Při přemýšlení, co letos v DMD budu psát, jsem si vzpomněla na Medu, na dítě, které se zničehonic vylouplo ve světě strážců rozhraní v DMD v roce 2022. Původně neměla mít žádné velké místo, ale jak už to tak bývá, utrhla si ho pro sebe velký kus už tehdy (tedy za pomocí dobrých sudiček JJ a Regi, bez kterých by asi daleko nedošla, nepočítala jsem s ní. Musím ale uznat, že měly pravdu, že této postavy by bylo škoda). Tehdy jsem prakticky začínala tam, kde jsem letos skončila.

Jsme v době třicetileté války, téměř už na jejím konci, ale to samozřejmě nikdo z aktérů mého příběhu nemůže tušit.

Téma 00 Důsledky osvěty

Už jsou tu zas

Opatrně se posadila. Po páteři jí přeběhly mrazivé prsty. Přes klid v chýši i venku věděla, že je zle. Musí utéct dřív, než se život kolem nich zase začne hroutit. Ve Voigtsgrünu zešílely dvě rodiny. V Sodau náhlé hádky skončily krveprolitím. Podobně ve Steinpöhl, Damitz… Vzpomněla si na matku. Nikdy nepodceňuj sílu svých předtuch!

Natáhla ruku. Opatrně, aby nevzbudila dítě, zatřásla manželem.

„Anino?“

„Musíme pryč.“

„Zase?“ zasténal. „Copak jim už nikdy nedokážeme utéct?“

Anina už skládala věci do uzlů. „Zlé síly jsou všude. Je válka.“

„Ale…“

„Nikdo nás neproklel!“ sykla. „Hloupá pověra!“

Dítě Meda otevřelo oči a kolotavě se rozesmálo.

Téma 01 Poslední slavná slova

… tam nejhlubší je les

Šli mlčky, jako vždy. V noci se nehodí mluvit. V noci se naslouchá. Našlapovali opatrně, ale i tak občas nějaká větévka praskla. Noc byla temná, přes srpek měsíce přebíhaly temné mraky.

Januš najednou zastavil a zvedl ruku. Anina k sobě přitiskla dítě.

„Jezdci,“ sykl. „Za námi!“

Opatrně ustoupili do tmy. Skryli se za stromy a čekali.

Tři muži. Koně hubení, jezdci otrhaní.

„Tudy,“ ukázal jeden. „Za chvíli je máme. Jeho prodáme vojákům. A ji…“ přes tvář mu přeběhl úšklebek.

„To budou lehce vydělaný prachy,“ zaskřípal smích druhého.

„A eště si užijem,“ mlaskl třetí.

Dítě Meda otevřelo oči a otočilo hlavu.

Téma 02 Jeden z nejlepších tanečníků disco

Chorea minor

Januš a Anina vyděšeně zírají.

Tři muži, ještě před chvílí sebejistí v sedlech, se teď zmítají po stezce v prapodivných trhaných záškubech.  S jejich nekoordinovanými pohyby, kdy jim ruce samovolně vylétají tu nad hlavu, tu před tělo, nohy udělají krok dopředu a vzápětí dva dozadu, vypadají jak trojice špatně vycvičených medvědů. V měsíčním světle kolem nich navíc krouží jiskřivá stříbrná světélka.

„Tanec svatého Víta,“ vydechne Januš.

Anina se i s dítětem schoulí do Janušovy náruče.

Meda ještě naposled upře zrak na tři zběhy. Pak stáhne ruku.

Jiskry zmizí.

Ráno najdou stezku rozrytou jak od divé zvěře.

Po mužích ani stopy.

Téma 03 Masážní techniky

Sedlo není pro každého

Anina leží na břiše. Januš jí masíruje záda. Meda ho pozoruje.

„Nikdy by mě nenapadlo, že jízda na koni tak bolí,“ sténá Anina. „Mám odřená stehna, bolavý zadek a do páteře mi někdo zaryl bodák!“

„Buď ráda, že jsme ty dva koně, zapletené řemením do křoví, našli. Celé jmění! Škoda, že jsme nechytli i třetího. Kdoví, kde je mu konec.“

„Už na to zvíře nikdy nesednu!“

Meda se chytne táty za ruku a udělá dva kroky. Pomalu a opatrně ťape bosky po matčině těle. Od krku přes zadek k nohám. A zpátky.  A znovu. Anina slastně zavře oči.

„Ještě, miláčku!“

Téma 04 Hlava v oblacích

Iluze bezpečí

Ranní rosa studí pod nohama, les voní pryskyřicí.

Anina vede koně a raduje se z krásného rána. A z toho, že se už nemusí věci vláčet na svých zádech. Januš vede druhého koně, na kterém sedí Meda. Přemýšlí, zda prodá obě zvířata, či jen jedno.

Doufá, že během dne dorazí někam, kde budou moci na pár dní složit hlavu. Teď, kdy se pomalu schyluje ke sklonku léta, by mohli někde i práci sehnat… Jen se vyhnout vojákům.

Meda se natřásá v sedle a rozhlíží kolem sebe.

Vysoko nad nimi v té chvíli praská rozhraní. Šedočerný ghowarak prostrčí hlavu a zavětří.

Téma 05 Volavka

… koukám, prostřený stůl

Tvor se rozhlíží kolem sebe. Kdyby měl city, byl by teď šťastný. Konečně se prodral do míst, která ho už tak dlouho lákala. Velkou tlamu plnou ostrých zubů má pootevřenou, jak nasává vůně, vydávané rozrušenou zemí pod ním. Nozdry se mu chvějí, šedočerné šupiny vzrušením vztyčené.

Tam dole, jak na prostřeném stole, matně blikají a chvějí se světýlka emocí. Tmavé od strachu, rudé bolestí, šedivé hrůzou. Jak lákavé pochoutky pro hladového ghowaraka!

Velká hlava ještě jednou pomalu obhlédne krajinu pod sebou a pak v úžasu strne. Tam! Kořist nejvzácnější!

V lese pod ním září stříbrné světlo.

Dítě Meda se směje.

Téma 06 Odvykací kůra

Kosa na kámen

Ghowarak máchne křídly. Emoce, emoce! Pít! Stříbrné!  Černé! Rudé! Šedé… Nic ho nezastaví, vysaje jednu po druhé!

Meda zpozorní. Něco je špatně. Tenhle svíravý pocit zná. Už od kolébky. Tehdy nevěděla, co dělat, jen plakala a Anina plakala s ní, protože dceři nedokázala pomoci. Dnes už Meda ví. Musí vytvořit dost energie, soustředit se, najít, odkud zlo přichází a udeřit.

Teď!

Medin útok ghowarak nečeká. Tělem mu otřese nesmírná energie, mysl roztříštěná na tisíc kousků.  Z chutí na emoce je bolestivě vyléčen, chce jen pryč.

Pozdě.

Ještě ucítí tvrdou kůru stromů, na které se nabodne jeho umírající tělo, a zmizí.

Téma 07 Fraktura rohu

Cosi v trávě

Anina se opět veze na koni, tentokrát si podložila nohy houní. Na druhém jede Januš s Medou. Chvátají. Rádi by do večera dojeli k nějakému stavení. V dálce zahlédli houf mužů, kdoví, zda to nejsou zběhové. Ve statku by byli ve větším bezpečí.

Meda se rozhlíží. Na kraji úvozu zahlédne pohyb. Mrštně sjede ze sedla dřív, než Januš stačí zastavit.

Ve vzrostlé trávě leží mršina krávy. Z puklého břicha trčí k nebi polámaná žebra, hlavu zlomeným rohem zarytou v zemi. U zbytků ocasu se krčí malý psík.

„Tati!“ křičí Meda, „že ho tu nenecháme, že ne?“

Fenka jí olízne nos.

Téma 08 Tichý společník

Divný pes

„Divný pes,“ pronese Januš. „Za dva dny jsem ho neslyšel štěknout.“

„Je to fenka,“ odporuje Anina.

„Maja,“ prohlásí Meda.

Ubytovaní ve statku chráněném ze všech stran vysokou zdí se konečně cítí bezpečně. Anina už rozprostřela houně. Jako vždy leží na jedné straně Januš, na druhé ona. Mezi nimi Meda. Teď i s psíkem, který se od ní nehne na krok.

„Neumí štěkat,“ bručí nespokojeně Januš. „Na co takový hlídač?“

Když však v noci kdosi otevře vrata stodoly a vkrade se dovnitř, aby prošacoval sedlové brašny, daleko se nedostane. Se psem zakousnutým do lýtka ječí jak na lesy.

Maja štěkat nepotřebuje.

Téma 09 Sluneční paprsek

Ráno moudřejší večera

S prvním slunečním paprskem, který se nesměle prodere okénkem do stodoly, Januš vyskočí a jde zkontrolovat věci. Oddechne si. Nic nechybí. Nakrmí koně, vyhřebelcuje jim srst. Jednou je výhodně prodá, ale teď ještě ne. Jakmile se děvčata probudí, pojedou dál. V tomhle stavení už další noc spát nebudou. Někdo si tu myslí, že jsou bohatí, když mají koně. Nemůže být dál od pravdy.

Po snídani vyjdou na dvůr a Januš se jde rozloučit se sedlákem. Zaplatí za nocleh a krmivo pro zvířata. Rozmýšlí, zda si postěžovat na noční návštěvu, když si všimne sedlákovy ovázané nohy.

Polkne. Už aby byli pryč.

Bonus 03 – Začarovaná partie – rodinná sága

Když je dar spíš prokletí

Boguša. Říkali o ní, že je jiná, stejně jako její bába i prabába. Šeptali, že vidí i to, co jiní ne. Že spává s ostrým nožem. Své nadání skrývala, ale nebylo jí to moc platné. Anině bylo sotva pět let, když ji zuřivý dav obvinil z úhynu několika krav. Neubránila se…

Anina. Z nadání své matky nezdědila nic. Teta Marie ji sledovala ostřížím zrakem, ale dítě bylo naprosto normální. Rodina si oddechla. Prokletí konečně zmizelo.

Meda. Některé vlohy přes generace posílí, o tom ale Anina nemá zdání. Stále doufá, že i Meda se z rodové kletby vymanila. Začíná ale tušit…

Téma 10 Rekvalifikace

Špatný odhad

Januš vezme koně za uzdu, ale když se otočí, stojí mezi ním a vraty sedlák. Za ním čeledín, tvářící se, že zametá dvůr. A pacholek od krav má zrovna cestu pro vodu…

„Ti tvoji koně,“ řekne sedlák. „Koupím je.“

„Nejsou na prodej,“ odpoví mírně Januš.

„Neptám se. Ber, dokud nabízím peníze.“

Anina sykne a přitiskne Medu k sobě.

Januš se napřímí a v očích mu blýskne. „Neriskuj, pane.“

Sedlák překvapeně ustoupí. Chudý ustrašenec před ním se napřímí, odhodí plášť a položí ruku na tesák za pasem.

„Býval jsem voják, pane. Umím to s přesilou.“

Čeledín sevře koště. Pacholek odloží vědro.

Téma 11 Zlomené srdce

Drama na dvoře

Co přesně se na dvoře stalo, když vzteklý sedlák odstrčil Januše a popadl prvního koně za uzdu, nedovedli posléze popsat ani čeledín, ani pacholek. Ostatně ani sám sedlák nedokázal pochopit, jak se stalo, že se během mžiku octl na hnojišti. Když se konečně vyhrabal z trosek kadibudky a vztekle odhodil dveře s rozlomeným srdíčkem, byli noční hosté už dávno v prachu. Čeledín si pod pumpou chladil ruku, spálenou od hořícího koštěte a pacholek se snažil vyprostit zadek z vědra, kam ho poslala neznámá síla.

Pozdě večer Anina dlouze hleděla na spící tvář své dcery a u srdce jí bylo těžko.

Téma 12 Cibule

Obavy

Procházeli krajinou, kterou válka zle pošramotila. Teď tu ale byl klid. Ptáci zpívali, větřík teple vanul a slunce je laskalo zlatými paprsky. Januš vedl koně za uzdy, na jednom z nich seděla Anina. Pozorovali dceru, pobíhající kolem nich. Hrála si s Majou. Šťastné dítě. Šťastný pes.

„Co všechno dokáže?“ zeptal se tiše Januš.

Anina pokrčila rameny. „Netuším. Byla jsem dítě, když matka zemřela. Nevím, co uměla ona, jak mám vědět, co dokáže Meda?“

Januš stiskl rty.

„Mami!“ zaslechli volání. „Sem!“

S obavou v srdci obešli polozřícenou zídku.

Meda se šťastně usmívala uprostřed záhonu se zbytky cibule a řípy.

„Zásoby, mami!“

Téma 13 Tok

Žebrák

„Opravdu musíme na druhou stranu?“ Anina nedůvěřivě hleděla na široký tok řeky a rozvaliny kdysi solidního dřevěného mostu.

Januš pokrčil rameny. „Zkusíme jet dál, třeba najdeme brod.“

Za zády jim zapraskala větev, koně poděšeně poskočili. Anina se tak tak chytila sedla.

„Brod?“ Z lesa se vynořil stařec, záda jakousi nemocí zkroucená jak luk. „Není žádný. Až k Tetschen řeku nepřekročíte, ani s koňmi. Mám stejnou cestu, povedu vás!“ Nečekal na odpověď a belhal se k nim.

Meda, Maju v náručí, se zády přitiskla k otci. Neděsila ji starcova nemocí zkřivená páteř. Děsilo ji temné olysalé stvoření přisáté na jeho hrbu.

Poznámka: Tetschen – Děčín

Téma 14 Tchýnin jazyk

Setkání

„Nikdy nevěř mrzákům, říkala vždycky moje matka,“ sykl Januš.

„Ta taky nenechala na nikom chlup dobrý,“ odsekla Anina.

Hrbáč se mezitím přišoural až k nim. Chtěl chytit Janušova koně za uzdu, ale ten se lekl a uskočil stranou.

„Snad se nebojíte,“ zaskřípal vyzáblý stařec. Vyvrátil hlavu do strany, aby si prohlédl jezdce. „Rodinka?“ Místo úsměvu mu vyšel jen ošklivý škleb.

Meda hrbáče nevnímala. Ostražitě pozorovala tvora, přisátého na jeho zádech. Černé lalokovité  tělo přelévající se sem a tam, koláče žlutých očí hladově upřené na Januše. Jakmile se přiblížili, stvoření nezaváhalo. Napřímilo se a zkřivenými drápy po Medině otci lačně hráblo.

Pokračování zítra