Už je druhá půlka března a u nás pod horama bylo jen pár dní, kdy jsem vklouzla do jarních botek a vyrazila do města! A to jen proto, že jsem jela zrovna nahrávat dolů, do mírnější a přívětivější časti Polabí – tedy do Hradce Králové. U nás v lese byl ještě nedávno sníh led a já si říkám – jak dlouho ještě budu zcela a kompletně na kličky? 😀
Zima je pro mě kromě jiného období náročného šněrování. V této době střídám vysoké zimní šněrovací boty s vysokými horskými botami, které jsou ještě šněrovatější než ty zimní. Vzhledem k zavřeným obchodům jsem si nekoupila levné sněhule, do kterých bych mohla bezstarostně hupnout aspoň na chození kolem domu, takže ať jdu, kam jdu, byť by to bylo jen se psima na protější louky, šněruju.
Copak ty zimní jdou snáz. Jednak je na nich o jedno utažení méně a jednak mají silné tkaničky, které zavázané dobře drží. Zato ty horské si užívám – troje utažení plus středový knoflík (což je vlastně čtvrté utažení) a tenké tkaničky, u kterých musím výslednou kličku uvázat ještě na uzel, pokud si nechci ty boty šněrovat ještě i cestou.
Řeknete si – ta nadělá se šněrováním! Jenže já takto šněruju od nástupu bahna, tedy někdy od října a jak zkušenost praví, do dubna s tím nepřestanu! A nevím jak vy, ale já jdu ven minimálně třikrát denně. Což je dohromady tolik šněrování a odšněrování, že to jednomu leze krkem a těší se na sandály!
Těšení se na jaro a na nízké boty má však taky svoji kličku – zase budu mít od bot odřené nohy! A je úplně jedno, že si letos určitě žádné jarní botky nekoupím. Jakmile si jednou moje nohy odvyknou na tlak nízkých bot, kůže na zadní straně pat zjemní. Takže víte, jak také poznám, že je jaro tady?
Nejenže budu mít méně šněrování, ale také aspoň týden zalepené paty:))
Takže se dnes ptám – taky tak šněrujete nebo máte přívětivější obuv? Znáte boty se středovým šněrovacím knoflíkem? To je skvělá věc na poctivé utažení bot, ale holt je to jedno utažení navíc 🙂
A pak ještě jedna zvědavá – taky se vám na jaře v polobotkách odírají paty? Nebo je jen příležitostná nehoda u nových bot?
Zima byla zipovací, ale tradičně cele jaro a podzim šněruji 😉
Loni na konci zimy jsem si (s výraznou slevou) koupila báječné sněhule – krásně se mi do nich vejde vložka, jsou měkounké a mají velmi výrazný protiskluzový vzor na podrážce. Téměř značka ideál, jen kdyby byly třeba na zip! Taky jsem netušila, že mě to šněrování bude tak štvát! 🙂
Dede, taky mě vždycky po zimě boty tlačí. Co ale fakt pomáhá, je tyčinka Compeed – preventivně si tím natřít místa, o kterých si myslím, že by mohla dělat potíže. Pokud už k nějakému otlaku nebo puchýři dojde, mají na to i speciální náplasti. Časem jsem se dopracovala do stavu, že jednu tyčinku Compeed mám v každé z tašek/kabelek, které používám. Opravdu to funguje. Jo, a mají i neviditelné náplasti na opary. Viz compeed.cz
Jinak v podstatě žádné šněrovací boty nemám – v zimě chodím v Chelsea boots (holt město, no), ze kterých plynule přejdu do tenisek a pak do sandálů. Ale zrovna včera večer jsem jedny boty roztahovala – mám pěkné „divadelní“ lodičky, krásně vypadají, ale nedá se v nich dlouho být. No a protože zas po čase příští týden někam jdem, tak jsem si holt natáhla silnější ponožky namočené do horké vody, na to ty boty a celý večer jsem pilně roztahovala. No, uvidím, přinejhorším si koupím jiné (což je trochu problém, protože mám velikost 42 a chci pěkné kožené boty v modré barvě – všecka moje „divadelní“ garderóba je totiž modrá. No a ještě moc vysoký podpatek by to neměl být, neumím na tom chodit).
Díky, kouknu po tom. 🙂
Protože jsou u nás zimy nezimy, bez sněhu, deště a bláta, když mrzne tak na sucho a z bot kartáčuji prach, tak problémy s nazouváním nemám. Na trekové polobotky stačí lžíce na nazouvání. A vysoké zimní zateplené bóžohodové botky od Riekers mají ba boku zip i když vypadají jako zavazovací.
Rieker dělá dobré botky! A mají pravidelně nějaké slevy – co může potěšit české děvče víc?
Šněrovací boty mám jen sportovní, zimní sněhule i kozačky vždy na zip. Na chození okolo domu a zahrady jsem si koupila u vietnamců úplně levné nízké sněhule jenom na nazutí. Jsou bezva, rychle obuto, neřeším bláto apod. Myslela jsem, že je po zimě vyhodím, ale vydržely a až je vydrhnu, budou uložené i na příští zimu.
V polobotkách se mi paty neodírají ( zaklepu to), mám osvědčený typ Baťovek a jedny Gabor a jedny Tamaris – ty jsou o číslo větší, než obvykle nosím, protože moji 39 neměli. Velikost 40 odpovídá spíš 39,5 a botky jsou krásně pohodlné. No ale pro jistotu mám v kabelce i jedno balení náplasti 🙂
Zimní šněrovací mám jedny na hory, jinak nazouvací a lžíce dlouhá jako týden s námi cestuje, kamkoliv jedeme. Jednou v Harrachovce, kam jsem si šla zaplavat o velikonočním pobytu, jsme marně hledali lžíci… někdo ji ze šatny u bazénu jaksi…poponesl. Nenaleznuvše odpovídající lžíci, ba žádnou lžíci na boty, zapůjčil mi personál naběračku na polévku – s ní jsem do vysoké chelsea botky konečně vklouzla 🙂
Na šněrování mám zimní boty, modré, kožené s kožíškem. Hřejí, jsou pohodlné a šněrování mi jde na nervy už asi čtvrtým rokem 🙂 Jinak mám všechny ostatní boty buď nazouvací, nebo sice se šněrováním, ale zašněruju jen jednou, pak do nich vklouznu s pomocí lžíce na boty. Jakmile změním boty, VŽDYCKY si udělám odřeniny nebo puchýře, ať jsou od minula rozchozené nebo nové- to je horší děs. Lodičky mám momentálně jedny, jsou určené do divadla, kde je před divadlem obuju a zase potom zuju, jinak nevím, kam bych v nich došla 😀 Do práce jsem kdysi lodičky nosila, ale radši jsem měla takové ty na klínku, přišly mi jaksi stabilnější 🙂
Jak já už se těším na sandály – i když i tam si dokážu udělat puchýř, a nejvíc na pantofle !
Hm, tak u nás to v zimě v lese na nízké boty opravdu není – i když ty návleky mohou mít něco do sebe.
Moje šněrování je dání prostě způsobem života – po městě chodím mnohem méně než po lese 🙂
Do nízkých šněrovacích bych teoreticky vklouznout mohla, ale když on se mi obvykle tu trochu skrčí botní jazyk (já se pak šklebím taky:)), nebo shrne nějak ponožka… prostě to pak musím tak jako tak upravit, takže prostě šněruju.
Jinak je to jedna z činností, která v podstatě nic neznamená – ani velké úsilí, ani ztrátu času. Jen je prostě… no… otravná 🙂
Na běžné pobíhání kolem domu mám zahradní botky ještě z Anglie – tedy mírně okousané už od dvou štěňat. Ale pořád drží! (ale kloužou:))
Tak letošní zimu jsem přežila v nazouvacích kožených teniskách, byť sněhule byly vyndány z botníku a trpělivě čekaly na příležitost. Už jsou zase v botníku.
Odírání pat do krve, toť moje specialita. Kdysi jsem propašovala z NDR nádherné lodičky, které mi odřely paty tak, že po příjezdu domů jsem cestu od autobusu přežila bosa. Pro znalé Hradce Králové to bylo z Kuklen na nový Hradec. Ale ty lodičky byly kouzelné, jedinečné, Salamandry a vydržely mi asi 15 let. A celou tu dobu se mi v nich ty paty odíraly. Byť už ne tak drasticky, ale do krve okamžitě.
Lodičky musím mít skoro o číslo větší, aby mě nedřely – ale pak mi padají. Možná mám do lodiček nevhodný tvar nohy:))
Kristepane! Pro Hradce neznalé – to je komplet přes celý Hradec. cca jako z Malé Strany na Hlavní nádraží v Praze.
Chodím v nízkých běžeckých botkách. Furt. Jo, i ve sněhu, máme návleky i do hlubokého sněhu, ale léta jsme je nemuseli použít, takže vlastně ani nevím kde jsou. Trekovky, jakékoliv, mi vždycky odíraly patu, tlačily achilovku, vyráběly puchýře. A když už jsme si na sebe konečně jakž-takž zvykly, tak se začaly rozpadat. Běžecké můžu ve středu koupit a v pátek v nich dát stovku (vyzkoušeno – zánovní šly na reklamaci a já neměla co na sebe). Bez puchýřů a oděrek!
A chodím i v sandálech, oblíbená treková kombinace byla 1/3 boty, 1/3 sandály, 1/3 boty. Víc než těch 30-35 km si netroufám, přece jen, ta podpora nohy není úplně dokonalá.
Jo, dokud jsem chodila v kotníkových, nefungovaly mi kotníky – proč by to dělaly, dyť to drží boty. Když jsem kotníkové opustila, kotníky se časem zpevnily a zpružněly. Velmi. A i při fakt blbým došlapu, kdy by člověk nevěřil, že se ještě vůbec můžu postavit, tak… prostě jdu dál.
No a vzhledem k výše uvedenému – nekličkuju. Nové boty zavážu a nerozvazuju (ale lžíci mám i v batohu).
Tvoje ušlé vzdálenosti si sotva umím představit, ne to se na ně obout 😛
stejně jako já 🙂
Tak to já šněruji skoro celý rok.
Mám opravdu velkou nohu už od dětství a došla jsem věkem a klesnutím nožní klenby na číslo 45. Mimochodem můj mladší syn má číslo 48.
Přiznávám se, že některé boty např. zimní mám pánské.
Takže zimní šněrovací, jarní černé PRESTIGE jsou také na tkaničky. A já je navíc zavazuji tak, že hotovou kličku ještě převážu. Aby se bota nerozvazovala.
Jen sandály a boty do divadla mám jen nazouvací.
Co se týče odřených pat DEDE, tak na ty jsem trpěla jako mladá. Asi to bylo tím, že jsem potřebovala boty větší, ale tenkrát prostě nebyly. Takže než se roztáhly, tak jsem trpěla jako kůň.
Můj muž má jednu nohu kratší a špatně se obouvá, takže preferuje boty na suchý zip.
Míšo, to tě lituju, s těmi botami. Naštěstí dnes se už sežene ledacos.
Kotníkové trekovky i boty s kožíškem šněruju a jakmile můžu, obuju jen kožené polobotky a ty se snažím obouvat tak, že do nich jen vletím. Případně do nich nosím teplejší ponožky. Lodičky už nosím málo a přitom to není tak dávno, co jsem nosila vysoké podpatky. K šatům si obvykle obuju bílé tenisky a taky to jde! V jakýchkoli botách si spíš odřu dlouhé ukazováčky než paty 🙂 Navíc jsme objevila kouzlo lodiček Piccadilly, které jsou vevnitř jako papučky a doporučují ho i ženám, co mají haluxy.
Díky za tip! On člověk občas ty lodičky obout musí, takže hledat nemučící stojí za to 🙂
díky za tip, juknu na ně 🙂
Ukazováček mám delší na pravačce a je to peklo. Zrovna poslední dny se prostě rozhodl, že bolí. Bolí už i když jdu naboso. Přitom na prohmat nic a dávkuju mu letos zatím rozumně a v dobrých botách. Asi skončím celoročně v sandálech. Máš nějaké vychytávky co s tím?
No, nemám.
polobotky a lodičky naklepu v patní části jako kosu a vetřu indulonu nebo kondicionér na vlasy..povolí to a nedře to..jinak si na jaře paty zalepím preventivně, abych si je nesedřela…po týdnu už to není potřeba….
Tohle jsem taky zkoušela 🙂 Naštěstí už lodičky takřka zmizely z mého botníku.
Zajímavé je, že taneční boty na to nešťastné flamenco, vypadající jako lodičky s páskem přes nárt, netlačí a nedřou. I když by od pohledu dřít měly.
V důsledku všeobecně teplejšího počasí už nevlastním žádné zimní šněrovací boty a chodím v nízkých sportovních botách + teplé ponožky. Takže naštěstí žádné odřené paty. Ale chápu, že to je možné jenom ve městě (Praze).
Také se moc těším na jaro a sandály 🙂
Jedny takové mám. Jsou bohužel nejteplejší a nejlíp se v nich chodí. Ale abych se do nich příště dostala, musím tkaničky povolit až dolů. Při opětném obouvání musím tu změť povolené tkaničky hezky jednu dirku po druhé zase utahovat. Nikdy nenajdu hned napoprvé ten správný tah, takže prachobyčejné obutí mě vytočí velice velmi. Už se těším na tenisky.
Kim, nic v komentáři nehledej, připletlo se to pod tebe. Mělo to být nahoře.
Jak tě chápu! Moje loni nové psí „botasky“ mají šněrování skoro až ke špičce, což divně vypadá, ale znamená to, že si člověk může botu opravdu dobře přizpůsobit. Ovšem to šněrování… no, napsalas to přesně 🙂