Ospale si procházím ranní rutinou – ještě jsem neměla kafe – když uslyším z mobilu charakteristické zacvrlikání. Kuře se probudilo a honí mě do akce. Lekce italštiny čeká! Musím se usmát. Mám pocit, že je absurdní, abych se ve svém věku začala učit cizí jazyk, který fakticky nepotřebuju. Ovšem… je to neodolatelně absurdní!
Letošní rok pro mě nezačal zrovna dobře. Už jen těžká dlouhotrvající nemoc našeho mladého psa Rexe mi důkladně zahrála na nervy, takže jsem do jara vstoupila vyčerpaná a bez nápadů. Nějakou dobu jsem věřila, že se z toho vyspím. Nevyspala. Takže jsem dospěla k rozhodnutí. Musím zásobovat svůj mozek novými podněty!
Jedním z nich byl nápad naučit se aspoň trochu italsky. Jak už jsem stačila zjistit, učení se novým jazykům není v pokročilejším věku zřídkavé. Ovšem pro mě to typické jednání opravdu není. Nejsem jako náš starší syn, polyglot, který si ke dvanácti používaným jazykům právě přihodil finštinu. Celý život jsem se učila jen anglicky. Pravda, číst v ní umím prakticky profesionálně, ale mluvit a psát… Ach jo. Měla bych cvičit!
Jenže to už dávno není zábava. Zato italština! Nádherně zvučný jazyk oper, skvělého jídla a neopakovatelných filmových komedií. Začala jsem dnes obvyklým způsobem. Stáhla si aplikaci Duolingo a nechávám se honit kuřetem, co je prý vlastně sova. Opravdu se bavím! Neustálé hravé opakování je patrně přesně to, co potřebuju.
Brzy jsem však zjistila, že zábava má své meze. Bez systému to nepůjde. Takže už mám i klasickou učebnici a on-line lekce navíc. Jeden by řekl, že tohle už začíná vypadat skoro jako práce? Eh… Znáte komedii Billyho Wildera Nebožtíci přejí lásce? Bavili jste se? Pak už mě asi chápete. Permesso? Avanti!
Napsáno pro ČRo Hradec Králové, 2025
Tak co, taky občas propadnete na pohled naprosto nesmyslnému nápadu? Čistě jen proto, že vás to zrovna baví? Co to bylo naposledy? 🙂
Naši mlaďoši mě přemluvili na Duolingo – oni jsou tam všichni a já jsem se jim vešla do skupiny. 🙂 Nezačala jsem se učit nový jazyk, šla jsem do toho s tím, že si jen opráším angličtinu. Vydržela jsem zatím přes rok. Ze začátku to byla brnkačka, nastavila jsem si nízkou úroveň, ale postupně přituhuje. 🙂 Jo, taky jsem si založila sešit, že si tam budu psát neznámá slovíčka a slovní spojení – no tak tahle píle už mě opustila. 🙂 Ale jinak jsem sama překvapená, že jsem vydržela tak dlouho! 🙂
Senzace, jsi šikovná.
Jé, díky. 🙂
Jo a mám velkou radost, moje historicky nejstarší kamarádka* se bude (podruhé, po 20 letech) vdávat. Bude to asi docela zajímavé. Oni jsou totiž „Kelti“, cítí se tak a často jezdí do takového toho archeoskanzenu v Nasavrkách: https://zemekeltu.cz/, našli se v tom.
Svatba bude tam a neberou se Dita a David, ale Derwen a Doran. Dress code bude modrá nebo zelená, což aspoň já zvládnu lehko 3/4 šatníku mám modré. Jsme pozvaní s celou rodinou a už se moc těšíme. Bude to velké, nejmíň 100 lidí.
* historicky nejstarší – naše máti se přátelily už od střední školy a vydrželo jim to (až na občasné rozbroje ze strany mojí matky) celý život. A já chudinku Ditu jako malé dítko (je o 6 let mladší) málem omylem udusila – „miminko plakalo, tak jsem mu dala Pribináček“ – že se dusí, to jsem si tehdy nevšimla. Přežila. Máme spolu zahradu.
Eh, trocha dušení se tedy stalo základem krásného přátelství:)) Ta svatba bude asi opravdu zajímavá – a líbí se mi, že do toho šli. Člověk si má aspoň některé věci dělat podle svého 🙂
Oni se našli na stará kolena a mají se moc rádi. Učitelka angličtiny na uměleckém gymplu a ajťák, hrozně nepraktický, ale moc sympatický. Jo, Ditu mám fakt ráda, vyrůstaly jsme spolu. Včera nás vzala na ty Q Vox, asi už jsem to sem psala, bylo to prostě krásné. Oni zpívají všelicos, ale včera to byla první republika a americké tradicionály, moc hezké to bylo. I se zapojil pan vinař Bukovský, který nás občerstvoval, má totiž nějakou jakože irskou kapelu a hraje na housle. Fakt to bylo hezké.
to bude krásné! Do Nasavrk jsme pravidelně jezdili na keltské svátky v době, když se konaly ještě na zámku, v obci a přilehlém parku u zámku a v kaštance…
Budou mít keltský obřad?
Jj, budou.
No, ještě se jim nabízel MLP, on má nějaké pověření (průkaz), že fakt může oddávat (ale opravdu, to si fakt nedělám legraci). Vloni takhle jakože oddal naše kamarády z dračího klubu. Půlka obřadu byla vážná, půlka naprostý nesmysl, babičky a tetičky se hodně divily, zbytek osazenstva se velmi smál, on je komik.
P.S. Oficiální obřad měli samozřejmě předtím, tohle byla legrace pro kamarády.
může mít, jestli je zastupitelem a má oddávací právo.
Zcela OT dotaz, dámy (a pánové), neporadili byste? MLP má krásnou lněnou košili se stojáčkem, světle modrou, s jemnými bílými proužky. Bohužel se mu kousek od toho límečku na nic něco vylilo (podezřívám Betadinu, měli jsme ji s sebou v zimě na dovolené). Flíček není velký, ale je vidět. Neporadili byste mi někdo, jak to vyčistit?
zkus koupit perkarbonát…tím pustí skoro všechno 🙂
https://www.drmax.cz/allnature-perkarbonat-sodny-taed-1000-g
můžeš to nasypat na navlhčené místo se skvrnou a nechat chvíli působit, pak vyprat jako obvykle. A přidávám to i do prádla, posiluje to účinky pracího prášku nebo gelu 🙂
Ten perkarbonát jsem chtěla vyzkoušet, takže díky za tip, zítra ho zkusím koupit.
Myslíš, že by to vybělilo i růžová prostěradla? Po mnoha a mnoha letech bez barvících přešlapů se mi mezi prostěradla propašoval malý, dokonce ne moc červený, ale barvu ďábelsky pouštějící ubrus 😛
myslím, že ano – nalož to nejprve do samotného perkarbonátu ( s TAED, ten ještě zesiluje účinky) a potom teprve vyper v prášku na bílé prádlo. Tohle byla asi ďábělská lest od ubrusu 🙁 jinak lapací ubrousky dokážou pochytat opravdu dost pouštějících barev.
😀 MLP chodil svého času, už je to fakt dlouho, cca 25 let, v růžových slipech a tílkách, to se mi do pračky vloudila červená ponožka 😀
Postupně se to vypralo, nebo spíš unosilo, že to skončilo mezi hadry na mytí čehokoliv.
Dist účinný je taky peroxid vodíku, aspoň na zaschlou krev, kafe a trávu (a kombinaci). Stačí ten z lékárničky, navlhčit skvrnu vodou, pak peroxidem, nechat působit a po chvíli vyprat.
No, s tím peroxidem fakt nevím, to by už asi bylo definitivně po té košili. Ale pokud nezabere ten výše zmiňovaný perkarbonát, možná to vyzkouším aneb – tonoucí se stébla chytá, ta košile je opravdu krásná.
Jedna věc by tu byla, Dede… povím Ti to, jak vyhlásíš Literární léto 🙂
LLD vyhlásím ve středu, takže už si klidně můžete začít prohledávat své literární šuplíky – opravdové, virtuální i digitální:))
ano, již jsme hrabali a sestavovali, stříhali a lepili…:-)
Jsi dobrá !!! Já už jsem dávno, co se učení řečí týče, nad sebou zlámala hůl.
A upřímně řečeno, už si ani nevzpomínám, kdy jsem měla nějaký na pohled nesmyslný nápad, já mám co dělat, abych zvládla ty normální povinnosti. No jo, no, co nadělám, léta se hlásí, potvory 😀
Ještě je moc pěkný francouzský film Smolař, který se většinou odehrává v Itálii.
Film Nebožtíci přejí lásce s manželem milujeme a nejméně 1 x ročně si ho pustíme na DVD.
Dále je náš zamilovaný film Včera, dnes a zítra neboli Ieri, oggi, domani se Sofií Loren a Marcellem Mastroannim.
Ten vřele doporučuji. Tam je ta pravá Itálie .
nelze nevzpomenout klasické scénky s Ivou Janžurovou “ Včera, dnes a zítra…a V sobotu večer, v neděli ráno…“ 😀
No ano italština je krásná a zvukomalebná, ale není na učení lehká.
Já chodila 3 roky jedenkrát týdně na hodinu. Paní profesorky na nás od začátku mluvila italsky, hrály jsme i různé deskové hry v italštině. Pouštěla nám písničky a texty. Bavilo mě to, ale po třech letech mi to hlava přestala brát. I tak mi v hlavě zůstalo alespoň objednávání v restauraci, to mi jde.
Jinak DEDE na youtube jsou různé lekce italštiny. Lepší jsou ty od rodilých Italů. Je třeba hodně poslouchat italštinu, aby si člověk osvojil výslovnost a je to i zábavné.
Ona italština vlastně lehká je, horší je, když se přejde na ty časy a předčasy (passato remoto apod.) Ale kdo zná jiný jazyk, ten si i poradí (typicky angličtina, taky ty jejich předčasy, je to fakt podobné).
Stejně si myslím, že z nás tady všech italsky nejlíp umí Apina, nějakou dobu tam žila a studovala.
Myslím Dede, že dneska si budeš notovat s Míšou 🙂 , která je milovnicí Říma a taky se učí italsky.
Obdivuju lidi, kteří se dokáží naučit cizí jazyk. Já mezi ně nepatřím, jsem ráda, když se dokážu smysluplně domluvit česky (a že to třebas při psaném projevu někdy dá zabrat 😉 ). Jsi fakt dobrá, že jsi se na kolena (nedovolím si napsat stará!) vrhla do vod italštiny.
P.s. – minulý týden Terka vyhrála v Římě. Vodič koně oslovoval kobylku i Terku bella bambola 🙂 – krásná panenka.
P.p.s. Andy patří mezi přírodní úkazy, a to nejen ohledně jazyků.
Bella bambola! To je ale hezké:)) Blahopřeju Terce, máš doma šampionku! 🙂
Ty jazyky… můj děda přeslicový byl polyglot. Moje maminka ne, protože se prostě jazyky neučila. Ale stačilo jí být někde v cizině týden a už se chytala – dokonce i v maďarštině! No a já jsem po tatínkovi, který si pravda pamatoval z gymplu základy latiny a francouzštiny, ale jinak se celý život snažil naučit německy 😛 Vůbec mě toho v rodokmenu přeskočilo hodně, včetně hudebního nadání, kterého bylo mezi mámi předky taky požehnaně 🙂
Andy má opravdu dar od Pána Boha, to se hned tak nevidí…Protože je aktivně nepotřebuji, zůstaly my v hlavě základy němčiny, slušná francouzština ( čtu, musela bych se rozmluvit), dtto ruština, základy angličtiny ve zvláštním modu – dokážu si přeložit písňové texty a vychytávky v nich, s gramatikou jsem na štíru. ale to by chtělo jen trochu drilu a praxe. ten čas není nafukovací a musela bych si to dát jako povinnost, přesně, jak píšeš.
třeba po příchodu domů – vyvětrat, dát čistou vodu a dosypat krmení kočkám, zalít kvítky a zahradu a půl hodiny angličtina 🙂
gratulujeme k vítězství oběma krásným panenkám !
Terce gratuluju. A jedna panenka tu: https://www.youtube.com/watch?v=wchNjXXVYd4 – omlouvám se za špatnou kvalitu, lepší jsem bohužel nenašla. Docela zajímavý text, kór na dobu vzniku.
Představa, že ke svým povinnostem přihodím další mě poněkud děsí. Kromě pracovního procesu obvykle neznámé délky mám lekce moderní ruštiny a kreslení. Schvílně jsem si i kreslení stanovila jako povinnost, protože bych ty dvě hodiny věnované jen mně nikdy nedodržela. A ty mě teda zatraceně baví, i když se mi tam kolikrát nechce, protože jsem unavená, případně v časovém presu. Ale vždycky jsem nakonec ráda, že jsem tam šla!
Takhle jsem si nastavila kytaru, abych měla i jiný důvod cvičit jen pro radost. Jen jsem se teď omluvila kvůli boji s řemeslníky, do které vpadla jedna výzva v práci, což se s koncem školního roku fakt už skoro nedá. Teď mi odtrnulo a přemýšlím, že půjdu kytaru vysvobodit z azylu (leží u našich na gauči). Už mi hraní fakt chybí, netušila jsem, že se do něj tak zažeru. 😀
Vysvoboď kytaru a ona vysvobodí tebe… a pokud ti doma řádí řemeslníci, tak lity lity. Věřím, že výsledek bude stát za to! 🙂
řekla bych, že by to mohlo pomoci i v boji s řemeslníky…jestli to nebude, jak jsem si objednala, budu vám tu hrát falešně! A k tomu zpívat budovatelské písně. schválně, kdo to vydrží déle!
Odpovídám oběma – ano, pro zaměstnané platí prakticky na 100 %, že pokud si člověk nezadá zábavu do kalendáře jako povinnost, nemusí na ni vůbec najít sílu. Přitom právě v této době je zábava tak důležitá. Pomáhá člověku nepadnout únavou a vyhořením na hu… ústa.
taky odpovídám oběma – nejdůležitější je včas vypnout a přidělit si porci zábavy, jinak člověk skončí úplně off a s jízdenkou do Kroměříže nebo Havl.Brodu. a tak to teda ne!
Teď mi došlo, že mám báječný výhled z okna: jižněji na hřbitov, severněji na nemocnici i s psychiatrií, asi abych si zvolna zvykala. 😀
cynik by řekl – kdo je připraven, není překvapen…ale my jsme optimisti, takže řeknu: víš, co nechceš! 🙂
U nás do Kosmonos /což je nejblíž/ nebo do Beřkovic
tam se přece léčí i závislost na alkoholu 🙂
Myslím, že povinností jsem za celý svůj život měla a splnila požehnaně. Takže v penzi došlo konečně na tu zábavu!
Čemu jsem zcela propadla? Čápům! Jsou prostě úžasní a každý rok se objeví hrdinové s neuvěřitelnými příběhy. Předloni Bukáček, který sám vychoval mladé, loni Vrchlabáček, který přišel o partnerku a přitom se stal nejúspěšnějším otcem (měl osm dětí), letos paní Čapková, která sama vyseděla čápata. Podotýkám, že nic z toho by nebylo možné bez přispění obětavých lidí, ať už pracují v záchranných stanicích, posílají příspěvky, nebo sledují hnízda a hlásí problémy.
Alčo, naprosto tě chápu a je skvělé, že lidé nejen pomáhají, ale že člověk může díky technologiím zvířata zdálky sledovat (a pak i rád pomůže pomáhajícím, že:)) Čápi jsou charismatičtí ptáci a moc se lidí nebojí – minule si jeden přišel pokonverzovat se sousedem, který právě sekal zahradu – a Rexovi, stojícím po mém boku, mohly oči údivem vypadnout. Tak veliká slepice! 😀
tak velká slepice a vůbec se mě nebojí!
Přesně 😀
Já sama jsem se jednou snažila tuhle přerostlou slepici zahnat, když se potloukala po kraji silnice – a ještě za zatáčkou, takže šance na to, že ji někdo autem srazí, byla hodně vysoká. Nicméně čáp vzdoroval a byl ochoten jen uskočit do příkopu. Jakmile jsem sedla na kolo, že jedu dál, byl na silnici zpátky. No, nebyla tam v následujících dnech placatá slepice, tak to snad dal.
nejspíš ano – možná jen potřeboval spočítat ty chudáky, co nemají křídla a musí se přesunovat z místa na místo kolmo nebo automaticky…:-) máš mailík 🙂
nebo že by byl stopoval a chtěl se nechat svézt?
U nás mají jedni milovníci a chovatelé všech možných ptáků i pštrosy Nandu, párek. To teda byla (a je) velká slepice ! Taky se lidí nebojí, ale jsou asi hlídací, snaží se klovnout, na kopání jim vadí plot 🙂 Darek se jich nebál, i když koukal, co to je. Za to se bál jejich krocana, který se na nej vždycky hnal celý načepýřený a hudral. Naštěstí taky za plotem 🙂
Darek potom preventivně ihned přecházel na druhou stranu silnice, tam žádná hrozba nebyla, jen jeden čas laňka jelena Sika, ale ta byla kámoš a slyšela na Loujzu, přišla si pro mrkev 🙂
Čáp s čápicí a čápaty bydlí na komíně v naší čtvrti u malé továrničky. Komín už dávno slouží jenom jemu, továrnička je teď opravnou domácích spotřebičů. Je na něj vidět zdaleka široka a on si to taky pěkně užívá – hned za komínem jsou dva chovné rybníky a žabek a různé další potravy pro čápa je tam přehršel.
A vůbec mu nepřekážejí majitelé celého areálu, kteří u továrničky bydlí 🙂