Devítiletá Karamel už jevila jisté známky toho, že k ní dorazila kapka rozumu. Měla jsem radost, protože jí to trvalo dost dlouho. Poslední větší incident byl sežraný adventní kalendář, který psici způsobil pouze značnou euforii poté, co se nadopovala cukrem, jinak nic.
Onehdy jsem přiletěla z práce pozdě, časově „za dvě minuty angličtina“. S psicemi jsem se přivítala a šla jim otevřít dveře na zahradu, aby se mohly vyvenčit a zabavit se, dokud neskončím.
Při pohledu na Karamel mi bylo jasné, že nesouhlasí. Po příchodu z práce je mám vzít na procházku ne? Aspoň na krátkou! Na procházku ale musely dvě hodiny počkat, i když celou dobu měly otevřeno na zahradu, což by někteří jiní psi považovali za dostatečnou kompenzaci.
Ne tak Karamel. Ovšem byla jsem až do večera doma, a tak si odpustila větší akce. Druhý den jsem při příchodu z práce poklesla na duchu a značně zrevidovala to o kapce rozumu. Na psím pelechu ležely moje kalhotky z předchozího dne- vytáhnout je z koše, který má výš než hlavu, jí muselo dát dost práce- a část jich chyběla. Obě psice na moje vykřikování a mávání troskou kalhotek reagovaly výrazem „můžeš si za to sama, nic neřekneme“.
Druhý den bylo jasné, kdo je pachatel. Když jsem za Karamel uklízela delší bobek s bílými puntíky, musela jsme jen konstatovat, že aspoň má dobré trávení. Všude píšou, že sežraný lineární předmět je velmi nebezpečný. Ten druhý den byly dva, v délce 10 a 15 cm. Za pět dní následoval třetí. Za celou dobu Karamel nedala najevo, že by jí cokoliv bylo.
Takže kapka rozumu se pořád nekoná.
Hlavně že jsi z ní žádné tkaničky vzadu nemusela tahat – což se mi se psy párkrát stalo. Nebo snad ano?
Ne, odstranila si to z bříška sama 🙂
Tak já bych se fešné Karamel zastala. Podle mne je naopak všemi mastmi mazaná, skvěle jí to myslí a dobře ví, jak se paničce připomenout 🙂
Matyldo, jak článek tak konečně dočtené vtipné komentáře mě opravdu pobavily. Naše kočky se nám nemstí, asi nemají proč. Poslušného dveřníka ven a dovnitř jim dělám celý den, do prázdných misek také nikdy nekoukají a současná smečka zatím nikdy doma sama nebyla (tedy přes noc). Mstivá nebyla ani fenka Trixie, kupodivu nebyla ani ničitelka, tedy nedolovala jámy na zahradě. Jediné co si chodila zahrabat byla velká kost z šunkové kýty (a já z dálky sledovala, kam jí ukrývá, abych jí pak rychle vyndala, umyla a dala do lednice na později) 🙂
Maričko, jsi na svá zvířata velmi laskavá 🙂
Karamel je prostě osobnost,které velmi záleží na výchově chovatelky.Pozdní příchody jsou hřích a nepozornost ještě větší. Moji psové a kočky pokud si pamatuji,kromě enonen,nesežrali žádný hmotný statek. Akorát Jenka a Damík ze začátku soužití,si vzájemně přečůrávali jeden úžasný pelíšek,dodnes nevím kdo ho komu parfémoval.Nakonec jsem ho musela zlikvidovat a byl klid.
Věř, že k těmhle promyšleným akcím jsem ji nevedla 🙂
Páni, ta Karamelka má ale nápady! Ještě že má dobře průchodné trávicí cesty!
Já jsem onehdy plísnila Culka, když si na zahradu donesl můj pantofel, že tohle dělají štěňata a ne dvouletí psi. 🙂 Ale on ho neokusoval doopravdy, nejspíš jen provokoval, protože se mu zdálo, že je nuda. 🙂
Ovšem nedávno jsme s ním jeli k veterináři, když ukousl svému kolegovi kus protiklíštěcího obojku a následně ho sežral. Tupoun jeden! Díky bohu to dobře dopadlo – když jsme se vrátili a otevřeli kufr auta, byl již obojek spolu se zbytky večeře tam. Naštěstí na starém prostěradle, které dal vtipně do kufru MLP. A to jsme ani nestihli zahájit léčbu! 🙂
Tak to dopadlo dobře!
Hančo, to by mě kleplo! Že se obojky přetrhnou a ztrácejí je pochopitelné, ale tohle… To prostěradlo byl skvělý nápad a Culek měl nakonec kliku, že to bylo tak hnusné, že to v žaludku neudržel.
Já bych se opatrně zeptala, kam jsi dala ten svůj, když sis myslela, že ho dostane Karamelína?
kalhotky jsou super akce…
k nám chodí zrzek na zahradu, krásnej,pruchatej červenej zrzek-.tmavě zrz,jako Ir..a má i zelený kukadla..onehdá mi darem přinesl šprndu..krajkovou, barva šeříková…ale byla mi malá..tak jsem ji za tmy šla pověsit do ulice,kde je tzv.téčko (jdou tam tudy všichni,co bydlí v dosahu..)..a dopoledne už tam nebyla..buď ji má majitelka nebo ji někdo sebral….
Ještě že mi žádné zvíře nenosí cizí prádlo, to by mě šlehlo… a co kdyby se zrzek trefil i s velikostí? To by byl teprve frajer!
Zkušenost, že „Před basetem, za basetem jídlo nesmí stát nebo nebude baset spát“ zjevně neplatí jen pro bassethoundy 😀
😀
Co že nebude spát, stačí pár minut mé nepřítomnosti a je to hned! A to se nespí, to se pečlivě hlídá!
Má to jednoznačné výhody – dům, střežený touhle strakatou gardou nikdo neodnese!
Skvělý článek, Matyldo 😀 myslím, že naději nadobudnutie rozumu u strakatých dam jsi už vzdala dávno a jen čekáš, čím tě překvapí příště…a ony, jak jsou okouzlující plyšové holčičky, s tím počítají 😀
Komentáře mají dneska takové grády,že se směju nahlas. Kafe to naštěstí neodneslo – piju ho před nebo po čtení Dedeníku, jinak monitor off 😀
No jo, no, ale holčička je to krásná 🙂 !
Jo, a vůbec nešediví!
Chachaááá – cizí neštěstí nejvíc potěší, ale jak já ti rozumím!
Já jsem roky neměla a nemám mstivá zvířata – Brooke sice sežrala, na co došla, a zničila nám toho v domácnosti za tisíce (mobily, brýle, boty, spoďáry, myši, bundy, atd. atp.), ale ne ze msty, ale protože byla příležitost. A ta nastala v okamžiku zavření venkovních dveří, při čemž jsme každá byla na opačné straně. Stačilo, že jsem si vzpomněla, že jsem neuklidila koš (ano, poslední léta jsem ho zamykala do špasky) a po pětiminutové nepřítomnosti jsem uklízela už celou kuchyň, zatímco pejska polykala nekousajíce mikroteňáky od salámu. Výsledný produkt po dvou dnech nejistoty bylo elegantně propletený a místy i zabalený hovňous.
Její majstrštyk byl v naši poslední dovolenou. Zatímco my jsme si pochutnávali na zmrzlině, ona si pochutnávala na salámech, sýrech a jiných dobrotách, co našla v ledničce, přičemž očíhla i co je schováno v mrazáku. Navrch se nadopovala všemi prášky na srdce, co jsem měla pro ni na zbývajících dvanáct dnů. Je fakt, že když jsem to zjistila, přemýšlela jsem, jak se zbavit očipované mrtvolky psa v turistickém centru Chorvatska. Teda ne, že by na ni tohle předávkování mělo nějaký viditelný účinek…
Naštěstí momentální psí sestava je nedestruktivní – díky bohu za ty dary.
P.s. nemohu nevzpomenout jednoho rotvajlera, který nedochvilnost neakceptoval. Stačilo, když se panička zpozdila jenom deset minut z návratu ze zaměstnání, a ihned došlo na citelný trest. Asi nejzapamatovatelnější bylo sežrání Kena i s autem a posléze následovalo houno s kolečkama, které nestydatě hajlovalo!
Musím říct, že by mě myšlenka na zbavení se očipované mrtvolky pronásledovala taky 🙂
Ovšem sežrání Kena i s autíčkem je top!
Připomíná mi to počin naší kočky Fidorky, též Fíďi, rovněž Fíďalky, či také milostivé slečny Fidorie. Vlezla do skříně, vykočičila její obsah a rozkočičila ho po celé ložnici. Na můj dotaz „Můžeš mi vysvětlit, kdo to udělal?“ odvětila krátce: „Ne.“ (tak to mňouknutí skutečně znělo). Dlužno ještě podotknout, že na šuplíku umí překonat dětskou pojistku.
Naštěstí ho navíc nepokočičila 🙂 🙂 .
To nikoliv, to se stalo jen jednou, kdy vznešeně vstoupila do koše s vypraným prádlem a neméně vznešeně se tam poblila.
Kočky chodí na oblečení spát. Onehdy byl Kája v nemocnici a nepodíval se pořádně na tašku, ve které měl sbalené věci. Až na místě zjistil, že na ní musela spávat Adéla…
No pokud ji nevzal sebou do nemocnice, tak ještě dobrý.
Tak asi čtvrtinu Adély s sebou měl, aspoň podle množství chlupů.
hlavně, že to bylo vznešeně! Nemohlo být jinak, neboť slečna Fidorie jest přece dáma!
Naše Luisička vždycky před tímto závažným úkonem zastavila své kroky na nějakém dobře viditelném místě a prohlašovala “ Jeje! Jeje! Jeje!“
Ano, je třeba oceniti, že si sama uvědomila, jaký je to skandál.
😀 😀
tak to já před nebožkou pruchatou kočkou Kačenkou, schovávala i sirky 😀
Z našich psů byl ničitel a polykač všeho možného jen ten první, stř. knírač Dag. Jeho spacialitou byly ponožky a kapesníky. Tenkrát se používaly výhradně látkové a on jich dokázal rozškubat hafo. Dokonce je lovil i vyprané z koše, když jsem sbírala suché prádlo z balkonu. No, alespoň naučil MLP pořádku 😀
Majk nám vybydlil kdysi předsíň, ale to bylo z nudy, byl sice tělem velký, ale hlavou štěně. A Darka jsme měli pořád na očích, to stačilo říct (zařvat 😀 ) fuj! Jen na rybízy to nefungovalo 😀
A kočky, možná proto, že jim dělám dveřníka a jsou venku podle přání, tak nezlobí. Krom toho, že se speciálně Líza domáhá puštění ven třeba ve dvě v noci a mňouká mi do ucha, když selhaly pokusy přizabít mě mobilem, který mi hází na hlavu.
Množství sežraných látkových kapesníků bych tady radši nešířila. Ty jsou Karameliny oblíbené.
Fíďa v noci nemňouká. Místo toho člověku strčí do oka čumák. Pocit je to, pro bližší představu takový, jako když by sis strčila do oka okurku, právě vytaženou ze zavařovačky.
Náš první pes BSP Hubert sice věci nežral, ale dokázal dát majiteli jasně najevo, že je prasák.
To jsme tak měli na návštěvě prázdninové Adinka, syna od kamarádky. A protože maminka nebyla, Adinek si vše řešli po svém – utřít dupku po WC? pche, trenošky to vyřeší.
No a trenošky se nedají tetě, protože by hubovala – šup s nim pod postel.
Aá! Tak je vyňufal Hubert. Nejprve je protřepal, trochu provzdušnil (ať ten smrad může pryč) a nakonec je vzorně zahrabal – i s těmi šortkami – Ádidás.
Maminka pak koukala na trosky trenošek i šorteček, Adinek dostal poučnou (na vždycky) a Hubi byl pochválen, že tak hezky uklidil – smraďošky 😀
Kavalírky nic nezahrabávají. Jsou to dámy, odloží to do pelechu.
No vydíš – dámy.
Ny máme stále přerostlé hraboše
Hrabala jen první psice Borůvka, naučila to Světlušku, ale ta to po Borůvčině smrti opustila, bez Borůvky ji to nebavilo. Ostatním je to šumák. Karamel je sprinterka a Vanilka stopařka. Jinak jsou to úplně normální gaučáci!
Myslela jsem, že urážení se a odvetné akce je kočičí specialita! Ale kočky aspoň nic neohryzávají a nežerou, aspoň nemám tu zkušenost. Čekat, až útroby pejska vydají ten nepatřičný obsah, musí být o nervy!
Teď zrovna hlídám rozmarnou kočičí slečnu. Včera jsem ji naštvala, protože jsem jí zahnala slepýše, na kterého číhala. Ona je zvyklá své páníčky trestat tím, že nežere. Na mě to taky zkouší, ale já na ni aplikuji pozměněné heslo z mládí „zdravé dítě hlady neumře“ a odmítám otvírat další a další kapsičky a konzervičky 🙂
Přesně, nechceš? Počkáš na další! Kočky si to ovšem vyřeší lovem a Karamel něco ukradne. Loni si ve vedru všichni majitelé psů stěžovali, že psi málo žerou. Ubrala jsem našim popelnicím granulí, aby ve vedru zažívání netrpělo. Karamel jim opatřila zákusek na dojezení a nevím, jak se k tomu chlebu dostala!
Mně Goliáš trestal, když jsme se vrátili z prodlouženého víkendu tím, že si nelehl ke mně a neopřel se packama o mě, ale lehl si na opěradlo gauče a tam ostentativně klimbal. Druhý den si teda lehl ke mně, ale zády a až pak večer ho to přešlo a lehl si normálně a opíral se packama. Rozárka nám akorát vynadala a holky Zuzi a Sára to neřešily, těm stačila náhradní obsluha :D.
Jo zvířátka jsou potvůrky, když se jim něco nelíbí.
Náš kočičák Daník mi takhle jednou počůral vyprané a vyžehlené prádlo v košíku.
Co se mu nelíbilo, jsem nezjistila.
Od té doby ho po vyžehlení a vychladnutí ihned uklízím.
No, mně bylo doma řečeno, že mám pořádně zavírat koupelnu…
že by nevhodná vůně aviváže/pracího prášku? Však víš, Míšo, kočky jsou estéti 🙂
mohlo to být Míšo naopak, líbilo..a nějak si říkal,že tu jeho značku roznesete a všichni budou vědět,že jste jeho!!!
Teda to jsou radosti :), to ti nezávidím. Jo, články jsou z těchto akcí zábavný, ale člověk trne jakou dobu, jestli všechno dopadne dobře. Pobavily jste mě, holky. Nemáš to jednoduché :).
Holt Karamel mě udržuje ve střehu 😀
Matyldo, neměla bych, ale směju se“ Karameliny krádeže mě baví už roky (fakt devět let???) a ty uražené mi připomínají našeho Maxe – ten se uměl urážet a pak mstít ukázkově. I on mi kradl prádlo (taky jsem dumala, jak se nízký jezevčík dostává do koše na prádlo!:)), ale zvládl to. Jen on mi ty kalhotky nerozkousal, ale zahrabal si je mezi polštáře do obývákového gauče. Než jsem si zvykla ho průběžně prohledávat, došlo k pár trapným scénám:))
Jinak mám radost, že Karamel nezpomaluje…
Baví to každdého, kdo to slyší- ale nervy, moje nervy! Myslím, že i veterináři se už baví- když jsem jim vyděšená volala kvůli adventnímu kalendáři, řekli, že pes nanejvýš dostane průjem a já si mám dát panáka na uklidnění. Karamel tehdy průjem nedostala, zato produkovala bobky zabalenéhé do perforovného papíru, co bývá v bonboniérách nahoře. Inu, vydržím hodně.
Musím říct, že toho prošlo jejím delikátním zažívacím traktem už hodně 😀 A na ten adventní kalendář si vzpomínám. A na ten všechen okousaný chleba!
Rex sice vypadá, že by snědl i svoji babičku, kdyby ji potkal, ale chleba? Samotnej? Proč???
Protože ta kůrka je skvělá. Karamel orve kůrku a zbytek nechá ležet v pelechu.
Brooke sežrala půl štrycle na posezení – to byl poslední krok, který dohnal mou nejstarší sestřičku k dodání dvířek do skříňky, ve které stává dřevěný chlebník.
Tedy Matyldo, o rozumu se opravdu příliš nedá mluvit. Karamel je ale fakt vytrvalá – řekla bych, že ji to do rána přejde, a ne. Nicméně doufej a nevzdávej se naděje.
Karamel má paměť jako slon- ta nikomu nic nezapomene 🙂