Dnes se vydáme opět do vod vztahových neboť o nich se v písních píše nejčastěji. Zpívají o nich písně rychlé, pomalé, melancholické, bojovné.
Po dlouhý čas,
skrývám tajemství má,
po celý čas,
jsou zde, já o nich nic neříkám.
Ve stínu mé mysli,
hledám kudy uniknout,
najít ten příslib,
že najdu čas i místo, kde spočinout.
Chladné slunce sžírá mne,
bodá ostrý svit zimního dne.
Bubáci z dětských vzpomínek,
to ve mne víří a já musím utéci ven.
Skočil jsem zpět do víru dne,
uvolnit se, spláchnout to vše ze sebe.
To čemu věřím, chci postavit se tváří v tvář,
a pouto lásky spojuje dohromady nás dva.
To čím jsem byl,
kdy vznášel jsem se, ač nelétám.
Co jsem prožil,
že už své slzy nevnímám.
City moje,
chladné jak ten nejstarší led,
necítím je,
než začne vřít krev v srdci mém.
Nad tím nemám tu moc,
ty víš, jak obávám se moc,
že to co jsem si vytvořil se hroutí,
a já to již neudržím a tak mizím.
Skočil jsem zpět do víru dne,
uvolnit se, spláchnout to vše ze sebe.
To čemu věřím, chci postavit se tváří v tvář,
a pouto lásky spojuje dohromady nás dva.
Tak pomalu jak mysl a tělo mé vstává,
to co jsem stvořil se rozpadává,
tak rychle já odsud unikám.
Skočil jsem zpět do víru dne,
uvolnit se, spláchnout to vše ze sebe.
To čemu věřím, chci postavit se tváří v tvář,
a pouto lásky spojuje dohromady nás dva.
Skočil jsem zpět do víru dne,
uvolnit se, spláchnout to vše ze sebe.
To čemu věřím, chci postavit se tváří v tvář,
a pouto lásky spojuje dohromady nás dva.
Ach jo, před chvílí jsem se dozvěděla, že nám asi pomalu umírá náš úhlavní kamarád Pavel, prý už je v paliativní péči, má za sebou 40 chemoterapií. S rakovinou zápasil už dřív a vypadalo to, že to bude dobré.
Já mu nepřestanu být vděčná za to, že nám objevil zcela nový svět a pořídil opravdu bezvadnou partu kamarádů.
Totiž – někdy touhle dobou v roce 2014 jsme fakt nevěděla, kam pojedeme na dovolenou, neměli jsme nic naplánovaného. Pak jsem kdesi (a fakt už si opravdu nevzpomenu kde, ale nebyly to žádné komerční stránky, jen nějaká přátelská diskuse na internetu) našla tip – skoro 14 dní na vodě v Litvě. Litvu mám ráda, vodáci jsme, tak jsme jeli. Byla z toho jedna z našich nejkrásnějších dovolených vůbec. Sjížděli jsme (na Pálavách) řeky Lakaja a Žemajna v národním parku Aukštajté, něco nádherného. Večer jsme spali pod širákem nebo stanem (místo na něj jsme si ovšem museli udělat vysbíráním spousty hub, které jsme si pak uvařili), cpali se malinama a brusinkama, několik dní jsme na břehu neviděli živého člověka (je to NP, lidi tam mají jen chalupy, normálně tam nebydlí), prostě nádhera. fakt romantika.
Podobným způsobem jsme s Pavlem byli v Řecku, to jsme (zase na Pálavách) objížděli poloostrov Pelion, bylo to moc fajn. Spali jsme na plážích, večer se koupali v moři.
Taky jsme s ním byli v Rumunsku na horách, Munitili Apuseni se to tam jmenuje, je to nejzápadnější část Karpatského pohoří, bylo to tam krásné.
No a nakonec nás Pavel vzal do Afriky (po mé pracovní premiéře v Keni jsem moc chtěla, aby se tam podíval i MLP), NP Mikumi a Udzungwa, nakonec Zanzibar, nádhera.
Protože se nám všechny výlety moc líbily, každý jsme si ještě jednou zopakovali (a ten Zanzibar ještě několikrát).
Hlavně jsme díky Pavlovi potkali hromadu opravdu zajímavých lidí. Pár jich je i v Brně a okolí, občas se scházíme, nebo si minimálně telefonujeme. Ach jo.
Chapu o cem mluvis, loni nam odesla kamaradka, ktera byla Eve za svedka. Protoze jsme vedeli, jak na tom je, tak dalsi nase kamaradka byla jako zaloha. Ted resime jiz dva roky meho stryce. Tahle potvora si nevybira.
Aido, je mi to moc líto. David má pravdu, ta potvora si nevybírá 🙁
No, já už od včerejška brečím a nevím, co s tím. Veseláč (jmenuje se Pavel Veselý) nám fakt objevil nový svět a máme díky němu spoustu hrozně fajn kamarádů, na které se dá spolehnout a jsou skvělí. Někdy si z legrace říkáme, že jsme Pavlův fan klub.
Paradoxní je, že k té rakovině mu bohužel kdysi před lety „pomohlo“ obeplutí našeho milovaného Zanzibaru na Pálavách nebo něčem podobném. Jeli to s kamarádem snad měsíc (on ten ostrov na obeplutí není zas tak malý), pořád jim na nohy pálilo sluníčko. Ach jo. Ach jo. Ach jo.
A to Rumunsko, to kdybyste viděli – on je (teda ty Apuseny) pro naše cestovatele vlastně objevil. Doteď ho tam hromada místních lidí zná. Stačí projít někde kolem domu a říct heslo „Pavel“ a hned místní nosí cuiku a talíře se vším možným dobrým. Ach jo.
Obdivuhodný člověk
To teda jo. On je vážně skvělý. Ach jo. Furt brečím.
Tak jsem si uvařila čaj a pustila si moje milované Něco něco: https://www.youtube.com/watch?v=X_ht-PKoO3Q&list=RDEMgamS0n8iB2ciOxaxI0VwXg&start_radio=1&ab_channel=n%C4%9Bcon%C4%9Bco
Je to blbý, no. Na to není co říct a každý si to musí porovnat v hlavě.
Ale musím říct, že horší bylo, když nám kamarád zakašlal a umřel, protože mu praskla céva v mozku. Mladší než my. Kdykoliv si na něj vzpomenu, slyším ho se smát a pořád nechápu, že tu není. Když někdo takhle odcházel, časem jsem se smířila, i když to šlo strašně těžko.
Šiš, na takové věci je těžko i pomyslet.
Ježišmarjajosef, hrozné.
U těch straších to člověk tak nějak mentálně pobere, ale ti mladí, to je problém.
Jinak, už jsem se od včera trochu probrala, takže dobré, ale na toho Pavla myslím pořád, že jo.
Řešení:
Bruce Dickinson – Tears Of The Dragon
Videoklip – https://youtu.be/w2WIWtffuRA?si=gtH1SnvQLdc1nOnk
Text – https://genius.com/Bruce-dickinson-tears-of-the-dragon-lyrics
Jo! Trefila jsem to, i když zpěváka ani písničku neznám (neznala jsem:))
A jen tak pro info, hádanky se vrátí zase až na podzim po Literárním létu.
Je třeba nabrat sil k dalšímu psaní. 🙂
Tak si odpočněte a hezké léto přeju.
Děkuju moc vám oběma za celý rok spolehlivé práce!
❤️
Dekujeme za pochvalu. A zdravime z baru Barborska, kde popijime vinko a uzivame vecera. 🙂
My měli doteď od rána školení, ale díky nápovědě vím.
No a když už jsme u těch svateb, první svatební tanec byla tato písnička: Ronan Keating – When You Say Nothing At All. https://www.youtube.com/watch?v=IobNcpiwpSc
A jedeme si tak v úterý ráno na svatební cestu a co nám nehraje rádio? Ronana Keatinga 🙂
Tu znám a mám moc ráda!
(asi už mám interpreta a hledám píseň:))
Tak už mám (asi i písničku). Neznala jsem ji 🙂
Ronan Keating mi sedí víc:))
Nápověda č. 3:
Autor se narodil v roce 1958. V roce 1999 se vrátil zpět do metalové skupiny. Naposledy u nás vystoupili letos na konci května v Letňanech.
Autor měl u nás poslední samostatný koncert loni na Masters of Rock, kde představoval své poslední sólové album vydané v březnu loňského roku.
Zítra je slunovrat a máme šesté výročí naší svatby 🙂 Tato píseň byla naše svatební – hrála, když jsme procházeli špalírem rodiny a přátel, kteří na nás foukali duhové bubliny z bublifuků. Bylo to krásné a romantické.
A protože já jsem já, lehce jízlivá, hlavně jsem starala, aby DJ včas ztlumil hudbu – v té chvíli, kdy RoyZ drsně udeří do strun! To by totiž dalo té sváteční chvíli zase poněkud metalový nádech.
Nádherná vzpomínka! 🙂 ❤️
Mám tu teď děti, hádat budu tak nějak z dálky 🙂
díky 🙂 Z dálky nebo zblízka, Hádanka je tu, aby byla radost a zábava 🙂
Nápověda č. 2
Jedná se o autorovu nejznámnější píseň, která vyšla na prvním solovém albu po opuštění skupiny, které bylo vydáno v roce 1994.
Moje oblíbená. Dnes díky nápovědám lehké.
naše totiž taky, proto to byla píseň svatební a právě dnes je Hádankou 🙂 A Ty skoro vždycky všechno uhodneš, ABe 🙂
Všechno ne. Někdy ani není čas.
Tradičně nevím, ale je to ze života.
David ví, že tahle písnička je moje srdcovka a nejspíš to vyjadřuje jako autorovy, tak i jeho vlastní pocity 🙂
a už je tady pátek a za hodinku odjíždíme směr Kutná Hora …
Nápověda č.1:
Jedná se o autora, který zde byl v hádankách již několikrát, ať již jako solový autor nebo zpěvák britské metalové legendy.
Text je hezký, tradičně netuším.
Děkuju, to je tak krásné! 🙂