Poté, co nám v dubnu vykvetly v podstatě naráz všechny ovocné stromy, s květnovým ochlazením jako by se kvetení mírně pozastavilo. Znamená to větší výdrž pro nádherně kvetoucí šeříky a šanci na to, aby se mi v květu překvapivě setkaly raná dřevitá pivoňka s některou z jejích obvykle opožděněji kvetoucích bylinných sester.

Pivoňky jsou moje oblíbené květiny. Někdy mám pocit, že začátek této náklonnosti se nacházel v babiččině ložnici nad postelí:)) Myslím tím veliký nádherný obraz, ne kterém byla namalovaná kytice pivoněk ve velké broušené váze. Jeden květ ležel na vyleštěném stole pod kyticí – ten stůl navíc celou tu krásu zrcadlil.

Když jsme jako děti vesele skákaly na báječně odpružených manželských postelích, měla jsem dvě možnosti – buď se sledovat ve velkém zrcadle naproti nebo koukat na obraz. Věřili byste, že obraz často zvítězil? 🙂 Na působení obrazu potom navazovaly pivoňky u babičky v zahradě. Hned u vrátek zahrady byl obrovský trs temně červených. Vždy jsem je obdivovala a přiznám se, že když se řekne pivoňka, představím si právě ty temně červené.

Doma mi zpočátku pivoňky moc dobře nerostly – slunná místa uprostřed zahrady jim nevyhovovala. Změna nastala, když jsme je přesunula do poměrně nehostinného kouta mezi zlatý déšť a borovici. Místo, kde jsou hned od vrátek krásně vidět, ale sluníčko tam svítí jen ráno. To je ono, zajásaly a hned druhý rok se pustily do kvetení. Mám tam růžové, červené a skomírající bílé. Eh, když vezmu v úvahu, jak mi neroste bílý šeřík – nemá náhodou moje zahrada nějaký problém s bílou? 🙂 Na hezkém místě s dobrou půdou mi tak zůstal jen velký trs růžových pivoněk, umístěných hned vedle růží a kosatců. Vždy čekám, kdo se s kým v květu sejde.

Pivoňkový kout se zastrčenou růží, vepředu denivky 🙂 (V těch květináčích zkouším oživit patrně uschlé rostliny, ale dávám jim šanci:))

Bílá pivoňka neprospívá tak, jako její barevné sestry…

Červená už má pěkná poupata!

Růžová mezi růžemi a kosatci. Jediná, která prosperuje tam, kde jsem ji původně zasadila… (sekačka Oskar prosperuje taky:))

Moje dřevitá pivoňka potom z nějakých důvodů sdílí asketické sklony těch bylinných. Dokud byla na žírném místě uprostřed zahrady, zůstávala jen živořícím klacíkem. Co jsem ji přesadila do mizerné půdy těsně u domu, později vedle ní přibylo i tepelné čerpadlo, prosperuje. I když na ni v zimě padá ze střechy sníh.

Doba jejich kvetení je opulentní záležitost – dojem z množství velkých květů překonají jen naše růže. A to jen proto, že jich máme tolik:)) No, a letošní, nepravidelně popojíždějící jaro, možná způsobí, že mi na zahradě vykvetou v jeden čas rostliny, které se obvykle nepotkají. Zahrada prostě umí každý rok aspoň trochu překvapit.

Dřevitá pivoňka na místě u domu – neděle, konečně se otevřela poupata, nachystaná nejméně týden 🙂

Hezky kvete!

Jestlipak je i u vás letos nezvyklý květový harmonogram? Máte rádi pivoňky? Které nejvíc? 🙂