Přeju všem krásný a laskavý den. O čem si budeme povídat dnes? Je to čistě na nás. Tak kdo začne?
Přeju všem krásný a laskavý den. O čem si budeme povídat dnes? Je to čistě na nás. Tak kdo začne?
Deník Dagmar Ruščákové o zvířatech a lidech
Vydavatel: Ing Dagmar Ruščáková
ISSN 1805-0107
Vychází ve všední dny.
Šéfredaktor
Dagmar Ruščáková
(Dede)
Redaktor a webmaster:
Andrej Ruščák
(andrej.ruscak@outlook.com)
Loga:
Marek Ruščák
(marek.ruscak@outlook.com)
Všechna práva vyhrazena, použití článků či jakéhokoliv zde publikovaného textu či jeho části je možné pouze se souhlasem redakce a autora, vždy s uvedením zdroje.
Copyright © DeDeník, 2014
Veřejné vystupování mi nevadí, je to trochu i součástí mojí práce. Zpívávám s pěveckým sborem už od dětství a tak nějak jsem asi ztratila trému. A z nebe mi spadl MLP a děti.
Z nebe mi spadnula všechny moje zviřátka..a dary z nebes, byli Leon a Beaver…
už odmala jsem vystupovala s rytmikou nebo s dramaťákem před publikem a doma trénovala před medvědem,králíkem a polštáři s podobami Křemilka a Vochomůrky..v pozici vychovatelky jsme byl apřed publikem a mnohdy nemilosrdným, celou pracovní dobu..v současné práci školím, jezdím na veletrhy..tam je také publikum..ale někdy chci být bez publika a zalezu si ke knížkám…
Jo a spadlo mi z nebe? Asi můj muž. Tak začala veliká spousta dobrých věcí:)) Hlavně děti a vnoučata 🙂
Z nebe mi spadl taky nápad na Alžbětu 🙂
Veřejně vystupuju ráda, baví mě to. Trému moc nemívám, ale adrenalin cítím, ne že ne:)) Nemyslím tím jen divadlo, už kdysi dávno (devadesátky:))jsem měla velmi populární dvoudenní školení v rámci mé práce v SW firmě. Fakticky jsem byla tak oblíbená hlavně proto, že jsem nebyla ajťák a všechno se musela učit sama, takže jsem měla pochopení pro začátečníky a používala jsem různá praktická podobenství 😀
Hynku, Viléme, Jarmilo!
Vstávat!
Máte dopito.
Hostinský bodře haleká,
hlas jeho zvoní. z daleka.
Klimbavá hlava se pomalu zvedá,
„Vždyť už jdeme“, váhavě volí slova.
Šourá se mátoha pomalu,
že jde platit ku báru.
Pomalu loví z kapsy mobil,
souhlasně terminál pípá,
platbu schválil,
za to, jak jsi se s partou nalil.
1*
Na veřejné prezentace mne opravdu neužije. 🙂
Jsem ráno vstal a nějak mám zablokovaný krk, tak jsem to dnes zabalil v práci brzo, vyoadnul jsem z práce po osmi hodinách a šel se domů kurýrovat.
Blokace už trochu odešla, tak mne napadají rýmovačky. 😀
Lity lity, bloklej krk je otrava.
Jestli ty nejsi nějakej línej, když jsi skončil už po osmi hodinách! 😛 🙂
Rozhodně. 😀
Učila jsem v jazykovce, takže vystupování na veřejnosti mi nevadí. Jednou ročně si zahraju v divadelním- ehm, plesovém- představení. Tréma mě nesvazuje, stačí mluvit nahlas a zřetelně 🙂
Veřejné vystupování patří k mojí profesi a užívám si to, jelikož jsem založením komediantka. Nejlépe bylo oceňováno poslední verze školení řidičů před sezonou, kdy namísto suchopárného poučování se rozdal test s otázkami…minimálně jedna z možností odpovědi byla jedovatě vtipná 🙂
Veřejně jsem vystupovala jen jednou. Bylo sdružení Ledovec, kde jsem zastupovala skupinu rodičů s psychicky nemocnými dospělými dětmi. Kupodivu jsem trému neměla. Ale jedná se o ojedinělou zkušenost.
Co mi spadlo z nebe – můj druhý manžel Petr a vnouček Samík.
Vnouček Samík je odměna za to, že jsem jeho otce v pubertě nezabila. A že jsem měla nakročeno.
Každá porota složená z matek puberťáků by tě osvobodila.
Ale moc ti Samíka přeji.
Veřejné vystupování mi nevadí, když vím, o čem mluvím. Základem je umět správně dýchat.
Z nebe mi nespadlo nic, resp. nic krásného a poetického 😀 V Mostě bylo a je spousta holubů…..:D
S dýcháním naprosto souhlasím, nejhorší tréma je, když se nemůžeš ani nadechnout.
Holubi? Ehm, máš drsný smysl pro humor. 😀
Jj, smysl pro humor, na to mne užije 🙂 Jsem založením praktik, realista, tak jsem to padání z nebe taky tak pojala 🙂 .
Jinak, když to pojmenuji jako řada zde přítomných, mi z nebe, kromě mojí nejbližší rodiny (t.j. MLP a syn) spadla moje snacha a s ní i vnoučata. Myslím, že má někde doma schovanou svatozář 😀
Veřejné vystupování je pro mne horror, někteří Zvířetníci blahé paměti, by si asi vzpomněli na to jak hořce litovali toho, že vyhlašování výsledků v soutěži o nejnadanějšího psa svěřili mně.
Co mi spadlo z nebe – ve fyzickém slova smyslu nic a v tom poetickém, to nebylo něco ale někdo.
Máš štěstí. Někdo tam nahoře tě má rád.
což je velice krásné ve výsledku a pěkně řečeno.
Dobré ráno,
dneska už mám za sebou první zkoušku přednášky o mikrometeoritech: https://dembrno.cz/program/- středa na hvězdárně. Takže téma, které je krásné a poetické, je:
Co mi spadlo z nebe.
🙂 Případně, veřejné vystupování a já. 🙂
Oprava odkazu:
https://dembrno.cz/program/
.
To je ale ohromná akce, milá JJ! Škoda, že to mají naši daleko, tohle by Patricka i Kačenku bavilo.
Malého magnetického padoucha ze své dílny! To je kouzelné 🙂 Jsi dobrá, JJ!
Já ne, to Štěpán, je moc šikovný.