Přeju všem krásný a laskavý den. O čem si budeme povídat dnes? Je to čistě na nás. Tak kdo začne?
Z Blízkého Východu
BTW
Nová knížka
Doporučujeme
Náš Zvířetník - DeDeník © 2014
VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN
Tak se také přidám.
Náš kocour Daník se také umí chovávat a když je volán neozve se.
Několikrát se schoval do nákupní tašky s kolečky.
Do papírové tašky běžně a nepohrdne ani baťohem.
Jednou jsem ho nemohla po celém bytě najít, volám a hledám. A milospán byl ve špajzce na bramborech a spokojeně spinkal.
Jak je velký, že se v té tašce pohodlně uvelebil? :-O
Tak středně, ale to je velká taška na kolečkách.
Zkusím shrnout netopýří schovávačky od různých pečovatelů a zkoumatelů po světě:
– na garnýži nebo závěsech
– zezadu na monitoru
– mezi prádlem na sušáku
– pod výstražnou cedulí
– ZA netopýří budkou
– za obrazem
– uvnitř stínítka lampy
– uvnitř mechanismu šoupacích dveří
– v botě
– zboku na rolce toaletního papíru
– uvnitř potahu žehlícího prkna
– ve váze
– v odtokovém kanálku umyvadla
V odtoku? Tekla po něm voda? :8
Záchranáři na něj trošku kápli, aby vylezl ven 🙂
Psi se ani neschovávají. Adéla dokáže zmizet v jakékoli skříni a dokud měl Kája zvednutý rošt pod hlavou, bivakovala uvnitř postele (tam jsme ji jednou fakt nemohli najít). Kocour mizí ve skříni, na skříni (má rantlík nahoře a když se Oriáě přikrčí, jsou z něj vidět sotva uši) a občas pod pohovkou.
Dneska jsem byla doma psicemi obviněna, že ukrývám někde štěně- byla jsem muchlit asi týdenní výmaráky. Po příchodu se na mě vrhly s výrazem „Opovaž se odněkud vytáhnout to štěně!“
Mě občas na ulici nějaký pes obchází a očichává s vyvalenýma očima, doprovázen poznámkou majitele „Tohle nikdy nedělal…“
Schovávačky – to je dnes hezké téma
Majstrštyk naší Micinky blahé paměti byl, když se při odjezdu z chalupy schovala do proutěného košíku s víky (pant byl uprostřed košíku pod držadlem). Košík byl až úplně nahoře na kuchyňské lince. Naši už měli všechno sbaleno (mimochodem, celou dobu balení se okolo nich Micinka motala), Micánek v přepravce a Micinka se doslova vypařila. Z domu přitom nemohla, bylo důsledně zavřeno. Už jen odnést věci do auta a odjet. V domě nebyla doslova ani kůrka chleba. Kočka také ne. Naši hledali hodně dlouho, pak jen mámu napadlo, zda nenechala něco v tom košíku a násadou od koštěte do něho šťouchla. Protože to bylo těžké, tak ho sundali a tam si spokojeně hověla Micinka a jen se na ně podívala, co ji tam ruší.
Milí čtenáři, odjíždím do Prahy, abychom si s Martinem zítra odlétli na pár dní za sluncem, španělskými koňmi a flamencem:))
Máme totiž konečně zase hlídání pro psy, takže si, počítám, užijeme všichni.
Na Dedeníku je vše připraveno jako obvykle, takže doufám, že se budete bavit 🙂
Šťastnou cestu a krásně si to užijte. Ty koně a flamenco přávidím. Příště vezměte Kačenku, aby vyvětrala své krásné šaty.
Krásně si užijte výlet. Tipuji: Andalusie? 🙂
Jj, letíme do Malagy, pak Cordoba, Sevilla, Cadiz a Gibraltar 🙂
Jo a ještě se ztratila Ari, když jí bylo tak půl roku a ještě byla taková žížalovitá. Podhrabala se pod dřevěnou terasu, která však měla dřevem kryté i boky. No a pak zpanikařila a nedokázala trefit ven – ono se to za ní taky trochu zasypalo.
Nakonec jsme ji našli, protože začala kvílet 😀 Berry nám ukazovala cestu, ale nepochopili jsme.
No a Martin pak hezky klel, když jí musel vykopat únikový východ a pak to zase zaházet a upravit:))
Tak já jsem tu psala oi tom, jak se Kazan sám zavřel v ložnici a neozval se, když jsem ho hledala a volala. Moje chyba – viděla jsem zavřené dveře a řekla si, že tam být nemůže, když je zavřeno 😛 To jsem tehdy ještě nevěděla, že si bravurně otvírá dveře od sebe i k sobě. Díkybohu byl jediný, kdo to dělal. Rex s tím začal, ale bleskově jsem ty dveře začala zamykat, takže toho zase nechal – když mu to nešlo. Holky to ani nezkoušely – na to měly lidi:))
Kocour Vincent je specialista na ledacos, i na schovávačky. Majstrštyk se mu povedl, když se zašil u našich sousedů v zastlaných peřinách v ložnici a spokojeně si tam prospal večer. Přestože kousek od něj nocovali sousedi a jejich pes ( minipsík Terezka), nehnulo to s ním. Byv čistě náhodou odhalen, odebral se dospat domů 😀
No a to je pravděpodobně jen špička ledovce. Nejspíš nemáte tušení, kde všude už ten kocour přespal.
možná to raději ani nechci vědět…ten účet z pětihvězdičkového hotelu s večeří a la carte by mohl být ohromující 😀
Myslíš, že si zaběhl do Hiltonu nebo Radissona? To tam někde v okolí máte? Neboj, udělal „mňau, já jsem roztomilá kočička“ a dostal zdarma královské apartmá.
protože si ho vyfotili na propagační materiály? 🙂 on je tak roztomilý a fotogenický, že by to nebylo nemožné 🙂
Fotograficky zdokumentováno, jak Vincent ještě coby malé kotě, nedávno příchozí do domácnosti, zabral šuplík v ledničce… jeho výraz hovořil o velkém zklamání z toho, že se netrefil k šunce a sýru, nýbrž do zeleninové zásuvky..chudinka on!
😀 tak to se se psem nestane:)) Tedy aspoň s ovčákem ne 😛
nene, to opravdu ne 🙂 ovčáček jen čumáček do ledničky strčí, ani u toho nezavrčí 🙂
Zato třikrát klapne čelistí a je po šunce, neřkuli i po sýru. Spaním v lednici se zdržovat nebude.
to je pravda… i otvírání jde pejsánkovi rozhodně rychleji 🙂
😀 Mám jedinou klidu, že ti naši najdou zloději 🙂
Rex má zatraceně šikovné packy (a ostré zuby, jak by potvrdily třeba naše schody 😛 )
:-DDD ta představa naštvaného kocoura, jak lítostivě kouká do šuplíku s masem…
Já jsem jen několikrát zavřela naše psy (jednotlivě) do skříně, špajzky, garáže apod. Až je mi divné, že je dlouho nevidím, začnu pátrat a naleznu. Hlásit se umí jen naše nejmenší- čivava. Ta si štěkne. Pokud neusne v oblečení.
😀 Pokud neusne v oblečení.
Jednou jsem hledala v bytě v paneláku psa. Majk, labrador, bílý, asi tak 35 kg. Mívali jsme všechny dveře otevřené, i do ložnice a já měla tentokrát bíle povlečené peřiny, resp. deky. Běhala jsem po bytě jak blázen, volala, hledala, přece proboha nepřehlédnu takový těleso? Ven se určitě dostat nemohl, nicméně jsem proběhla 7. patrový panelák nahoru a dolů. Pak jsem si dala kafe s tím, že až ho dopiju, zahájím další kolečko :-). Vešla jsem do ložnice a v půli mezi peřinama zahlédla něco černého. Miláček se probudil a otevřel oko 😀 , jinak jak byl bílý, v tom bílým povlečení, bez hnutí, byl úplně neviditelný. To byla taková úleva, že jsem mu ani nevynadala 😀
Jo naše kočka je taky bílá a když se zapracuje do peřin, tak hlavně potmě si musí člověk fakt dávat pozor.
Skleněné stínítko na lustru, takové baňaté, matné. Myslel jsem že mě přivede do hrobu, káča jedna (kočka) protože tam nebyl žárovka a lustr byl pod proudem. Už máme jiný…. Už jsme byli zoufalí a najednou vidíme jak se kočka spouští z lustru a její výraz byl „a večeře se jako bude podávat kdy???“
To není kočka, to je batgirl 😀
Jo. Běžná její schovka je na židli pod stolem jídelně, protože tam ji kryje převislý ubrus a je odhalitelná jen když si člověk vleze až pod stůl. Další běžná schovka je za sloupovým repro v obýváku, tam lze nahlédnout opravdu obtížně. Ale všechny tyhle schovky jsme odhalili. Tu lustrovou jedinou ne.
Sháním tipy na neuvěřitelné zvířecí schovávačky 🙂
Netopýrko,
kočky už jsem měla v batohu, v krabici,která se za nimi sama zavřela, v šupliku u nočního stolku, v šachtě s potrubím, v pračce, ve skříni s oblečením..na balkoně ve vařence (v zavřené na obrtlik), v knihovně-ležely na knížkách v policích a nehejbaly se,tak nebyly vidět..a Noriska – v rukávu zimní bundy,pověšené na věšáku..a Pidikočka v kastrolu v lince..
Tip nemám, ale musím aspoň dodatečně pochválit včerejší článek. Díky za netopýry. 🙂
Jé, děkuji 🙂