Tak schválně, co vás napadlo po přečtení titulku? 🙂 Křupavost, koření, sladkokyselá vyváženost nálevu… Je spousta důvodů, proč je v oblasti nakládaných okurek široký výběr. V mnoha případech si je labužníci radši nakládají sami, aby docílili přesně té chuti, jaká jim lahodí. Přiznám se, že moje chvála má dnes však jen máloco společného s chutí a křupavostí. Může za to cibule a Rex! 🙂
„Proč to děláš, když si cibuli snadno koupíš, a ještě ne draho?“ zeptal se mě Martin zvědavě, když jsem si pro sebe kvílela. No, těžko najít jinou odpověď než: „Když mně to nedalo!“ Po zimě přijde chvíle, kdy dokonce i já toužím zabořit (aspoň na chvíli:)) ruce do země a něco zasít nebo zasadit. Cibule mi obvykle hezky roste, nenapadají ji žádné extra nemoci nebo škůdci. Navíc – v kuchyni je cibule potřeba imrvére furt!
Takže jsem se pustila do sázení. Zdálky záhon vypadal připravený a pytlík sazečky přece zasadím jedna dvě. Skutečnost byla samozřejmě jiná. Ač byla půda tvrdá a vyschlá, přesto se ji už pokoušely prohlásit za svou obvyklí podezřelí – rozrazil, popenec a kopřivy. Sem tam se přidal i zvlčilý jahodník.
Takže plán „dloubnout, vložit cibulku, zahrábnout a opakovat“ byl znatelně rozšířen. Navíc, nerada to říkám, jsem si nepřinesla všechno potřebné nářadí a pracovala nejvíc jen s kovovým… no… dloubákem:)) Výsledek byl nasnadě – definitivně jsem naštvala své karpály. Cibuli jsem sice úspěšně zasadila, ale pak už jen kvílela, mazala ruku opodeldokem a bezmocně se dívala po zahradě na další místa potřebující moji bolavou pravačku.
Když se zdálo, že se na mě šlachy přestávají zlobit, sejmul mě v lese Rex. Tu srnu vpravo za mnou jsem prostě neviděla včas! Prudké škubnutí vodítka (nepustila jsem ho:)) byl pro nedohojené šlachy prostě průšvih. To ostružiní, do kterého jsem posléze sletěla, pak dodalo jen konečnou grafickou úpravu.
Výsledek? Pokud si tímto způsobem zlikvidujete schopnost úchopu na své dominantní pravačce, je naprosto jasné, že si nějaký čas pochutnáváte pouze na okurkách Znojmia. Víte proč? Protože mají nové zavírání! Takové, které jde opravdu snadno otevřít:)) Mezi námi, ani ta chuť není špatná! 🙂
Dnes si tedy můžeme povídat nejen o našich oblíbených nakládaných okurkách, ale i o způsobech, jak otvírat nádoby, které se otevření brání 😛 Já třeba nedám dopustit na poklepávání, ale uznávám, že nepomůže úplně vždy. Jak si v takových situacích poradíte vy? 🙂
Dede, doufám, že bolest ruky ustupuje a cibule bude pěkně růst.
Co se týče otvíráků tak já nedám dopustit na jeden jediný. Výběr různých otvíráků jsem měla v domácnosti poměrně dost (stále některé mám), protože žádný z nich nefungoval tak jak bych chtěla. Takže vždy, když jsme byli s manželem na návštěvě u jeho rodičů, obdivovala jsem právě tenhle, fungoval na víčka různých velikostí a nikdy nezklamal. Takže, když byl manžel před řadou let na pohřbu tatínka (maminka už nežila) v tf. se mě ptal co bych chtěla, aby mi po rodičích přivezl. Mezi pár maličkostmi jsem ale jako první chtěla právě tenhle otvírák. Choť ho přivezl a slouží skvěle dodnes. Jenže jsem si říkala, co si počnu, až se rozbije, protože nikdo jiný ho nevyráběl (hledala jsem). Asi předloni se najednou objevil na netu, když jsem hledala něco jiného. Vypadá to, že otvírák také znal, že na trhu chybí a začal znovu vyrábět. Asi jde na odbyt, protože teď ho tu prodává řada obchodů s různými cenovými rozdíly. Dokonce i náš místní obchod ho najednou měl, tak jsme koupili rovnou několik, podarovali přátele a i já mám náhradní. Koukla jsem na český net a má ho třeba Kaufland, jenže za 226 Kč zatímco na tomhle odkaze je pouze za 99 Kč, což odpovídá zdejší ceně (ta je mezi $4-5). Právě, že se nastavuje velikost, otvírám s ním víčka od malých dětských(hm kočičích) kašiček (občas fakt těsných) až po velká víčka právě okurek. Dokonce i těsné víčko nové lahve becherovky 🙂
Tady je odkaz a je tam vpravo i video, jak otvírák funguje.
https://www.darky.cz/nastavitelny-otvirak-na-zavarovaci-sklenice
Díky, Maričko, za ten odkaz! To je opravdu parádní nástroj a zatím jsem podobný neviděla. To opravdu stojí za to mít. Jo a to jsi celá ty, že nakupuješ i pro ostatní:))
A jo, cibule se má k světu (plevel taky:)) a ruka pořád nesnese v podstatě žádnou zátěž. Ale aspoň nebolí, když je v klidu – ze začátku to byla fakt síla, i v noci. Takže to beru tak, že se to lepší 🙂
A zkusila jsem vysvětlit Rexovi, že pokud si zchromí nebo zabije paničku (byť omylem, samozřejmě), tak má smůlu hlavně on! 😛
Víčka na okurkách, řepě, zavařeninách a pod navzdušňujeme šikovným slabým šroubovákem – hrot cca 3,5 mm.
Na petky jsme si pořídili malé siky (https://maly-kutil.cz/produkt/kleste-siko-mini/)
Mimochodem, Malý kutil má úžasné stránky, mrkněte: https://maly-kutil.cz/
Jinak se hlásím do karpálového klubu – bojuji s jakousi výběžkatou trávou a kromě hrubého násilí (krumpáč, rýč) dorýpávám úzkou lopatkou. Pravá ruka to velmi neocenila, mažu Ibalginem duo, na noc ortéza a ráno jsem málem nebyla schopná si ukrojit chleba…
A ta zpropadená tráva se mezitím nadechuje 🙁
Lity lity, jak tě chápu.
Nedělá ta tráva takové růžice těsně u země? To jeden čas atakovalo naši zahradu a nic než vydloubávání na ní neplatilo.
Šroubovák je vlastně taky fajn. Nějak jsem na něj zapomněla:))
Ony jsou ty trávy dvě, jedna dělá strašně mohutné trsy (začíná velmi nenápadně) a druhá odnožuje jako pýr. Ve vhodných podmínkách je vysoká i 50 cm a pokud ji vytáhneš ze sypké půdy, má klidně ten šlahoun půl metru i více a na jeho konci další rostlinu…
Uf, tomu říkám mocný nepřítel! U nás je prakticky všude bytelný jíl, takže co nevydloubnu, to nevytáhnu – tím pádem se u nás plevelům s hlubokými kořeny skvěle daří – vždycky si dorostou.
No jíl… u nás je to navážka po stavbě, vytvarovali svah do teras, nasypali trochu zeminy a vyseli trávu. Je to totální jílovitá hlušina vylepšená kamením a tu a tam i kusem betonu a pod. Vím přesně, o čem píšeš 🙂
Tady ta odnožující bestie, nemá takové trojvýběžkové květy asi 20 cm nad zemí? Taková vrtulka? Jestli je to tohle, tak nám pomohlo časté sekání a hlavně nenechat vykvést. Samozřejmě ze záhonů plejeme co nejvíc. Ale prý je to kupodivu letničkový plevel, ne jako pýr, a ty oddenky by měly časem zdechnout. Hodně zdaru!
Nene, tohle je trvalka
Tady v HK také na trhu prodávají krásné drobné okurečky na zavařování, tak co by se s tím člověk pěstoval 🙂
Jj, i tady mohu koupit pěkné okurečky i nakrouhané zelí. Ale radši si občas koupím hotový výrobek…
Nová víčka na marmeládách jdou otevřít lehce, sláva tomu, kdo se zamyslel a uvedl do oběhu. Okurky jedou ještě postaru, takže multiotvírák.
Dede, na karpál eksistuje lehká ambulantní operace v nemocnici, čtrnáct dní zafačování a žádná jizva. U mně už před lety, Karlovi odstranili stehy před pár dny. Nebolí, žádný problém.
Tedy tak to probíhá tady, Českem si nejsem jistá. Jak jsem vypozorovala, stačí oděrka na malíčku a následuje hospitalizace, rehabilitace a následně lázně. Ale i tak se do toho dej! 🙂
Tak to pozoruješ jiné Česko, než ve kterém žiju já. V poslední době i na zajímavější zákroky je jednodenní hospitalizace, na rehabilitaci máš nárok jednou za rok ať ti je co ti je a lázně pouze tehdy, když se revizní lékař dobře vyspí a tvůj doktor detailně vyplní štos papírů. A správně vyplní, jinak posíláš další a další zprávy z vyšetření, ať ti je, co ti je. Vypozorováno u vlastní rodiny.
Mno, nechce se mi. Pokusím se to ukonejšit, jako už mockrát 🙂
A taky dodávám, že tvá pozorování v mém okolí neplatí. Obvykle se člověk nedostane ani na tu rehabilitaci, ne to do lázní. I když… možná do lázní snáz než na včasnou a účinnou rehabilitaci. I proto má Dana problém být v důchodu – dobrých fyzioterapeutů je prostě nedostatek.
Okurky a marmelády otevírám špičkou starého nože, který zasunu pod okraj a lehce pootočím. Kdybych měla žičenku jako Yga, dělám to s ní 🙂
Taky si myslím, že žičenka je lepší – pokud člověku ujede, prsty zůstanou:))
Dede, lituju Tě, co mi síly stačí, tenhle dvojitý odpíchnutý rittberger se tedy opravdu nepovedl 🙁 Pilně mazej opodeldokem a kostivalem a odpočívej! Ty cibulky nebudou stříbrné, ale přímo platinové!
Otvírání okurek, marmelád a spol., když to nejde hladce, se u nás děje špičkou starého otvíráku na konzervy – tím nadzvednu okraj víčka a dál je to stejné jak s příborovým nožem. ten mi zpravidla klouže a nic neotevře. Víčko se taky nepoškodí a můžu pak prázdnou sklenici poslat znova do oběhu ( tj. Davidově mamce :-))
Děkuju za účast 🙂 Měla jsem kliku, že mě nesložil na nějaký kámen nebo kládu, obojího je u nás plný les. To by mohlo skončit podstatně hůř. Ovšem to ostružiní taky stálo za to!
Jinak s tím nožem to taky znám, ale radši oklepávám:)) Obvykle velkými kuchyňskými nůžkami (mám ty „na bylinky“ z Tescomy)
Dej se brzy dohromady Dede… víčka znám, nejsou jen na okurkách..ale jinak hranou víčka poklepu o linku-2-3 údery a víčko jde otevřít..když odolává,zasunu pod okraj příborový nožík..pootočím víčko lupne,jak se pod něj dostane vzduch a jde otevřít a není poškozené…
„buračky“ – ,bulvičky červené řepy, mám moc ráda, nejlepší dělají v Polsku, mají skvělej nálev a křupou…chutnaly mi i bulharské,ale ty už se dají sehnat jen v jejich prodejnách a tu tady nemáme…
Ty celé maličké občas seženu, ale není to pravidlem. Tyhle hrubě strouhané mi naprosto vyhovují – chutná mi i nálev 🙂 Je to přímo značka Tesco… původně jsem od toho moc nečekala, ale bylo to velmi příjemné překvapení:))
Nakládané okurky milujeme, bylo by kratší vyjmenovat jídla, ke kterým je NEjíme. Zavařuji je sám (i když znojemské jsou moc dobré), obvykle tak cca 50 lahví jednou za rok. Ne pětilitrových, těch normálních, jak máš na obrázku. Nepěstuji je, nemám kde, ale u nás na tržišti je dobrý dodavatel. Otvírání sklenic je horror, já mám na pravé ruce trochu přizmrzačené dva prsty, takže chytit správně víčko nejde.
Zahrádku mám sice malou, ale okurek sázím tak max 10, spíš míň, a podle počasí, i když zalévám pilně, ale ony vedra moc nemusí, z nich mám tak kolem 30-40 sklenic. Zavařuju sama, nálev a koření podle osvědčeného receptu po babičce. Všichni mi je vždycky chválili, malej Matěj dokáže sníst sklenici na posezení – babi, okuku, jo? Teda teď už říká okuRku 🙂
Já to jednou zkoušel na balkoně, mám uzavřený, takže působil jako skleník a parthenokarpinské odrůdy nepotřebují hmyz. Vyrostly, ale zabraly půl balkonu a výtěžnost nebyla nic moc.
50 lahví! Jsi jak mamka Davidova s taťkou, ti toho zavařují taky tolik plus ještě různě řepu, passatu, omáčku na špagety a podobné věci. My jsme spíš na marmelády 🙂 Na okurky a spol. bychom museli koupit zavařovací hrnec, ten pekelný stroj 🙂
Ono je to pak na celý rok. Zavařuju to v troubě v hlubokém pekáči. Vejde se jich tam asi 20.
😀 Evo, nějak se vyhýbám zavařování ze stejného důvodu 😀
Na co zavařovací hrnec? Stačí vyšší normální hrnec, aby tam sklenice byla ponořená těsně i s víčkem. Zaliju horkou vodou a dál vařím 8 minut na cca 80 stupňů.
řepu nezavařuju, neb nepěstuju, kupovaná je taky dobrá 🙂 , jinak dělám všechno možné, protože MLP je zavařovací a zavařil by všechno, včetně mne 😀 , asi.
Kečup, rajčata ve vl. šťávě, různé čalamády, lečo….ach jo, už se nemůžu dočkat 😀
Ale syn je vděčný odběratel 🙂
tak to mne nenapadlo, že by to šlo v normálním hrnci 🙂 proto ten název kapitoly z Vejce a já – Zavařovací hrnec, ten pekelný stroj 🙂 ten je pro mne nebezpečný už jen od pohledu 😀
Zavařuju na plechu v horkovzdušné trobě. Na plechu je cca 4 cm vody. Okurky luxusní.
k oříškovému dortu a palačinkám?
Dede, lituji tě kvůli bolavé ruce, ať je vše brzy v pořádku.
Otvírání víček všeho druhu mi začalo dělat dost problémy – nestisknu v posledních letech pořádně prsty. Ale našla jsem v tescomě úžasnou vychytávku, otvírák na všechno možné a fakt funguje!
https://www.tescoma.cz/multifunkcni-otvirak-presto-all-in-1
Konec poklepávání, páčení, otáčení přes utěrku… Mohu vřele doporučit.
Teď ještě najít vychytávku na udržení otěží, když se naše kobyla rozvášní a plete si parkur s dostihy 😀
Ojoj, rozvášněná kobyla s dostihy v hlavě je něco, co šlachám na rukách taky nesvědčí! 😀 Budeš se divit, ale zažila jsem to taky – a kupodivu taky s kobylou 😀
Možná bys mohla kobyle navrhnout cvičení mindfulness, i když nevím, jestli byste pak na parkuru stíhaly! 😀
A ten otvírák je fakt něco. Asi se po něm kouknu…
Tak za prvé lity lity s namoženou rukou (o neviditelné srně a psovi na vodítku by ti mohla povídat Terka – ta to odnesla sedraným břichem a zlomeným prstem, ale Frama taky nepustila 🙂 ). Pilně opodelkuj a hlavně nechej v klidu (pokud možno).
Cibulu nesadím (kromě hrášku a posléze rajčat vlastně nesadím nic, jistá rostlinka nám tam roste sama od sebe 😉 ), v tomhle dávám Martinovi za pravdu. A na otevírání víček mám takový šikovný inštrument – prostě kdesik vyhrabanou starou moka žičečku se špičatým držátkem, to vrazím pod víčko a voilá, otevřeno. U nás jsem vrchní otevírač zavařenin.
Tak proti Terce jsem evidentně (i doslova:)) dopadla líp!
Termín žičečka si ukládám:)))
Stupňování lžíce po vrbecku:
žičečka = lžička
žička = lžíce
žica = zednická lžíce
🙂 🙂 🙂
😀 Beru na vědomí! 😀
Taky mám na otevření zavařovaček malou lžičenku s koncem jako uzoučký šroubovák. Zasunu pod okraj, vytočí, ozve se “puk” ajeto . Okurky nezavařujeme, máme malou spotřebu, tak raději kupujeme. Dělám si jen marmelády a pečená rajčata.
Zavolám MLP 😀 . Anebo se definitivně naštvu a udělám do víčka nožem dírku. To obvykle k otevření pomůže, ale víčko je po vyprázdnění obsahu vyhozeno. A (obvykle červená řepa) je do snědení i s děravým víčkem v lednici. U marmelád se mi osvědčilo dát je na chvilku víčkem dolů do horké vody, pak povolí.
A musím tě politovat, já nemám nemocné ruce, jen jsem nešika a nemám sílu a trpělivost 🙂 .
😀 Jo, červená řepa je další sklenice, se kterou pravidelně bojuju. V Tescu teď mají takovou nahrubo strouhanou a je úžasná. Spolu s Kačenkou dokážeme jednu sníst na posezení:))
Marmeládový trik neznám, ráda vyzkouším:))
řepu na sladkokyselo zavařují Davidovi rodiče – nevím, jestli recept přinesli do rodiny mamka nebo taťka, ale je skvělá a na Akci je vždycky žádaná 🙂
a ty okurky!
DEDE díky za tip. Já tohle víčko ještě neviděla.
Já nemám sílu v rukou a otevřít víčko je pro mě kumšt.
Pomáhám si tak, že pod víčko strčím příborový nůž a víčko trošku nazdvihnu a ono to většinou pomůže.
Nebo požádám manžela.
To s tím nožem taky znám – a teď taky neudělám:))