Co se děje s Mikaelem poté, co mu Rikki pomohl utéct?

10 Rekvalifikace

 Na útěku

Úvodní poznámka

O osvobozeného Mikaela se postaral Toto a porodní bába Johana (viz loňský seriál Toto a případ unesených magických dětí).

Johana řídila jeho útěk ze země cestou z rodiny do rodiny.

Nejhorší byly krávy. Mikael byl městské dítě, té živočišnosti na něj bylo moc.

Mléčná farma byla lepší, byť stloukání másla byla nuda.

Práce v pekárně ho opravdu bavila!

V truhlárně byl jako doma. S bolestí vzpomínal na tátu. Díky Totovi už věděl, co se mu stalo – a proč. Že ho táta neopustil.

Nakonec skončil u potulného nožíře. Naučil se naostřit cokoliv.

Bylo by to fajn, kdyby neměl absolutní zákaz jakékoliv hudby. Jako by ztratil kus sebe sama.

Pochopil, proč táta, potlačující svou magii, začal pít. Nebýt… celý… strašně bolelo.

11 Lamač srdcí

Vypadalo to tak nadějně!

Úvodní poznámka

Mikael je se svým mistrem nožířem stále na cestě ze země. Navazuje na drabble Na útěku

Ve vesnici se chystala slavnost. Mistr Mikaelovi slíbil, že tam může večer jít. Nikdy nepracoval rychleji!

Šťastně se toulal mezi stánky, myšlenky na hudbu si zakázal. Pak ji uviděl. Mladičká blondýnka s dlouhými copy a upřímným úsměvem. Který patřil jemu!

Hned se napřímil, natřásal se jako pyšný kohout. Smála se na něj. Annie… Rozdělili se o pečené maso i koláče. Později se zatoulali dál od pochodní osvětlujících náves. Začal doufat v první polibek!

Najednou byl všemu konec. „Mazej domů!“ zavrčel hřmotný muž a chytil dívku za paži.

„Ty koukej zmizet za svým mistrem!“ houkl na šokovaného Mikaela. „Tuláky tu nechceme!“

Závěrečná poznámka:

Myslím, že rozzuřený otec se jako lamač srdcí osvědčil 😛

12 Cibule

Romantiku je lepší zajíst

Mikael se naštvaně vrátil ke svému mistrovi. Slavnost ho přestala bavit a do srdce se mu vkradly pochybnosti. Co bude dělat, až ho nechají samotného v cizí zemi?

Doma sice vládl Řád, ale patřil tam. Každý v okolí ho znal. Věděl, co může očekávat. Co když ho i v Království budou mít za tuláka?

Mistr nemyslel na romantiku, ale na žaludek. Podal mu pár měďáků.

„Než stánky zabalí, půjdeš paběrkovat. Od všeho něco a nezapomeň na cibuli!“

„Pitomá blbá cibule…“ brblal rozzlobený Mikael.

Mistr se pousmál.

„Udělám kotel guláše. Nebude tak sladký, jako by byl polibek, ale zase nám vydrží!“

13 Tok

Objeveni?

Konečně vyjeli na kopec. Zatímco Koník odpočíval, Mikael se díval dolů na vesnici, odkud právě přijeli. Najednou…

„Mistře! Do vesnice jedou vojáci!“

Nožíř Elin se bleskově otočil. Zamračeně sledoval tři vzdálené postavy.

„Jedou cílevědomě, ale nijak nespěchají. Třeba je to jen hlídka.“ Znovu utáhl Koníkovi postroj.

„Mizíme. Snad se nám povede dostat přes řeku.“

Mikael se lekl.

„Těžko. U pekaře říkali, že voda je po deštích vysoká a proud nebezpečný.“

Elin se rozhlédl a zamyslel.

„Zkusíme k ní dojet. Kdyžtak se schováme v lese. Nemůžeme riskovat, že tě najdou.“

Mikael nervózně sevřel pěsti. Málem už zapomněl, že je vlastně štvanec.

14 Tchynin jazyk

Správně, tedy špatným směrem

Vozík kodrcá z kopce po kamenité cestě. Elin vede Koníka, Mikeal se snaží jistit náklad. Úzkostlivě se ohlíží. Co když už jsou vojáci za nimi? Vzpomene si na tátu, bičík i studenou celu. Ne! Tohle už, prosím, ne.

Ve chvíli, kdy dojedou k řece je jasné, že tudy cesta nevede. Brod zmizel pod přívaly vody.

Zachmuřený Elin odklání Koníka do lesa.

„Tady nás najdou!“ strachuje se Mikael.

„Neměli by. Včera jsem řekl matce té tvé Annie, že jedeme na trh do Mezihoří. Říká se o ní, že nepoví jen to, co neví. Takže snad vojáky nasměruje správně – tedy špatným směrem.

Závěrečná poznámka

Snad bude fungovat i potenciální tchyně 😛

15 Manipulační jízda

Proč se tě bojí?

Schovaní za velkým polomem napjatě naslouchali. Nikde nic. Zatím.

„Třeba ti vojáci jeli jen… někam. Přesouvali se. Ne za mnou,“ zadoufal Mikael. Elin nesouhlasně zavrtěl hlavou.

„Příliš velká náhoda na to, jak moc tě chtějí chytit. Popravdě by mě zajímalo…“ podíval se na bledého chlapce vedle sebe, „jak jsi dokázal uniknout jejich pozornosti až do sedmnácti. Asi kolem tebe nic nevybuchuje, co?“ zkusil zažertovat.

Mikael pokrčil rameny.

„Něco se stalo. Pak zabili tátu a přišli pro mě. Nerozumím tomu.“

„Obvykle si děti vezmou, ale rodinu nechají na pokoji. Co vlastně umíš, že se tě bojí?“

„Bojí? Hloupost. Jsem jen… muzikant.“

16 Mez bezmeznosti

Bezpráví je třeba se postavit včas

Léčka fungovala, vojáci nepřišli. Elin však radši nechtěl z lesa vyjíždět, takže se utábořili. Bez ohně. Mlčky jedli, když se najednou Mikael zeptal:

„Proč mi vlastně pomáháš? Jestli nás chytí, bude zle i s tebou.“

Elin dlouho váhal s odpovědí. Nakonec se rozhodl nelhat.

„Podvolil jsem se ve chvíli, kdy jsem měl bojovat. A přišel tak o syna.“

Mikael se na něj vyděšeně podíval. Elin však pokračoval.

„Pochopil jsem, že bezpráví si meze neklade a klást nebude. Že je třeba se mu postavit. Otevřeně to zatím nejde. Takže pomáhám potřebným a… doufám, že najdu svého Linniho.

Mikael ho mlčky objal.

17 Prodaný ženich

V pasti

Další den na cestě nepřetržitě lilo, takže v noci neodolali a zaplatili si pokojík v hospodě. Sucho a postel. Ta úleva!

Ráno je probudil křik. Rozčilený ženský hlas chrlil vodopád výčitek, mužský jen sem tam něco zahučel. Elin se podíval z okna a potřásl hlavou.

„Verbíři. Jak se zdá, paní matka právě zjistila, že ženich její dcery se radši zaprodal Vládci než její dceři a hospodě,“ ušklíbl se. Mikael chtěl jít také k oknu, ale Elin ho naráz se zaklením zarazil.

„Vojáci!“

Mikaela sevřel strach. Věděl, že odsud nemají šanci utéct.

„Dobrá, čas na záložní plán. Díkybohu, fousy zatím nemáš.“

18 Fosilie

Záchranné divadlo

Mikael stál v pokoji oděný v dlouhé noční košili a s krajkovým čepcem na hlavě. Připadal si jako idiot.

„Vypij to,“ přikázal Elin a podal mu lahvičku.

„Proč?“

„Zahřeje tě to, budeš vypadat že máš horečku.“

Když mu vzápětí začal domalovávat na tvář červené tečky, chlapec v duchu zaúpěl. Neměl by člověk umřít… důstojně?

Elin ho zkontroloval. Až na ta veliká kostnatá chodidla dobrý!

„Šup do postele. Za chvíli se začneš potit.“

„To nestihneme,“ zkusil Mikael namítnout. „Přijdou dřív!“

Elin se uchechtl.

„Kdepak. Než je sem ta stará fosilie, pardon madam Cecilie, pustí, budeš vypadat děsně. Vojáci ještě rádi utečou!“

19 Bota robota

I boty mohou zradit

„Přijeli jsme včera pozdě večer. Uvázl nám vozík, dcera prochladla…

Elin stojí mezi vojáky a postelí. Mluví přesvědčivě. Vojáci jsou preventivně podezíraví, ale když madam Cecilie jeho slova potvrdí, kývnou.

Pozorně prohlížejí pokoj, posteli se zatím vyhýbají. Znepokojeně sledují červené skvrny tváři a chrčivý dech nemocné.

Najednou Elin ztuhne – zrada! U postele zapomněl Mikaelovy pracovní boty, křusky zcela nedívčí velikosti. Honem odvést pozornost!

Zachrání ho ostrý hlas madam Cecilie.

„Zítra vypadnete, nemocnou tu nechci.“

„Prosím… aspoň než přestane pršet!“

Elin dramaticky ukáže na okno, zatímco zakopne boty pod postel.

Madam neochotně přikývne.

„Dobrá. Ale mezi lidi mi ta holka nesmí!“

Závěrečná poznámka:

Je to zrada pracovních bot – bota bot do roboty. Snad to funguje 🙂

Pokračování zítra 🙂