Sedím na křesle, notebook na klíně a snažím se tvořit. Proti mně stojí velký vlkošedý pes. Dívá se na mě velmi intenzivně. Vyrábí ty nejpsovatější psí oči, na jaké se zmůže. Když nereaguju, položí mi na nohu svoji velikou tlapu.
„Ne, Rexi. Už jsme ráno venku byli. Teď nemám čas. Pracuju.“ Najednou uslyším v hlavě odpověď.
„Houby pracuješ. Jenom pořád do něčeho koukáš. Pojď pracovat ven!“ Zpřísním tón.
„Pracuju. Musím napsat fejeton.“
„Fejeton! Dá se to sníst? Dá se do toho zakousnout, a třeba se o to i tahat? Nedá! Tak vidíš. Pojď ven. Začalo jaro! Je škoda sedět uvnitř!“
„Rexi!“ Ještě ublíženější psovaté oči.
„No tak, paničko… Svítí sluníčko, tráva je zelená a je tam teplo! Už se nemusíš balit jak cibule, když už nemáš kožich. Všude jsou vzrušující pachy, půda je měkká pod tlapkami, skřivani zobáky nezavřou. Pojď ven!“
Na okamžik se zasním. Rex má pravdu! Svět nám konečně zteplal a zjemněl. Objevují se barvy. Ptáci zpívají jak o život, kvetou narcisky, včelky už našly řádku mých vítacích petrklíčů a macešek. Půda začíná vonět a kdo ví, možná už v lese mravenci otevřeli v mraveništi větrání. Že bych se na ně zaběhla kouknout?
Pes radostně přešlápne.
„Jo! Jdeme na mravence! A čuchat a běhat a tahat se o klacky!“
Zaváhám. No jo, a co ten fejeton?
Najednou jsem zavalena velmi radostným půlpsem – celý se nevejde. Taktak stihnu zachránit notebook! Koukám se do smějící se tlamy, vzápětí se mé tváře dotkne studený čenich. Na druhém konci chlupaté laviny se nadšeně mrská huňatý ocas. Sluníčko mě přes okno lechtá svými paprsky a představa lesa je čím dál tím svůdnější.
Nezodpovědně se nechám svést. Však psaní ještě chvíli počká.
Vždyť je tu konečně jaro! 🙂
Napsáno pro ČRo Hradec Králové, 2025
Jak tahá jaro ven vás? 🙂
Rex je krasavec a já bych těm jeho očím, také neodolala.
Vítej DEDE doma a těším se na článek a fotky.
OT – zítra začíná DMD, tedy Duben měsíc drabble 🙂
Koho baví psaní, pojďte se taky přidat! 🙂
https://www.sosaci.net/node/28720
V těch exceloval AMC. :o(
Já vím. Mám je schované.
Nádherné fotky Rexe – a jeho užasnej melír. No a ty ušiska v pozoru, aby zachytil tvůj sebejemnější pohyb, který by mu naznačil že „jsi pochopila“ co vyžaduje 🙂 A zřejmě Rex oroduje i za Ari, nebo se i ona umí „mluvit očima a ušima“ :).
Kočky také umí házet tázavá očka, ale psům se nevyrovnají. U nás to nejlépe zvládá Bobinka – posadí se kousek ode mne, oči jak lívance upřené na mne, a ač zcela znehybní, energie z ní přímo srší. Jakmile jen naznačím pohyb, vystartuje jak raketa a s ocasem nahoru metelí ke dveřím na verandu. Musím se tomu vždycky smát protože tohle její chování miluji.
Dede, měli jsme tu přes týden návštěvu, tak jsem asi propásla hlášení, že jste s Martinem cestovali (až do Afriky!!!). Budu se těšit na článek!
To mám radost, že tě zase vidím, Maričko! Už jsem se bála, aby vás nesmetla nějaká bouře…
Ari umí také hledět, ale v intenzitě hledění je mladík prostě lepší:))
No Dede, prve jsem komentář psala asi po 2 hod. pouze kvůli bouři, která se právě přehnala. Houkala u nás dlouho siréna a tornádový dopad hrozil asi 3/4 hod. přímo nad našim městečkem (v okresním dokonce někde dopadl). Ráno tu ještě bylo jen zataženo, kolem poledne už fičel vítr a lilo. No oddechli jsme si !
Uf! myslím na vás.
Tedy, buď se něco děje s tlakem nebo je to aklimatizace, ale mě se podařilo doopravdy probudit až teď 😛
Jak jste na tom dnes vy?
Vitaj, cérko, zpátky doma.
Jakpak tě přivítali chlupáčci?
Většinu dne se dnes dívám na půlku jednoho oka. Nejradši bych se prohlásila za slepé kotě a spala.
No, Rex byl uraženej a Ari se přidala 😛 Takže první dojem byl „no, to je dost“ 😀
Ale brzy mi odpustili a bylo velké mazlení. Pravda, vinou všelijakého zpoždění jsem přijela až před půlnocí, takže opravdu jsme se užili až dnes ráno.
No…tady to vypadá, že jaro teda asi bude, ale zatím moc není. To je tím, že jsem tak ve čtvrtek minulého týdne začala vážně přemýšlet o mytí oken 😀 . Okna jsou pořád špinavá, venku se ochladilo, zatáhlo a sem tam prší. V tomhle okna mýt nebudu, mám se ráda.
Rex je tak náááádhernej pes, já ti do prachsprostě závidím 🙂 .
Na Káju leze jaro, je dotěrnej na kočky, i když teda nevím, co by s nimi dělal :D. Čerťa mu zdrhne a Líza se s ním chvilku kočkuje, ale když ji to přestane bavit, propleskne ho – Kája je jednou tak velký 😀 a je klid.
To víš, z hlavy jim to nikdo nevyhnal 🙂 Snížek Bílý, toho jména I., měl celý dlouhý život snahu pořídit si koťata s bílým přehozem přes postel 😀 Snížek II. občas přemlouvá Pippi Krátkou Ponožku, vždycky to skončí velkým jekotem a kočkovanou 🙂 Pak si vzájemně cídí kožichy 🙂
Je krásnej – a divous 🙂 Což musela uznat i mladá sousedka, co psy hlídala:)) Jeho největší „úspěch“ byl, když jí vytrhl zahradní hadici, co z ní stříkala voda, a začal s ní běhat kolem – a kropit všechno a všechny 😀
ježíšku tak on je kromě jiného taky hasič!
Jo! A nadšenej:)) Když se něco snaží zalévat Martin, obvykle klapnou dveře a ozve se zavrčení – nech si toho psa chvíli doma! Ovšem Martin není nelida, aby psa připravil o všechnu radost – obvykle ho šoupne domů už mokrého 😀
Si Dede vzpomeň,jak budil Béďu mladý medvěd Bubu – Béďo,vstávej! Je JARO! (ta Aťka Janoušková,to uměla tak krásně procítěně podat)
a Tobě stačí se zvednout , při pohledu do očí Tý-Rexe..a že jimi umí mluvit…
fejeton počká 😀
taky mám vítací primule a macešky, ale vlastně já mám celej fialkovej vítací koberec… jen kdyby nebyly ty pyly…
Přesně na tohle jsem si, Sharko, vzpomněla! 😀
Psaní rozhodně počká, když Tě ven láká takový krásný a milující a radostný žíhaný VelkoPes! Však tohle je fejeton sám o sobě…
Jaro u nás doma leze do domu všemi směry…celý víkend byly otevřené dveře na dvůr a zahradu a Eda se smečkou zkoumali a zkoumali…domů se chodili ukázat na otočku a zase hurá ven 🙂
Včera v podvečer si pro Edu přišel rezato-bílý Velekocour od sousedů a lítali pak spolu po stromech 🙂
„Dobrý den, půjde prosím vás Edík ven?“ :o)))
Jen běžte, buřiči, a koukejte přijít včas k večeři 🙂
A přišli? Tedy včas? 😀
přišli 😀 každý k sobě domů, naštěstí 🙂 Rezatka Bílý bydlí o tři zahrady vedle v ulici totiž 🙂
To je paráda! Škoda, že tohle u psů tak nějak nejde:))
Tedy, někteří si sami rádi odbíhají, ale to je spíš jeden velký potenciální průšvih. Kočky jsou v tomhle lepší:))
Ahoj všichni 🙂 Tak jsem včera v noci dojela domů (málem to bylo dnes, počasí nespolupracovalo:))
Moc jsme si užili a momentálně mám problém napsat i jen komentář, jak mi náčelník Psí oko cpe hračky a celým psem volá – pojď už konečně něco dělat! 🙂
Jinak jsme si poslední dny užili náhled léta – hlavně v Ceutě (sever Afriky) už to bylo naplno.
A víte co? Ráda jsem se vrátila do jara sem k nám – nechtěla bych ho přeskočit!
české jaro je krásné a na horách teprve! To bych nepřeskočila ani nevyměnila za žádné jiné 🙂 Bude článek s fotkami, viď?
Máš pravdu, přesně tohle jsem měla na mysli. Něco nadrápnu, jo 🙂
Krásné psovaté oči!! Rozhodně mají přednost před fejetonem!
No, on je o tom jednoznačně přesvědčen 😀
Rex je nádherný pes. Ten pohled by vytáhl ven i kdyby se ti nechtělo.
Někdy se mi nechce, co si budeme povídat. Ale ono by to s ním pak nebylo už vůbec k vydržení:))
Rex se teda vybarvil! Ten melír mu musej dámy závidět. Krásný pes!
Jo, sama žasnu, jak umí být pruhovanej 🙂
Psi jsou čisté duše. Naprosto neshledávají smysl v lidském pnutí udělat ještě tohle a tamto a uklidit a tuhle pracovat a támhle pracovat a fejeton a já nevím co všechno. Proč, k čemu, když je možno přece JÍT VEN! :o))) A mají pravdu.
Kočky totéž… můj blok s rukopisnými poznámkami včera večer Eddie zalehl a dal najevo, že teď se bude hladit a vrkat a maximálně klapat chvilku do klávesnice 🙂
Musím říct, že jsem se proti jeho „nech už toho a dem ven“ musela bránit. Naučil se mi totiž velmi účinně vydloubnout čenichem notebook z klína. Takovou silou, že fakt letěl 😛 Co víc, naučil to i Ari!
To jsem už fakt musela na ně zařvat – ten notebook není levnej, aby si jen tak lítal kolem, když si psiska vzpomenou:))
To se naučil vlčák mého kamaráda. Dloubne do ruky když si neseš hrnek s kafem k puse.
To mi dělal Legýsek, /10.4. tomu budou 3 roky co odešel za Duhu/ Ediie mi jen pokládá čumák na koleno a hrábne packou.
Pamatuju se ❤️ Legýsek šel chvíli po Berry… Ta umřela 1. března.
Oni umějí dloubnout překvapivou silou.
Naštěstí nápoje je nezajímají 🙂 Pifku mají na notebook a mobil 😛
Kvetou a voní stromy, narcisky a řvou ptáci- to mě spolehlivě žene ven 🙂
Venku v lese se vylili mravenci a větrají, Dede. Odkvetly sněženky, kvetou fialky. Doufám, že stromy na zahradě nerozkvetou. Má ještě mrznout. Zásoby domácí marmelády se ztenčily na minimum, potřebuji mňam plody a udělat další.
Tak já už se týden modlím, aby nepřišly mrazíky. Máme obrovskou meruňku v květu a snad to letos konečně vyjde. Už jsme neměli meruňky 3 roky.
Rex je nádherný kus psa .
Pokud nebydlíte v mrazové kotlině, mělo by to prý vydržet.
naše Lady in rose také kvete velice …tady je trochu chladno, malinko zapršelo, ráda bych věřila, že letos se květy udrží a meruňky budou… včera kolem bzučely včely a čmeláka to také vytáhlo už ven, bručouna jednoho.
U nás nekvete zatím nic, díkybohu. Mám fotky z tohoto dne, kdy je deset cm sněhu a stromky si to snad pamatují. Navíc u nás bude studeně foukat, dokud budou hory bílé.
Jo, dokud uvidíme bílé Krkonoše tak bude velice chladno.
Máme to stejně 🙂 Však nejsme (vzdušnou čarou) od sebe nijak daleko 🙂