téhle velikosti to je tenounkou přízi a minimálně na pětiletku. Na klubíčku je vždycky napsaná doporučená velikost háčku a radím ho k tomu rovnou přikoupit.
Díky!
Zahlédla jsem v obchodě i sady háčků v pouzdře, ale pro mě asi zatím nemá smysl je kupovat.
Trochu se děsím, že už si ani nepamatuju, jak se háčkuje 😛
To poradí You Tube.
No vida, mohu si zapsat body za tvoje šití! 🙂
Ale i šití mi jde líp než háčkování. Já u toho prostě nevydržím.
Nechtělo se mi vytahovat šicí stroj. S ním by to patrně trvalo ještě déle, protože už pár let nebyl v provozu a zapomněla jsem, jak se nastavuje napětí spodní niti 😀
😀 To dokážu pochopit!
A to je hezké – sháčkovat minulost s budoucností. Jinak je mi jasné, že na kreativní prázdniny u babičky bude vnučka vzpomínat ráda.
P.s. vzpomínáš na akci Růžový Opletov pro Louk – ještě ty ňuňu kousky mám schované, stejně tak i konverzaci k tomu. Teď jsem tam nakoukla a hele, co jsi k tomu napsala (mimo jiné)
dne 13. ledna 2013 18:33 Dagmar Ruščáková
Když zamotám háček, zachráním prsty… ty mě neznáš! Jdu do toho, budu muset koupit vlnu i ten háček 🙂 Moji chlapi asi padnou do mdlob, až mě uviděj 🙂 .
😀 Vzpomněla jsem si, milá Ygo, to víš, že jo!
na růžové uháčkovanou poutko – zarámované za sklem! 😀 😀
Bože…něco uháčkovat, to kdyby po mě někdo chtěl, tak to by bylo stejné jako kdyby chtěl abych mu sestrojil kosmickou loď. Teoreticky tak vím, jak se vyrábí, ale…
Vnuka ani vnučku nemám a pokud mne jím osud obdaří, musím doufat, že bude chtít vědět třeba jak se sestavuje počítač nebo sází stromek.
No, vnuk je posedlý letadly a vesmírem. Už teď ví mnohem víc než já. Naštěstí máme i jiné zábavy – třeba základy domácí první pomoci nebo hledání bolševníků (s mým tlakem i poznávání jiných kytek:))
Dede, jsi dobrá! Jdeš do všeho s odvahou a šturmem.
Mně se o kreativní prázdniny postaraly po řadě Mamut a Jajka a pak Tóra a Regi. No a nakonec firma, co nám dodala nový mikroskop, protože nestihli zaškolení ve školním roce.
Jinak zdravím všechny školou povinné a přeji jím pohodový a úspěšný školní rok.
No potěš, takže jsi neměla ani tu zatraceně zaslouženou dovolenou, protože ses školila… jestli tomu dobře rozumím. ❤️
A bude nová knížka? 🙂
Tak dovolená nakonec i byla, ale kratší, než jiné roky. Mám dojem, že mi to bude chybět. Knížka je ve stavu posledních úprav, jen nevím, kdy je dokončíme.
Bude ti to chybět a milou firmu bych poslala do háje, když nejsem na pracovišti, nejsem tam. měli ve smlouvě jasně dané termíny. Copak by řekli oni, kdyby jim škola zaplatila, až jí by se to hodilo a ne podle smlouvy?
Zlobí mě to, protože vidím, jak makáš celý rok jako šroubek vroubek a ani sis nemohla užít pořádnou dovolenou. grrr.
Hm… kdy myslíš, že jsme jim to zaplatili? 😀
Nakonec si nestěžuji, došla jsem dneska do práce odpočatá a v pohodě a žádný průšvih mě nečekal, takže s dovolenou nakonec jsem spokojená.
tak to joooo
Taky by se mi líbilo, kdyby mi někdo takhle připravil kreativní prázdniny 🙂 Já jsem toho letos moc nestihla. Ale po jedné veteránské akci, když se ukázala potřeba nějaké větší tašky, jsem objevila rafii. Rafie je lýko z palmy a dá se s ní tvořit na hodně způsobů, já jsem z něj uháčkovala tašku. Používá se i ve floristice, dělají se z něj i klobouky (tak to teda nebudu zkoušet). Teď dělám druhou- a kombinuju světlou přírodní barvu s trochou světlější růžové. Rozohdně to neklouže jako příze, musí se s tím trochu silou, ale výsledek stojí za to…
Stala se mi věc, která by mohla pobavit speciálně Tebe. Mluvil jsem o víkendu s jedním kamarádem z Nizozemských Antil a chtěl jsem mu říci (anglicky samozřejmě, holandsky neumím já a česky zase on), že jdeme zkontrolovat jednoho veterána, míněno auto. Nějak jsem se v hlavě dostatečně nepřepnul na angličtinu a použil jsem výraz „veteran“ namísto třeba „vintage car“ nebo něco takového. Kamarád se začal starostlivě vyptávat cože tomu veteránovi je a jestli je moc zraněný a z jaké je války.
Veteran car je naprosto v pořádku, vintage car taky- rozdíl je v datu. Veteran car je fakt starý auto tak do začátku Československa, do druhé světové je to vintage car. No ale veteran jen tak je fakt ten význam, jak to pochopil on 🙂
A jak potom, Matyldo? Třeba embéčka už bych taky počítala mezi veterány – jestli stačí stará a krásná, i když stará relativně, šedesátá a sedmdesátá léta. 😀
Snad něco jako post-vintage… youngtimer je auto staré 20-29 let, takže čekatel.
Hele, v ČR je veterán cokoli staršího 30 let. Můžeš to dát na veteránské značky. Má to své výhody a nevýhody. Třeba s tím nesmíš jezdit denně. Musí to na testaci, neboli posouzení testačním komisařem- klubovým znalcem- a ti neodpouští moderní úpravy. Musí to na technickou jako každé jiné auto- ovšem posuzuje se technický stav, jaký by to auto mělo mít podle předpisů v době výroby. Je levné pojištění a dálniční známka je zadara.
Těch embéček jsou tady plné stodoly a pro většinu lidí to prostě moc veterán není, i když podle doby je.
Youngtimer je takové zábavné slovo, díky za rozšíření zásoby. 🙂
Koukám, že mít veterána je věda.
No jo, my neměli to embéčko prodávat. 🙁
Matyldo, viděla jsem na FB fotky a byli jste absolutní hvězdy! Moc doufám, že pošleš fotočlánek 🙂
No a tvoření z rafie je hned další prima nápad na článek 🙂
Jsem hrozná, co? Ale zvědavá!
Jo, Matyldo, byla jsi taky příkladem!
Zatímco ta prababiččina dečka byla háčkovaná z tenoučké příze (prý si vzory vymýšlela) a vůbec nepřipomínala to, oč jsme se snažily, tvůj měkoučký nádherný šátek byl jiná liga. Ten inspiroval!
A to jsem ráda!
To já měla jiný problém. Sedmiletá vnučka chtěla ukázat, jak se plete. Ale – ona je levačka a já ne. A věřte mi, že jsem úplně pohořela. Nebyla jsem schopná si to nějak přetransformovat. Nakonec se háčkovat i později plést naučila podle videa na internetu.
Hm, ta ruční práce zrcadlově obrácené jsou zase úplně jiná úroveň! 😀 To si radši nepředstavuju. Prima, že existují ta videa!