Žijeme na okraji naší vísky nedaleko Brna u lesa už skoro padesát let. I když jsem chodívala každý den do lesa na prochajdu, nikdy jsem neviděla divočáka živého. Ano, stopy po nich zvlášť ve sněhu, v blátě nebo když jsem šla cestou necestou lesy, tak jsem narazila na jejich lože. Žádná zrytá půda, nic…
Situace se začala dramaticky měnit v polovině devadesátých let. Tu a tam začaly být vidět rozryté malé plochy a to se nakonec vystupňovalo za posledních dvacet let na zničené louky, jako by je někdo přeoral, pokud chtějí majitelé sklízet seno, musí z jara kultivátorem všechno srovnat, aby v létě mohli sekat a nezničili žací lišty. Nemluvím o kukuřičných lánech, kdy jsou rozválené a zdupané obrovské plochy. Ale pro nás normální občany vyvstávají jiné problémy.
Vedle sousedovy zahrady, která svým vnějším plotem sousedí s jakousi zarostlou strmou roklinou, se před třemi lety usadila v té keřo-stromové buřině bachyně. Prvním rokem zbourala sousedovy nový plot, vtrhla do zahrady a celou ji důkladně svým nenechavým rypákem prolustrovala. Plot opraven, kultivátor na travnaté ploše opravil drn, soused umístil na plot odpuzovače zvěře. Po stížnosti na Myslivecký svaz se dozvěděl “No, a co my s tím máme dělat?”
Bachyně si spokojeně žila, tu a tam vlezla do další zahrady, kterou zničila a ryla po okolních pozemcích, ale jinak byl dodržován jakýsi křehký mír. Až do letošní zimy. Milá prasnice povila selata. A hned napadla souseda, který šel po okraji strže, vedle svého plotu. Dopadlo to dobře, podařilo se mu ji zastavit a on sám utekl za plot a domů. Opět přišlo na myslivce a ti opět zaujali pozici mrtvého brouka.
Starosta, který byl na situaci upozorněn, natáhl bíločervené výstražné pásky, aby po pěšině, která vede nad strží nikdo nechodil, protože si po této cestičce zkracují cestu domů děti, jdoucí ze školy. Nastala patová situace. Bachyně chodí po okolí následována pruhovanými selaty i v pravé poledne, lidé se bojí touto oblastí chodit. Dnes jsem zahlédla zrytý kus, těsně vedle plotu u další sousedky a je jen otázka času, kdy se prasnice probourá plotem k ní, do pečlivě udržované okrasné zahrady.
Nemuselo k ničemu takovému dojít, kdyby se myslivci už před lety s touto situací vypořádali včas. Z jejich strany řeči, že prasata jsou tady doma, neberu. Mají se o zvěř starat. Dojímají mne k slzám úvahy, zda jsou divoká prasata přemnožená nebo ne. Čekám, zatím zbytečně, kdy konečně někdo zodpovědný přizná, že se prasečí invaze v Čechách vymkla, a že pánové vlastnící lovecké lístky a povolení držet kulovnice, prohráli.
A protože vím, že příroda je moudrá, takže na přemnožené druhy sešle nějakou chorobu, aby se snížily stavy, jakpak se zachovají ozbrojení zelení pánové až tady celoplošně začne řádit třeba africký mor prasat a ohrozí chovy vepřového? Zřejmě uslyšíme “No, a co my s tím máme dělat?”
Dede: Děkuju Alex za velmi aktuální postřeh. U nás je to podobné, vše je rozryté, divočáků tu jsou stohlavá stáda. Kvůli absenci predátorů přežívají celé vrhy, protože nic neohrožuje ani selata. Na dospělé prase si v přírodě netroufne nikdo. Měli by to řešit myslivci. Jenže ti se i k divočákům chovají jako ke zvěři, kterou si pěstují. I u nás jeden rok bivakovala před domem bachyně s mláďaty a třemi tetičkami z loňského odchovu. Z lidí a aut si nic nedělala, mladé odstěhovala o kus dál teprve, když uviděla teleobjektiv, jak se ji Marek pokusil vyfotit. Myslivci měli jedinou odpověď – bachyně se nestřílí. Prasat tak přibývá geometrickou řadou…
Takže se ptám – jak je to divočáky ve vašem okolí?
Tak už jsem tu. Nevím, jestli jste našly nebo našli můj příspěvek někde dole s odkazem? – byla to odpověď JJ. Je tam i odkaz na takový stručný postup, který jsem našla na stránkách Magistrátu města Brna.
A co mi prozradila kolegyně? Nejdřív je třeba o situaci informovat starostu obce a požádat ho, aby kontaktoval příslušné orgány státní správy zodpovědné za mj. myslivost (většinou je to spojeno se zemědělstvím a vodohospodářstvím, jako např. v Brně – viz ten odkaz dole). Ti se pak na řešení domluví s majitelem honitby, pokud tam nějaká je, pokud není, postupuje se podle toho níže zmíněného odkazu.
Jinak, s divočáky máme problémy i tady u nás na sídlišti: https://www.idnes.cz/brno/zpravy/divocaci-hledani-potravy-mezi-panelaky-odlov.A250310_843144_brno-zpravy_krut a i u nás na zahradě (máme ji v jiné městské části, ne v Kohoutovicích, ale v Jundrově). Půlku zahrady máme rozrytou, vůbec netuším odkud a kudy se tam dostali, plot máme dobrý a pevný. Tu zahradu se pokusíme nějak vyřešit se sousedy, ty naše Kohoutovice už snad nějak řeší náš starosta.
Perlička: dole pod Kohoutovicemi, na rozhraní mezi námi, Žebětínem a Bystrcí (= sousední městské části) je obora, kde už léta chovají divoká prasata, je to oblíbené místo vycházek rodičů s malými dětmi, zvlášť teď na jaře, když jsou tam mláďata. Prý ale odtud snad žádná neutekla, tu neplechu bude mít podle všeho na svědomí nějaké jiné stádo.
P. S. Kolegyně mi taky říkala, že pachové ohradníky bohužel moc nefungují, resp. nejsou příliš účinné. Škoda, aspoň na tu naši zahradu bych je koupila.
P. P. S. Kdybyste potřebovaly nebo potřebovali ještě něco dalšího vědět, ráda se zeptám.
No a ten mor teď, tj. africký mor prasat, ten to možná vyřeší sám za nás, nevím.
Aido, díky za vyčerpávající dobré informace. My udělali první krok, bylo to oznámeno starostovi, písemně (to on dal na pěšinu ty výstražné pásky). Časem se to bude muset řešit, protože potomstvo se usadí zde.
U nás je taky divočáků dost, v našem lese jsem zatím (ťuky ťuk) natrefila jen na stopy jejich přítomnosti. Ale na druhé straně města, na loukách a v lese nad sídlištěm, akce střílení divočáků už proběhla. Oznámeno to bylo v místním tisku, ale jakým způsobem bylo ta oblast označena (což jistě být musela – cedule, pásky), to nevím.
Ale měli jsme tu divočáky až v divadle! 😀 Bachyně a její prasátka musela překonat frekventovanou hlavní silnici a dostala se až do centra města, kde už byla zvířata tak dezorientovaná, že několik selátek se odpojilo od maminy a vběhlo do divadla, kde právě začínalo představení. Ne mezi diváky, dostali se jen do foyer. V novinách pak byla fotka skupinky malých pruhovaných prasátek, jak se tisknou ke sloupu a k sobě navzájem. Člověku jich bylo až líto! Nějak je pak odtamtud dostala městská policie.
Ono není tak jednoduché lovit prasata v intravilánu obce, jednak k tomu musí být vydáno extra povolení na určitý den a jednak je to prostě nebezpečné, lidi neposlouchají a klidně jdou tam, kde se loví, protože je přeci žádní vrazi zvířátek nebudou omezovat a jednak, když se netrefí, tak kule letí fakt daleko, což tam, kde jsou domy s lidmi opravdu není ideál, byť se samozřejmě snaží střílet pryč od domů, tak se kule může odrazit, já se nedivím, že se jim do toho v obci nechce.
Jsou všude a děsně jich přibývá. U našich na soutoku bývalo občas trochu zryto v lese nebo těsně u něj. Teď je rozrytá skoro půlka obrovské louky, která přiléhá k barákům…
Jsou přemnožení, hledají potravu, v lesích je jí už málo, kácí se vzrostlé stromy, takže žaludů a další potravy nic moc pro štětinatou armádu. Patrony jsou drahé, lukrativního odbytiště za eura do zahraničí je také málo. Takže „co s tím?“ Obávám se té mikrobiální „pomoci“.
Zajímavé je, že v okolních státech Rakousko, Německo, kde jsou lesy a honitby soukromé, tak tam předivočákováno není.Oni i tomu kůrovci včas zatrhli tipec a nemohl se tak rozjet, jako v našich státních lesích a zničit i všechno kolem.
Na sídlišti blízko Prokopského údolí (Praha 5), máme loučky rozryté od prasat hned vedle paneláků. Naštěstí jsem zatím tady žádné prase naživo neviděla, ale někteří lidé už ano.
Za Prahou jsme v lese dva pěkné divočáky viděli, a že by se báli, tak to ani náhodou. Šlo nás několik do kopce, oni stáli na kopci a se zájmem koukali, kdo to k nim jde nahoru. A to jsme si cestou povídali, ani to jim nevadilo. Radši jsme se zastavili a čuníci pak pomalu odešli. Tak moc nevěřím, že se člověka bojí.
U nás je velmi důkladně zapraseno. Lesy, louky, letos i cesty jsou přeryté. Nevím, jak moc zdejší nimrodi střílejí, ale rozhodně je krmí.
Bachyni na poli před domem jsme taky měli – přicházejí s řepkou, protože v té se jim dobře bydlí. Nevadilo jí nic, s výjimkou Marka a jeho teleobjektivu, když je chtěl od nás ze zápraží vyfotit. Jak si tohohle všimla, okamžitě stěhovala rodinu o nějakých 150 metrů dál. Vydržela tam asi týden a pak se vrátila zase blíž k domům. Proč, to netuším.
Byla to obrovská bachyně, tři tetičky a houf selat.
Když jsem vznesla dotaz k myslivcům, dostala jsem tu samou odpověď, co vy.
No, u nás je divočáků málo, zato jsou tu obrovská stáda srn, co ožerou všechno, co se zelená. Z dálnice normálně vidíš 30-40hlavé stádo srn. Na ty divočáky jsem se ptala kamarádky, co je myslivec, odsud mám ty informace dole. A taky říkala, že záleží na tom, komu honitba patří. Jestli si to někdo šetří na hon a jinak je mu to jedno…
Divoké prase prý umí najít pole se zasetou kukuřicí, nasadí rypák na kraji pole na kraj řádku a jede po řádku. Takže ani od pohledu holé pole před nimi není bezpečné.
Srnčí i vysoká je tu taky, ale řekla bych, že přiměřeně. Ale jsou tu dost jeleni a laně Siky, jsou větší než srčí a mají tmavší barvu. A občas se objeví i daňčí, ale ti spíš zdrhli z obory.
My s Evou pozorovaly nad Tišnovem předloni asi 40-ti hlavé stádo muflonů. Nevěřily jsme svému zraku. Mám je vyfocené.
Mufloni, lišky, jezevec, lasičky,… (nejen) proto (nejen) v lese chodím tiše. I losy jsem v Brdech zahlídla. A bílého jelena (ne v oboře).
Daňky beru spíš jako přemnoženou škodnou, k chatě chodí i černý daněk. Z vlka jsem zatím – možná – zahlídla akorát… no, víte co. A asi od rysa poškrábané stromy.
V lese člověk s divočáky tak nějak počítá. Ale v Praze už jde o překvapení. A u nás na Hanspaulce se jim podařilo přerýt celý park a „při práci“ se dostali až k celkem frekventované silnici, na jejíž druhé straně bydlíme. Před lety se do blízkosti domů dostávali jen v noci a brzy ráno se stahovali dolů do rokle, ale letos již byli viděni v parku i přes den…. A přistup radnice a myslivců: co s tím máme dělat???
Blbci. Tohle nejsou srnky nebo zajíci – jsou nebezpeční, a nejen psům.
Kamarádku porazilo prase v lese, v Říčanech, na procházce se psem. Viděl to pán, který tam byl také a přivolal rychlou. Přijela tam také policie. Kamarádku odvezli na prohlídku. Naštěstí se ji nic, kromě pohmožděnin, nestalo. Je to s podivem protože jí letos bude 87 let. Kdyby neměla svědky tak jí to snad nikdo nevěří, bylo to kolem poledne.
No vono v zástavbě už s tím moc dělat nejde – asi nechceš střelce mezi domy. Když se vyhlásí zákaz vycházení na nějaké hodiny, tak jednak se lidi zblázněj a pak to stejně nedodrží a bude prů…střel. Čímž picálky neobhajuju, ale rozumné a účinné řešení se v takové situaci už hledá blbě. Jdi střílet do lesíka, kde máš stovky běžců, pejskařů, cyklistů, občas nějaký ten bezdomovec…
U nás prasata byla vždycky, na jaře jsem do lesa teda moc nechodila a se psem už vůbec ne. Několikrát se nám stalo, že se kolem nás přehnalo stádo prasat a můžu říct, že to opravdu není dobrý pocit. Naštěstí jsme byli vždycky na houbách a bez psa. Po vesnici tedy zatím nechodí, ale zrytou louku těsně za zdrav. střediskem jsem už viděla.
Z Mostu jsem viděla videa, jak se stádo prochází na kruháku pod nemocnicí a na Šibeníku, což je lesopark s různými hřišti pro děti , oboje uprostřed města. Že se nám kdysi po sídlišti proháněli zající a před úřadem v minilesíku bydlely koroptve, jsem si zvykla, ale divočáci uprostřed města, to už je moc.
Sharka trefila hřebík do hlavy. Soused chodí až třikrát týdně na šoulačku a nikdy se nevrátí s prázdnou. Nimródi většinou udělají 1x za rok naháňku, vytasí se s počtem střelené černé zvěře (popř.myslivců, psů -dosadit z novinových zpráv) a mají po práci. Střelit prase dá práci, je inteligentní a dává si pozor.
Nevím, jestli jsi koukala na zprávy ale v Jablonci nad Nisou se vyznamenali. Pozvali tam speciální jednotku, akce stála 14 melounů a zastřelili asi 14 divočáků, které musel odklízet myslivci. Byli pořádně naštvaní.
Kdyby myslivci dělali, co mají, tak se tahle šaškárna pořádat nemusela. Jenže střílí málo, protože lov je za odměnu za brigády, že.
Přesně tak, navíc mají tzv. zástřelné (za zastřelení prokázaně pozitivního zvířete – vyšetří se později, všechna mrtvá divoká prasata se musí vyšetřovat/testovat) a nálezné (za nalezení mrtvého, prokázaně pozitivního zvířete), je to i docela dost peněz, snad 5 tisíc?, přesně nevím.
V tom Jablonci to možná bylo kvůli tomu africkému moru? Někde v Libereckém kraji je, kde přesně, to nevím, ale můžu se doptat, kolegyně tam jezdí každý týden, protože to má na starosti.
Ten africký mor je vůbec největší hrůza, co můžou prasata dostat, smrtnost je snad 100% a nakažlivost opravdu vysoká, taky se těm 100 % dost blíží.
Praha 8 – rozryto mezi paneláky, u hlavní silnice pachový ohradník. Zahlídla jsem je tu několikrát. Ve dne.
Vloni na jaře byli večer v lese pár kroků od auta, když na lesní cestu začala z houští vycházet početná tlupa s malýma. Nejdřív to vypadalo, že jen projdou, jenže pyžamáčkům se na cestě zalíbilo a celá tlupa se pomalu po cestě přibližovala, aniž by o nás věděli. My stáli, Petr se snažil v šeru něco fotit… Až jsme teda začali řešit co s tím, protože útěk = rozběhnou se taky. Stáli jsme 10 metrů od prasat a probírali jak jako z toho. Takže pomalej couvací ústup. Pak to teda nejbližší bachyni došlo, něco kvíkla a všichni zmizeli.
A jednou mi statné prase zaútočilo na Vaška – šli jsme po lesní cestě a dva kousky chrápaly v přilehlém křoví. Vašek je ucítil, obcházel obloukem – a prase se vyřítilo přímo na něj. Naštěstí se Vašek teleportoval dva metry dozadu, dodnes nechápu jak, a prase jen prolítlo. Druhé to vzalo na opačnou stranu. Vyřítit se takhle do člověka, máš zlámaný nohy.
Pokud by to byl kňour, tak zbraněmi (špičáky) rozpárané lýtko, nu a k tomu zlomené lýtko. Třeba šlo o mladé lončáky. Naštvaný dospělý, inteligentní divočák je nebezpečný, hlavně psům.
Sami od sebe neútočí, ale co člověk může vědět, třeba je po poslední naháňce zraněný a nimródi ho nedohledali. Ruku na srdce. Kolik členů svazu má psy? Kolik jich je natolik dobře lovecky vedených, aby je zraněný divočák nezabil?
Ne, lončáci to fakt nebyli, to byly stodoly, stokilový hovada. To tě poláme i když tě jenom smete. Jak by dopadl patnáctikilový Vašek asi rozebírat nemusíme. Jestli by vylítli do mne, kdybych šla bez psa – nevím. Ale byla bych bez varování a mohla bych jít přímo metr od něj. Určitě bych nebyla tak mrštná abych dokázala uskočit. Myslím si, že zaútočil, protože tam chrněli a vzbudil je až pach – otevřeli voko a pes pár metrů od nich (křoví přímo u cesty, Vašek obcházel po druhé straně cesty = jak široká je lesní cesta? Tak tak daleko od sebe byli). Tak to jeden vyhodnotil jako nutný úprk a druhý jako nutný útok.
Ajvinka se naštěstí divočáků už od štěněte bojí. Jak k tomu přišla nevím. Srnčí radostně proháněla. Srnčího už u nás není, chrabří nimródi už všechno upytlačili.
Když jdu lesem, kde nejsou davy turistů, tak si nahlas pouštím v mobilu muziku, nebo audioknihu. To abych divočáky nepřekvapila. Chodit tiše lesem, jak jsem byla zvyklá se dnes už nedá.
To budu radši rozpáraná, než abych dělala po lese kravál.
No, já si myslím, že až bys byla rozpáraná, těžce bys litovala, žes nedělala „kravál“. On je taky kravál a kravál. já se přiznám, že v lese schválně dost dupu a s MLP si normálně povídáme, tak na vzdálenost 5 m. Když jde lesa rodinka s dětmi, které hulákají „jak na lesy“, tak to už podle mne je kravál, ti se prasat bát nemusí. Jsme vcelku rekreační oblast, takže podobných „plašičů“ je v sezoně v lese dost.
Chodím tiše, kromě míst, kde vím, že je mohu potkat. Tam obvykle volám na psy, pískám, prostě dělám hluk.
Taktéž.
U nás se s nimi setkáš každou chvíli. Pokud je to z patřičné vzdálenosti tak se to snese. Jana se bojí s Edýsem navečer na procházku kolem lesa. Musejí jít po silnici No, pro psa je to socializace ale žádná procházka. Legýsek si jednou chtěl hrát s pruhovaným prasátkem na louce u baráku. Jana si myslela, že je to naše mouratá kočka. Naštěstí tam byla blízko a nic se nestalo. Prasátko odběhlo.
Bachyně se střílí, ale ne v době, kdy mají selata, pokud vím. Tady vidím neochotu je střílet, protože je to blízko dědiny a kdyby tam někdo vlezl, je na průšvih zaděláno. Jestli by to šlo ošetřit vyhlášením na veřejnosti- internet, cedule kolem, obecní vyhlášení /rozhlas, facebook…) teda nevím.
No a jako obvykle je to o lidech.
Jo a ta selata naučí chodit k vám taky a ta se nehnou, když budou vědět, že tady se nažerou.
Alex, pro začátek: těm pánům v zeleném bych neříkala myslivci, protože toto slovo pochází ze stejného základu jako myslet. A oni zjevně nemyslí. Váš soused měl neskutečné štěstí, to setkání mohlo skončit špatně. Není na čase obrátit se i na policii? V Brně městská policie řeší i divoká zvířata, možná tedy i odchyty. Jestli sem zajde aida, bude vědět, co zmůže veterinární správa.
Internet doporučuje také ultrazvukové plašiče, možná by to bylo řešení pro bezpsí sousedy.
Jak ztratí divoké zvíře plachost, He vždycky na problém zaděláno. 🙁
Je, pardon. Držte se.
Máš pravdu, budou to nimródi.
Znám pár jedinců, dokonce manželský pár a těch si velice vážím, ti také mají dobře vedené psy. A o lese krásně vyprávějí, i o zvěři. Ale to jsou naprosté vyjímky.
Tak jsem se kolegyně, která má na starosti přímo divočáky (teda jejich nemoci) ptala co a jak, večer to sem napíšu, teď momentálně bohužel nestíhám.
Tak zatím jen odkaz na takový obecnější článek: https://lesweb.brno.cz/novinky/skody-zveri-na-nehonebnich-pozemcich-informace-pro-obcany
Díky, aido, že ses ozvala. Četla jsem i výše, je fajn, že jsi sem napsala správný postup.
Myslivci a černá zvěř,tak zatím co při spatření vlka se vyhlásí v dědině téměř výjimečný stav a Karkulky jsou doma za petlicí,prasata se dál nebojácně povalují po revíru,špacíruji po zahradách a zelení nevědí. Nedej bože,že zahlédnout lišku,to pak celé odpoledne a podvečer střílí do různých navržených klád,jako že, co kdyby tam byla a sežrala jim poslední dva zajíce. Majitelé pozemků si pak můžou stěžovat akorát na lampárně. Zelení mužích hned sepíšu petice aby všechno zůstalo jak je. Vlk,liška,rys,medvěd,rovná se třídní nepřítel. Zajíc,srnčí, prase, jídlo.
Alex, co motostřelecká rota majora Ticháčka?
U nás je likviduje soused myslivec..chodí snad 2x i 3x tejdně čekat..nikdy nepřijde s prázdnou a tak ty stavy milých štětináčů udržuje v množství přijatelném..
Ono je to o myslivcích,buď chtějí pomoci nebo nechtějí..jim pruhovaní miláčkové s maminkou zahradu neryjí a kolem jejich plotu nechodí a vůbec- je ta bachyně z jejich revíru nebo jen prochází ? To by jsi se dozvěděla, proč to zrovna nejde…a opna je super máma, o dětičky se stará…jen ty škody….A o pachovém ohradníku jste neuvažovali? Pachový ohradník odpuzuje divoká prasata díky svému specifickému zápachu. Slouží ke snížení škod způsobených černou zvěří. Speciální pěna pro vytvoření „pachového plotu“ obsahující speciální pachové látky, které odpuzují zvěř. Pěna se dávkuje a aplikuje na pachové ploty.
Soused, co s bachyní sousedí, pachový ohradník zahrady má. Ten zabrání tomu, aby neprobourala plot a zase mu nezryla celou zahradu, jako už jednou.