Přeju všem krásný a laskavý den. O čem si budeme povídat dnes? Je to čistě na nás. Tak kdo začne?
Přeju všem krásný a laskavý den. O čem si budeme povídat dnes? Je to čistě na nás. Tak kdo začne?
Deník Dagmar Ruščákové o zvířatech a lidech
Vydavatel: Ing Dagmar Ruščáková
ISSN 1805-0107
Vychází ve všední dny.
Šéfredaktor
Dagmar Ruščáková
(Dede)
Redaktor a webmaster:
Andrej Ruščák
(andrej.ruscak@outlook.com)
Loga:
Marek Ruščák
(marek.ruscak@outlook.com)
Všechna práva vyhrazena, použití článků či jakéhokoliv zde publikovaného textu či jeho části je možné pouze se souhlasem redakce a autora, vždy s uvedením zdroje.
Copyright © DeDeník, 2014
My budeme doma, ale přijedou „pražské“ děti, tak asi bude nějaká procházka, nebo tak něco.
Ad „pražské děti“ – my jsme z Kohoutovic, snacha z Jundrova, ale potkali se v Praze a teď tam bydlí. Kohoutky a Jundrov jsou sousední městské části.
A teď jsem zjistila, že zemřel pan Štětina, ten novinář. Je mi to opravdu líto, on byl docela fajn a příčetný. Bylo mu 82, to jsem fakt netušila.
My budeme ze soboty do pondělí pendlovat za fenkou. Měla přijet švagrová, ale musela cestu odložit. Ale i při ní bychom jezdili hlídali, bylo to už předem slíbené. Děláme to rádi a stejně bychom Velikonoce žádnou extra činností neslavili.
Přeji všem krásné sváteční dny ať už s rodinou, přáteli, nebo jen tak v klidu doma.
Tak my za chvili mizime do Harrachova. O kocky bude postarano, takze neni problem a muzeme si v klidu orazit. 🙂
U nás klidné Velikonoce, tedy se dvěma velikonočníma retrívrama, tedy ven a ven a ven. Holčičky, ehm teď už 17 a skoro 19 se ohlásily předevčírem a na dlouho k našemu překvapení, uvízly. Prý nás rády poslouchají 🙂 , ha! Jinak mizí se svými láskami někam na chatu. Jejich matička prchla do Prahy a tatínek likviduje byt po jeho nedávno zesnulé mamince. Takže jsme tu jen se psy a jsem tomu ráda. A vám přeji, ať jste v jakémkoliv společenství, užijte si ho!
Čím jsem starší, tím víc mám radši klid. Naše příbuzenstvo se scvrklo na syna s rodinou, ostatní jsou hodně daleko. Synek přijede dneska s dětmi, Lucka musí zítra k zubaři – ordinuje i o svátek kupodivu, tak dorazí zítra odpoledne. V sobotu se chystají na celý den do plzeňské ZOO, tak si vydechnem 🙂 a v neděli musí na proutky, uplést pomlázku, možná i obarvit vajíčka a po obědě jedou k druhým rodičům. Takže v pondělí a asi už i v neděli navečer bude pohoda. Já je mám ráda, ale když jsou tu déle, třese se barák v základech a já stojím pořád u plotny.
Moc ráda je přivítám, a moc ráda jim potom mávám z okna 😀
My budeme doma a v neděli přijede starší syn s partnerkou na oběd a popovídání.
Mladší včera odjel a říkal, že přijede až po Velikonocích. Vzhledem k tomu, že u nás bydlí, tak to nevadí.
Návštěvy mám ráda, ale také už potřebuju svůj klid.
Takže pátek a sobota, vaření a pečení a výzdoba.
V pondělí chceme jet na chatu. Snad to manžel se zvýšenou botou a chodítkem dá. Od loňského podzimu chodí moc špatně.
Jelikož a protože budu mít na celé Velikonoce službu u psů (Terka v pátek dostihy v Praze a od soboty do pondělí na cyklovýletu v Rakousích), tak naše Velikonoce budou probíhat stejně, jak ostatní psodny – třikrát denně ven do lesů, luk a strání a mezitím obstarat výživu pro všechny čtyři (dva dvounožce a dva čtyřnožce).
Včera jsem aspoň pověsila na dveře věnec s vlaštovkou a půjdu pohledat slepice, které jsem zdědila po mamce (šila je moje prostřední sestřička) a konečně jsem přišla na to, kam jsem při stěhování založila kraslice – tož ty taky provětrám.
P.s. jsouc společenský introvert 🙂 , tak si návštěvy ráda odbudu naráz a pak zase na chvíli pokoj. Miluju rodinná setkání, miluju divadelní večery se svými sestřičkami a miluju čas, kdy jsem sama.
tak u nás bude na velikonoce mladej…zítra si pro něj dojedeme a v neděli ho odvezeme…velikonoční výzdobu jsem v týdnu provedla na hrobech..u nás dneska po práci, do truhlíků zapíchnu pár větviček a na nich mám uvázaná vajíčka, jinak v truhlíkách jsou bílo oranžové macečky,modrožluté macešky a různobarevné primule a květináč s chudobkama-těma šlechtěnejma, vypadají moooc pěkně…
Velikonoce budeme trávit netypicky u Kačky, protože jedeme na oslavu životního jubilea a ne kvůli Velikocům. Doufám, že bude hezky a užijeme si nějakou pěknou procházku se psy, čeká nás v sobotu oslava a taky se těším, že si zobnu slovenské sýry 🙂
Naše rodina je velká – MLP je ze sedmi dětí, jeho otec taktéž…
Promiň, komentář výše patřil k Půovi. Sem patří to, že takhle jsme byli předloni dceři na svatbě – prvních deset minut. Pak následovala báječná oslava narozenin, moc se mi to líbilo.
My doma jen posadíme na polici takovou velikonoční slepici z papíru. Ta velikonoční slepice je zajímavá tím, že má před sebou transparent s nápisem „Veselé Vánoce.“ To je celá naše výzdoba no a jinak spíš jezdíme po výletech, tentokrát jich je také v plánu několik. K nám nejezdí nikdo, naše příbuzenstvo je nepočetné a vzdálené.
Pů, u nás to bývalo stejné, minipříbuzenstvo – takže nic, sousedé přišli už řádně nametení, prchali jsme v pondělí od rána na výlety, vraceli se až večer. Mezi chleby řízek a bylo to fajn. Hodně jsme s MLP výletili i mimo Velikonoce. Letos budeme doma, pohybovka je na stáří v háji, MLP vůbec nemůže chodit. Zajedu si někam nedaleko s Ajvinkou.
Ano, četl jsem to už dříve. Moc mě to mrzí. Určitě zajděte alespoň na krátké procházky s Ajvi. Nametené sousedy bychom asi ignorovali i kdybychom byli doma.
To je mi líto, že manžela trápí ta zpropadená kyčel. co říkají doktoři, vypadá to na operaci?
U nás jde vlastně jen o nás a děti – za maminkou Martin jezdí pravidelně, ale beze mě. Je to daleko, často lítá, a se psy se to moc nedá.
Velikonoce jsou u nás klidné – Marek jede s rodinou někam na výlet, když už má konečně volno, Andy s rodinou za Anniným tatínkem, který už také zůstal sám.
Zítra začínají Velikonoce. Ráno nám přijede dcera s rodinou, odpoledne s nimi jedeme na návštěvu k rodičům. V sobotu jedeme navštívit tři manželovy sourozence a podobně pokračujeme až do pondělka. Takže mě čekají čtyři „společenské“ dny. Postupem času jsem zjistila, že mi takové období nedělá dobře, na druhou stranu budeme mít na delší dobu splněno. Jak to máte vy? Raději najednou nebo pomalu a postupně?
Mám ráda, když se občas sejdeme všichni naráz, ale pak je to rachot. Kromě obecného pocitu štěstí, že se máme, to však obvykle znamená mnohem víc času v kuchyni a méně zajímavých rozhovorů. Každý víkend, nebo i každý druhý, bych to nedala – jednotlivé návštěvy jsou tak nějak poklidnější a důvěrnější. Miluju, když přijedou sami Patrick s Kačenkou 🙂
Stejný problém mám na Vánoce, Velikonoce se u nás moc nedrží. Rodinu ráda vidím, ale klidně bych snesla návštěvu všech dohromady a pak mít chvíli volno.