Přeju všem krásný a laskavý den. O čem si budeme povídat dnes? Je to čistě na nás. Tak kdo začne?
Z Blízkého Východu
BTW
Nová knížka
Doporučujeme
Náš Zvířetník - DeDeník © 2014
VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN
Tak já mám opravdu hodně skla, ale i porcelánu a keramiky. Nejvíce jsem toho „nahromadila“ při našem posledním pobytu (6 let) v Bavorsku. Jezdili jsme do Čech skoro každý víkend a já prostě v tamních obchodech neodolala těm krásám a kupovala (pravda pomohlo i proto, že tenkrát byl dolar hodně silný). Ovšem v době jsme mívali doma často návštěvy v různých počtech (nejen manželovy kolegové na večeři, ale i přátelé na delší pobyt) a tak jsem „měla důvod“ koupit nové sady sklenic, hrnečků apod. Dokonce mám i pár kousků toho „vysokého smaltu“ jak zmiňuje Hanča. Keramiku mám hlavně z Klenčí a chodskou (do Domažlic jsme jezdili často). Porcelán z různých míst, cibulák kupodivu nemám žádný. Broušené sklo jsou hlavně dary. Jeden dárek byly dvě české skleničky na víno, na vysokých tenkých nožkách. Z nějaké sklárny, kde na ně přátelé nechali vybrousit naše jména. Pijeme z nich při našem výročí svatby – já z té s manželovým jménem, on s mým. Většina skla je za sklem v kredenci, na denní použití máme obyčejné sklo, spíše ze zvyku. Návštěvy už nejsou moc častém, ale když jsou, používáme „lepší sklo“. Ovšem na hodně keramiky koukám denně, v jídelně na zdi mám sadu chodských kořenek, často používám různé mísy, vázy. Ale fakt je, že hodně toho je po různu zasunuté (není místo) a používám opravdu málo, nebo už vůbec. Když pak přeci jen něco vyndám, i manžel si se mnou rád připomene místo, kde jsem tu věc koupila a oba si třeba pití z těch „lepších“ sklenic vychutnáme.
Bydlíme nedaleko sklářského kraje, krom toho jsem v Novém Boru (ještě v minulém století) pracovala víc než 10 let, takže krásných kousků z místních skláren mám doma dost. Jak značky Egermann – to je rubínové sklo s vybroušenými motivy, tak i tzv. vysoký smalt, to je barevné sklo zdobené zlatem a sklářskými barvami, které se nanášejí postupně, až vznikají plastické ozdoby – každý takový výrobek prochází rukama šikovných malířek a je tak originální. Jsou to krásné věci a slouží jak k použití, tak i pro potěchu oka. 🙂
Dnes se, milá společnosti, omlouvám z debaty na toto skvělé téma – lítám jako veverka poletucha…mějte se tu krásně, dočtu si večer 🙂
Můj minimalistický styl Skandinávií ještě přitvrdil, takže vitrínu se sklem nemám. To co ze skla mám, je různě uložené někde. Není toho moc, já ujíždím na svícnech. Mám skleněné, porcelánové, kovové, stříbrné, uložené také někde. Proč to nerozdám, nebo nedám na blešák, nevím. Sem tam se kochnu, sem tam použiji, no ale mám je. Proč?
máš zásobu svíček? jednou ten black out přijde,budeš připravená….
Taky mám svícny ráda a mám jich víc. Atavismus? 🙂
Na svícnech mi vadí, že ten vosk z nich obvykle kape (ano, mám nějaké). A tak mám radši svíčky ve skleněných vázách 🙂
Mám sváteční porcelán zdobený zlatem (nebo něčím, co jako zlato vypadá 🙂 ), který používám o vánocích. Kdysi dávno jsem ho dostala od našich, fakt dávno.
Mám po našich a hlavně po tátovo rodičích poměrně dost broušeného skla, které bych si nevybrala, ale je krásné a přece ho nevyhodím 😀 . Jinak skleničky všeho druhu a porcelánové hrníčky, které jsem dostala jako svatební dar a jsou opravdu krásné, normálně používám, sice jen občas, když přijede návštěva nebo mám na ně speciální náladu, protože čaj a i kávičku piju ze „svého“ hrníčku, ale rozhodně se na ně jen nepráší 🙂
brus začíná být zase díky retro-v kurzu…..ale i když jsem ho do věna dostala, nějak mne to na používání nikdy neoslovilo..jo,technika broušení,to je jiná..
No, mám tzv sváteční nádobí. Třeba porcelánový servis po prababičce. Ten už má víc jak sto let a jíme z něj jen na Vánoce. Pak má svůj porcelánový servis a momentálně přemýšlím, jak ho zařadit do běžného života, když to nesmí do myčky, protože to má takový jako perleťový lesk. Sklo mám ráda, broušené moc ne, ale mám něco po babičce. Většinou jsou to nekompletní sady, tak je jednu po druhé zařazuju do béžného používání. Mám i lesní sklo, to jsou ty zelené kopie historického skla, ale je tam zas ten problém s myčkou- hodně jsme ho používali, dokud jsme myčku neměli 🙂 Co miluju, tak jsou vázy a misky z těžkého barevného hutního skla po babičce, ty používám fakt hodně.
myslím, že se tomu perleťovému lesku říká blistr..tak holt ruční mytí, ale ty nejvíc používané díly také časem dostanou takovou patinu…ale trvá to tak deset let…
Eh, Míšo, ano! Mám krásné věci a ráda je používám. Sklo i porcelán. Broušené sklo mě moc neoslovuje, radši mám hru barev. Díky tatínkově bratranci, který pracovat ve sklářské huti v Harrachově, máme i pár unikátních kousků, které jsme od něj dostali jako svatební dar.
Mám ovšem i krásné věci, které jsem si nevybrala a netuším co s nimi – popravdě mi zabírají místo na věci, které jsem si vybrala:))
Miluju i jemný kostní porcelán. Nejen hrnečky a šálky, můj každodenní bílý je přesně ten typ, máme ho z Anglie. Pak mám úžasný viktoriánský růžový porcelán (taky z Anglie:)) a art deco po babičce. Ten používám nejméně, ale nevzdala bych se ho.
Těší mě, že minimálně Marek podědil moji obsesi krásným sklem a porcelánem 🙂
Tak na krásné sklo jsem ujetý magor. Mírně řečeno. Mám doma menší sbírku lesního skla vyráběného tradiční metodou, pak několik menších sad různého jiného, mám i něco od Moserů, najde se u mě dokonce i popelník (nepoužívá se, nekouříme, je zděděný) který pod zářivkou mění barvu ze světlounce fialové na modrou. Když jsem byl na exkurzi u Moserů tak sklenice z tohoto skla tam měli a prý je to způsobené tajnou přísadou. Tak jsem se sugestivně zeptal průvodkyně jestli ta tajná přísada není náhodou neodym. :o))) Všechno se to u nás tu a tam používá, máme rádi když sklo není jen na potěchu oka ale i slouží svému účelu. Porcelán….toho také máme pár zajímavých kousků, například nádhernou sadu galvanizovaného porcelánu (pokovený). Sbírku cibuláků měla maminka ale tu si vzala moje sestra. Problém s tím vším je jediný, nemohu sbírku rozšiřovat protože není kam.
Když jsme tu měli včera téma ubrusy, tak si dnes dejme téma sváteční nádobí.
Na normální provoz máme „obyčejné nádobí a skleničky „.
Ale na sváteční chvíle používám cibulák. Můj manžel do našeho manželství přišel s docela velkou sbírkou cibuláku.
Já mám v obýváku stěnu s dřevěnými i skleněnými skříňkami.
Stěna je starší než moje děti a já jí nechci měnit. Za prvé je ze dřeva a za druhé je v ní hodně místa.
Do těch skleníků si dávám výše zmíněný cibulák, dále skleničky všeho druhu. Máme opravdu krásné kousky, některé jsou i broušené. Máme zvlášť na bílé i červené víno, na šampáňo a na aperitiv.
Před dvěma lety jsme si koupili skleničky s tím zeleným odstínem tzn. lesní sklo, je to typ říman a moc dobře z nich pije víno obzvláště pak toskánské.
Máme i moc pěkné sklenice na pivo.
Ty sklenice docela často používám.
Když dobré víno, tak z krásných sklenic.
A jak to máte vy ?
Nemám a nechci. Co jsou to sváteční chvíle? Třeba velikonoce obvykle trávíme v lese a jíme z ešusu – a je to pro nás větší svátek, než u dokonale prostřeného stolu. Oslavy nevedem a vánoce sice trávíme pod střechou, ale zpravidla nikoliv pod tou domácí, ale někde u kamen.
Ale obecně mám-li pěkné věci, používám je. Život se má žít, ne se na něj koukat ve vitrínce.
Já to sklo i nádobí používám.
Peti, nečteš pečlivě, co Míša shora píše 🙂 Už to tady psala dříve, že má všechny ty krásné věci vystavené na potěchu oka a především k užívání 🙂
Každý po svém – a není důvod nikomu nutit svůj přístup k věci, tolik můj názor…na delší debatu opravdu dneska čas nemám.
Nechci se hádat. Ale „Na sváteční chvíle používám cibulák“ = pro mne „mám dvě sady nádobí, z toho jedna leží většinu roku někde ve vitrínce“. A to je PRO MNE stav věcí, který nechci.
myslíš Míšo Roemery? taky z nich pijeme, ale tak nějak běžně…
Ano jsou hodně podobné, ale je to typ říman.
Myslím, že já mám římskou číši takovou, jako je tady č.212: https://www.dobrovicglass.com/cz/katalog-skla/sklenice-na-vino
No já, no.