Je pátek, kdo není na dovolené na ni patrně míří:)) Takže jen troška čtení a výzva pro hravé čtenáře – napíšete svoji rodinnou ságu o stu slovech? Pište do komentářů! No a potom je tu hádanka – když už je ten pátek 🙂
DMD Bonus č. 03 pro 09. 4. 2024. Téma: Začarovaná partie – Rodinná sága
Chlupatá sága
Před pětatřiceti lety to začal jezevčík Max. Když mu bylo jedenáct, odstěhovali jsme se z Prahy a přibyla chodská štěňata Kazan a Daník. Dohromady čtyři roky štěstí. Max umřel v patnácti. Choďáci pak s námi odjeli žít do ciziny. Pět let štěstí. Norsko přežili oba, v Anglii umřel Daník. Kazan neuměl být sám. Přišla černá dlouhosrstá ovčanda Blackberry. Opět tři roky štěstí. K osamělé Berry přibyla bílá švýcarka Ari. Devět let černobílého štěstí. K osamělé Ari přišel dlouhosrstý vlkošedý ovčák Rex. Zatím dva roky štěstí.
Rodina, kde není podstatný počet nohou. Ani to, že se jim řeč vrazila do zubů:))
DMD Bonus č. 05 pro 19. 4. 2024. Téma: Chat dvou postav
Fandom – utajený
Kolegiální pomoc
JEDEN: Buď zdráv! Mám problém.
DRUHÝ: Zdraví se mě už netýká. Co se děje?
JEDEN: Mám tu divný případ.
DRUHÝ: Takové máš vždycky.
JEDEN: Jenže tentokrát to má vypadat na osobní účast Bohorodičky.
DRUHÝ: Ne!
JEDEN: Jo. Myslíš, že by ses mohl… no… pozeptat, jestli jí nepřebývají stříbrné svícny? Velké?
DRUHÝ: Někdo vykradl kostel???
JEDEN: No… Spíš to vypadá, že si je… vzala sama.
DRUHÝ: Ne!
JEDEN: Jo.
DRUHÝ: Tohle ale není její způsob!
JEDEN: Já vím. Proto se mi zeptej, jo?
DRUHÝ: Ok. Dám vědět.
JEDEN: Co kolega?
DRUHÝ: Chodí mi za ženou!
JEDEN: Aspoň ho znáš.
DRUHÝ: Neser!
Nápověda: Baví se spolu dva detektivové, byť jejich kariéry dělí stovky let. Jeden z nich je zaměstnáním zahradník a léčitel, detektivní práce k němu obvykle doběhne sama. Jeho první známý případ začal nesrovnalostí v počtu mrtvých 🙂 Ten druhý je už oficiálně mimo službu, ale někteří lidé neumějí odpočívat ani v době, kdy by jeden řekl, že už jim nic jiného nezbývá 🙂
Dede, hádanky jsem neuhádla, obě postavy ale znám z TV. Už je to hodně dávno, Cadfaela jsme seldovali v Am, ale jen krátce. Bohužel i přes skvělý výkon našeho oblíbeného hece D. Jackobi, to na mne byl moc ponuý (ba někdy až kruý) děj. Z druhého seriálu jsem měla možnost vidět jen asi dva díly v angl. TV, vím o co šlo, ale nic moc víc si nepamatuji (hm asi jsem tenkrát ještě moc angl. nerozuměla), Ale věřím, že knihy zaujaly.
Hm, vím, že na PC je někde počítadlo, zapomněla jsem kde a protože za chvíli odjíždíme zase vypustit u sousedky z domu fenku, ani ho nebudu hledat. Snad jsem se alespoň trochu trefila do počtu. 🙂
Chulupatá sága
První se choulila v lednovém třicetistupňovém mrazu mezi krabicemi za restaurací. Sotva roční bílé kotě jsem si nesla domů v zapnuté bundě. Moje osudová kočka Kotě nás opustila v 18. letech, je pochovaná pod břízou v Německu. Pak přicházely další. Buď si náš dům samy vybraly, nebo mi věděli, že právě tyhle nutně potřebují domov. Dvě nás opustily příliš mladé, ale i odchody těch dospělejších moc bolely. Za duhou už na nás čeká pět kočiček, jeden kocourek a dvě fenky. Doufáme, že čtyři současné kočičky s námi budou ještě mnoho let.
Ok, dávám řešení
JEDEN je bratr Cadfael (Ellis Petters, Případy bratra Cadfaela) a DRUHÝ Marty Hopkirk (seriál Randall a Hopkirk), který pomáhá řešit svému kolegovi Randallovi případy i po svém zavraždění – jako duch:))
Teprve teď jsem se sem dostala, ale uhádla jsem oba, ale spíš náhodou, jako vždycky.
V rámci přípravy na letošní Pohodu se dívám na záznamy z letošního Glastonbury, konkrétně na moje oblíbené Pulp. Pro srovnání jsem si našla jejich vystoupení před 30 lety.
Rok 1995: https://www.youtube.com/watch?v=BwrXAxcy1X0&ab_channel=BBCMusic
A letos: https://www.youtube.com/watch?v=NC42DqhQC6U&ab_channel=BBCMusic
No, holt nikdo nemládneme.
Překvapilo mě, že Jarvis je starší než já, myslela jsem si, že je o pár let mladší, vždycky vypadal velice mladistvě.
Letos prý vydali novou desku a je to naprostý úspěch.
P.S. Hodně by mě zajímalo, jak by tohle David s Evou přebásnili. I se docela těším, až z legrace přebásní text nějakého mého hodně oblíbeného interpreta a já to nepoznám. Asi se u toho všichni hodně nasmějem.
A teď na mě z toho Glastonbury vyskočili New Order (čili Joy Division bez Iana Curtise) z roku 2016, obě kapely jsem měla moc ráda: https://www.youtube.com/watch?v=QnOB_Vvoo2k&ab_channel=NewOrderLive
Na Glastonbury bych asi nikdy nejela, tohle je na mě už moc masové. Jak je ten areál Pohody velký (je to bývalé vojenské letiště), to množství lidí se tam velice šikovně rozptýlí a je to docela fajn. Snad zas nebude nějaká taková strašná bouřka a vichřice jako vloni, to jsem si fakt myslela, že bude po nás – leželi jsme pod takovým tím gastrostanem na břiše v asi 20 cm vody a jen se dívali, jak to na nás padá. Naštěstí předtím MLP předtím povalil na zem takové ty „pivní sety“ – stoly a lavičky, protože ty pak kvůli síle větru lítaly vzduchem, pak nějakým způsobem vylil i to množství vody ve střeše toho stanu, už si nepamatuju jak, a nějak jsme přežili. Potom jsme zachraňovali kamarádky naší dcery, kterým to stan úplně odneslo, neměly nic, spaly u nás v našem polorozbořeném a úplně mokrém stanu (letos jsme si koupili nový). No jo no, zážitek nemusí být dobrý, hlavně, když je intenzivní. 🙂
Jedeme na tu pohodu ve čtvrtek a už se moc těšíme. Bude tam Iggy Pop, Queens of the Stone Age, Massive Attack, a samozřejmě, že Bez ladu a skladu (kapela pana šéfa festivalu), Pudink pani Elvisovej, Para a Korben Dallas. Ale tam se nejezdí na jména, ale na atmosféru, každý rok tam objevíme někoho nového a zajímavého a vlastně neznámého, bývý tam i sposta divadel. I catering se za tu dobu, co tam jezdíme, hodně zlepšil, už tam není všechno „smažené se smaženým“, ale i ovoce, saláty, zelenina, nealko pivo.
Tož tak. No vykecávám se, protože je mi smutno, jsem doma sama, jedna děcka jsou ve Francii, druhá v Berlíně a MLP u rybníku Řeka v kempu Moře, mají soustředění naší repre před tím mistrovstvím světa, kam jedeme hned po Pohodě. Tak se moc omlouvám, nezlobte se.
Však já si, Aido, dobře vzpomínám, jak jsi nám o té vichřici psala. Brr, to bylo fakt hnusný. Ale konec dobrý, naštěstí.
Jinak píšeš o skupinách, o kterých já nemám ani tušení 🙂 Ale zase se přiučím.
My sedíme s Martinem v zimní zahradě, čteme si, já dělala Dedeník na příští týden 🙂 Vypadá to na pěkné čtení a ještě tam dám třetí díl Tořina Toskánska.
Dostala jsem povídkovou knížku Ozvěny portugalských legend, tak si to pomalu užívám. 🙂
Přeju pěkný večer a že zdravím Martina, viděla jsem ho jen jednou, ale je to sympaťák.
No, už zalezu, dobrou.
Chlupatá sága – díl první
Bylo nebylo, a vlastně bylo.
Bella byla opravdu hezká. Měla huňatý černo-šedo-bílý kabátek a vládla packou mírnou, ale zásadovou. Do jejího poklidného království rušeného jen občasným hlášením veřejného rozhlasu jednoho deštivého prosincového dne vtrhl černý vetřelec Darek, štěňátko darované mi na rozloučenou před dalekým stěhováním. Bella o parťáka nestála, a tak si rozdělili území – Bella dům a Darek dvůr a zahradu.
Léta běžela, vládcové zestárli a odebrali se za Duhový most. Jejich místo zaujal pan Punťa. Krátce měl společníka Bobíka, se kterým měli jednu společnou vášeň. Zdrhnout. Punťa se vždy vrátil, ale Bobík jak ze své vůle přišel, tak odešel.
Hm, to je jen začátek, viď? 🙂 ❤️
Chlupatá sága, díl druhý.
Přísným kočičím okem dohlížela na dění v domě i kolem něj mohutná a majestátní Matrona. Mezi ní a Bellou panovaly silně napjaté vztahy, ale nohatého puberťáka Darka si oblíbila a často s ním diskutovala o životě proplétajíc se kolem něj. Vládu předala svému synu Felixovi, který se stal hlídacím kocourem, neúnavně střežícím domácí obuv. Poté, co se ukázalo, že auto je odolnější než sebevědomý kocour, decimovala myší populaci Minda.
Jednoho ošklivého podzimního dne se zjevil on. Koťátko, ze kterého vyrostl Ferda. Kocour, který přibíhal na zavolání a místo k plné misce se vrhal do náruče a byl oddanou kotěcí chůvou.
Z nápovědy mi docvaklo, kdo je ten druhý – měla jsem ho ráda.
Po tom prvním musím zapátrat – herce mám zafixovaného jako císaře Claudia – o něj asi nejde.
Ne Claudius fakt ne 🙂 Pokud opravdu nebudeš vědět, až napíšu řešení, moc ty knihy doporučuju! Knihovny je mívají 🙂
Hádanku nevím, asi jsem nečetla.
Naše zvířecí sága: začala před mnoha lety francouzským buldočkem Aikou, pokračování s kavalírkou Viki. K té přibyla čivavka Stacy ( ještě žije ). A aby nezůstala sama a taky někdo i hlídal pozemek a ne jenom misku – čuvačka Agáta – už 7 let. K chlupatým členkám rodiny postupně přichází ti opeření. Ty už všechny ani nevyjmenuji. Jenom současný stav: 4x Ara Ararauna – Lara+Rocky, Dorotka+Robík. A další menší bezejmenní jedinci v počtu 6 kousků – zatím .
Nevím kolik je to slov, ale počítat je nebudu. Už jsem vyčerpaná počítáním zvířat.
To je moc krásná smečka! A čuvačku přávidím! 🙂 Odmala se mi líbili bílí pastevci 🙂 Nakonec však bylo vábení vlčích uší silnější:))
Nechceš něco napsat o těch arách? Já měla jen kanáry, andulky, zebřičky a chůvičky, o těch velkých vím jen to, že jsem sakra chytří a mají dobrou paměť 🙂 Moc by mě zajímalo, jak se s nimi žije. 🙂
Dobra hadanka. 🙂
Oba maji sverazne vysetrovaci metody, ten jeden i postupy i prostupy. 🙂
Díky 🙂
Nápověda k hádance:
Oba hrdinové se dostali do televizních seriálů 🙂
Toho prvního, co hledá svícny, hrál Derek Jacobi, toho druhého Kenneth Cope 🙂
Tak toho prvního vím (a podezření jsem měl), druhého ne.
Inu, ten druhý má přístup na… druhou stranu. 🙂 Je to starý seriál! 🙂
NO JO!!!! Takže znám oba. Syn jeho kolegy byl basový kytarista Pink Floyd po odchodu toho prvního.
Jo, dobrý nápad a nehodlá jsem, i když jsem měla, zrovna o těch svícnech jsem krátce před dmd četla po letech znovu. A toho druhého taky znám. Holt dlouhé vedení
Ono je to snadné, když víš… Když nevíš, zdaleka to není tak jednoduché. Ne každý ty knihy četl (já tedy autorku miluju a mám od ní vlastně všechno včetně jejího životopisu)
Hádanku vím, protože si ji pamatuju z DMD :). Ale přiznám se, že tam jsem nepoznala. No a ságu o sto slovech už jsem kdysi psala. Teda ne o rodině lidské, ale kočičí.
Řekla bych, že vypovídá všechno:
Vždycky bylo poprvé…
Tenkrát poprvé, když jsem je viděla,
– byl malé zrzavé klubíčko s modrýma zhnisanýma očima. Tobiáš.
– byla v chumlu koťat, odložených do stáje. Rozárka.
– byl nádherný dospělý krasavec, s problémy doma. Čeněk.
– se promenádoval po trati, hrdý, jednooký bezdomovec. Silver.
– se připlížila k miskám sama. Tři koťata přivedla až druhý den. Sofie.
– přišel suverénně až na dvůr a byl doma. Barbucha.
– měl rozbitou hlavu a oči štěněte. Tulák Jája.
– se vynořil z lupení, hubený, hladový. Lupínek.
– se toulala po zahradě, kam ji někdo hodil přes plot. Maličká Barbušice.
– řádili bezuzdně v útulku, před který byli odloženi v krabici. Sára, Goli, Zuzi.
Všechny znám ❤️ díky tvému psaní.
Na Kazana dodnes vzpomínám, jak se na zvířetnickém srazu kde byla soutěž, rozběhl za umělým zajícem. Tehdy když byl starý, unavený, a bolavý. Přesto se rozběhl. Nádherný vlčí běh. Stín-vlk letící těsně nad zemí. Překrásný výjev. Nikdy na to nezapomenu.
Kazan byl osobnost. A krásnej pes. Rex se mu hodně podobá – hlavně povahou:))
Zdravím, u nás by se psala spíš opeřená sága. 🙂
A hádanku tedy z hlavy nevím, i když podezření mám.
I ta opeřená se počítá 😀