Elin s Mikaelem jsou opět na cestě. Cíl vypadá na dosah, ale bude to tak snadné? Náhoda někdy zradí i připravené.

20 Pro někoho odpad, pro jiného poklad

Nález

Cestovat v ženských šatech bylo… ostudné. Kráčel se sklopenýma očima a snažil se nezamotat do protivně dlouhých sukní. Ulevilo se mu teprve poté, co vyjeli do opuštěné krajiny.

Elin se pozorně rozhlížel a průběžně porovnával krajinu s mapou. Nakonec zastavil u brodu přes široký potok.

„Potřebuju si rozmyslet další cestu. Vezmi Koníka na pastvu, ať si odpočine.“

Mikael sledoval pasoucího se koně, když se v trávě něco zalesklo. Radši se šel podívat. Koník se nesměl zranit!

Pak ji uviděl. V trávě ležela… kdysi určitě milovaná, ale teď odhozená… flétna.

Okamžitě v něm zabublala radost a zakázaná magie.

Má… nebo nemá?

21 Hon na vejce

Hrát, a zároveň nehrát

Jakmile vzal flétnu do ruky, měl pocit, že ožila. Ošoupané navlhlé dřevo se dychtivě zachvělo. Hudba se v něm vzepjala způsobem, jaký neznal.

Lekl se a flétnu pustil. Věděl, že nesmí hrát! Elin mu vysvětlil, že vojáci a spousta jejich… pomocníků… mají jakési zařízení, které snadno a na dálku detekuje cokoliv magického.

Touha však byla silnější. Znovu ji vzal a přiložil k ústům. A zase oddálil. Uvažoval. Byl březen. Ptáci kolem zpívali jak o život – bylo třeba hledat partnery a zakládat rodiny!

Mikael se pousmál. Vyzkouší flétnu a neporuší svůj slib.

Vzápětí se lesem neslo nové, zvláštně melodické kosí vábení…

Závěrečná poznámka:

Kosí vábení je možné považovat za hon na vejce, že? 🙂

22 Škrábej se

Chvilka štěstí

„Co myslíš, že děláš!“ houkl na Mikaela Elin. Vybudilo to vlnu zmateného třepetání a rozčileného hvízdání! Chtěl se zlobit, ale nějak nemohl. Díval se na hubeného chlapce oblečeného v nehezkých ženských šatech, obloženého roztouženými kosicemi. Měl vypadat směšně! Jenže obličej prozářený štěstím z toho dělal úplně jiný obrázek.

Uvědomil si, že za poslední dva měsíce kluk otročil, zabili mu otce a týrali ho ve vězení. Tohle byla evidentně první chvilka radosti od onoho vystoupení, kterého ho stálo svobodu. Pokud mu pošetilá hra s ptáky pomůže vyškrábat se ze sevření strachu a bolesti, kdo je on, aby mu v tom bránil?

23 Zlá krev

Uprchlík?

Stáli nad rozloženou mapou.

„Přímo jsou to k hraniční řece dva dny, ale po rovině, bez možných úkrytů. Když to vezmeme přes tamty kopce, bude to asi týden. Co myslíš?“

Mikael k sobě přitiskl flétnu. Jen dva dny a pak… svoboda? Konečně?

„Myslíš, že v Království budu moct zase hrát?“

Elin se pousmál. „Jistě, i když radši až dál od hranice.“

Mikael se na okamžik rozzářil radostí. Chvilku poté však znejistěl.

„Nebudou… nebudou mě místní nesnášet, když nejsem od nich? Když jsem uprchlík?“

Elin zvážněl.

„Lidé jsou všude stejní, dobří i ti… druzí. Ale neboj. Nechám tě v dobrých rukách.“

24 Nemoc šílených dětí

Bez ohledu na následky

Jeli tou kratší cestou, takže Mikael musel zůstat v ženských šatech. V poslední vesnici před hranicemi chtěli dokoupit potraviny, ale strhla se mela. Děti na okraji lesa napadla bachyně, protože se omylem dostaly mezi ní a její selata. Než ji dospělí pracující nedaleko zahnali, ležely dvě starší zakrvácené na zemi, zatímco zbytek houfku oněměl hrůzou.

Elin vyběhl na pomoc zraněným. Mikael zaváhal. Neuměl ošetřit rány… ale mohl by pomoct s tou hrůzou.

Odvedl nezraněné děti kousek dál, dvě nejmenší si vzal na klín a začal jim tiše zpívat. Poprvé v životě použil úmyslně svoji magii. Konejšil. Povzbuzoval.

Na vojáky nepomyslel.

25 Noc plná zázraků

Boj o život

Příliš se zdrželi. Stmívalo se, řeka byla divoká a vojáci se blížili. Samotný člověk neměl v proudu šanci. Schovat se? Kde? Najednou uslyšeli hlasité zvolání:

„Jeďte! Pomůžeme vám!“

Na mohutných tažných koních je dohnali dva muži z vesnice. Bleskově uvázli lana k vozíku a ukázali k brodu. Elin pobídl Koníka, jinou šanci neměli. Voda se do nich opřela obrovskou silou. Tažní koně měli jistý krok, ale brzy supěli námahou. Nepřejdou. Řeka byla příliš široká!

Na druhé straně se však objevili další jezdci! Brodí se jim vstříc. Nová lana, výkřiky. Společně opět postupují.

Mikael nadšeně chytá Elina za ruku.

Mají šanci!

26 Křoví

Dostiženi

Ta úleva, když se vozík konečně vynořil z vody! Mikael chtěl zavýsknout radostí, když se za nimi ozval dusot kopyt a křik.

„Stát! Okamžitě se vraťte!“

Šest vojáků právě štvalo koně do řeky. Elin vyskočil z vozíku, popadl Koníka za opratě a táhl ho dál od břehu.

„Tady nás zatknout nesmějí, že ne?“ chytal se naděje Mikael.

„Záleží na svědcích,“ trpce odvětil Elin.

Najednou se kolem nich objevili lidé. Někteří nesli pochodně, jiní různé špičaté nářadí. Tři mládenci se nečekaně opřeli do vozíku, zatímco neznámá dívka ukazovala Elinovi, kudy dál. Než se vojáci dostali přes řeku, stál tam mlčící dav.

Závěrečná poznámka:

Hm, doufám, že za křoví se dá považovat dav obklopující hlavní hrdiny (něco jako zpěvák a tanečníci v pozadí:))

27 Zelenáč

O fous

Koně nervózně přešlapují před nehybnou řadou lidí. Velitel se rozhlíží – ve světle pochodní není po uprchlících ani stopa. Ve vojácích bublá frustrace a vztek. Měli k vozíku jen pár metrů!

„Předejte nám stíhané zločince,“ požádá nakonec.

„Žádní tu nejsou,“ odvětí klidně starý muž, stojící před ním.

„Neodvažuj se lhát!“ vykřikne najednou jeden z mladých vojáků. „Okamžitě je vydejte, nebo budete litovat!“ Velitel po něm šlehne pohledem. Nezkušenost neposlušnost neomlouvá! Ani blbost ne.

Starý muž se mu zadívá do očí a nepatrně se pousměje.

„V Království nemáte žádná práva.“

Velitel přikývne a zavelí odchod.

Pečlivě skryje úlevu – tohle bylo o fous!

28 Chiméra

Mladí soucit neznají

Úvodní poznámka:

Garon je ten starý muž z minulého dílu.

Elin seděl proti Garonovi.

„Kapitán… překvapil,“ podotkl Elin opatrně.

Garon přikývl.

„Měli jste štěstí, že byl ve službě zrovna Antonio. Bez něj by bylo zle. Minimálně s chlapcem.“

Na Elinův tázavý pohled vysvětlil.

„Kapitán přišel do této části Jezerní země asi před dvěma lety. Za nevěstou. Dlouho bránil severní hranici Království, chtěl víc klidu. Tady dělali problémy jen pašeráci. Jenže pak zjistil, co se děje s magickými dětmi.

„Protestoval?“

„Oficiálně nemohl. Ale bdí. Pokud o někom ví, vede vojáky víc za přeludy než za dětmi.“

„Ten vojín ale byl… horlivý.“

Garon smutně přikývl.

„Mladé odchoval Řád. Soucit je jim cizí.“

DMD Bonus č. 07 pro 27. 4. 2025. Téma: Sci-fi

Neuvěřitelný svět

Úvodní poznámka

Děj se časově odehrává asi půl roku před událostmi letošního seriálu, v Království. Arkan je dračí jezdec, Brandy jeho dračice, Alžběta je žena z našeho světa, se kterou Arkanova dračice sdílí své vlastní pouto (Alžběta je tedy teoreticky také dračím jezdcem). Arkan v našem světě nikdy nebyl, ale díky Alžbětě se celkem orientuje. V Království se naší dimenzi říká Svět za světem.

Arkan sedí s bardem Jolynem v hospodě u stolu. Bard je přesvědčen, že odborník na Svět za světem. A ještě má upito:))

„Nazdar Jolyne, koukám, že slavíš.

„Vyhrál jsem královu pěveckou soutěž!“

„Gratuluju. Nová milostná balada?“

„Láska, pche… Koho dnes baví romantika? Zpívám o zázracích Světa za světem!“

„Povídej!“ zvědavě ho pobídl Arkan.

„Nemají magii, takže musej mít… věci. Technologie! Na všecko. Nejlepší je doprava. Auta! Vlaky! Tramvaje! Ve vzduchu jim lítá spousta těžkých věcí – třeba letadla! Kam se na to hrabe tvoje dračice!

Brandy neslyšně zavrčela. Drzoun!

Jolyn přidal.

„A lítají i ke hvězdám! Mají obrovské vesmírné koráby, plné zbraní a umělého jídla!“

„Ne!“

„Jo!“

„Kecáš. Jen jsi zase něco četl!“

„No a? Určitě je to pravda. Je v tom věda!

29 Speed dating

Rozděleni?

Garon i Elin drželi v rukou pohárky s pálenkou.

„Napadlo mě, že by mohl Mikael zítra ráno odjet do hlavního města s naším hrnčířem. Tvůj kůň je vyčerpaný a kluk by tu neměl zůstat déle, než je nutné.

Postava zachumlaná v dece se zavrtěla a na Elina se upřely oči plné znepokojení.

„Antonio musí někdy spát a vojáci touží po odvetě. Pokud kluka odvezou, bude ztracený. Právo neprávo.

Oči poplašeně zamrkaly.

Elin chvíli mlčel. „Máš pravdu, musí pryč.

Oči zoufale prosí!

„Mám vzkázat hrnčíři?“

Povzdech.

„Ne. Zítra ráno kousek popojedeme a utáboříme se v lese. Nemohu ho opustit i já.“

Závěrečná poznámka:

Eh, snad se dá smlouvaná schůzka s hrnčířem považovat za speed dating, který nevyšel:))

Město dobré naděje

Elin s Mikelem se zastavili na výhledu. Pod nimi se rozkládá město, kterému dominuje královský palác.

„Konečně. Vítej, Mikaeli, v Městě Dobré Naděje!“

„Tak se opravdu jmenuje?“ nevěří Mikael.

„Když tu byl kdysi hrad, jmenovalo se Královské Podhradí. Jenže rychle rostlo. Takže Královské Město. Jenže pak přišla myší pohroma. Král tehdy otevřel hradní věže, a nařídil, aby i z ostatních vhodných kamenných budov vznikly dočasné sýpky. Zachránil tak životy lidí i osivo na další rok. Tak vzniklo to jméno.“

„Ty jo! Budu v naději…“ rozesměje se Mikael. Pak zaváhá. „Myslíš… že mě tu přijmou?“

Elin přikývne. „Určitě. Hudba ti pomůže.“

Tak končí další dílek z bohatého děje Alžběty druhé 🙂 Tedy z druhého dílu románu Alžběta a drak. Mikael na čas zůstane v Akademii, kterou založila a sponzoruje paní Kristina Assani. Naučí se spoustu věcí nejen o magii, najde si nové přátele, a nakonec se stane nezbytnou částečkou v úsilí změnit situaci v Jezerní zemi tak, aby se tam lidé s magií nemuseli bát o svůj život.

Moc děkuju všem, kdo četli a komentovali 🙂