Představuju vám další z dějových linek druhého dílu románu Alžběta a drak 🙂

 

 

 

Román Alžběta a drak vyšel a jeho obsah je už uzavřen. Více na www.alzbetaadrak.cz
Každopádně děj pokračuje 🙂 Loni jsem se v drabblích zaměřila na jednu dějovou linku druhého dílu a nazvala ji Toto a případ unesených magických dětí.

Hlavním hrdinou byl Toto, muž bez paměti, a tedy i bez známé minulosti. V době začátku tohoto příběhu byl Toto v Jezerní zemi, ve Vyšším městě, sídle místního vládce, kde se snažil živit jako podkovář. Zapletl se však do místní politiky. Zákaz magie v zemi, kde se občas běžným lidem rodily magií obdařené děti, znamenal prakticky genocidu odlišných. Vojáci vyhnali ze země všechny magií vládnoucí dospělé a pravidelně odváděli magické děti, které rodiny nedokázaly schovat nebo jinak utajit. Vládci navíc slouží k upevňování moci i učitelský řád zvaný Strážci světla. Má v celé zemi monopol na vzdělávání, tedy i na propagandu.

Jedním z unesených je sedmnáctiletý mladík, nadaný hudebník Mikael. Svoji dlouho potlačovanou magii naplno objevil, když jeden večer hrál a zpíval v přístavní hospodě. Potřeboval se vyplatit ze služby řádu… a místo toho skončil v jeho vězení.

 

00 Důsledky osvěty

 

Co se ve vězení naučíš…

 

Mikael seděl v cele na páchnoucím slamníku. Přemýšlel.

Nikdo neví, kde je. I kdyby věděli – kdo se pokusí postavit Řádu?

Jeho věčně opilý otec ho hledat nebude. Neslyšel o něm od chvíle, kdy ho Řád donutil službou splácet tátovy dluhy.

Nemá nic a nikoho.

Co teď? Maminka říkávala, pouč se a pak jednej. Co ho může naučit vězení?

Nenávist.

Otřásl se.

Začal si tiše zpívat. Hudba ho jako obvykle zavinula do sebe, utišila strach, povzbudila bolavé srdce.

Usmál se a začal zpívat hlasitěji. Stará balada rozsvítila studené zdi nadějí a dodala mu sílu.

Najednou pochopil, že hudba může být zbraň.

 

 

01 Slavná poslední slova

Poslední slova nebo prokletí?

 

Úvodní poznámka

Milo je Mikaelův otec. Je to už skoro sedm let, co začal pít. Mikael netuší, proč s tím táta najednou začal, ale výsledek byl předvídatelný – rozbil jejich rodinu. Mikaelova maminka se snažila pro něj najít nový život, ale umřela dřív, než se jí podařilo. Mikael tak žije v podstatě z milosti svých sousedů. Tedy… aspoň si to myslí. Milo musel opustit svoji zavedenou truhlářskou dílnu. Teď pracuje v hospodě – za jídlo a alkohol. Pořád ještě se dokáže poctivě uživit. Jen od Mikaela se drží dál – ví proč.

Děj se odehrává přibližně dva měsíce před příběhem „Co se ve vězení naučíš“.

 

 

Když je uviděl, věděl, že je zle. Ranaři z Řádu. Sevřel v rukách násadu smetáku. Co mohou chtít tentokrát?

„Kde je ten tvůj kluk?“

Ne! Mikaela jim nedá.

„Proč?“

„Dělá dluhy. Kde je?“

První rána ho zaskočila, nestačil se krýt.

„Nevím.“

Bože, ať ho nenajdou.

„Lžeš. Kde je?“

Svým odporem je potěšil, chtěli si hrát. Další rány. Mlčel, snažil se uhýbat. Jenže pak mu sebrali smeták, kterým se kryl.

„Mluv!“

Prudká rána násadou shora na pravé rameno. Praskají kosti. Hroutí se na zem, nedokáže chytit dech. Dusí ho vlastní krev.

„Shořte v pekle!“

Poslední myšlenka však patří synovi. Mikaeli, chlapečku…

 

02 Jeden z nejlepších tanečníků disko

Tancuj vojáčku… i kdybys nechtěl!

 

Úvodní poznámka:

Vracíme se za Mikaelem do vězení v řádu Strážců světa. Je to tedy asi dva měsíce po předchozím drabble Poslední slova nebo prokletí

 

Byla noc a Mikael nemohl spát. Byla mu zima a měl hlad. Co s tím?

Najednou se usmál. Proč cokoliv tajit, když už ho chytli?

Vzpomněl si, jak kdysi s tátou v dílně zpívali. Někdy lidé přišli poslouchat, jindy zpívali s nimi. Chodíval tam chlapeček, který nikdy nezpíval ani nemluvil. Zato tančil. Šťastně se poddával hudbě, kterou mu nabízeli.

Hm.

Stráž chodila kolem velmi pravidelně… Proč jim nezrychlit krok?

Se vzpomínkou na malého tanečníka začal zpívat. Rytmicky, pomalu i rychleji. Vložil do hudby srdce i vůli! Brzy ho doprovázelo hlasité řinčení zbroje vesele podupávajících vojáků. Tiše se zasmál. Funguje to!

 

03 Masážní techniky

Naděje přichází s kočkou

 

Probudila ho nečekaná hebkost. Černá kočka si otírala hlavu o jeho tvář a majetnicky mu šlapala předními tlapkami na hrudník. Šťastně se usmál a přivinul ji k sobě. Odměnou mu bylo hlasité předení a další intenzivní dotyky. „Au,“ vyjekl nakonec, když mu zaťala drápy do kůže na hrudníku. „Masáž srdce se dělá jinak,“ napomenul ji a jemně vyprostil drápky ze své košile.

„To je moje kočka!“ ozvalo se najednou z chodby. Za mřížemi uviděl asi desetileté děvče.

Zaplavila ho naděje. Konečně někdo, kdo by mohl předat vzkaz!

„Ty se máš,“ usmál se. Potom zariskoval otázku: „Znáš kováře Tota?“

Děvče přikývlo.

 

04 Hlava v oblacích

Když je něco většího než ty

 

„Proč jsi ve vězení?“

Stáli proti sobě, dělily je jen mříže.

„Prý jsem zpíval a hrál víc, než smím,“ odpověděl Mikael.

Děvče nechápalo. „Co je na muzice špatného?“

„Nic. Povznáší lidská srdce, dává jim radost, odvahu, když ji potřebují. Pomáhá jim plakat i odpočívat. Umí lidi spojit, pomáhá porozumění.“

Okouzleně se na něj usmála.

„Taky ráda zpívám. Proč jim to vlastně vadí?“

Mikael pokrčil rameny. Začínal chápat, ale mluvit o tom nechtěl. Změnil téma.

„Řekni, prosím, Totovi, kde jsem. Slíbil jsem přijít a nemůžu.“

Vážně přikývla.

„Zazpíváš si se mnou? Táta ještě nejde. Léčí tu lidi…“

Vděčně se usmál.

„Rád.“

 

DMD Bonus č. 01 pro 4. 4. 2024. Téma: Zlatý mravenec (konspirační teorie)

 

To ví přece každej!

 

Úvodní poznámka:

Přístav Vyššího města, hospoda.

 

V přístavní hospodě sedí tři muži, pijí a rozebírají události.

Jeden: Zase od nás z vesnice vojáci odvezli magické dítě. Taková pěkná holka…

Druhý: Buď rád. Kdo ví, co by spratek za čas udělal! Nemůžeš jim věřit.

Třetí: Vládce nás chrání proti spiknutí magických!

První: Jak by nám mohly ublížit děti? Dospělí s magií tu dávno nejsou!

Třetí: Oni ty haranty ovládají na dálku! Pomocí mravenců. Nasadili jim je do těla a ovládají královnu…

První: Mravenci???

Druhý: Jo! Taky jsem to slyšel. Ty mravenci sou zlatý! Je to strašně tajný.“

První: Jak to tedy víte?

Třetí: To ví přece každej!

 

 

05 Volavka

Drásavá nejistota

 

Úvodní poznámka:

Navazuje na drabble Když je něco většího než ty

 

Mikael opět nemohl spát. Ničila ho nejistota, pochybnosti a výčitky svědomí. Větvily se hned třemi směry.

Co když to děvče jeho vzkaz vyřídí a dostane se proto do problémů? Strážci neměli žádné zábrany ubližovat dětem!

Nebo tu holčinu poslali Strážci, aby ho přiměla mluvit a prozradit, co ví – a na koho se spoléhá.

Znovu si dívku představil. Tak deset, upřímné modré oči, nesmělý úsměv. Ne… snad volavka nebyla. Nebo ano?

Protože pokud byla, určitě dostal do maléru kováře.

Toto… Vybavil si jeho přátelské oči, statnou postavu, ruce bušící do žhavého železa.

Pocítil důvěru… a naději. Toto se jen tak nedá!

 

06 Odvykací kůra

Sběratelská vášeň se léčí těžko

 

Úvodní poznámka:

Navazuje na drabble „Drásavá nejistota“

Jak se zdá, k Totovi se Mikaelův vzkaz skutečně dostal, protože je rozhodnutý mu pro začátek aspoň propašovat… užitečný dárek. Vzhledem k tomu, že kluka zatím opravdu nemají za co věznit, není v podzemní kobce, ale ve vyšetřovací cele, kolem které přece jen někdo chodí. Takže s trochou peněz na úplatek by to mělo jít – pokud se ovšem Toto dostane dovnitř pevnosti, kde sídlí Řád. To by mu mohl umožnit stařík, který tam poslední dobou denně jezdí s oslem, který táhne vozík naloženým dřevem. Muž i zvíře jsou vzhledem k prudkému stoupání často na pokraji sil. Toho dne se kolo vozíku velmi příhodně zasekne v odvodňovacím kanálku. Ani se staříkovou pomocí se oslík nedokáže pohnout dál. Toto tedy nabídne pomoc…

(K úvodní poznámce – hodnotí se obsah jednotlivých drabble, ne seriál. Nápověda čtenáři v poznámce nemůže vadit:))

 

Toto se zapírá do vozíku.

„Popožeň osla! Na tři to vyhoupnem… Teď!“ Povedlo se. Vozík se zase pohne dopředu.

„Díky, hochu,“ hlesne stařík.

Toto dál pomáhá tlačit těžký náklad.

„Proč musíš jezdit ty? Nemají mladšího?“

Stařík si vzdychne.

„Mám to jako… trest. Manželka žalovala! Prý jen honím brouky a nepomáhám.“ Zasní se. „Mám úžasnou sbírku, víš? Nejradši mám ty ukryté, co žijí pod kameny a kůrou stromů. Žena chce, abych si odvykl. Abych nekoukal po broucích, ale na ni…“

Užaslý Toto se zastaví.

„Funguje to?“

Stařík potměšile mrkne a ukáže mu brouky běhající pod kůrou velkého polena.

„Krabičku mám připravenou!“

 

 

07 Fraktura rohu

Hudba nebezpečnější meče

 

Úvodní poznámka

Budova řádu Strážců světla, v pracovně velmistra.

 

Musíme se ho zbavit. Je nebezpečný.

Takový kluk???

Lidé ho shánějí, a to hrál veřejně jen jednou. Ovšem nesmí to být na nás.

Hm. Pustit ho, a pak…?

Nespolehlivé. Chci jistotu.

Jeho cela má okno. Co kdyby na něj někdo zavolal? Pak stačí dobře mířený šíp. Vystřelený zvenku.

Dobré. Vyber šikovného lučišníka. Ovšem šíp nesmí být náš.

Seženu obyčejný, ale s rohovinovým končíkem.

Výborně. Kam pošleš střelce?

Na střechu královských stájí. Je tam snadný přístup a není to daleko.

***

„Hej ty! Co tam děláš s tím lukem?“

Trhnutí, vteřinové zaváhání a…

Nesprávně vystřelený šíp se roztříštil o kamennou zeď pevnosti.

 

Závěrečná poznámka:

Rohovinový končík je část šípu a fraktura může být i tříštivá 🙂

 

 

08 Tichý společník

Zlomový okamžik

 

Úvodní poznámka:

Dnes hledíme do myšlenek Rikkiho, mladého muže, který před lety vstoupil do Řádu.

 

Začalo to vírou ve vzdělání a touhou učit.

Řekli – musíš osvědčit svoji věrnost službou Řádu. Byl mladý, rád službu slíbil.

Brzy viděl víc, než chtěl. Přesto poslechl. Myslel, že je to výjimečná situace, že je to asi… potřeba. Osvědčil se. Byl po ruce mocným.

Pak viděl další věci. A slyšel horší.

Začali ho posílat k vězňům. Srdce mu krvácelo, ale nikdy se rozkazům nevzepřel.

Pošpinil si svědomí i duši.

Potom uslyšel ten zpěv. Prý mladý hudebník… Ošetřil rány, přinesl vodu i jídlo.

Jeho zledovatělé srdce se probudilo. Byl tak půvabný!

Varoval ho. Uhnout šípům však nestačí.

Najde sílu udělat víc?

 

Závěrečná poznámka:

Poslušný bratr řádu, který plní příkazy, aniž by se k nim vyjadřoval, snad může být považován za tichého společníka 🙂

 

09 Sluneční paprsek

Rozhodnutí

 

Úvodní poznámka:

Pořád jsme s Rikkim.

 

Rozhodnutí padlo. Přestože tušil, co ho čeká, cítil se konečně zase sám sebou.

Pro začátek udělal jistá… opatření. Později to už nepůjde.

Byla noc, když vešel do Mikaelovy cely.

Chlapec ho sledoval s úzkostlivou nadějí.

„Máš ke komu jít?“ zeptal se ho. „Kde se ukrýt, než bude bezpečné utéct ze země?“

Mikael přikývl.

„Mám,“ potvrdil. Hlas se mu zachvěl: „Uteč taky. Ublíží ti!“

Rikki zavrtěl hlavou. „Nemůžu. Pomstili by se mé rodině.“

Mikael ho objal.

„Řekni, že tě omámila moje hudba.“

Rikki se cítil, jako by ho prohřály sluneční paprsky a objetí mu vrátil.

„Jdeme. Hodně štěstí.“

„Děkuju. Nikdy na tebe nezapomenu.“

 

Pokračování zítra 🙂