Přeju všem krásný a laskavý den. O čem si budeme povídat dnes? Je to čistě na nás. Tak kdo začne?
Z Blízkého Východu
BTW
Nová knížka
Doporučujeme
Náš Zvířetník - DeDeník © 2014
VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN
Holter..no a pak vysvětli doktorovi,že na tebe při vrnění holteru skočila kočka .. chodim jen k těm, kam musim, jinak lékaře nevyhledávám..kniha Domácí lékař a doktor Internet 😀
jdu,když to nade mnou vyhraje- tedy, když si rozumně řeknu,že tam musim…
jinak s naštíplýma nártníma kůstkama se dá žít – to sroste samo, co by mi na to tak dali (asi sádru), nikam nepůjdu…ale že ten druhej je z toho v nepohodě, to jaksi řešeno není.. – tebe to přece nebolí…(nebolí,ale se“j“e )..a nepomáhá ani ta ironie ve stylu – „Žofrééé, udělej mi prosím čaj..jak se ti kulhá Peyraku…)
Takže si jdu adrenalin vybít na bršliciale co pak přijde na řadu (už to srůstá druhej tejden)
Sroste, ale občas blbě /vlastní zkušenost – to je dobrý, nikdy jsem nic zlomenýho neměla, to se spraví a nespravilo/
Chodím na prevence, snažím se řešit problémy. Tam ovšem narážím na neschopnost doktorů vidět celého člověka – od dílčích specialistů chodím s tím, že za ně dobrý 😛 Jenže ono to dobré není a kromě mé praktické je jim to obvykle fuk.
Co je k tomu vede? Netvrdím, že to je obecně platný důvod, ale vidím v tom pštrosí uvažování. Já o své nemoci nevím = žádnou nemoc nemám. Kdybych šel k lékaři tak se o ní dozvím a budu nemocný a to nechci. Tím ty lidi nechci dehonestovat, sám jsem takový byl a málem jsem na to dojel. A ano, jeden takový člověk v mém okolí je. Chátrá, je to doslova troska. Podle mého názoru umře do deseti přestože na to nemá věk. Ale přesvědčit ho aby šel k doktorovi, to už mu musí být mimořádně zle. Jednou si slabostí nebyl schopen ani sám otevřít zaseklé dveře do kuchyně, kde se svítilo a vařil si tam polévku. Mě stačilo jedno silnější trhnutí, když jsem mu přijel na pomoc. Ale ne, k lékaři nepůjde.
P.S. do deseti let, ne hodin, nebo tak něco. Vypadlo mi slovo.
Přesně, „nepůjdu k doktorovi, ještě by mi něco našel“. Můj muž. Nedá se s tím dělat nic. Nejsem diplomat a vždycky to skončí nejméně vzteklým odseknutím a odchodem. Jeho.
To je…to je smutné, no…ale neumím poradit. Bohužel.
Nevadí mu, že tím trápí Tebe? Že Ty ho musíš hlídat a obávat se, co kdyby, kdyby náhodou? 🙁
Taky nerada chodím k doktorům – ale k některým se holt musí, nedá se svítit. Zubař, očař, praktik na preventivní prohlídky…na běžné neduhy ( podzimní chcípy a pod.) naštěstí stačí bylinky a na ty máme našeho Evžena bylinkáře, který je napůl doktor 🙂
Tohle nechápu…odkládat návštěvu běžného doktora (prevence), no budiž, sezení v čekárně nikoho nebaví. Ale když je mi zle, tak jdu, ne? Minimálně mi nebude hůř a nebudou mne muset jiní ( kamarádi, RZ) jezdit zachraňovat…
Ač nezdravotník, tak pracuji ve zdravotnictví a na prevence chodím pravidelně.
Co mě skutečně štvalo, tak to bylo, když jsem měla spánkovou apnoi a spala s přetlakovým přístrojem. S maskou na puse připojená chobotem k přístroji. Na to jsem si ani za ty 4 roky, co jsem s tím spala, nezvykla. Naštěstí, tím jak jsem se spadla, zbavila jsem se i apnoe a tím pádem i přístroje.
Co se týče nechození k doktorům, tak teď trochu bojuji s mým manželem. Ten v 5 ti letech prodělal docela těžkou ortopedickou operaci a od té doby má kratší nohu. Celý život mu to nevadilo, běhal jako čamrda. A ani k doktorům moc nechodil, byl zdravý.
Bohužel loni na podzim se mu na té kratší noze natrhla achilovka. Sice srostla, ale už v noze nemá takový cit a chodí se mu špatně. Navíc ve druhé zdravé noze se ozvala artróza a koleno ho hodně bolí. Nechali jsem udělat zvýšenou botu, objednala jsem ho na fyzio a rehabilitace. Doslova jsem ho “ dokopala “ k pořízení chodítka. Chodí špatně, ale s tím chodítkem to jde lépe. Ale jak nebyl zvyklý chodit k lékařům, tak to teď špatně nese. Kdybych ho trochu nehonila, tak o tom dlouze přemýšlí a nic.
Je dobrý, že ti kývl na chodítko. Podle mých zkušeností mnoho mužů odmítá pomůcky, které by jim zlepšily život – z mého pohledu z ješitnosti, ale třeba úplně nerozumím mužské duši 🙂 Ne, že by takové nebyly i ženy, ale je jich míň. Pod heslem „nějak fungovat musím“ se prostě víc snaží, protože ve starší generaci jsou to často ty staré ženy pečující o své staré muže. Jen to chodítko – viděla jsem staré dámy, které ho měly v podstatě jako luxusní doplněk! některá mají opravdu vychytaný design 🙂
Ano má krásné moderní viz odkaz .
https://2energy.cz/produkt/choditko-pre-dochodcov-zlata-nosnost-136-kg-uni_roll_04-f/
Spíš mě zlobí, že pořád říká, že to musí přestat samo bolet. Snažím se mu vysvětlit, že to bude takhle pořád a je nutné to rozcvičit. Však s tím mám bohaté zkušenosti.
Přestane to zčásti bolet, když bude pilně a správně cvičit a užívat pomůcky. dámy v penzionu, kde bydlela maminka, se předháněly, která má lepší a vychytanější chodítko 🙂
Mé tetě chodítko nepřipadá dost šik, tak si zvykla chodit s turistickými hůlkami. 🙂 Prý kam potřebuje, tam si dojde. Letos jí bude 90 let.
Dovolila bych si přidat svůj názor rehabilitačního lékaře: podložení kratší nohy je potřeba si velmi dobře rozmyslet, ve věku vašeho manžela se obvykle nedělá, protože všechny struktury i mozek jsou nastaveny na situaci s kratší nohou. Když už se o podložení (málokdy) rozhodne, musí se změnit výška u všech párů bot ve kterých chodí, včetně domácích. Úplně nejhorší je to tělu pořád střídat a měnit. Zkuste mu alespoň Achilovku a koleno zatejpovat (třeba i podle youtube).
To je hodně zajímavé, díky.
Nechali jsme mu zvýšit všechny boty i domácí.
On totiž chodil po špičce té kratší nohy.
Ale teď mu to nejde.
Tak jsme to museli vyřešit takhle.
Holtr mívá Kája a nesnáším to, protože některé byly tak hlučné, že mě to v noci budilo. Dost se děsím toho, až ho jednou dají mně, ale asi zatnu zuby a další den budu v práci k ničemu. K doktorům chodím, tedy aspoň k těm povinným- gynda, zubař, očař a praktik. Jo a mamograf. Jinak se obvykle snažím problém ignorovat a k lékaři jdu až tehdy, když to otravuje moc dlouho. Mně to u doktorů strašně nebaví…..
Dnešní noc a včerejšek jsem strávila s holtrem (přístroj na pravidelné měření krevního tlaku). Nebylo to poprvé a bylo to nepříjemné. Předpokládám, že všichni, co tu jsme, dokážeme překonat nelibost, nepohodlí i bolest při nějakém vyšetření, protože jsme si vědomi, že jde o zdraví. Já osobně ale znám i lidi, kteří různá vyšetření odmítají, k lékaři nechodí. Přemýšlím nad tím, co je k tomu vede, vždyť péče o zdraví je důležitá. Máte také ve svém okolí někoho takového? Snažíte se jej přesvědčit a jak se vám to podařilo?