Procházím jídelnou a s potěšením se zadívám na svůj ubrus. Na režném podkladu je rozkvetlá louka. Žádné divoké barvy, ale podobný klid a radost, jako když se díváte na vázu s chrpami a kopretinami. Po takovém ubrusu jsem toužila už dávno, ale přišla jsem k němu až s koupeným šicím strojem, protože takto… neformální… látky se pro konfekční ubrusy nepoužívají.
Nikdy bych neřekla, že mi zrovna na něčem takovém může záležet. Jako mladá jsem ubrusy neřešila. Potom jsem měla malé děti, takže jsem v zájmu zachování duševního zdraví na spoustu let zrušila ubrusy úplně a výtvarně se u stolu realizovala pomocí různých prostírání.
No a potom jsme koupili náš poslední stůl – opravdu velký, krásný, z leštěného dubu. A já jsem zjistila, že jednak nemám nervy ho nechat bez ochrany, tedy bez ubrusu, a jednak, že ubrus na tak velké ploše už umí dotvářet atmosféru celé místnosti. Začala jsem experimentovat s barvami i vzory. I když s kupovanými ubrusy byl výsledek vždy jen takový… uměřený.
Začala jsem se rozhlížet po látkách, vlastně prvně v životě. A byla jsem okouzlena… nikdy jsem netušila, jak úžasné vzory existují! Takže vedle ubrusu s loukou mám i severské pláže. Látka má jako základ bledou modř letního nebe a na ní jsou malované pohlednicové obrázky. Sytě modré moře, zlatavé duny, nebe, maják, vybledlá prkna plážových chatek. Stačí se na ten ubrus podívat a slyším racky!
Řeknete si – louka, pláže! Co ji napadne příště? No… už vím! Minule jsem zahlédla okouzlující látku. Byla plná domečků. Historických městských domů, jaké bývají v některých jižních přímořských státech. V odstínech letního podvečera. Jednou ho budu mít a naše jídelna bude vypadat zase jinak. Kdo ví, co uslyším, až se na takový ubrus podívám. Teoreticky bych vsadila na cikády a taneční hudbu…:))
Aktualizace 🙂 Ne, historické městské, patrně holandské domečky jsem už nesehnala. Zato sehnala jiné. Mnohem výraznější, navíc na látce tkané jako gobelín. Totální nesmysl. Nicméně… funguje 🙂 A máme z něho s Martinem radost. Co si myslí ostatní necháváme na nich 🙂
A tak se dnes ptám na vaše názory stran ubrusů – dnes mluvíme o velkých, jídelních stolech (dečky na ty menší jsou trochu jiná záležitost:)) Takže… Používáte je? Jak důležitý je pro vás jejich barva a vzor – ladíte ho se zbytkem místnosti nebo je stůl výtvarně spíš ostrov sám za sebe? Jaké vzory a látky preferujete? Kupujete je nebo si šijete své? Je tu někdo, kdo by ubrusy vyšíval?
Ubrusy používám ty sváteční.
Mám vánoční a velikonoční.
Mám romantické a přiznávám i kýčovité.
Velký stůl mám jen v kuchyni.
Máš, Dede, moc hezké ubrusy. Já jsem také ubrusová. Když byla vnoučata malá, používala jsem téměř výhradně teflonové ubrusy, na nichž rozlitá tekutina většinou nenapáchala žádnou škodu. Teď už jsem se zase vrátila k těm bavlněným. Jen jak nás přibývalo a děti rostly, rostly s nimi i naše stoly. 🙂 Takže mám přebytek malých ubrusů a jen podstatně menší výběr těch velkých. No, po dnešku vidím, že budu muset neprodleně navštívit místní Šicí ráj! 🙂
Když jsem potkala Pana Rexe, vůbec se nedivím, že ubrusy jsou na stole jsou chráněné jako tvorové z červené knihy ohrožených druhů 🙂 To je PAN PES! A jaké umí dělat srpečky, mimochodem…
Pan pes, který právě začal línat. Ve velkém. Příští týden bych s ním měla být v hotelu… Začínám uvažovat, že si s sebou vezmu vysavač 😛
Rex si ubrusů nevšímá. Jen poté, co dorostl do plné výšky, jsme ho museli poučit, že se na něj neodkládá tlama. Natož, aby nám při té příležitosti plival mezi talíře uslintaný míček… 🙂 Pochopil a už to nedělá. Je to hodný pes (má zase jiné metody;))
anooooo srpečky 😀
Mám ubrus na stole vždycky, i venku dávám látkový (zahradní, zelený kostičkovaný). Mám ráda krajky, tak si ubrusy šiju sama a lemuju často krajkou. Také jsem podědila krásné ubrusy po babičce a snad i prababičce, bílé, vyšívané a také s krajkami, ale ty dávám jen při slavnostních příležitostech.
A když vidím, Dede, tvé ubrusy, tak mám intenzívní potřebu doplnit šatník. Vlastně prádelník 🙂
Krajkové lemy by se mi líbily! jen si je neumím tady u nás představit – viz popis mé jídelny 🙂
Jo! Ale pozor, je nebezpečně krásné doplňovat si prádelník! 😀
Ubry, no co k tomu říci. Počet našich ubrů je blíže neurčený protože se téměř nepoužívají. Ale moje maminka na nich ujížděla a měla je všude.
(1. pád ubrus 2. pád (bez) ubru. Zkouším antické skloňování jestli se to neujme. 😀 😀 )
Antické skloňování bych podpořila, jen ten nominativ plurálu se mi nelíbí ani ubry, ani ubri. Tak nevím. (Když někde vidím slovo „datumy“ apod., není mi zrovna nejlépe.)
No jo, u vás prostě ubrům pšenka nekvete 😀
Dobrej tvar 🙂
Mám domečky v této podobě: https://www.fler.cz/zbozi/spolecenske-saty-originalni-damske-saty-na-miru-13555980
🙂
Ty jsou!
Ubrusy! Parádní věc a mám pro ně slabost…plný šuplík jich je, tématických na Vánoce, Velikonoce, jaro…a na stole leží jen o svátcích na stolování a pak zase do šuplíku. Protože kočky si stůl s ubrusem přetváří na skluzavku: skočí na stůl s rozběhem a svezou se i s ubrusem, který skončí shrnutý na rohu stolu, zatímco micinka elegantně přeskočí na lavici a dále pokračuje na vyhlídku na okno. Máme velký dubový stůl, rozložitelný pro 8 osob, dobře se na něm píše, jí, šije, cokoliv.
Dede, ty ubrusy přávidím!
Evo! 😀 To se u nás stalo také! tedy u nás to bylo jako v Rozárce – akorát na ten stůl vlítl za kočkou (Čitou) Kazan. To byl mazec velikej a zůstaly po tom na hraně stolu hluboké vrypy od Kazanových drápů, jak se odrazil.
Co máme nový stůl, nemáme kočky… 🙂
nekonečná památka na Mr. Kazana….:-)
Ubrusy používám jen při návštěvách na roztažený stůl. Pár jich mám a vybírám podle příležitosti. Dříve také podle holčiček, které ucintávaly. Jinak je na stole pouze prostírání pro nás dva a mísa z ovocem.
Tvé ubrusy jsou krásné, ten nevšední domečkový by byl vhodný i pro holčičky 🙂 ! Moc pěkné všechny.
Děkuju. Váš styl je nordická jednoduchost – do něj ubrusy patří opravdu jen na slavnostní příležitost.
My máme strakaté venkovské stavení. 🙂
Jo a ten tvůj domečkový je skvostný !!!!!
Děkuju! Já na něj dokážu koukat a ztratit se v příbězích.
Mám kuchyň malou a laděnou do zelena, takže ani stůl není nijak obří, i když by mi větší vyhovoval, zvlášť, když přijedou mladí. Pro nás dva stačí bohatě. O
no to je o tom, že na stole bývá mísa s ovocem, papírové ubrousky, solnička, případně tác s koláčem, takže pro dva bez problémů, pro víc s problémy. Ubrusy mám, ale používám je poměrně málo, jako zákon schválnosti se na nově prostřený ubrus něco rozlije :D. Už mám vyhlídnutý obchod v Plzni, kde jsem viděla krásné látky na ubrusy k nám do kuchyně jako dělané, ale nepamatovala jsem si rozměry, takže až tam pojedem někdy příště. Šicí stroj mám, sice letitou Veritasku, ale ubrus ještě ušije.
Vyšívané ubrusy mám, ale byly vyšívané na jiné stoly, takže jsou schované. Jeden je ještě po mojí babičce, jeden vyšívala mamka a dva já. Ty moje se v Mostě používaly, ale jen pro vzácné příležitosti (jeden je vánoční) a pod trestem smrti, za jeho případné pokapání nebo polití 😀 .
Strašně by se mi líbil bílý ubrus vyšívaný bíle, ale už jsem od toho upustila, protože mám jen jedny oči a hlavně netuším – nebo spíš tuším 🙂 , co by na to říkala moje krční páteř.
Alimo, to jsme dvě, kterým se líbí bílý, bíle vyšívaný ubrusy (madeira se to jmenuje?)
Jenže to si u nás nechci představit ani na Vánoce. V jídelně, která je součástí kuchyně, jsou i kamna, například. Tohle prostě není místnost pro špičkově slavnostní look 😛
Jj, madeira 🙂
Ubrusy mám, používám a šiju. Teda nevyšívám, na to už nemám kapacitu. Ale mám obvykle kytičkové, podobné tomu tvému. Navíc mám stál atypického rozměru, potřebuju ubrus 200x 140 cm. Měnit ho nechci, vyhovuje nám. Tak šiju každý rok nějaký 🙂 Jasně že na něm občas jsou fleky a jeden starý opraný a flekatý používám jako podložku, když na stole stříhám psy- nesnášejí, když jim na hladkém stole kloužou tlapky.
Chichi… stříhám psy… Jo, centrální stůl v domě je velmi zásadní kus nábytku!
Můj má standardní velikost (180×90 cm) a ubrus na něj koupím. Ale ty kupované jsou nepříjemně široké. To mi nevyhovuje, na té delší straně visí látka moc hluboko. Což je rizikové, když jsou v domě malé děti. Dokonce jsem si jeden damaškový zužovala. Když si ho šiju sama, dělám to po svém.
ano, to takhle přijdeš domů, čtyři z pětičlenné smečky číhají za dveřmi, až otevřeš a vypustíš je na zahradu. jen pátý člen hoví si rozpažen v celé své velikosti bílého Snížka na kuchyňském stole, ocas prachovku spuštěný dolů a odpočívá…
JO! To u nás dělá Kája. Je ho plnej stůl, onehdá dokonce ležel a spal !!!! s tlamkou v koláči 😀
Jsem myslela, že budeme mít dva Káji 😀
Kdysi jsem vyšila mnoho ubrusů a rozdala. Protože můj muž má rád kulaté tvary, všechny naše stoly jsou kulaté. To je potom „lahoda“ vyšívání do kulata. Dnes mám ubrusy z teflonu, už kulatě prodávané, dobře se perou a po desce nekloužou.
Máš pravdu s tím teflonem, taky jsem kdysi dva měla – ale na starý stůl. Na nový nejdou, je větší.
A proti klouzání a poškození mám pod ubrusy takovou tu restaurační podložku. Tu mi poradil právě někdo tady – a nedám na ni dopustit.
Tak já jsem ve stadiu prostírání nebo různých podložek pod hrnky. Ubrus jen na vánoce. Máme od loňska nový velký krásný stůl i s lavicí a nechci jej zakrývat.
To naprosto chápu! Vůbec u krásného stolu.
Náš jídelní stůl je ale centrem domu a kdyby se na něm jen jedlo… 😀 Prostě jsem tento krásný poodhalený způsob duševně nezvládla:))
Já kdysi vyšila podzimní listy, na menší stůl. Hodí se nám i tady, takže jej občas použiju, ale jinak moc neubrusujem. Na stolku máme sklo, pod ním velkou mapu (plakát z tohoto puzzle http://puzzle.unas.cz/p/mapy/mapa7.jpg) a pár fotek, takže jej ani nechci mít pořád zakrytý (a je to praktičtější).
Tvoje ubrusy jsou moc krásné, zejména ten domečkový!
pardon, kecám, z tohodle: http://puzzle.unas.cz/k/mapy/mapa9.jpg
To musí být moc hezký stůl! Mapy jsou krásné a mluví k lidem.
Já se sklu na stolech vyhýbám. Dětství mých synů ve mě zanechalo své stopy 😛
Na ubrusech ujížděla moje maminka, několik jsem jich vyšívala a babička šila. Já bohužel od dob dětí a koček využívám výhradně ubrusy omyvatelné. A asi už to tak zůstane. Jen na Vánoce máme slavnostní ubrus, který pochází z výbavy paní Baťové
Já tě chápu. Uhlídat ubrus, aby zůstal ve slušném stavu, chce energii, kterou člověk občas radši věnuje lepším věcem. Mnoho let jsem žila bez ubrusů – i z tohoto důvodu.