Jedu. Držím volant a moje zelené autíčko hbitě pojídá kilometry. Mým společníkem je jen Rex. Naším cílem Rujána. A já si v duchu hledám tu opravdu základní a upřímnou odpověď na otázku: „Proč to, sakra, dělám?“
Moje divné jaro nebylo poznamenáno jen nedostatkem invence. Přidal se i neklid. S výjimkou čtyřech březnových dní ve Španělsku jsem od loňského srpna v podstatě nikde nebyla. Žádné cesty, objevy, překvapení. Knižní veletrhy byly fajn. Cesty na Moravu za Alex a JJ byly plné přátelství a radosti – leč ve známých kulisách.
Jsem sice poslední dobou hodně usazený tulák, ale touha po potulkách a poznávání ve mně přece jen ještě neumřela. No a posledních skoro tři čtvrtě roku sedím z různých důvodů pořád doma. Jako kapusta na záhoně. Začínala jsem mít pocit, že moje IQ se už také té kapustě blíží. Potřebovala jsem jet… někam. Martin, co je v práci, chce být o dovolené doma. Což chápu a těším se na to. Jenže já musím někam vyrazit!
Za mě k vodě, ideálně k moři. Ne sama, ale s Rexem. Co byl od ledna tak dlouho nemocný, chybí mu socializace a zážitky. Mám báječnou hlídací rodinu pro Ari, takže ani v tom nebyl problém. Ovšem Rexovi bylo horko už v dubnu v Brně. Takže… jedeme na sever! 🙂 Na Rujáně jsem kdysi bývala jako dítě, ale od té doby ne. Lidé na ni pějí chválu. Navíc, je to Německo a pokud si chci skutečně všechno zařídit sama (viz kapustové IQ), budu to mít i s jazykovou bariérou. A ta byla pořádná!
Eh, mezi námi – opravdu jsem netušila, že za celou cestu potkám jen jedinou osobu (jedinou!!!), která bude ochotně mluvit anglicky. A ne, nebyla to paní v cestovce, kam jsem si přijela vyzvednout klíče od apartmánu a zaplatila (nakonec) místní lázeňskou daň. Tam jsme se vesele domlouvaly přes překladač v mobilu:))
Vyjížděla jsem v lijáku a snažila se potlačit myšlenku, že jsem se totálně zbláznila. Jak to všechno zvládnu? Vždyť podle navigací (všech:)) jen sama cesta trvá podle aktuálního provozu mezi 6,5 a 7 hodinami! Nikdy jsem nejela takhle daleko úplně sama. Jo, řídila jsem i větší vzdálenosti – z Korčuly domů, z Oslo domů a zpátky. Ale vždycky se mnou v autě někdo byl. Taky jsem byla o hodně mladší. A teď navíc leje tak, že to stěrače stěží stíhají a vypadá to, že studená fronta půjde hezky se mnou.
Víte co? Pak jsem přejela hranice do Polska, najela na novou dálnici a panika byla pryč. Pořád lilo, ale já poslouchala písničky, držela volant, a v podstatě se dostala do jisté formy mindfulness. Byla jsem i v mysli jen tady, v tom okamžiku. Myšlenky mi jely na volnoběh a já měla pocit, že mám, co jsem chtěla. Tedy velice mírnou a civilizovanou formu dobrodružství 🙂
Zkrátím to. Povedlo se to! Dokázala jsem zařídit všechno, co jsem potřebovala. Oprášila jsem schopnost číst lidský výraz a porozumět aspoň na hrubo sdělení, i když nerozumím jazyku. Rex samozřejmě pomáhal. Jako vždy mu málokdo odolal, lidé se na něj rovnou usmívali a on na ně. Když na mě jednou loudil zmrzlinu (pouze tklivý pohled a slinění; ví, že víc nesmí:)), chodili za mnou cizí lidé a ujišťovali se, že mu nakonec trochu toho citronového sorbetu dám! Ta radost všech zúčastněných, když jsem mu konečně začala odlamovat kousky kornoutu se zmrzlinou! 😀 Prostě dokonalé představení na večerní promenádě v Binzu.
Prozkoumali jsme v podstatě celý ostrov. Ne města, ne atrakce. Jen pláže a lesy. Vždyť právě proto jsme tam přijeli. Když jsme nezkoumali, spala jsem:)) Bez problémů to ovšem nebylo. Jestliže se Německo zdatně popralo s technologickými výzvami 20. století, do toho jednadvacátého zatím jen opatrně strká prsty. Mobilní signál – a tedy i internet – je a občas není. Většinou je sotva k chycení. Evropské karty tu občas platí, a občas neplatí.
Zaplatit parkování (platí se všude, i v lese) bylo vždy napínavé – povede se to nebo ne? Karty fungují nebo nefungují. Stažené aplikace fungují nebo nefungují – pokud je už stáhnete a rozchodíte. Řekli byste – hotovost musí fungovat vždy! Na to jen zdvihnu obočí. Když mi parkovací automaty postupně sežraly tři eura, aniž by něco vydaly, věděla jsem, že ani mince nejsou jistota. Do některých automatů dokonce ani nešly hodit. Aspoň, že na benzinkách ty karty většinou brali 🙂
Počasí jsme měli tak napůl. V to pondělí mě déšť v podobě přeháněk doprovodil až na sever. V úterý a ve středu bylo krásně, ale pozdě večer přišly bouřky (jako u nás, ale slabší), které změnily charakter počasí. Deště postupně přibývalo, i když nikdy nebyl trvalý. V pátek jsem opět jela na jih v přeháňkách, domů dojela v prudké bouřce a lijáku. Balt byl po chladném a upršeném květnu hodně studený – na mě tak akorát na brodění, plavat jsem v něm ani nezkoušela. Nevadilo mi to. Stačilo mi, že si zaplaval Rex:))
Takže kdo chcete, koukněte na fotky. Já jsem se svojí cestou spokojená. Už pro to základní: usmyslela jsem si ji, naplánovala ji a uskutečnila:))
PS: Dojal mě Martin, který mi před odjezdem bez mého vědomí zvedl na pojistce limit na odtah ze zahraničí:)) A vůbec mu děkuju, že mě ve všem podporoval, a ani jednou mi neřekl, že jsem se zbláznila. ❤️
PPS: Dostali jsme lázeňské karty. Na jména: Ruščáková Dagmar a Ruščáková Hund 😀
PPPS: Týden před naším odjezdem začal Rex mohutně línat 😛
Dojeli jsme!
Náš apartmánový hotel v na promenádě v Binzu (na samém začátku promenády)
První večer u moře
Kousek lesa máme tak tři minuty chůze od hotelu, navazuje na pláž
Bylo krásně
Spolu nám bylo fajn
Jen povely udržely Rexe, aby neplaval za labutí! (Špatně by dopadl, labutě ho neměly rády)
Z lesa nad pláží tekly potůčky (bylo mokro, no)
Brzy ráno v Binzu
Už se koupe! 🙂
Ježdění na Rujáně? Neustále jiná omezení rychlosti a aleje 🙂
Další z mnoha pláží
Večerní Binz (na focení zmrzliny jsem neměla volnou ruku ani lidi:))
Pláž na kose nad Glowe
Ta byla úplně nejhezčí
Nedalo se opalovat – pořád na mě někdo házel opískovaný mokrý klacek 🙂
Paničko!!! Neválej se a do akce!
Jo!!! To je akce pro psa…
Dosušujeme se a odpískováváme se v lese
Přišla bouřka
Výhled z velmi milé domácí restaurace (na kraji městečka Thiessow)
Větrno a deštivo, ale pořád na pláži 🙂
Tak zase někdy! 🙂
To vypadá jako skvěl výlet <3
Dede, díky za tak čerstvý článek po návratu. O to zajímavější, že jsi jela sama a „mužský doprovod“ byl jen čtyřnohý. Jeho obrovský psí šarm ovšem nezklamal. Na fotce kde jste spolu (dvě hlavy) kdo by neznal Rexovo celé tělo, klidně si mohl myslet, že jsi majitelkou obřiho kavkazského ovčáka:).
Moc ti přeji, že jsi cestu po vše stránkách zvládla a s Rexem jste si užili moře ( Rex i jeho teplotu). V Německu se takovýmhle výletům říká na chvíli „vyměnit tapety“. A já si zase užila tvoje krásné fotky. Opravdu máš můj obdiv, vydat se sama na tak dalekou jízdu. Jak už jsem jistě několikrát zmínila, já jsem nejjistější řidič jen v našem městečku, na všechny delší jízdy jsem raději spolujezdec. V nutnosti bych i ty delší štreky asi zvládla, ale když se někdo (manžel či kamarádka) nabídnou, ráda a s díky se nechám odvézt.Takže klobouk dolu.
Jak se Rex vítal s Ari – chyběli si navzájem? A jak jsi tam u moře Rexe sušila? Mám totiž pocit, že mokro od slané mořské vody usychá tak nějak pomaleji – natož v psím kožichu? Fotky z klackem jsou fakt krásné. No a Ruščáková Hund mě též rozesmálo.
Maričko, děkuju 🙂
No, sušila jsem ručníkama, ale popravdě naštěstí byla v hotelu dlažba a smeták 🙂 Nejvíc toho z něj opadalo až když dokonale uschnul.
Dede, to musel být báječný výlet!
Připomíná mi to jeden můj samostatný prodloužený víkend s Denisem v Jizerkách. Tehdy jsme si ho také oba moc užili a jediné okamžiky, kdy jsem lehce zapochybovala nad tím skvělým nápadem jet sama se psem, byly chvíle pozdně večerního venčení na neosvětlené vozovce a na kraji lesa. Naštěstí nikdy netrvaly dlouho. 🙂 Ale jinak to byl báječný relax!
Parta majitelů strakáčů jezdívá také na sever, ale do Polska, na poloostrov Hel.
Jo a nesmím zapomenout pogratulovat ke skvěle vychovanému psu – Rex je pašák! 🙂
Tentokrát jsem vybírala ubytování já, takže jsem se paranoidně věnovala možnostem venčení v bezprostřední blízkosti hotelu. Vzhledem k tomu, že to bylo číslo 6 a za číslem jedna už byla jen pláž a hrana lesa (zdvihajícího se do prudkého svahu), bylo přírodní venčení tak 3 minuty od vchodu. A prakticky bez aut, protože cesta před hotelem byla promenáda, takže auta se tam směla jen tiše připlížit na vyhrazená parkoviště 🙂 Paranoia se mi vyplatila 🙂
Dobrá reportáž. 🙂
My už pomalu stříháme metr na Stříbření a Harrachov. 🙂
V pátek odjíždíme na Stříbření, vracíme se v úterý a pak ve čtvrtek jedeme do Harrachova a tam si budeme vegetit až do Cyrilka aj Metudka. 🙂
To vám moc přeju! 🙂 Má být už opravdu letně 🙂
Dede, moc vám ten výlet přeji. Hned bych taky někam vypadla. Už taky stříhám metr do prázdnin.
Teda nezávidím, ale přeju. Rujana je krásná a hlavně s takovým parťákem je hezky všude
Díky, bylo to fajn.
To byl hezký výlet – přávidím. Taky bych hned někam vyrazila. Krásné fotky a Rex je k zulíbání.
S MLP pojedeme až v srpnu na týden za dcerou taky na sever – do Dánska.
Ach, to budu přávidět já vám! Dánsko je moc krásné, vůbec tam vysoko na severu.
My jedeme na jih Dánska na ostrov Fyn do Odense.
Tam to neznám! Kdybys měla chuť potom udělat fotočlánek, podívali bychom se tam aspoň trošku všichni 🙂
Liebe Dede und Hund! Krásně jste se měli a z těch fotek to srší i přes monitor, jak vám oběma bylo báječně 🙂
Přesvědčila ses, že zvládneš, cokoliv si usmyslíš a Rex je k tomu bezva parťák. On je tak přívětivý a spořádaný pes, že s ním se nebudeš příště zdráhat vyrazit kamkoliv. Nojo, srpečky umí dělat tak, jako žádný jiný pes, kterého znám – jeden by mu dal hory i s horákama!
no a samozřejmě díky za reportáž a fotky, vždyt jsme se spolu o tom bavily při Brandystormingu 🙂
No, Rex se srpečkama umí kouzlit, ne že ne! 🙂
Bylo to prima a věřím, že se to líbilo i Rexovi.
Na Rujáně jsem několikrát byla, ale už je to dlouho. Já horko nikdy moc nemusela, takže pro mne ideál. Jo a pamatuju si, že tam měli za pár šupů vynikající grilovaná kuřata, no, ale taky řízek se zelím a s rajskou 😀
Ruščáková Hund 😀 je úžasnej Pan pes, ten se vyřádil a má skvělou paničku, že mu to dopřála a sobě nakonec taky.
Jo, užili jsme si vlastně hlavně po psím. Ten občasný večer ve městě mi Rex odpustil:))
Dede, to muselo být úžasný! Ehm, přávidím – ani ne tak tu Rujánu, tu znám a je hezká,ale ten samostatný výlet. Já bych chtěla do Krkonoš!
Vždyť si vyjeď! Je tam krásně 🙂
Jo, samostatný výlet má něco do sebe. Například najednou zjistíš, že děláš přesně to, co TY chceš, ne to, co předpokládáš, že bys dělat měla 😛
Díky (kvůli!:)) tomu, že mě Rex Buditel vyháněl z pelechu už od půl šesté, jsme stíhali od šesti ráno první hodinovou vycházku – podél moře, potom po prázdném městě… Jak se nám chtělo. Následovala snídaně a… pak jsem si pospala:)) Potom jsme vyrazili na první výlet. Byli venku tak do čtyř, pěti. Rex dostal večeři a já si zase trochu zdřímla 😛 No a pak jsme jeli na večerní výlet a vraceli se kolem půl desáté. Pomáhaly ty velmi dlouhé dny, na severu ještě delší než u nás. Nečekala jsem, že budu potřebovat tolik spát. A bylo příjemné se spánku nebránit.
však pojeď, dá se tam dostat vlakem a dokonce z Prahy autobusem…
Lokalitu znám z mládí, pamatuji si hlavně všudypřítomný studený vítr. Ale horko už není to, co teď vyhledávám, takže i podle fotek krásná dovolená!
Vítr tam zůstal 🙂
Já si užívala hlavně moře a ty borové lesy rostoucí vlastně na písku. Tady u nás taky občas kousky takového lesa máme, ale tam jsou hezčí. Takové… parkové 🙂 Málo podrostu, přehledné, vlídné.
Tak tam jsem taky nebyla 🙂 Naše cestovní plány zatím omezuje nedodělaný veterán, kterého potřebujeme na akci v Tatrách, a tak s Kájou nic není. Do toho se motá chystání Kaččiny svatby, ale tam bych snad měla mít už většinu splněnou. Nicméně příští týden si hodlám udělat volno, ať sama nebo s Kájou, už to potřebuju.
Udělej si volno, a dělej si pro změnu co chceš 🙂 Je to osvěžující 🙂 Je fakt, že mi občas bylo smutno, hlavně, když jsem potřebovala někomu honem ukázat tu krásu 😀 Rexe to nezajímalo. Ale třeba Alex mě „kontrolovala“ dvakrát denně, takže jsem jí mohla za čerstva povědět vše podstatné:))
Všichni z rodiny byli v práci, že jo:)) Takže se ozývali hlavně večer.
To sis musela moc užít, přeju ti to. My byli fotit v Toskánsku, taky skvělý zážitek. Ostatně tak mi napadá, že bych ti z toho mohla napsat článek, kdybys chtěla. Já teď nějak na Dedeník nezabrousila delší dobu, to se omlouvám. Je to divný, ale nestíhám :). Dala jsem se víc do zahrady a taky jsem začala zas psát, tak jsem některé věci omezila (ale to jsem u Dedeníku zrovna nechtěla). Věřím, že s Rexem to musel být fakt zážitek ještě větší. Podrbej Ruščáková Hund a mějte se. Jsem ráda,že už je zdravotně lepší.
Viděla jsem na FB tvoje fotky z Toskánska a bylo to úžasné! To víš, že je ráda uveřejním.
Jinak pokud máš chuť psát a píšeš, pak je logické, že omezíš další věci 🙂
Ruščáková Hund. :o)))) Tak to je boží. Jinak skvělý výlet, nikdy jsem tam, vlastně nebyl, z vyprávění nebo filmů mám vždycky dojem, že to místo má nezaměnitelnou poetiku.
Je to už sever a my máme sever rádi.
Jinak na moři tam byly labutě! Nikdy předtím jsem neviděla na moři labutě… Kormoráni mě až tak nepřekvapili.
To jste si to užili DEDE.
Krásné fotky a Rex je roztomilost sama.
Já bych také letos cestovala, až bych brečela.
Ale manželova zdravotní indispozice nám v tom letos brání.
Takže jen chata a v září týdenní pobyt v Mariánských Lázních.
Míšo, moc tě chápu!
Zkus si třeba někdy vyrazit jen tak na víkend, někam. Nebo aspoň na den. Věřím, že ti to tvůj muž nebude mít za zlé. Spíš bude rád, že si něco užiješ. ❤️
Mariánky jsou na chození přívětivé, nic není opravdu daleko, snad jedině park miniatur, ale tam vede lanovka. Určitě si to užijete.