Dostávat dárky je příjemné. Dostávat dárky, které naznačují, že o vás dárce přemýšlel a snažil se trefit do vašich preferencí, potěší dvojnásob!
Na víkend u nás byl Andy se všemi třemi dětmi. Bylo veselo! Malý Davídek se šťastně ometal kolem psů, se staršími jsem vedla příležitostné diskuze.
Najednou si Andy vzpomněl, že má pro mě toaletní tašku, kterou jsem si umně zapomněla cestou na dovolenou na letišti – když mi ji na kontrole zavazadel vyndali z kufru a já si toho nevšimla. Naštěstí byla odložena do oddělení ztrát a nálezů, kde jsme ji telefonicky identifikovali. Při pozdním nočním návratu jsme pro ni už nešli, takže mi ji byl později v týdny vyzdvihnout právě Andy.
Podává mi nejdřív ji a potom ještě další balíček. „Koukej, tohle ti Kačenka koupila k Vánocům a zapomněla ti to dát,“ povídá. „No, a teď ji pro změnu zase zapomněla v autě.“ Koukám… a vidím nádhernou jemnou hřejivou vlněnou šálu. Kdyby jen to! Ta šála byla navíc naprosto dokonale v mých barvách. Růžovo – tmavomodro – bílá. Honem jsem šla hledat Kačenku, abych jí poděkovala a ujistila ji, jak moc mám radost a jak moc se mi šála líbí. Kačenka byla taky potěšena:))
Pořád ještě mi není dobře, takže tu šálu doma nosím. Hezky hozenou přes ramena. Hřeje právě tak, jak je potřeba! A přemýšlím nad tím, jak se vlastně sledujeme navzájem. Já samozřejmě děti pozoruju od mala. Bavím se, rozněžňuju, identifikuju rodinné podoby a zvláštnosti. Najednou s jistým překvapením zjišťuju, že ty děti se vlastně chovají podobně.
Já vím, nemělo by mě to překvapit! Že mě sledují a stále hodnotí moje děti mi přišlo a přijde normální. Proč mě to tedy překvapuje u vnoučat? Inu… možná je to holčičí, ne vnoučecí věc:)) Dceru jsem neměla, tedy nemám zkušenosti. Kačence teď bylo osm, tedy vnímá už kolem sebe svět komplexněji. Mívají s mamkou svoje speciální holčičí výpravy a zážitky. Možná i díky tomu začala vnímat trochu jinak i mě.
A vnímá mě dobře. Ten hrníček, co jsem od ní dostala k Vánocům, je taky krásnej. A já jsem velmi potěšená a rozmazlená babička 🙂
PS: Růžovou u nás v rodině nosíme jen tři – Kačenka, Aylin… a já 😀
A tak se ptám – jste doma také sledovaní? 🙂 A… zapomínáte? 😛
Když ještě manžel chodil do práce, s oblibou jsem mu kupovala košile se vzory o kterých jsem věděla, že mu budou slušet. Teď už to není třeba, ale dost často se stane, že si manžel oblékne košili a já ho pochválím, jak mu sluší. A on „však je určitě od tebe“ a já na to „asi ano, už jsem zapomněla, ale je to důkaz, že se mi líbila už tenkrát a líbí stále“ 🙂 Jinak on je mnohem raději, když si já případné dárky vybírám sama, uznává, že se neumí trefit. Nejsou to pak přímo dárky a překvapení, ale spokojenost je na obou stranách.
Naopak moje švagrová mi vždy při návštěvě z FL něco přiveze a protože ví jaké barvy mám ráda, dosud vždy se trefila.
Dede, přeji brzké uzdravení ! Jistě návštěva syna, chumel dětí a dva radostní pejsci – taková hromadná dávka lásky musela léčbu posunout vpřed !!!
P. S. Zcela OT – je to spíš na Davida a Evu – znáte kapelu něco něco? Objevila jsem je vlastně náhodou a jsem naprosto nadšené, já mám holt to elektro ráda.
Jejich mix je tady. https://www.youtube.com/watch?v=X_ht-PKoO3Q&list=RDEMgamS0n8iB2ciOxaxI0VwXg&start_radio=1&rv=KIAIFlhEQvs&ab_channel=n%C4%9Bcon%C4%9Bco
U nás je to v mém případě tak půl napůl, někdo se trefí, někdo ne, letošní dárky od dětí byly ale opravdu úžasné.* Když mně osobně o něco opravdu jde, tak si o to prostě poprosím, buď mi to dají, nebo ne. Naopak dětem se s dárky trefím skoro vždycky, až na chudáka Toníka (synova vyženěného syna) před pár lety, tam jsem to pokazila úplně celé, tu „veselou historku“ už jsem tu asi psala, počítám.
*např. výlet do Dessau se vším všudy, i s přespáním, nic lepšího jsem si nemohla přát. Vysvětlení ráda napíšu, kdybyste nechápaly/i, z čeho mám tak velkou radost.
No, já nechápu, se přiznám:))
No, Dessau bylo sídlo hnutí a školy Bauhaus (nemá to nic společného s tím hobbymarketem). Je tam muzeum, byla tam ta škola a řada staveb s tím spojených, víc asi zde, nedokážu to asi tak precizně napsat: https://cs.wikipedia.org/wiki/Bauhaus_(v%C3%BDtvarn%C3%A1_%C5%A1kola) – prostě Walter Gropius, Marcel Breuer, Josef Albers a další a další, včetně Kandinského, Mondriana, Lászlo Moholy-Nagye a Miese van den Rohe, kteří tam mj. působili, to jsou mí velicí oblíbenci. Taky tam působila řada žen, a moc šikovných, architektky, výtvarnice, o tom se moc neví. Mám o tom hnutí, té škole a lidech s tím spojených doma několik knih a vždycky jsem se tam moc chtěla podívat. Nocleh na tři noci máme zaplacený v jedné z těch staveb, nevím přesně v které.
Jinak, nám se to bude docela hodit, protože v půlce července má MLP nějaké závody v Brandenburgu, což není daleko, tak tam někde pár o dní dýl pobudeme a pak se přesuneme do té Desavy (český název Dessau).
Závody jsou to tyto: https://world-dragonboat-championships2025.de/
P. S. Je to dobrý paradox. S MLP máme moc rádi jak to moderní umění a architekturu, tak to staré, ale z toho starého úplně nejvíc to ranně křesťanské. Takže protože loňské závody (MS klubových posádek) byly v okolí Ravenny, moc jsme si to tam užili. MLP si zazávodil a pak jsme jen obráželi všechny ty kostely s mozaikami (a kavárny s výbornou kávou za euro pade, restaurace s domácí kuchyní taky za pár euro – nějak máme štěstí je najít, atd., atp.), užili jsme si to opravdu moc.
To muselo být skvělé. No a svůj vysněný výlet si hezky užij! 🙂
Ravenna je krásná.
Také jsme tam byli s manželem.
Je to už pár let nazpět.
Ty mozaiky jsou krásné.
Jj, jsou, hned 3 knížky jsem si o nich koupila. Můj nejoblíbenější kostel tam je asi bazilika San’t Appolinare Nuovo a mozaiky v ní, hlavně mí oblíbenci, já jim říkám kašpárci, Kašpar, Melichar a Baltazar, jsou v těch červených čepičkách takoví hodně a mile rozverní. I ten původní Sv. Apolinář v Classe je moc hezký.
Mně se ta Ravenna líbí, jak je taková malá a útulná, všecko je tam blízko.
No a ta šála! Dede, přávidím, protože toto jsou i moje oblíbené barvy. Je to nápad, takhle je sladit dohromady a přidat ještě kostky/proužky!
Takový poněkud nemužný tartan 😛 😀
Ale tak jistě… tyto barvy ve Skotsku asi žádný šlechtic neměl 🙂 Nakreslili je pro Tebe 🙂
Syn ví, že mám ráda jemné šátky a šály všeho druhu, takže umí vybrat.
MLP se umí strefit do parfému a když jsem byla mladší, tak i do šperků, ale mám jich dost a moc jich tady na vsi nenosím, tak už je nekupuje.
Vnoučata jsou na nějaké nakupování malá ( 11 a o Vánocích 5,5 roku 🙂 ), ale namalovaný obrázek je vždycky 🙂
Máš pravdu, obrázky jsou důležité! 🙂
Já mám sice vnuka, ale musím konstatovat, ač je mu 14 let, že nad dárky přemýšlí. K Vánocům mě a dědovi udělal takovou drátěnou nástěnku a ní si stáhl naše fotky. Moc hezké to je. O mě ví, že mám ráda svíčky a tak jsem jednu krásně voňavou dostala. A má to tak i s ostatními členy rodiny.Trochu neskromně si myslím, že to má po mě.
Já také přemýšlím, co komu dát.
Manžel měl letos 75 narozeniny, přemýšlela jsem co mu dát.
Věděla jsem, že celý život toužil ochutnat Champagne Dom Pérignon. Tak jsem mu ho koupila. A strefila jsem se.
Když se kluk v pubertě poctivě snaží udělat babičce a dědovi radost, pak je v tom opravdový vklad péče a lásky ze strany těch prarodičů. Můžeš být na něj právem hrdá – ostatně i na sebe:))
Míšo, to je pěkné, oboje.
Podepisuji vše…vystihly jste to přesně, milé předřečnice a jsem tuze ráda, že jsem také v klubu těch, kdo čtou a jsou čteny svými milými 🙂 A bylo to tak i s rodiči…
Jo, je to fajn, když se lidé v rodině navzájem snaží číst – i kdyby někdy přehlédli nějakou tu stránku 🙂
Pro ty případy je v knize záložka 🙂 Překládám – stačí říct nebo naznačit, co by jeden/jedna rád/a 🙂
Je hezké zjistit, že někdo poslouchá, co říkám, že bych si přála, a navíc ještě má nakoukáno. Umí to Kačka i Kubova přítelkyně. A umí to i můj muž, což velice oceňuji.
Tak Mušketýr tě má v oku 🙂 Musím uznat, že i Martin umí koupit šperky a dokonce i parfém. A v naprosté většině případů se trefí 🙂 Také to velice oceňuji:))
Myslím, že když se rodinní příslušníci mají rádi, zajímají se o sebe a jsou v kontaktu, tak je to samozřejmé (a navíc jsem měla tři holky :)). Samozřejmě potěší, když dostanu dárek na míru, ale těší mě i ručně malovaná vánoční přáníčka od vnučky Emy. Také mám radost, když vnučka Anička hlásí, že zkoušela buchty dle mého vzoru a povedly se.
Se třemi dcerami musíš být ostře sledovaná:)) A dárky na míru prostě byly na míru, že jo 🙂 Já jsem zvyklá na mužstvo, takže moje dárky bývaly a jsou často, no, mužské. Hodně technologií! 🙂 Naštěstí se jim nebráním:))