Čím jsem starší, tím víc mám pocit, že je dobře, když si člověk uchová v duši kousek dítěte. Toho dítěte, které jásá nad vánočním stromkem, miluje pohádky a rozjímá nad rozkvetlým šípkovým keřem.

Vždycky jsem se zajímala o víly a skřítky. Podle různých lidových slovesností jsou součástí našeho světa. Někteří žijí v domácnostech a jiní v přírodě.

Tentokrát se zaměřím na skřítky a víly, které mi nabídl internet a obchody s látkami. Jsou to skřítci a víly spojení s květinami z anglosaského prostředí.

Posledních pár let frčí jako látkové panely neboli obrázky pro textilní tvorbu. Lítostivě jsem je obcházela – nemáme v rodině malé děti a dospělí by se mi nejspíš vysmáli – až mi internet nabídl květinové víly od Cicely Mary Barker. Jen tak na koukání. Moc se mi líbí, ač sama maluju jinak. Jenže tohle bych nejspíš nedovedla.

Cicely Barker se narodila na začátku dvacátého století a byla velmi talentovaná, byť nemocná holčička. Její nejznámější dílo jsou právě Květinové víly. Nejspíš jste je už někde viděli – bývají na pohlednicích i kalendářích.

Cicely ztvárnila víly spojené se spoustou květin, kterým mnozí malíři ani nevěnují pozornost. Ty obrázky mě nadchly. Vynořila se ve mně ta malá holčička, co potřebuje vidět vílu nebo skřítka za každou kytkou, protože mnohé z nich jsou jen na loukách a jsou takové “obyčejné.“

Tak až příště půjdete na procházku po parku nebo louce, podívejte se pořádně. Co kdyby tam byli? 🙂

PS: Který z obrázků se vám líbí nejvíc? 🙂

Dede: Někdy mi přijde snaha dosáhnout na dítě ve své duši takřka nemožná. Jindy to jde samo – naštěstí pořád ještě umím žasnout:)) Co pomáhá vám zbavit se břemene uplynulých let? 🙂