Témata na DMD dokáží překvapit a někdy si tak vyžádají změnu fandomu. Některé věci se prostě nedají nechat jen tak! 🙂

Téma 01 – Slavná poslední slova

Fandom: Hotel U devíti koček

Na dvoře

Úvodní poznámka:

Občas se tu mihnou. Teď mají největší úkol – ulovit myš, co se schovává pod kompostem. Sedávají tam od zimy jak na besedě, dva, tři, občas i čtyři.
Myš si z nich evidentně dělá srandu. A tak když se při číhání nudí, rokují na tématy DMD…

Sešli se u kompostu.
Myš v díře otevřela jedno oko. Aťsi číhají, blbouni. Ona nikam nejde.
„Prej už to zas začlo,“ řekla Sára. „Psaní. V dubnu. Dneska prý Slavná poslední slova.“
Zuzana rozčileně zamrkala. „Když udělám tohle, hned končí každá bitka! Moje poslední mrsknutí ocáskem!“
Goliáš pyšně protáhl: „Umím bezva vrnět! Když zavrním, je to hned jejich poslední ranní spánek!“
„Mně stačí se jeden kouk a už sypou i poslední sýrové polštářky, jen abych nebyla smutná!“ chlubila se Sára.
Rozárka zavrtěla hlavou. „To ale nejsou slova. JEJICH nejhorší poslední slova já znám: Došly nám gourmetky pro Rozárku, co budeme dělat?“

Bonus 01 – Zlatý mravenec (konspirační teorie)

Fandom: Hotel U devíti koček

Čekají nás strašné věci

„Ještě,“ žadonila trojčata u Rozárky. „Ještě tu pohádku o punkové nutrii! Jak má v uších plot rezavej a na zádech žabinec!“
Rozárka mrskla vousky. „Pcha. Pohádky. Ale slyšeli jste o zlatých mravencích?“
„Néééé!“
„Zlatý mravenci na nás chystají strašný věci! Všechno nám sežerou a budeme jim sloužit!“
„Myyyy? Proooč?“
„Říkala sousedka! Povídala: Pane bože, slisuj se nad námi, než se sem zas nahrnou ty zlatý mravenci, všechno sežerou a my kolem nich budeme muset celou dobu skákat!“

Vysvětlit Rozárce, že nejde o zlaté mravence, ale o zlaté mládence, milovaná to vnoučata sousedčina, koťata nedokázala.
Ona přece nejlíp ví, co slyšela!

Téma 06: Odvykací kůra

Balada neméně strašlivá o kuru pod kůrem (feat Rya)

Tady musím něco dodat: Drabble vzniklo na základě jiného drabblete, které jsem si přečetla, které mě úplně rozsekalo a já věděla, že to nemůžu nechat jen tak. Takže proto můžete číst tyto tři kousky (i když dva jen před odkaz na původní autory, neodvážím se sem jejich drabble dát přímo, nemám svolení, a ano, na základě našich dvou drabblat vzniklo ještě jedno, závěrečné, neméně skvělé).

Doporučuji si opravdu přečíst prvně přes proklik drabble od Ryi a na závěr pak drabble od Daina).

Úvodní poznámka:

Snad se Rya nebude zlobit, že jsem si dovolila napsat pokračování její skvělé balady
Balada strašlivá o kuru na kůru

Polámal se kur na kůru,
ví to celý kurníček
třikrát hřbet má přeražený
pípá, pípá, chudáček.

Donesli mu vodu zdáli
kur ji tvrdě odmítá
dej sem whisky, ruma, cígo,
ty slepice bláznivá!
Nevíš ty, že čím se zničíš,
druhý den ti prospívá?

Slípka jenom kroutí hlavou,
tohle není její král!
Kdysi sportovec on býval,
co se za ní naběhal!

To ta krůta, ta je vinna,
natřásala před ním brk!
Pak mu zmizla, prý do tepla
od té doby je s ním prd!

Vyléčím ho kůrou z vrby,
spřádá slípka naděje,
než mi zas sroste, do té doby
náramně se poměje!

Závěrečná poznámka: Nemůžu si tu nepřipnout třetí část tohoto veledíla, tedy : Baladu (rovněž strašlivou) o kurově kúře a túře od Daina. Prostě tohle musí být pohromadě.

P.S.: a když už tam budete prokliknutí, koukněte i na komentáře, stojí to za to. Pobavíte se.

Bonus 05: Téma: Chat dvou postav

Zde opět musím dodat něco ze zadání, aby bylo jasno, proč je rozhovor psán tak, jak je:

V tomto bonusu bude mít za úkol vybrat libovolné (ale utajené) dvě postavy a sepsat, jak si spolu chatují (třeba na whatsappu apod.). Čtenář bude mít za úkol hádat, o jaké postavy se jedná.

Navíc bylo jedno, jestli se postavy znaly nebo ne, byly ze stejné doby nebo ne, prostě fantazii se dál meze nekladly.

Truecrime

On: „Moje malé šedé buňky viníka odhalí.“
Ona: „Viníka? To u Margaret Simpsonové měli služku…“
On: opouští místnost
Ona: „Tihle mladí nic nevydrží…“ pohrdavý smajlík
On: vrací se do místnosti
Ona: „Tak už máte, drahoušku, vraha?“
On: poskakující smajlík, smajlík s rukama nad hlavou, plácající smajlík „Samozřejmě. Ještě jednou jsem prošel místo činu. Mám jasno.“
Ona: „Tak jak jsem říkala, u Margaret Simpsonové měli služku. Chodila s kovářským učněm…“
On: „Co to pletete? Udělal to lord Stevens!“
Ona: „Ale drahoušku! Zapomněla jsem vám říci, že i lord Stevens chodil se služkou. Ale lady vše zjistila A…“
On: „Klatě!“ opouští místnost.

Předpokládám, že slečnu Marplovou a Hercula Poirota jste poznali všichni. Tedy doufám, jinak bych si vyčítala, že jsem to napsala špatně…

Téma 19: Bota robota

Na toto téma jsem napsala ještě jedno, nesoutěžní drabble.

Není technika jako technika

Fandom: Ze života (nikoli mého)

Úvodní poznámka:

Při čtení ostatních drabblů jsem si vzpomněla na situaci, kterou mi kdysi líčil jeden kamarád.

Čas a místo děje: Rok 1985. Petrodvorec, tehdy ještě Sovětský svaz.

Drabble:

Tři studenti ČVUT na krátkém výměnném pobytu zkoumají nádherný park. Fontány. Kaskády. Zlatem zdobené paláce. Najednou zkoprní..
Přes cestu občas stříkne rozverný proud vody. Zkropí děti. Zkropí mladý pár. Zkropí lidi ve středním věku, rozesmáté studentky. Pak se ale šourá stará paní a rozverný pramínek nic. Studenti zpozorní. Staré či nemohoucí lidi voda nepostříká. Vot těchnika! Jaký kompjútr toto řídí? Ten musí vidět, však právě počítačovou techniku studují! Po chvíli naleznou dřevěnou budku, schovanou za keři. Zajásají. Jsou blízko! Jenže…

V budce sedí žena, vyhlíží na cestu, v ruce páku. Jdou mladí, zatáhne, voda stříká. Jdou staří, nechá je jít…

Bonus 07: Téma: Sci-fi

Výběr z hroznů, eh, z brouků

Fandom: Ferda Mravenec, Sci-fi

„Já bych vám poradil, kdybyste chtěli,“ poskakoval brouk Pytlík. Nedočkavě se snažil zmáčknout barevná tlačítka. „Já jsem něco podobného viděl v kině!“
Konečně se dostal k jednomu červenému knoflíku. Ozvalo se temné zahučení, vesmírná loď se otřásla a jedno z drahých torpéd zmizelo kdesi v nenávratnu.
„Ale jejda, to jsem nechtěl, já myslel vlastně tohle,“ sápal se po velké tmavé páce, když vtom ho velitel lodi Barraccuda XT753 vztekle odstrčil od řídícího pultu a zařval: „To na té Zemi doopravdy nešel najít lepší vzorek inteligence než tohle?“
„Ještě jsme chytli tohohle,“ přikrčil se poručík Xsansa a postrčil dopředu mravence Troubelínka.´

Na závěr přidám tři kousky, které jsem nepsala já, ale mým prostřednictvím je do DMD dodala Neznámá identita (která sama účet zatím v DMD nemá, ale chtěla si to aspoň zkusit). Tady jsou její prvotní pokusy. Myslím, že vůbec nejsou špatné.

Téma 26: Křoví

Fandom: Ze života (nikoli mého)

Když musíš, tak musíš

Nééé, že se to neděje? Ježíšmarjá, Vašek říkal, ať nedojídám tu sekanou, ale plýtvání jídlem nesnáším! Přidám do kroku, počítám, kolik času zabere doběhnout do práce. Hlava se snaží břicho uklidnit, ale to se bouří. Na čele se mi objevují krůpěje potu, krok se zkracuje, začínám mít mžitky před očima. Cítím, že jestli nechci bláto na hřišti, musím jednat. Zapadnu za keř, kalhoty dolů, úleva je neskutečná.
„Prosím vás, nemáte kapesníčky?“ ozve se a já ztuhnu. Šokovaně pohlédnu vedle, kde dřepí starší paní.
„Ježiši, tak to nemám,“ odvětím.
„Aha, tak počkáme na někoho dalšího…“
Ze křoví se ozve výbuch smíchu.

Téma 29: Speed dating

Gong

Je mi tak trapně, jak ještě nikdy.
Můj výstřih je tak obrovský! Držím ruce před tělem, i když si uvědomuju, že tím na něj ještě víc upozorňuju. Vrhnu vyděšený pohled na Kačku a ta na mě od protějšího stolku udělá nešťastný posunek. Víc si říct nemůžeme, gong zazní.
„Ahoj.“
„Ahoj.“
A dál jen ticho… Tak strašně trapné ticho. Nevnímám nic okolo, žádnou tlumenou hudbu, žádné švitoření od okolních stolků. Slyším jen bouchání svého srdce a je mi na zvracení.
Pokusí se na mě usmát, ale sama vidím, jak moc je to křečovité.
„Nebudeme to víc řešit, jo?“
„Dobře, tati.“
Gong.

Téma 30 : Myš dobré naděje

Přeháňka

„Vždyť se domů chodíš jenom vyspat! Kdybychom neřešili provozní věci, ani si nemáme co říct!“
„Protože se s tebou nedá mluvit! Všechno obrátíš proti mně.“
„Protože jsem tu z toho nešťastná! Zkus si být roky doma s malými dětmi!“
„Řešili jsme to tisíckrát! Hypotéka se sama nezaplatí!“
Kdyby to byl animák, mezi Anetou a Romanem by teď lítaly blesky.
Naštěstí na scénu přibíhá myš. Stačí, aby přeběhla z chodby do kuchyně.
Jak ji Aneta spatří, ani neví jak a skáče Romanovi do náruče. Pohledy se spojí, nasají vůni toho druhého a objetí zesílí. Oba vědí, že je všechno v pořádku.

A tím bych se s vámi s letošním DMD rozloučila. Bylo to krásné a bylo toho, jako každý rok, tak akorát…