Fotíme rádi. Fotíme často. Kam tedy na jaře jinam zamířit, než do země fotografům zaslíbené, do Toskánska. A aby to bylo s plnou parádou, rozhodli jsme se vyrazit s profesionály, s českou cestovní agenturou pro fotografy Czech Photo Travel.

Vyšli ráno z Bernu, provázel je zvon, zkusit svoje štěstí, zdolat Matterhorn…
My nevyšli ráno, ale vyjeli o půlnoci, nebylo to z Bernu, ale z Prahy a zkusit svoje štěstí jsme nešli na Matterhorn, ale chtěli jsme ulovit nějaké hezké snímky.

A ano, věděla jsem, že když chci opravdu dobré ranní fotky, musím vstávat brzo ráno. Hrdinně jsem si říkala, že to přece nic není. Vstanu, ne? Vstala jsem, samozřejmě. Protože když už jsem tam jednou byla, tak to prostě dát musím! (Vzpamatovávala jsem se pak z toho doma ještě týden, ale to už je jiná kapitola. Koneckonců fotky jsem měla a hotovo!)

Náš pobyt shrnu jednoduše: Vstávání kolem čtvrté ranní, o půl páté nasednout do auta a přejet na lokaci a pak už jen fotit, fotit, fotit. Pak si někam dojet na výbornou snídani, projít nějaké krásné místní městečko, dát si v klidu oběd, pak přejet na další lokaci, prohlédnout ji, něco nafotit a vyrazit dál na večerní focení. Slibovanou siestu jsme zažili jen jednou, kdy jsme mohli na hodinku složit unavené tělo na lavičku v parku 🙂 Ale také jsme také mohli (na rozdíl od řidičů) odpočívat v autě. A že těch přejezdů bylo…

Apropo doprava – jeli jsme devítimístným minibusem, dva průvodci z cestovky – oba zkušení fotografové – jako řidiči a nás šest klientů. Velká výhoda byla ta, že naši průvodci byli znalí. Přesně věděli, kam vyrazit, kde postavit auto, kam jít, odkud je nejhezčí výhled a kde vůbec ty krásné lokality jsou. Ušetřili nás přesně té nejhorší „dřiny“, tedy vyhledání místa, odkud je vhodné východ nebo západ slunce fotit. Protože jak každý fotograf ví, nejhezčí světlo – měkké, čisté – je buď brzo ráno, nebo večer, za tzv. zlaté hodinky. Ale najít správný bod, odkud vidíte kýžený objekt jak na dlani a slunce mít přesně tak, jak potřebujete, to chce prostě znalost místa.

Ubytovaní jsme byli v kousek od městečka San Quirico d’Orcia, v údolí Val d’Orcia. Toto údolí je právě pro svou nádhernou krajinu zapsané na seznamu UNESCO. Zažili jsme ranní údolí plná mlh, večerní rozsvícená města, ochutnali vyhlášené sýry, vína, zmrzliny, kávu (tu tedy já ne, ale prý byla výborná), prostě užívali jsme si Itálii na plné pecky.

K prvnímu večernímu focení jsme vyjeli k vesnici Asso. Ze spousty fotografií vybírám jednu, která focené místo vystihuje nejlépe. Cypřiše v San Quirico d’Orcia se nacházejí na pahorku, který z jihu dominuje úseku silnice Via Cassia protínajícímu severní část území obce San Quirico d’Orcia, v oblasti „I Triboli“. Cypřiše jsou přírodním a krajinným symbolem nejen obce a oblasti, v níž se nacházejí, ale také celého Toskánska.

Foto 1 Cypřiše v zapadajícím slunci.

Druhý den ráno jsem poprvé proloupla oči ve čtyři hodiny. Zmatená jsem nastoupila do auta, probrala s až na místě, kdesi mezi Castelnuovo Scalo a Rapolano. Pravda je, že pohled na nádherně zvlněné údolí, ve kterém se přelévaly mlhy nasvícené vycházejícím sluncem za ten ranní zmatek stály.

Foto 2 Aleje cypřišů jsou pro Toskánsko typické.

Foto 3 Stejně tak typické jsou statky, dominující pahorkům.

Foto 4 Zvlněná údolí s křivolakými cestami je další znak této krajiny.

Foto 5 Pomalu stoupající slunce maluje nádherné scenérie.

Foto 6 Obraz jak od malíře.

Když už slunce vyšlo tak vysoko, že mlhy v údolí rozptýlilo, odjeli jsme na snídani do Sieny. Vynechat tohle krásné město by byl hřích. Katedrála Nanebevzetí Panny Marie je obrovská a nádherná. Zvonice dosahuje výše úctyhodných 77 metrů, západní průčelí se třemi nádherně vyzdobenými portály nás ohromilo. Kupole, dokončená v roce 1263 je úžasná. Vnitřku dominují barvy Sieny, černá a bílá. Součástí katedrály je i Piccolominiho knihovna, další neskutečně vyzdobený prostor.

Foto 7 Katedrála Santa Maria Assunta, západní průčelí.

Foto 8 Zebrovitý černobílý obklad pilířů dodává katedrále velmi působivý dojem.

Foto 9 Efektně vyvedená kupole.

Město Siena je nádherné. Zemitě hnědé stavby daly jméno i jedné z barev, sieně pálené. Na hlavním náměstí Piazza del Campo se do výše 102 metrů tyčí Torre del Mangia, věž postavená v letech 1338 – 1348. Na obrovském náměstí se každoročně koná tzv. Palio, drsný koňský dostih,  který se jede kolem dokola náměstí. V Sieně je v současnosti sedmnáct kontrád, tedy městských čtvrtí. A právě jejich zástupci bojují v dostihu o palio, praporec, který má čtvrti přinést úctu po celý příští rok.

10 Siena. Město i barva v jednom…

11 Úzké uličky toskánských měst jsou prostě úžasné.

12 Náměstí Piazza del Campo s věží Torre del Mangia. Celé jsem vyfotit nedokázala, neměla jsem s sebou širokoúhlý objektiv. Bohužel.

13 Podobných půvabných zákoutí je tu všude plno. Předpokládám, že k těm kruhům byli přivazováni koně…

14 Ano, tady na tom náměstí se běhají ty koňské dostihy. Já bych na to nervy neměla, přiznám se, ani jako divák. Pro zájemce mám odkaz zde: https://www.youtube.com/watch?v=OrShbV_P33A

Během přejezdu na další lokaci jsme se zastavili u jedné z cest, které jsou pro Toskánsko taky typické.

15 Nedaleko Colle Malaramenda. Toskánsko v nejryzejší podobě.

Naší poslední lokací toho dne byla ikonická silnice, vedoucí k Baccoleno u Asciana. Klikatící se silnička vedoucí cypřišovou alejí je jedno z nejvíce fotografovaných míst Toskánska. Bohužel, přemíra fotografů a jejich nepřiměřené chování vedlo majitele k tomu, že ten nekrásnější výhled prostě oplotil a tím pádem fotografovat znemožnil.

Lze fotit jen z boku (takže kompozice není zdaleka tak krásná, jak bývala). Abych pravdu řekla, nedivím se mu. I teď tam bylo fotografů víc než dost. Většina jich stála poctivě za plotem a čekala, až se slunce skloní a fotky budou mít ten správný šmrnc. Ne však tak asi tucet fotografů z Japonska či Koreje (nebo Číny, nepoznám to), kteří plot prostě přelezli a šli si prostě fotit kam chtěli. Za chvíli ovšem dorazil majitel a samozřejmě je vyhnal… Takže kdoví, zda příští rok nebude oplocení ještě větší anebo plné, ne, jen drátěné, přes které se přece jen něco nafotit dá…

16 Hotel Agroturismo Boccaleno. Ikonickou fotku nevyfotíte, pokud tam nejste ubytovaní.

17 On je ten hotel opravdu na krásném místě.

18 Na závěr ještě jeden krásný západ slunce.

A jako třešničku na dortu vám sem dám krátké video, jak to vypadá u hotelu Boccaleno večer před západem slunce… A to už tu prý ty bývalé davy nejsou, co je to oploceno. Obrázek si udělejte sami.

Dede: Děkuju Toře za to, že nás vzala na tak krásná místa! A jako obvykle: zkuste vybrat tři fotky, které vás nejvíc oslovily! 🙂