Přeju všem krásný a laskavý den. O čem si budeme povídat dnes? Je to čistě na nás. Tak kdo začne?
Přeju všem krásný a laskavý den. O čem si budeme povídat dnes? Je to čistě na nás. Tak kdo začne?
Deník Dagmar Ruščákové o zvířatech a lidech
Vydavatel: Ing Dagmar Ruščáková
ISSN 1805-0107
Vychází ve všední dny.
Šéfredaktor
Dagmar Ruščáková
(Dede)
Redaktor a webmaster:
Andrej Ruščák
(andrej.ruscak@outlook.com)
Loga:
Marek Ruščák
(marek.ruscak@outlook.com)
Všechna práva vyhrazena, použití článků či jakéhokoliv zde publikovaného textu či jeho části je možné pouze se souhlasem redakce a autora, vždy s uvedením zdroje.
Copyright © DeDeník, 2014
Nestihla jsem vyčistit okna a udělat něco na zahrádce, ale okna mi neutečou a na zahradu přijede brigáda :D.
A velikánskou radost mi udělaly výborné známky Aničky (5.třída) a krásná fotodokumentace zápisu do školy Matěje. Je vidět, že se mu tam líbí, jsem na něj zvědavá, je to škola s matematickým zaměřením.
Svých sto dní jsem v zásadě začala Rexovou nemocí a trvalo měsíc, než jsme si byli jisti, že se zotavuje. Po dnešní kontrole mohu říct, že konečně trochu přibral, je veselý, nekulhá a od soboty začneme dávat půlku Prednisonu jen obden – na tři týdny. Pokud bude i pak ok… můžeme doufat, že ten malér s anaplasmózou byl bez trvalých následků 🙂
Nemám pocit, že by se mi něco extra podařilo, ale byli jsme na skvělé dovolené.
Vlastně jo, podařila se mi velká věc! Sehnat bezvadné lidi pro hlídání psů. ❤️
Sehnat bezva psí lidi na hlídání, to není málo 🙂
Pokud je jedním z těch psů naše Ari, pak je to skoro zázrak 😉
Za 100 dní se mi podařilo sehnat a už téměř odchodit rozumnou rehabilitaci, ušila jsem po dlouhé době něco, co mě bavilo (myš Berta, zajisté si vzpomenete, že kdysi byla v Akci) a štve mě, že dost nestíhám zahradu.
Co mě potěšilo :
Tak to byla rozhodně oslava manželových 75. narozenin.
Konala se v restauraci a sešla celá velká rodina z obou stran. Užili jsme si to a bylo to moc fajn.
Co mě naštvalo :
Nedá se říct, že by mě to přímo naštvalo, ale trápí mě to.
Po loňském úrazu achilovky, která sice srostla, manžel špatně chodí. Od dětství má kratší nohu skoro o 10 cm.
Celý život chodil po špičce nohy, ale teď už to nejde a navíc na druhé zdravé noze ho moc zlobí artrotické koleno. Takže jsme pořídili zvýšenou botu a od pojišťovny chodítko. Je to lepší a já doufám, že s tímto vybavením dojdeme alespoň na chatu. V září jedeme do lázní na léčebný pobyt zaměřený na rehabilitaci kloubů a nohou. Věřím, že nám to oběma pomůže.
Jen do té ciziny se asi už nepodíváme.
Ale naděje umírá poslední.
Míšo, bolavé koleno se dá spravit. Manžel má odoperované jedno koleno před pár lety, druhé letos v lednu a chodí, že mu nestačím. Ale to určitě víte, jde o to, nebát se a neodkládat to. Pak hurá do Říma :-)!
Neboj, Míšo…se spoustou ortopedických neduhů se dá udělat podstatné. Zvýšená bota bude velká úleva a chodítko je výborná věc – dají se pořídit opravdu vymazlená, téměř terénní. Maminka, když pobývala v Penzionu, měla parádní chodítko, které zvládalo i dláždění a jízdu do mírného kopečka. Bábinky se vzájemně porovnávaly, která má chodítko lepší a vybavenější 🙂 Po mamčině odchodu jsme ho penzionu darovali, měli z toho dost velkou radost 🙂 Utíká to…tatínek už tu nebude v prosinci deset let, maminka odešla před třemi lety.
Dnes je 100 den v roce…tak co jste za těch 100 dní stihli, prošvihli, co Vám udělalo radost, co Vás naštvalo…?