Přeju všem krásný a laskavý den. O čem si budeme povídat dnes? Je to čistě na nás. Tak kdo začne?
Z Blízkého Východu
BTW
Nová knížka
Doporučujeme
Náš Zvířetník - DeDeník © 2014
VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN
Souhlasím, že kočky jsou velice elegantní stvoření, uvědomuji si to třeba když ráno venku elegantně našlapují v ještě vlhké raní trávě, aby si co nejméně smáčely tlapičky! Pravda je i jak níže napsala Dede, že čím má zvíře delší nohy (nebo i krk – ta žirafa že áno) je i jejich chůze elegantnější. Možná se zvířecí elegancí mají co dělat jejich 4 nohy 🙂 Nevím, jestli bych chůzi slepice či husy nazvala elegantní 🙂
V mém současném způsobu života elegance jaksi není důležitá. Přestože jsem v dávných dobách hodně nosila jak šaty tak sukně, už jsem jim odvykla, nosím jen kalhoty. Ale myslím, že pokud si žena (nebo muž) oblékne něco, v čem se cítí pohodlně a dobře (sama ví, že jí to sluší) celé její vzezření může působit elegantně. Zato když si oblékla něco, co jiní považují za elegantní (nebo společenská situace vyžaduje), ale ona má pocit strojenosti (prostě to není ona), tak i v drahém ošacení může elegance hodně pokulhávat
A ještě. Dede, níže píšeš „z mých psů BYLA vysloveně elegantní jen Ari“ – tedy ten minulý čas ?? Doufám, že není pravdivý, že Ari už teď jen „neelegantně pokulhává“, nebo jsem něco propásla ??
Ano Maričko, Ari má už aspoň rok oteklé zadní nohy. Není to ani od ledvin, ani od srdce, spíš záležitost lymfy. Nedá se s tím nic dělat, snad ji to moc nebolí (bere léky) Ale na vlčí eleganci to už prostě není
To mě moc mrzí, že Arinka není v pořádku. Je to krásná pejska. Nemoc si nevybírá. Přeji Arince co nejsnesitelnější žití a vám s ní. Legýsek se ani toho norálního věku nedožil.
I mezi psy se najdou vyloženě elegantní plemena – afghánský chrt například nebo francouzský honič porcelaine (jeho srst vypadá jako z porcelánu, potkala jsem se s ním u chovatelky našeho Denise, byl to krásný a jemný pes).
Jo, porcelánky jsou (na pohled) delikátní psi… 🙂
Achjo, jak ráda bych si pořídila (a nosila) dlouhé letní šaty. Jenže…
Malá. Tlustá, Obří hrudník. Chromá, co bez holí nemůže na krok… O věku nemluvě.
Tak nic
Obdivuju všechny, kdo umí elegantní oděv nosit – jako například „Matyldovi“-
MaRienko, taky mám chromou hnátu a neodvážím se nosit sukně ani dlouhou. Už jsem si zvykla a ani nezávidím, jen se ráda potěším pohledem na Matyldovic rodinku.
kolie jsou také elegantní až na našeho rozcáplíka Edýska. Ten je věčně rozcuchaný a vyválený. Pořád se šklebí a chce se mazlit a chovat.
výjimka potvrzuje pravidlo 🙂
Maruško, z mých psů byla vysloveně elegantní jen Ari – takovým tím vlčím, kapku nebezpečným způsobem. Krásná, štíhlá atletka – ovšem s pohledem, který nutil lidi couvnout 😛
Rex je kašpar – rozesmátý, chlupatý až běda, věčně špinavý, který jen velmi výjimečně zaujme něco jako pózu (Ari to šlo samo:))
Berry byla velmi podobná, vlastně Nazgúlové dtto. Jo, ještě jezevčík uměl být sošný – Max byl opravdu krásný pes. Ale nevím, jestli elegantní (ty krátké nohy:))
Jo Berynka, to byla dáma a Nazgúlové byli veselí chlapci.
Jinak, možná to znáte, ale pro příznivce Tater – tahle dobová reklama. Co ten s tím autem vyvádí, to je pecka.‘
https://www.youtube.com/watch?v=VWdTjwn5yk8
A kdyby byl kromě černého psa i mrtvej kostelník, tak i na horror.
To patřilo až dolů.
a já horrory nepíšu 🙂
Kdyby v tom byla Berry, byla by to komedie – i s kostelníkem:)) taková ta kapku ironická:))
Elegance: u zvířat vede jasně kočka, potom kůň a lemuři 🙂
Co se týká oblečení a celkového stylu, je to doba první republiky, jednoznačně. Oblékáme se do gotiky a je nám to vlastní, 30. a 40. léta ovšem jasně vedou.
Obleky, šaty, klobouky a chování, které k tomu patří, to oblibujeme.
Naprosto skvělé bývaly akce v Kutné Hoře vždy touto dobou – Veteran Rallye, kde se scházeli/sjížděli majitelé a obdivovatelé strojů, vyrobených maximálně do roku 1940. Všechno stylově vyladěné a přesné. Krásná naleštěná, s láskou obnovená auta, elegantní lidé, nezaměnitelný zvuk motorů a vůně benzinu!
A sluší se dodat, že na našem dobovém šatníku má zásadní zásluhu naše kamarádka, shora zmíněná Hanička T., vynikající krejčová s nápady a bezvadný člověk, co nezkazí žádnou legraci 🙂
Máš pravdu, ani jednou jsem neslyšela jinak oblíbené a často používané prohlášení: To nejde! 😀
U ní věci prostě jdou:))
Přesně tak! U ní věci jdou 🙂 Jedině kdyby neladily, neseděly, nehodily se k zákaznici, řekne to a nabídne jinou variantu.
Hehe, to já někdy, byť vzácně, zákazníkovi říkám. On světácky odvětí „to nechci slyšet, chci slyšet jak by to šlo.“ Tak mu tedy řeknu jak by to šlo. A on se zamyslí a odpoví, „máte pravdu, to nejde.“ (důvod jsou obvykle peníze).
Když to nejde, tak to nejde… hluboko do kapsy je důvod nade všechny důvody 🙂
Nejlepší je hláška “ Ale já jsem myslel…“
Kdybych si vymyslela nějakej nesmysl, určitě by mi to řekla 🙂 jenže já jsem zvyklá na švadleny ve Dvoře, které tak nějak odmítají z principu – čest výjimkám (asi dvakrát jsem měla tu kliku). Možná prostě nepatřím do jejich společenského klubu.
Eleganci vnímám a oceňuju – u lidí, zvířat i třeba těch aut.
Ke koním, kočkám a většině „jelenovitých“ tvorů (dokonce i ty neskutečně blbé srnky jsou velmi elegantní!) bych přidala i žirafy.
Všimli jste si, že k eleganci je asi nutná nohatost? 🙂 Takový wombat si neškrtne:)) I když váhala bych u ledního medvěda. Ono asi (jako vždy) záleží i na tom, kdo se kouká a hodnotí.
Já a elegance… jo. Dokážu to – někdy. Potíž je v tom, že to, v čem já se cítím být elegantní, se nějak míjí s módními trendy. Moje první vzpoura byly společenské šaty z ateliéru Donát – i s kabátkem vypadají jako „moderní středověký model“ 😀
A konečně jsem se rozhodla jít v tomto směru dál. I díky tomu, že mě EvaB seznámila se svojí švadlenou:))
Jé, ty se máš… najít švadlenu!
Snad:)) Správně bych měla napsat, že mě Eva představila své švadleně… To je něco jako vstup do jistého výhradního společenského okruhu 🙂
Dede 🙂 Já se červenám!
Tak dneska mají lidi právníky, psychology, kouče osobního rozvoje… 😀 to vše je běžné :D. Ale švadlenu…
a takovou, jako je naše Hanka, hned tak nenajdeš 🙂
Mám ráda elegantní oblečení když je příležitost. V létě nosím často šaty do práce i jinde. Nebo dlouhé letní sukně a tričko. Co se týče zvířátek, myslím že nejelegantnější jsou kočky a koně. U aut nemám typ, moc je neznám.
Pokud jde o eleganci, mám ráda první republiku- auta, módu i architekturu. Do běžného života jsem převzala nošení šatů- asi vlastním nějaké letní kalhoty, ale letos jsem měla jednou capri kalhoty a to stačilo, jinak pořád šaty. Džíny nosím jen v zimě a pak toho mám na celý rok plné zuby. K šatům jsem se naučila nosit boty na nízkém podpatku nebo bílé tenisky, což splňuje i představu o pohodlí. Co se vyrábí nízké ponožky, není nutné se trápit v lodičkách a silonkách. Kupodivu málo nosím sandály a pantofle.
Jo a k šatům nosívám klobouček- do práce ne, ale na cesty ano. Proti slunku super.
Psice mám elegantní samy o sobě, když neprofičí nějakým hnusem. Pro zvýšení elegance mají obojky a vodítka doma vyráběná, dávám na obojek šáteček, taky šutý doma.
A veterán z první republiky byl splnění našeho snu.
Vy jste šik celá rodina, včetně vozu. (Tohle autíčko je fakt koncentrovaná nádhera.)
Tak tohle podepíšu! 🙂 Popravdě Matylda a Mušketýrem jsou doma v jakémkoliv historickém období, které si vyberou. I když ta první republika je asi fakt top. 🙂
Elegence u aut ja jasná záležitost. Na rozdíl od jiné techniky (úžasně elegantní může být i jízdní kolo) však mají „obličej“ 🙂 Vnímáte to také? Já vždycky, takže v hodnocení vzhledu auta si v duchu přidávám – nebo ubírám – body i za to, jak se auto tváří 🙂
A vás Singer je prostě snová záležitost. ten se mi líbil na první pohled a líbí se mi pořád.
Matyldo a Mušketýre, tuze moc vám to oběma slušelo..jakož i v plavkách při historickém koupání jste byli elegantní!
Autíčko je – tolik superlativů ani neznám. Zkrátka přávidím 🙂
U aut je pro mne symbolem tohoto pojmu Tatra (osobní). 603, 613, 700 a MTX. Ta robustnost kombinovaná s proudnicovými tvary ukazuje eleganci a sílu současně. Samo o sobě by to samozřejmě nestačilo, ten design musí mít ještě jakési nepojmenovatelné „cosi“ navíc protože třeba auta Wikov se mi hrubě nelíbí a jeho designové prvky jsou přitom dost podobné (důraz na aerodynamiku a robustnost). U zvířat je pro mne ztělesněním elegance gazela Thompsonova, v našem zeměpásu potom kůň. Koně mám moc rád, i když spíš z odstupu, nejezdím na nich, ani tu potřebu nemám, narozdíl od drahé polovičky, tu to baví. Seděl jsem na koni jen jednu v životě a skončilo to pádem.
Tak 603 a 613 úplně nesnáším, pro mě jsou to papalášská rozkydnutá auta. Ale taky nemám ráda úplně sportovní- závodní- auta, nejradši mám roadstery, prostě neco mezi.
Papalášská byla, ano, rezervovali si pro sebe černou barvu těch aut. Ale za to ta značka nemůže.
Já vím 🙂 starší Tatrovky mám ráda, ale tyhle ne, nelíbí se mi ani tvarově. Ale mám podezření, že je v tom něco víc- jak se děsně naparovali ti, kterým se je povedlo koupit…
Tatra 75 a 57 patřily k těm, co jsme mocmoc chtěli…
Tomu rozumím. Můj velmi oblíbený film, který už roky v TV neběžel: Tisíc mil pro Tatřičku (Josef Abrhám v hlavní roli)
No…mimo papalášské okruhy těch lidí co měli Tatru fakt moc nebylo, já znal osobně jen jednoho a to si ještě nejsem jist jak to přesně bylo. Poznali se podle toho, že jejich auto nebylo černé.
Tatrovky jsou krásné, tam se shodneme i na zdůvodnění.
U zvířat jsou neuvěřitelně elegantní kočky všech velikostí, ale gazely a koně beru taky.
S koňmi to mám podobně – když je příležitost, dokáži se o ně starat a dělám to ráda, ale nejezdím.
Ano, přesně. Já ho klidně povedu za uzdu (když se nechá 😀 ) a kdyby na to přišlo, naučím se se o koně starat. Jednou jsem byl požádán abych hlídal koně, zatímco jezdkyně šla honit uprchlého psa. 😀 😀 Tak jsme tam s koněm stáli a povídali jsme si. 😀 😀 Ale jezdit nechci.
Jo elegance. Nebyl mi dán do vínku vkus a tak s tím docela bojuji.
Přiznám se, že nejraději skočím ráno do trička a džín.
Mám kolegyni a ta nosí ráda šaty a sukně. A ta na mě trošku zapracovala, říkám jí, že je můj osobní modní guru.
A na to konto já zakoupila dlouhé vzdušné letní šatky a sukni a halenku a začala jsem to nosit. Abych nebyla pořád za chlapa.
Zajímavé je, že na dovolené v Římě nosím šaty, sukně a slaměný klobouk ráda a tak nějak přirozeně.
Asi je to tím, že je tam ten genius loci. A taky mám dovolenou a žádný spěch.
Šaty jsou na léto úžasná věc, d tím souhlasím. Taky je ráda nosím, na lepší :).
A já je nosím pořád 🙂 Tak jako mám džíny v různém stadiu rozdrbanosti (řada práce- na doma- výtvarka- na zahradu), tak mám i šaty. Některé už nosím jen doma a do kreslení, momentálně vedu duševní boj s vyřazením jedněch puntíkovaných z těch do práce- asi si budu muset sehnat jiné, abych to dokázala 🙂
jestli jsou to ty z anglického zrušeného obchodu, ani se ti nedivím 🙁
Jsou… tmavomodré s bílými puntíky. Ty teď snad nikdo nemá… ten obchod koupil někdo jiný a už zas funguje, ale noví majitelé jeli dost dlouho v černých dezénech a to já ne-e. Koupila jsem u nich teď jedny jiné, světle modré se sýkorkami, s bílým lemem- jsou krásné,ale já nutně potřebuju ty puntíky 🙂
A nechceš napsat mladé Meluzínce – Barušce? Ona má velikou síť pin-upek, sama tak chodí oblékaná stále ( nebo podle roku 1935-1940). Co kdyby o nějakých věděla?
Musím Matyldě pochválit včerejší článek na Psu včetně fotoreportáže. Takže co téma elegance, až už jde o auta, lidi či zvířata? 🙂
Momentálně tyto standardy nesplňuji, trčím v odrbaném oblečení ze zahrádky nebo v něm běhám po lese a je mi takto fajn. Vyfiknu se až do práce (přiměřeně) a na prodlouženou (fest – ten čas neuvěřitelně letí, půjdu tam ne tancovat, ale jako garde).
Jo, taky jsem ten článek viděla 🙂 Kromě fotek mě dostaly hlavně Matyldiny výkřiky, když se snažila psím drůžičkám zabránit v neplánované koupeli 😀 😀
A vzpomněla jsem si, jak jsem se snažila o totéž na Andyho svatbě na zámku v Bílých Poličanech. Tam taky mají rybníček… a Berry bylo horko 😀
To si půjdu honem přečíst 🙂
Bílé Poličany, černý pes a rybníček…to dává námět na povídku ( spíš soudničku)