Dnes vám nabídnu srovnání denních rutin rekordmana Usaina Bolta a knihomola. Co v nich odlišuje vítěze od poraženého? 🙂
Usain Bolt je nejrychlejší muž na světě. Knihomol je zase někdo, kdo rád tráví čas zíráním na inkoust na papíru. Co mají tito dva společného?
Žijí. Ve dne (většinou). To je podstatný bod, protože třeba o takovém netopýrovi by se to, že žije ve dne, říct nedalo. A oba dva, Usain Bolt i knihomol, mají své denní rutiny, které jsou méně odlišné, než by vás mohlo napadnout. Vyhledala jsem si, jak vypadá den Usaina Bolta, běžce a několikanásobného rekordmana, který dokázal 100 metrů zaběhnout za 9,58 setin sekundy. A že jste to vy, zanalyzovala jsem i běžný den v životě knihomola, který má zrovna celý den volno, a jako důkaz je porovnala. Na konci budete jistě valit oči.
„K fotkám pro článek jsem zapózovala já a má moc dobrá fyzička, rozhodně nejde o práci umělé inteligence.“ 🙂
Usain Bolt: Bolt si rád přispí a je známý tím, jak bojuje s časným vstáváním. V noci spí více než osm hodin a vstává okolo desáté hodiny dopoledne.
Knihomol: Jo, to by tak sedělo. Předchozího večera si knihomol jistojistě četl až do pozdního rána a potřebuje nahnat nějaké hodiny spánku, aby se mohl natáhnout pro knihu na nočním stolku a posadit do sedu aby viděl na čtení. Dříve než v deset jej skutečně nečekejte.
Usain Bolt: K snídani Boltovi jeho osobní kuchař připravuje vaječný sendvič se zelenými banány. Tvrdí, že se snaží moc nejíst do tréninku v jedenáct hodin aby mu nebylo těžko, ale zůstává hydratovaný a po celý den prý pije nápoj Gatorade (podle všeho prostě ochucená voda, jen pro sportovce, takže bez cukru).
Knhomol: Knihomol osobního kuchaře obvykle nemívá, i když se jistě najdou výjimky. Takový obyčejný knihomol začíná svůj den čímkoliv, u jehož konzumování se dá číst kniha. Velice praktické jsou jogurty, u nichž stačí pouze odtrhnout víčko, ale jistě nepohrdne ani pečivem, když si dokáže knihu nastavit tak, aby si do ní nenadrobil.
„Až si Usain přečte tento článek, jistě už se nebude tvářit tak překvapeně, že doběhl druhý a že první, co slyšel, bylo: „Počkej, dočtu stránku…“
Usain Bolt: V jedenáct hodin je pro Bolta čas na silový trénink. Chudák poskakuje s medicinbalem v ruce, s osou za krkem se vytáčí do stran, dělá výpady s činkami, na místě poskakuje v pozici prkna a provádí další ďábelská cvičení na střed těla.
Knihomol: Na rozdíl od Usaina Bolta si knihomol dopoledne vyráží zaběhat. Vlastně hned, jak se nasnídá, oblékne a knihkupectví otevřou. Tehdy si jde zaběhat na autobus, protože v knihkupectví už mají knihu, na kterou čekal tak dlouho. Běží i od autobusu, protože se jí nemůže dočkat a dnes cítí obzvlášť formu. Namístě si radostí s očekávanou knihou na prsou zaskáče (viz. výše Bolt s medicinbalem) a přihodí k ní ještě pár dalších knížek, takže při cestě zpět domů nasadí chůzi ale zato se závažím.
Usain Bolt: V jednu hodinu odpoledne má Bolt oběd, nejčastěji těstoviny, konzervované hovězí maso nebo ryby. Má to vypočítané tak, aby mu oběd dodal energii na trénink a zároveň umožnil rychlé trávení, aby si nepřipadal přecpaný.
Knihomol: Po cestě z knihkupectví knihomol doplnil palivo v podobě posezení u kávy v kavárně, protože nic není romantičtějšího než čtení u kávy v běžném ruchu světa. Provádí tři série cviků „udělej si fotku s kávou pro recenzi na blog“ (protože co není na internetu jako by nebylo) a dá si větrník nebo nějakou jinou laskominu (samozřejmě čistě proto, že musí dohnat určitý počet kalorií).
Usain Bolt: Odpoledne Bolt absolvuje devadesátiminutovou cvičební rutinu na běžeckém okruhu, kterou má navrženou přímo pro sebe. Najdou se v ní i klasické cviky atletické abecedy jako zakopávání a předkopávání. Díky tomuto tréninku si udržuje štíhlou postavu a zároveň buduje svaly tolik potřebné pro překonání rekordů.
Knihomol: Domů přijde knihomol nevrlý, protože v autobuse si nemohl sednout a jelikož u sebe neměl čtečku, pouze fyzickou knihu, která se čte ve stoje jen těžko, nemohl si číst. Už má lehké abstinenční příznaky a tak přeskočí oběd (beztak je plný svačinky z kavárny), jen si udělá čaj a vleze si na gauč pod deku, kde se může začíst.
Makat se musí i do pozdního rána. Protože právě to odlišuje knihomola a ty, co skončí druzí – třeba Usaina Bolta…
Usain Bolt prý také hodně trénuje mentální stránku závodění a to tak, že si vsugerovává různé důvody, proč být nejlepší. Do závodů jde tak s tím, že nepřipadá v úvahu, aby skončil druhý, a do denního cvičení prý zase pro dívky, které může oslňovat vyrýsovanou postavou. Ani knihomol mentalitu nepodceňuje, a tak ji toho dne posiluje rozhodnutím, že ještě dnes dočte rozečtenou knihu, aby mohl začít tu zbrusu novou, pro kterou si dnes byl v knihkupectví. A to i přesto, že mu k dočtení zbývá přes dvě stě stran. Vše je to v hlavě, Usain vám to potvrdí, viď Usaine? Říká se, že na tuto otázku Usain všem světovým novinářům odpověděl ano. V šest hodin si Usain nicméně konečně dopřeje větší jídlo, obvykle se skládá z batátů, brokolice, kuřecího, vepřového nebo nějakého dalšího druhu masa, jamajských knedlíčků či rýže. Jeho oblíbeným jídlem jsou prý pálivá křidýlka.
Knihomol: Knihomol samozřejmě křidýlka nekonzumuje, protože by si prsty umastil omáčkou a nemohl otáčet stránky. K večeři si dá pytlík něčeho ne zrovna dietního, co má doma, aby zahnal chuť a hlad, ale nemusel odtrhnout oči od knihy. Slané brambůrky, křupky, tyčinky… Čaj už mu došel před dobrými dvěma hodinami, takže teď je kompletně vyprahlý a na ex vypije tři sklenice s vodou. Dopřeje svým stránko-obracecím svalům trochu oddechu a jde si přerovnat knihovnu, protože mu to z nějakého důvodu zní ne jako dobrý nápad, ale jako nutnost. Aspoň u toho každopádně zapojuje zase jiné svaly. Vytahuje knihy, zasouvá a přenáší je a svaly se jen rýsují. Protentokrát zůstal cvičit doma, však víte, kvůli tréninku mentality, ale jindy si rád zajde do nedalekého fitka (čtěte do knihovny).
Všechno je v hlavě!
Usain Bolt: Po náročném tréninku se Bolt rád uvolní tak, že stráví nějaký čas s přáteli, zahraje si videohry nebo to vyráží roztočit do města.
Knihomol: Knihomol rozhodně nejde do města nebo se bavit s reálnými lidmi. Chce trávit čas jen s těmi fiktivními, protože ti jsou daleko lepší. Knihou, kterou čte, naprosto žije a jelikož je to fantasy, mentálně si ještě přidává tréninky a možná právě posledních deset stran bojuje s draky. Odkládá ji jen když potřebuje kamarádům nahrát hlasové zprávy o tom, co si myslí o situacích v knize, tomu říkám zápal! Dobrá, dobrá, ne všichni reální lidé jsou tak špatní, ti, kteří vědí, jaký intelektuál a asociál knihomol je, jsou vlastně fajn…
Kde jedni končí, tam druzí teprve začínají. Usain Bolt je možná nejrychlejší muž světa, ale na dlouhých tratích musí ještě dost zapracovat. Bolt si jde orazit, ale knihomol se teprve rozehřívá pro „noční šichtu“. Nebojí se toho a okolo deváté hodiny večer je ve své vrcholné formě. Neohlíží se na zvonky nebo klepání na dveře, hasiče s tím, že se na jeho dům patrně valí povodeň a je nutné se pro jistotu evakuovat pošle rovnou do háje.
Nemá čas odpovídat na zprávy, které mu kdosi píše, i když si jich koutkem oka všímá, a z transu ho vytrhne až ta, která je od jeho matky, jež vyhrožuje, že pokud se do dvou minut neozve, vyhlašuje pátrání po jeho osobě. Někdo by to označil za přehnané, ale knihomol to docela chápe, protože s ní nemluvil už dva týdny. Což značí přesně dobu, kdy se do této série pustil. Podivná shoda náhod… Odepíše jí a přemýšlí, zda je špatný nápad, aby si dal ještě nějakou malou svačinku. Koneckonců skoro celý den nejedl. Tu myšlenku zapudí, aby ji za zhruba hodinu zrealizoval.
O půlnoci dojde k názoru, že je vlastně docela unavený a že by měl jít pomalu spát. Rozhodne se pro ještě jednu kapitolu a pak už knížku zaklapne, ale z jedné kapitoly se stanou tři a neptejte se, co se stane z těch tří… Den každopádně končí ve tři hodiny ráno, ospalý tak moc, že na čtení skoro nevidí, uslzený, protože konec byl smutný, ale s dočtenou knížkou. Jakmile se jeho hlava dotkne polštáře, usne a neprobudí se dřív než v deset hodin dopoledne. Nestěžuje si nad svým údělem, že se mu dostálo takového osudu a přijímá jej s pokorou. Je zkrátka hoden toho být dáván za příklad! Čtení totiž není jen koníček; je to životní styl!
Valíte oči? Možná jsem si na začátku malinko zapřeháněla, ale to víte, čtenáři se sami nenalákají. 😀
Tak co, kdo z vás je knihomol? Nebo aspoň býval? 🙂
Dede: Autorka vede knižní blog Počkej, dočtu stránku, kde najdete spoustu recenzí a doporučení. Rozhodně je knihomolem:))
To bylo tak napínavé, až jsem se na chvilku vcítila do knihomola. Do Bolsa ne, neumím běhat.
Byla doba, kdy jsem četla stejně fanaticky ( :D), ale dnes už to tak nejde – ne že bych nechtěla, ale hlavinka si dává pauzičku, potřebuje to.
Srovnání per-fek-tní!!!!
Tak čistý knihomol, spíš knihožer, už úplně nejsem. Budu si muset koupit domů pořádné světlo. Nejlíp se mi poslední dobou čte u bílého světla. Ale stále jsem schopný schroupat, když mám náladu, knihu za večer nebo dva. 🙂
Jo… až budete chtít knihomola přivést do deprese řekněte mu toto: a stejně nepřečteš všechny knihy na světě. 😀
😀 už Ti to někdy někdo řekl?
Hádej. 😀
Přesně tak!
Velmi zajímavé srovnání! 😀
A na blog jistě občas nakouknu, až budu zase tápat, co si půjčit v knihovně (i když na čtenářské hity se tady u nás čeká dlouho!).
Mockrát děkuji, doufám, že si u mě něco vybereš.
Roll over, Usain Bolt 😀
Velmi podnětná studie.
Během různých životních období bych mohla být modelem pro knihomolí výzkum. Většinou jsem však byla méně častý typ knihomola, jenž uléhá kolem desáté večerní, aby mohl číst již za kuropění. Čtení s baterkou pod dekou se u mne v mládí nekonalo, neboť bydlení vyžadovalo spaní ve stejné místnosti s rodiči, což se s nočním čtením vylučovalo.
Nicméně větička „jen dočtu kapitolu“ (z jedné bylo ovšem víc, to dá rozum) měla v dětství často dohru v nespokojenosti rodičovstva, že to nádobí zas není umyté, uhlí donešené etc.
Jolanka je nejen úspěšný a zkušený knihomol, ale též zdatný pisatel Četla jsem její recenze a bavila se tím, jak dokáže vyhmátnout podstatu i perličky leckomu skryté. A samozřejmě dnešní studie autorčin um doplňuje.
To je krásně vzpomínání. 🙂 „Jen dočtu…” by rozhodně mělo patřit mezi jednotky času. Viděla bych to ale na vysokoškolskoi úroveň, je to totiž velice proměnlivý časový úsek.
A děkuji i za moc milá slova na můj účet! Nesmírně si jich vážím.
Knihomol jsem od okamžiku, kdy jsem se naučila číst. S tatínkem jsem od dětství chodila do knihovny a určitě nejmíň půl aktovky knih, co táta půjčil, byly pro mne. Nejmilejším dárkem pod stromeček byla kniha/y a měla jsem co dělat, abych alespoň rozbalila ostatní dárky. Pak jsem si blaženě zalezla s novou knížkou a četla a četla. Četla jsem ve vlaku, autobuse (do práce jsem dojížděla), posléze v tramvaji, a přiznám se, že když jsem měla rozečtenou pěknou knížku, bylo mi doma neumytý nádobí ukradený. Občas jsem četla do brzkých ranních hodin, o to horší bylo vstávání. Navíc mám tu (ne)výhodu, že čtu opravdu rychle, MLP si dělá legraci, že si půjčuju knihy na kila. Knihovna je tady v obci kousek od nás, zrovna dneska odpoledne se tam chystám. Paní knihovnice je moc fajn, už zná můj „knižní“ vkus a má pro mne nachystané knížky, ještě si nějaké dovyberu a i když se pokaždé přesvědčuju, že tentokrát ne tolik (kdo se s tím má tahat 🙂 ), vždycky mám 10-12 knížek a rozhodně ne tenkých 🙂 Už dávno jsem vyhlásila stop stav v nakupování nových knih, protože se mi nikam nevejdou, ale znáte to….. 😀
Úplně Ti rozumím! Také čtu již od chvíle, kdy jsem se číst naučila a i mým „průvodcem” knižními světy byl tatínek. Mohla jsem tak trávit dětství s knihou v ruce, dospívat se svými oblíbenými knižními hrdiny a těšit se na prázdniny s nosem zabořeným v knihách. Neměnila bych, prožila jsem díky knihám tolik dobrodružství, že to ani nespočítám. 🙂
Děkuji za přečtení!
Přiznávám bez mučení – Já já já jenom já! I když do tří jsem asi nečetla, ale do dvou ano a několikrát! Akorát to vstávání v deset ráno mi nikdy nevyšlo… Kdysi jsem četla, že by člověk měl spát po úsecích hodina a půl – teda že je lepší spát tři hodiny než pět. No a já si to takhle vždycky vypočítala, aby mi to na tyhle časové úseky vyšlo, takže večer se na čtení našlo času dost. Včil už to tak nedávám, ale klidně si čtu aj přes den…
Osm knížek za měsíc není tak moc, si myslím – to já zvládnu za týdenní dovolenou a to si stačím ještě dost zaplavat, projít si zajímavosti kolkolem a dóst pokecat se spoludovolenkáři. Vlastně první kufr, co jsem vždy vyvlekla z auta, byl ten s knížkama.
Jinak vítám novou autorku – doufám, že bude psát často, protože o knížkách, o těch se dá mluvit furt, kór takhle zvesela. Kupodivu – jak o těch dobrých, tak o těch špatných 😉 .
Vida, to je skvělý fígl! Rozhodně ho využiji. A děkuji za přečtení – ráda pro Dedeník ještě něco napíšu, když bude mít Dede zájem. 🙂 Na tématu knih je skvělé, že dokud se budou knihy psát, mám o čem psát i já. A vlastně ještě nějakou dobu poté. Koneckonců by nějakou chvíli zabralo než bych je přečetla. 🙂
Jolanka je tedy ta, co napsala hezkou recenzi na Rozárku, že? Nadšenou ústní recenzi jsem si vyslechla včera na ruštině- půjčila jsem Rozárku své lektorce. Obvykle prý povídání z osoby zvířete je pohádka a tohle není, je z toho cítit láska ke zvířatům a jejich znalost, navíc se u toho výborně baví. A byla jsem dotazována, jestli moji psi vyskakují z vany (ne, odchází ze sprcháče a kape z nich bahno) a podobně 🙂
Ano, to jsem byla já. 🙂 Četla jsem Tvůj komentář na Facebooku a přemýšlela copak asi paní lektorka na Rozárku řekne. A vystihla ji přesně! Mám z toho radost, protože to znamená, že prožila minimálně stejnou zábavu jako já. I moje Rozárka už je zabavená, putuje k mé babičce. 🙂
Jolanko, tahle tvoje studie mě upřímně rozesmála a děkuju, že jsi mi ji dala na Dedeník 🙂
Nejen proto, že je vtipná a přesná (zamlada bych podepsala všechno včetně těch jídelních (zlo)zvyků:)) Teď už je to horší – když člověk začne střídat brýle začne být knihomolství poněkud náročnou disciplínou:))
A víš, co je na tom nejlepší? Že ty stížnosti mojí generace, jak ti mladí nečtou, nejsou pravda. Ano, spousta mladých číst nechce. Někteří, pravda, ani pomalu číst neumějí – tedy s porozuměním textu – ale ti jsou i mezi dospělými a není jich málo.
Ale ty jsi nádherný mladistvý knihomol a nejsi sama, díkybohu.
Mladí čtou, ale vybírají si. A Babičku Boženy Němcové rozhodně číst nechtějí, i povinná četba se obrací spíš k modernější literatuře. A to je v pořádku, posuny jsou v každé éře.
No, mám aktuální přehled o povinné četbě v 1. ročníku 6tiletého gymplu, protože jsem prostřední vnučce slíbila, že jí dohlédnu na čtenářský deník. Češtinář je pes a (přísně!) ho známkuje. Takže jsme četly Moliérova Tartuffa, Kytici a teď je na pořadu Divá Bára. Jo, ještě tam byl Stanislav Rudolf a Tohle jsme, prosím, nebrali – taková typická dívčí četba, ale taky stará už víc jak 30 let. Jsem zvědavá, co tam bude dál 🙂 , ale zatím tam posun moc nevidím. Na jiné škole to samozřejmě může být jinak.
No není tam Tichý Don, Babička a podobné hity. Naopak třeba Kačka tam měla Zeměplochu (Barvu kouzel)a Kuba Tolkiena. Podle mě si to každá škola dělá sama. A Kytice je pro mě „Vítejte v Horůrkově“, to se vůbec nečte špatně, když k tomu člověk nepřistupuje s averzí.
Kytice je skvostná sbírka horrorů a ještě když je to ve verzi komiksu:
https://www.databazeknih.cz/knihy/komiksova-kytice-316501
to jde na dračku!
Rozhodně. Je to dynamické, akční, má to skvělé rýmy a není to nijak extra dlouhé (Kytice). Žánr – horror, psychodrama, fantasy. Co už by kdo chtěl víc.
Proti Kytici nemám vůbec nic, naopak! To ten Tartuffe se četl o dost hůř a extra zábavný taky nebyl. No aspoň jsem si doplnila vzdělání. 🙂
Ten mi jednou v hospodském kvízu zajistil uznání, když se mělo říci kdo napsal Tartuffa a pravé jméno, nikoliv pseudonym. Já nejsem nijak vzdělán v divadelní historii ale mám sloní paměť na jména takže Jean-Baptiste Pocquelin ze mě vylétlo okamžitě. 😀
Já v poslední době odhaluji, že problém s povinnou četbou je také v tom, že je známá jako nudná a „špatná”. Pak děti ani nemají chuť se do knih pouštět. Také jsem to tak měla, ale protože čtu ráda, do povinné četby jsem se i tak pustila, i když spolužáci okolo hledali způsoby jak se jí vyhnout. A bavila mě! Najdou se samozřejmě i slabší kousky, ale to je i v dnešní literatuře. 🙂
Mladí čtou, prokázáno zkušeností! V pondělí v podvečer v krajské knihovně vyzvedávám zamluvenou knihu a houf cca sedmnáctiletých děvčat tam rokuje o nějaké knižní sérii, každá v náručí tak 4-5 knížek 🙂
Dede, a zkusila jsi někdy multifokální brýle? Nosím je už skoro dvacet let a nemůžu si je vynachválit. Samozřejmě jeden musí sáhnout hlouběji do kapsy, ovšem za to pohodlí (jedny brýle na všechno), to stojí. Brýle jenom na blízko ani nemám.
Jinak knihomol jsem, čtu rychle a moc ráda. Chodím často do knihovny a nové knížky taky občas koupím, i když je není skoro kam dávat. Do tří do rána už jako kdysi sice nevydržím, ale čtu jako důchodce přes den.
Já je mám už spoustu let. Ale přece jsem si musela pořídit brýle čtecí 😉 Prostě mi ten čtecí výsek nestačí, pokud potřebuju déle číst nebo psát
Děkuji za tak krásná slova, Dede!
Také se mi to občas s mými vrstevníky zdá nesmírně smutné, třeba když z některého vypadne, že naposledy četl knihu na základní škole a ještě se tím chlubí. 🙁 Ale najdou se i tací, kteří je zbožňují – když si to člověk chce připomenout, stačí zajít třeba na Svět knihy, kde nadšení koneckonců sálá ze všech přítomných.
Skutečně mě zahřálo na srdci když jsem před dvěma lety na Světě knihy brigádničila, seděla v jednom ze sálů a přišly za mnou dvě slečny o něco mladší než jsem já. Ptaly se, zda vystupující během dne už oznámily speciálního zahraničního autora pro svůj festival. Nepamatovala jsem si jméno, jen knihu kterou napsala. Jakmile jsem jej vyslovila, začaly jásat, hned věděly. Celé zářily nadšením a připomněly mi mou vlastní reakci na mé oblíbené knihy. 🙂
Dneska už knihomol nejsem, ale byla jsem a tehdy jsem dokázala číst knhy i ve stoje v MHD.
A v chůzi po chodníku. Naštěstí jsem se srazila s kandelábrem jen jednou 😛 Dalo by se říct, že on vyhrál:))
Jé, to Ti závidím. Moc ráda jezdím jakoukoliv veřejnou dopravou, právě proto, že v ní je spoustu času na čtení. Ale když nemám čtečku a stojím, nedokáži si knihu pohodlně nastavit a přijdu o něk. V takových chvílích bych plakala, na své chvíle s knihou se totiž vždy moc těším. 🙂
Zajímavá srovnávací studie, to by si zasloužilo nějaký grant. Jestli jsem knihomol…no dnes už tolik ne, v mládí o mne zlí jazykové tvrdili, že přečtu i použitý…no, nechme toho, byl to nechutný výrok. 😀
…denní tisk, chápu. 🙂
O mně taky tvrdili, že čtu všechno, co má písmenka.
Jo, ty krásné časy s baterkou pod dekou a knihou po obědě v houpací síti. A omluva na povinnou školní četbu, když došla nudná návštěva. S knížkami je život opravdu krásnější.
Ale až doteď jsem nevěděla, že knihomolství je sportovní disciplína, díky za osvětu. Pojďme ji prosadit na olympiádu! Když už tam je breakdance…
O mně říkali, že čtu i starý telefonní seznam 🙂
Z nouze se dá číst i příbalový leták medikamentů.
Probatum est.
Já četla i novej :DD A trest trestů byl, že jsem nesměla číst.
Hezky napsaný a reálný (už teda nejsem takhle výkonná, ale pamatuju si to ;-).
Mě poněkud vytáčel starší syn – když totiž měl oškrábat brambory, četl přitom ty staré noviny, na které padaly šlupky. 😀 V jeho podání by oškrábat hrnec brambor mohla být dlouhodobá záležitost, kdyby ho člověk nechal!
to je super 🙂
😀
Na olympiádu? Kvalifikační zkoušky do reprezentace budou F.L. Věk přečtený za tři dny. 😀
No, byla jsem takový knihomol, že jsem přečetla všechny díly F.L.Věka. Úplně dobrovolně! 😀 On má, chudák, takovou pověst, že je to strašná rozvleklá nuda, ale mě to docela i bavilo. Ovšem trvalo mi to déle než 3 dny! 😀
I mě. 😀 Není to tak zlé, jen od toho člověk nesmí moc čekat, že to bude „něco jako“ ten seriál (samozřejmě také vynikající).
Já to naštěstí četla dřív, než šel seriál. Ehm, netvrdím, že jsem Jiráska přečetla celýho, ale spíš proto, že víc jsem neměla k dispozici.
No ono když se položí vedle sebe všechny ty husitské romány, FL Věk, různé ty Filosofské historie, Bratrstva, Temna, Psohlavci a Staré pověsti tak si na množství člověk stěžovat nemusí. 😀
A to je právě to – vůbec to není nudné a je to psáno krásnou starou vybranou češtinou. Četla jsem dávno předávno v prváku na gymnáziu. Jirásek mne dodnes nikterak neuráží…Boženu Němcovou čtu radši a když se natrefí na opravdu staré vydání, to je úplně lahodné počtení.
Ani mě ne, rád se k němu občas vracím. Že tam má historické lapsy, no a kdo ne. On sám to jednou jasně řekl – „já nejsem historik, já píšu romány.“ Němcová, u té se mi vždycky líbila ta její víra v dobrého člověka (V zámku a podzámčí třebas).
Boženu Němcovou jsem přečetla asi celou a líbila se mi Pohorská vesnice.
ta je i moje oblíbená…
A co třeba Karolína Světlá? U té mám taky slušný zářez :DD
taky za ni hlasuji 🙂
Kdysi, když jsem byla nemocná a nemohla do školy – ale ani do knihovny – přečetla jsem na jeden zátah všechny tři díly Bratrstva. Nebylo to špatné, i když hodně krvavé:)) Přiznám se, že ty nejdelší popisy jsem přeskakovala 😀
O Davidovi bylo řečeno, že on knihy nečte, že je přímo požívá 🙂