Přeju všem krásný a laskavý den. O čem si budeme povídat dnes? Je to čistě na nás. Tak kdo začne?
Z Blízkého Východu
BTW
Nová knížka
Doporučujeme
Náš Zvířetník - DeDeník © 2014
VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN
Boty, botky, botičky – jaké je to dnes krásné téma! Mám nohu dlouhou, širokou a ještě k tomu s vyšším nártem. A potřebuju chodit se psem i po ulicích. Kupuji si boty Rieker nebo Ara šířku H. Oboje mají měkký došlap, což lahodí i páteři. A kupuju si samé šněrovací tenisky. Loni jsem si od Riekra koupila tenisky s nastavením pružných tkaniček, takže se do nich nazuji jen pomocí lžíce. Bohužel jsou z nějaké broušené kůže, takže pošlapané od psa nejdou pořádně vyčistit. Ale to pohodlí při nazouvání. A pes neřeší, jestli mám vyleštěné boty. Cenová hladina obou značek je vyšší, ale špatné boty otráví člověku celý den.
Jo, se špatnými botami je těžko mít dobrý den! 🙂 To máš pravdu. Já mám úplně nejpohodlnější svoje letité horské boty. Ovšem to jsou bagančata, ve kterých je půl roku prostě horko. Používám je vlastně jako zimní boty na ven se psima 🙂
Taky mám jedny snad už dvacet let staré boty do hor. Široké, pohodlné, kryjí kotníky. A prodavač ve sportovní obuvi mi tehdy poradil, ať si do bot koupím vlněné ponožky (značka Vavrys), že lépe odsají vlhkost než bavlněné. Poradil výborně, i ve vedrech na horách jsem měla nohy v příjemném suchu. Je fakt, že bavlněné ponožky potem navlhnou. Nevím jak teď, před několika lety dělali ponožky Vavrys jak v tenčí letní variantě, tak v zimní silnější. Bohužel boty už dosluhují a podobné jsem ještě neviděla. A v tom obchodě jsem ocenila, že tam měli i šikmou rovinu s kamínky, aby si zákazník vyzkoušel i chůzi v terénu. To bohužel v normálních obchodech není.
Ty jo, to musel být dobrý obchod. To jsem zatím nikde neviděla.
Snad v každé větší prodejně sportovní obuvi.
Dlouhá léta se mi osvědčují boty Ecco, jak na turistiku tak i do města. Nejsou sice nejlevnější, ale trvanlivost i pohodlnost to nahradí. Ale jsou dost úzké, takže ne pro někoho s širším chodidlem.
Jo, ještě se zaptám 🙂 Co mám kabelky Anneke, chodí mi reklama i na jejich boty a šaty. Nenašla jsem obchod, kde by se ty boty daly vyzkoušet – všechno přes internet. Líbí se mi leckteré, mají hezké barvy, na pohled vypadají pohodlně. Ale vím já? Nevím.
Takže – nemáte někdo boty od Anneke? Pokud ano, jaké jsou?
Nemám, ale chodím kolem obchodu na S.K.Neumanna v Hradci, kde prodávají kabelky Anneke. Můžu se tam zastavit a zeptat se…písnu to pak sem 🙂
Fajn, děkuju. Já mám kabelky od Anneke moc ráda, jsou hezké a hlavně – dokonale přehledné – i ty malé. V těch se v zásadě nemusí norovat! 😀
Kvalita je taky dobrá a nejsou těžké samy o sobě. Takže si říkám, že by mohli bodovat i s botama…
Hm, kožené tenisky a polobotky mám Rieker a Josef Seibel. Kožené, můžu vyzkoušet v obchodě- malá obuv v Židlochovicích je narvaná kvalitníma botama a pokud chci něco extra- třeba jinou barvu- objednají mi. V práci nosím pantofle z pracovních oděvů- nejsou krásné, ale pohodlné jo a musí mít vyšší protiskluzovou podrážku. Prostě občas tu musím přeťapat ve vodě. Lodičky oblíbené mám dvoje- jedny kožené od české firmy Barton (ale měla jsme od nich už i hrozné, prostě se musí vyzkoušet- rozhodně si nekupujte boty psychicky rozhození cestou z pohřbu, nevyhodnotíte to) a druhé lakovky od firmy Piccadilly- vevnitř vyměkčené, jsou jak papučky. Jejich reklama říká, že jsou i pro lidi s haluxy.
Ty jo, takový obchod ti upřímně závidím. Josef Siebel jsem měla dvakrát, úžasně pohodlné, ale do obou do roka teklo. Pořád je mám, je mi líto je vyhodit, ale… jen do sucha, že jo.
No, trochu do nich teče. Měla bych přitlačit na impregnaci 🙂 a třeba by to pomohlo.
Již několik let kupuji boty zn. Rieker. A na doma Santé. Taky se mi to stalo. V obchodě boty seděly, ale pak třeba někde začaly dřít. Pokud bota není vzadu měkká, tak ji ani nezkouším.
Pantofle, ať nezapomenu – Peter Legwood, ty tady jednou zmínila Lenka Bláža po operaci páteře, pamatujete? Jsou skvělé! Dají se upravit přesně na tvar chodidla po zahřátí horkovzdušnou pistolí, to se provádí v některých prodejnách se zdravotnickými potřebami.
Stojí docela dost, ale za to pohodlí to stojí.
S tím souhlasím, Janu zlobí achilovka a tak v práci nosí jen ty. Nekloužou, na rozdíl od těch obyčejných croksek, to se jednou, po povodni vyválela v blátě. Teď je začala nosit i na procházku se psem. Jsou drahé, ale co není ?
na to pohodlí a ortopedické účinky nejsou tak drahé..dají se sehnat od 900,- Kč.
Dede, praštěnýho na tom není nic – to je spíš zoufalství temný, když si člověk nemůže vybrat botky, aby v nich vydržel spolehlivě a bez úhony pár hodin, ne-li tak, že celý den.
Mám ráda Baťu a taky jeho Weinbrenner, v tom můžu chodit celý den a netlačí nikde. Baleríny od Geox se hodí ke všemu a jsou jak bačkůrky. Bylo by to fajn, kdyby se mohly botky půjčit domů na vyzkoušení tak na den dva a pak teprve si je nechat napořád 🙂 zkouším si to představit v praxi a napadají mne zajímavé situace…
On mi to ještě momentálně komplikuje na pravé noze bolavý nárt (netuším, co mu je). Mám bezva botky od Riekera, pohodlné – levá noha je naprosto spokojená. No a ta pravá, s bolavým nártem, kvílí, že je to moc do špičky. Není! Jen když vás bolí nárt, jde to i k prstům na nohách a pak si hledejte boty… V zásadě čekám, kdy konečně budu moct zase nosit sandály 😀
Sandály se dají nosit celoročně, pokud teda není 30 čísel sněhu 😉
S ponožkama? 🙂 Bez ponožek bych mimo léto zmrzla 😉
A zkusilas to? My chodíme bez ponožek, Petr opravdu celoročně. Já teď nějak víc potřebuju na nohy teplo a měkko, tak moc nesandáluju, ale jde to.
Neumím si představit kupovat boty na netu, protože si je prostě MUSÍM vyzkoušet. Naštěstí se už nemusím starat o lodičky, stejně jsem nosila spíš botky na klínku nebo s nižším podpatkem. Vysoký podpatky jsem nosila jako hodně mladá a ještě jsem v nich lítala naboso po Praze – dneska nechápu 😀
Boty (dneska jakékoliv „botasky“) si musím vždycky rozšlápnout, stejně je z toho VŽDYCKY odřená pata, a to všechny i pantofle. Proto zezačátku nosím do nových pantoflí nebo sandálů ponožky, ať mi každej hupne na záda, on odřený nohy mít nebude 😀 . Děsím se toho, až mě opustí moje zimní boty, tmavě modrý kožený, kotníkový se šněrováním a s kožíškem vevnitř. Ty sedly jako ulitý skoro hned, ale už je mám dlouho…
Zkus běžecké, mám nožky jako v peřince i v úplně nových nebo po mnoha kilometrech. A oblíbenou značku objednávám na netu, zkoušení netřeba.
Jakou značku běžeckých si objednáváš?
Mizuno Wave. Sice se v podrážce občas zasekne kámen nebo malá šiška, ale to pohodlíčko! Teď jsem v nich ušla asi 420km (+60 v sandálech) a chodidla jako v bavlnce.
Jo boty, to je problém. Kór my s vybočenými palci máme co dělat, abychom našli takovez, co netlačí a nederou.
Teď jsem si vzpomněla, jak si jednou Jenik kupoval sandály. Byly krásné, kožené a ve slevě! Pořád se mu nejak nezdaly, že ho trošku tlačí jeden pásek. A na to konto mu paní prodavačka odvětila „Pane, za tu cenu můžou i trochu tlačit!“ No, nevzal si je
Hm, to mu je mohla dát zadarmo 😀 Ne, koupit si dobrovolně tlačící boty (pokud jeden není masochista) je nesmysl. Ono stačí, když začnou tlačit ty, které původně netlačily! 🙂
Musím v práci chodit v pracovních botech, osvědčil se mi Engelbert-Strauss, jsou dražší, ale jsou výborné. Mám zatím druhé. Jen je třeba vybírat fakt důkladně protože na netu si je člověk nevyzkouší. Už jsem je taky jednou vracel, naštěstí s tím nedělají cavyky.
Tak to ti nezávidím. Syn taky musí nosit pracovní boty, které fasují spolu s firemním tričkem a bundou, i když většinu času sedí v kanclu u počítače, ale do provozu přece jen občas musí. Vyrobil si jakýsi mozol na chodidle, toho se už zbavil, ale ponožky (které nefasuje 😀 ), aby kupoval na tucty, ze všech mu po pár nošení kouká pata 😀
Doporučuji ponožky Darn Tough s doživotní zárukou, výměna prý opravdu funguje dobře – já jsem je zatím prošlapat nedokázala.
A samozřejmě o paty pečovat – když je místo paty struhadlo, ponožky nemají šanci přežít.
Kdo si donese u manžela v práci potvrzení od doktora, může si vybrat pracovní boty z více druhů – jednou měsíčně tam jezdí nějaká firma, mají asi sedm druhů bot. Ostatní fasují to co mají ve skladu.
my jsme dost pečlivě vybírali dodavatele a dostali jsme pro naše velké kluky i na zkoušku pracovní obuv – musí perfektně sedět, nedřít, neklouzat…zadařilo se, na značku bych se musela podívat.
No právě, mám to podobně jako tvůj syn, tak půl času v kanclu u počítače a půl času v provozu. A kdybych se měl pokaždé do provozu přezouvat, zblázním se. Takže to v těch pracovních botách nějak vydržím a proto nešetřím na lepších. Jinak na normální chození nosím pumy, ty mě jen štvou svým nevyčistitelným povrchem. Když mi je poťapá pes, je to navždy. :o)))
Jj, ty používám také, když jdu k zákazníkům do provozu, když lezu někam ke vszřikolisům, CNC, měřicím přístrojům a dalším podobným strojům.
Nebo třeba do vodoměrných šachet, když testujeme odečítací technologie.
Baže…v provozu jsi vystaven stejným rizikům jako zaměstnanci, tam pracující trvale. Zakoš by se měl postarat, abyste tu pracovní obuv a jiné OOPP fasovali..:-)
Já jsem si letos prvně pořídil barefootky a noha je v nich opravdu volnější. Uvidíme, posléze, ale jsou pohodlné. 🙂
Mě neseděj přes můj vysoký nárt, dlouho v nich nevydržím 🙁
Dnes bych měla možná takové praštěné téma – nebo jsem praštěná já. Poslední dobou mám pocit, že si nedokážu vyzkoušet nové boty! Zkouším, myslím si, že jsou naprosto ok a pak se ukáže, že nejsou. Copak ty pantofle, které jsem včera koupila, snad dnes vyměním za jiné o číslo větší (nepotřebuju je mít delší, ale o maličko širší, no), ale už si připadám jak idiot. U oblečení se mi to nestává, jen u bot. Jistě, rada by byla, zkoušet je déle… jenže jak často si můžete boty zkoušet déle?
A neotékají ti, Dede, nohy? To může změnit velikost o půl čísla nebo i celé.
Ne, aspoň obvykle ne (po 4 hodinách v letadle jo, jsem zjistila:)) Prostě jednu chvíli jsem přesvědčená, že boty jsou ok a ony nejsou. No.
Jo, to jsem vždycky v obchodě říkala, ať mi ty botičky půjčí aspoň na hodinku, dám si pár kilometrů a pak se uvidí. Protože v obchodě ok a po první procházce často paty vzadu do krve. Naštěstí nepotřebuji zdobit, takže má obuv zahrnuje zejména boty běžecké, ty můžu klidně brát na internetu, pak sandály… no a i ty „hezké“ by se asi našly. Jedny, s volnou patou. Jo a jedny zimní, ty se povedly a seděj úplně dokonale.
Nedávno jsem ulovila pantofle, jen pro cestu od věcí k vodě a zpátky. V sobotu jsem si je z nouze vzala na bazén. CHYBA! Jsou úzké, takže zejména pravý malíček to odnesl hodně. Nemají dole díru jako bazénovky – já chtěla bez díry, abych venku nenabírala bahno. Ovšem na bazéně jsem měla dva soukromé bazénky. A hlavně mi to nějak nedaly paty. Bolej vevnitř, bolej jako kdyby byly prasklé do krve, ale zvenku jsou bez poškození. Bolí každý krok, ještě dnes. AU!
Au! Jo, špatné boty jsou mučidla.
Tyhle pantofle vypadaly včera večer dokonale, mají překřížené pásky, které dobře drží nohu. Seděly tak akorát, což byla úleva po těch minulých, které se mi roztáhly tak, že jsem si včera nich málem zlomila nohu (proto ten rychlý nákup). Ony by se asi časem roztáhly… No nic. Prostě si asi na stará… chodidla? neumím vybrat boty.