Dívám se na davy dychtivých lidí proplétající se nadšeně sem tam mezi stánky plnými knih (a knih a knih a knih) a v duchu mě napadne jediné: „A že prý lidé nečtou!“ Takže jo, lidé ještě čtou. Knihy! A někteří z nich dokonce i ty moje:))

A právě to je důvod, proč jsem měla i letos stánek na knižním veletrhu Svět knihy Praha. Je to ohromná akce, která přiláká opravdu velké množství návštěvníků. Obsahuje bohatý program doprovodných akcí – o kterém ovšem já nic nevím:)) Pokud je mým cílem mluvit s lidmi o svých knihách a případně je i prodávat, musím být na stánku prakticky pořád. Jediný, kdo mě v „mluvení na lidi“ částečně zastoupí je můj dvanáctiletý vnuk Patrick – a ten přece jen musí chodit do školy a celý den právě je na něj taky ještě moc.

Veletrh trval od čtvrtka 15. května do neděle 18. května, přičemž na přípravu stánků jsme měli vyhrazený čas během středy. Letos jsem věděla, že na převoz věcí, jejich vykládání a přípravu stánku budu úplně sama, na bourání pak budu mít svoji kamarádku Jitku. Na tom jsem postavila stěhovací strategii 🙂 Také na zkušenostech z předchozích akcí, samozřejmě.

Základ tvoří několik axiomů. Za prvé – nejsem Herkules. Moje nosnost je omezená. Za druhé – jeden výtisk Alžběty a draka váží 1, 1 kg. Zatímco 75 Rozárek unesu v jedné tašce, Alžběta se pronese. Z toho plyne – potřebuju kolečka! Ideálně s pořádnou nosností. I zakoupila jsem roztomilý skládací rudl s pořádnými koly a nosností 250 kg. Dračici Brandy by se líbil! 😀

Základní stěhovací jednotkou je ikeácká taška. Placaté propagační materiály dostaly velké desky. „Kancelář“, tvořená nevelkou úhlednou krabicí, má vlastní menší tašku – pro změnu červenou. Posledním stěhovaným předmětem byl rolap v pouzdře. To by bylo, abych to nezvládla! Teorie fungovala skvěle. Praxe kupodivu také! Psí klec v mém autě snadno pohltila vše potřebné pro stánek, za předními sedadly pak byl můj kuférek a složený rudl.

Na Výstaviště jsem trefila, a od auta na místo jsem všechno převezla na třikrát. A to jen proto, že jsem se jistila. Kdybych trochu riskovala, mohlo to být jen na dvakrát:)) Díky tomu, že jsem věděla, co dělám, a kupodivu na nic nezapomněla, jsem měla stánek komplet připravený za necelou hodinu. Ve stanu (haly na Výstavišti jsou ve skutečnosti většinou veliké stany) bylo ve středu horko jako v peci a já ráda utekla ven. To se ovšem mělo změnit.

Druhý den ráno byl výstavní stan ledový jak hradní kobka a já brzy zjistila, že čtyři tenké vrstvy oblečení nestačí – i když tou svrchní byla moje jarní prošívaná bunda. Od pátku jsem tedy na sobě nosila vrstev pět, přičemž přibyl pořádný svetr. Když si vezmu, s jakou péčí jsem si vybírala reprezentační trička! Mohla jsem si to odpustit. Tak teplo, abych byla v tričku, bylo jenom přes sobotní poledne:)) Ano, jsem zmrzlík, ale zdaleka jsem nebyla sama, kdo mrznul! Ten chlad byl velmi reálný.

Ovšem jinak to byla čistá radost. Chodilo tak veliké množství návštěvníků, že se našla spousta takových, koho moje knihy zajímaly. Potěšilo mě, že se objevilo víc lidí, kteří knihy odněkud znali (tipla bych FB), někteří si rovnou přišli pro novinku. Nejúspěšnější byla podle očekávání Rozárka. Vůbec, když ji objevily malé čtenářky od zhruba devíti let. Děvčátka milující zvířata byla nadšená příjemně velkou knížkou s obrázky – a ještě to byla kniha pro dospělé! 🙂 Jedna z nich, malá Naty, si koupila knížku v pátek a už v neděli mi došel moc krásný mail s poděkováním, chválou a touhou po další takové knížce:))

Báječné rozhovory jsem vedla s ženami, které zajímala Alžběta. Několikrát jsme se bavily natolik, že jsme se společně smály, jednou to bylo kapku magické. V prodejích byla Alžběta na druhém místě. A to si ji navíc poznamenalo několik knihovnic! 🙂 Letos totiž byla jen menšina z nich vyzbrojena taškami na kolečkách – ostatní vsadily na seznamy a mobilními telefony (fotily si potenciální úlovky). Ve dvou případech vedl hovor o Alžbětě tak daleko, že bych byla mohla rovnou přijmout nové herečky do Dedivadla!:)) Kdyby ovšem bylo to divadlo v Praze, že ano.

Nakonec se neztratily ani Nedopovídky, i když na Rozárku a Alžbětu v počtu prodejů nemají. Docela mě překvapilo, kolik lidí rovnou povídky odmítalo, bez ohledu na obsah. Obvykle prý proto, že nemají rádi, že sotva se začtou, už to končí. Zajímavé. Já povídky ráda čtu i píšu. Zrovna tak mě překvapilo nemálo lidí, kteří navštívili knižní veletrh s tím, že oni knihy nečtou. Když jsem nevydržela a jedné paní se na ten patrný rozpor zeptala, měla docela logickou odpověď. Hledala dárek pro někoho, kdo čte:))

Také jsem měla na stánku vzácné hosty 🙂 Tou první byla první dáma české fantasy Františka Vrbenská. Strávily jsme spolu báječnou půlhodinu (minimálně) a opět zjistily, jak moc dobře se nám spolu povídá, jak moc si lidsky sedneme. A potvrdila mi, že podle ní Alžběta a drak není fantasy. A já s ní naprosto souhlasím! I když je v příběhu dračice, Království, král i zlá čarodějnice:))

Tou druhou byla další nesmírně příjemná, nadaná a úspěšná žena – držitelka Magnesie Litery Vilma Kadlečková. Obdivuhodná spisovatelka a nadaná malířka. Zjistily jsme, že i po roce si máme co říct, a Rozárka je někdo, kdo se u nich doma může zabydlet:)) Potom zaběhla Aries a několik dalších milých lidí, které znám většinou z FB nebo z DMD.

Bylo to náročné, vysilující, nádherné a velmi obohacující. Nakonec jsme prodali rekordní počet knih! (72:)) Pravda, v neděli odpoledne, kdy mě velmi příjemně překvapili svou návštěvou EvaB a DavidL, jsem už byla únavou skoro placatá a intelektuálně na úrovni jednobuněčných životních forem 😛

Balení stánku potom proběhlo přesně podle plánu a s Jitkou jsem dokázaly vše přestěhovat jenom ve dvou až k autu, které jsem měla ten den zaparkované u oficiálního vjezdu na Výstaviště. Díky tomu jsme se vyhnuly strašlivé koloně vozidel čekajících na vjezd – loňské zkušenosti varovaly. Oprávněně.

Takže Svět knihy Praha 2025 je za mnou. Co je přede mnou? Netuším. Pokud bych se měla za rok zase zúčastnit, musela bych mít něco nového – a dotisk Rozárky. Zbylo mi totiž už jen něco málo přes 40 knih. S Nedopovídkami je to podobné. Uvidíme. Třeba tam budu příští rok jako návštěvník a konečně navštívím nějaký doprovodný program! 🙂

Příjezd na Výstaviště

Prázdný stánek

Převozník! 🙂

Tento stan je Hala HA

Čtvrtek – začínáme!

Okolní stánky – samí příjemní lidé 🙂 To je snad těmi knihami, nebo co:))

Stůl novinek

Patrick nabízí knihy – a je úspěšný!

Balíme!

Jitka nese, co se nevešlo:))

Hotovo!