Začátkem prosince nastává čas, kdy vyrábím čtyři různé kalendáře (pro Jeníka, pro Terezku, pro Marušku a pro Danku). Poslední kalendář, který jsem vloni vytvořila, je pro naši prostřední sestřičku Danušku. Danka je z nás nejvíce umělecky zaměřená, navíc má po mamce zelené ruce, tak pro ni jsem vybrala minimalistické fotky místní flóry.
- fotka – leden. Ač je leden, tak přece jenom se to u nás sem tam zelená – ostružiny na mne přímo provokativně kývaly svými lístečky – foceno v polovině ledna.
1. Zelené lístky ostružin
- fotka – únor. Koncem února si už vyhřívaly stříbrné kožíšky kočičky. Tyhle tři tam seděly a čekaly na sluníčko a včeličky.
2. Tři kočičky pro štěstí
- fotka – březen. Začátek března byl mimořádně teplý, a ač jsem se modlila, aby to nedělala, tak stará meruňka přece jenom vykvetla. A pak přišly mrazivé noci. Tu první ještě květy vydržely a já stihla tuhle fotku. Ta další už byla fatální – ani tentokrát jsme se meruněk nedočkali.
3. Křehká naděje meruněk
- fotka – duben. Na apríla jsem vyrazila do lužního lesa na lov kytiček. U vody jsem narazila na tyhle drobné kvítky hluchavky nachové.
4. Něžná hluchavka nachová v nivě Dyje
- fotka – květen. Za měsíc jsem se pro změnu loudala kolem odlehčovacího ramene Dyje. Narazila jsem na jedny z posledních kvetoucích kosatců žlutých.
5. Kosatec žlutý na břehu odlehčovacího ramene
- fotka – červen. V polovině června na úvratí řepkového pole si podávají ruce rmen a bodlák (Záhoří).
6. Bodlák a rmen na úvrati
- fotka – červenec. A v půli července jsem konečně vyfotila moje oblíbené čekanky, miluju jejich barvu i roztomilé kudrnacení pestíků.
7. Blankytná čekanka
- fotka – srpen. Tady jsme se přenesli už do září, kdy se hlohy leskly kapkami deště – tentokrát to ještě byl déšť požehnaný.
8. Hložinky po dešti
- fotka – září. Inu v září se na vinici daří. Dance jsem prostě musela dát do kalendáře zrovna tyhle hrozny, jsou totiž z jejich vinohradu.
9. Zlato na vinici
- fotka – říjen. Když kvetou ocúny je jasné, že podzim je tady. Vloni kvetly opravdu dlouho. Začaly na konci srpna (tato fotka) a ještě v listopadu jsem je potkávala. Prostě dlouhá barevná jeseň.
10. Ocún věstí podzim
- fotka – listopad. Prvního listopadu a červené šípky. Inu, kdo by odolal a nevyfotil je?!
11. Je čas na šípkový čaj
- fotka – prosinec. A nakonec brslen fortune. Tenhle fešák se plazí po jedné staré zídce a moc se mi líbí. Je dekorativní – prostě vánoční ozdoby.
12. Brslen Fortune jako kouzelné ozdoby
- fotka – titulní. Fotka z naší výpravy v rámci Setkání. Danuš je ta v srdíčku.
13. Puč mně ty brýle
Fotky na Rajčeti https://www.rajce.idnes.cz/album/XAmuqsCzELCDkq99
Přeji vám spousty krásných drobností kolem sebe – Vaše YGA
Dede: Děkuju Yze a jedem jako obvykle:)) Tak co, které obrázky jsou tentokrát vaše nej? 🙂
YGo krásný kalendář – detaily krás, které příroda nabízí. Nejprve jsem byla rozhodnutá „pod tlakem vybrat“ srpen a září jako nejhezčí, ALE když jsem došla k fotce prosince – drslanu, tak jsem výběr změnila, protože ten bez zaváhání vyhrává. Asi ho vůbec neznám a na fotce vypadá jako nějaké červeno-bílé porcelánové ozdobičky.
Teď jsem si se zpožděním prohlédla i kalendář pro Terku a to jsou též moc hezké fotky. Máte moc hezkou dcerunku, nadanou jezdkyni. Její psí parťák ji jasně miluje(a ona jeho).
Děkuju za pochvalu Terky – no řekněme, že se dá na ni dívat 😉 . Navíc má opravdu fenomenálně krásné vlasy, které jí chvilkama závidím.
Brslen samosebou znám z naší přírody – jsou to takové sytě růžové čtvercové květy, které vypadají jako farářská čepička (myslím, že v některém nářečí se mu tak i říká), ale tenhle bílý jsem taky viděla poprve a uchvátil mne.
Tento kalendář je úplně jiný než ty předchozí a zase jinak krásný. Umíš vyhmátnout tu krásu ze zdánlivě obyčejných maličkostí.
Ano, hrozny prozářené sluncem jsou nádherné, ale mě se moc líbí i čekanka pro ten odstín modré a barevné kvítky brslenu.
Děkuju Hančo – co se týká čekanky, tak myslím, že ta se v mých kalendářích objevuje často. Mám ji moc ráda. Jednou jsem pozorovala včelky, které se popelily na čekankách a s úžasem jsem zjistila, že jsou světlounce modré! Malé kouzlo
Jé, ty jsou taky krásné! Víš, co, já obdivuju, že dokážeš udělat čtyři kalendáře, každý jiný a nějak korespondující s osobou, co ho dostane.
Fotky… za mne brslen a taky bodlák a rmen. Jo a ty ostružiny, co je nějaká trapná zima nedostane.
Brslen je velmi zajímavý a jméno jsem si musela najít. Líbí se mi, když jsou pole obrostlá polními i lučními kytkami, tam si říkám, že to s tou chemií asi nepřehání. No a ostružiny – a víš, že se mi původně tato fotka ani moc nepozdávala?! Jenom jsem si říkala – co dát do ledna, aby to byla rostlina? A nakonec se líbí. 🙂
Krásné jsou všechny a nejnej hlasuji za hrozno prozářené sluncem…
Navíc musím přiznat, že ty hrozny byly opravdu velmi chutné.
Ryňáček nikdy nezklame
Vybrat si neumím, protože jsou krásné všechny. Opravdu krásné, patřičně zvětšit a zarámovat a dát jednu vedle druhé, to by byla nádherná velkoplošná dekorace.
My pravidelně dostáváme pod stromeček kalendář z fotek dětí. Mám je všechny schované, je krásné pozorovat, jak ty děti stárnou 🙂 ,´jen já jsem čím dál tím víc stejnější 😀
Myslím, že kalendář dětí je bezva nápad – kór v dnešní době, kdy už fotky na papíru neuvidíš, jak je rok dlouhý. A takhle jich dostaneš rovnou třináct nebo dvaapadesát (podle toho, jaký kalendář).
u mne vede fotka č.9. fakticky mám plnou pusu slin při pohledu na sluníčkem prozářené hrozno. Mňam. Těch meruněk je věčná škoda. Já už ani nevím, co je to meruňkový kompot nebo marmeláda. Tři roky ani meruněčka: Když si vzpomenu na ty plné bedny, které mne čekaly zavařit nebo jinak zpracovat… Ano byly to roky nadbytku. Ale když v únoru čistím boty od prachu tak nevím nevím, meruněk a jiného ovoce se asi zase nedočkáme.
Dneska jsem hledala ve sklepě, jestli na mne někde ještě nečeká sklenice leča – tak to tam už nebylo, ale našla jsem poklad! Půl bedny meruňkové marmelády! Budu ji muset před Terkou zatajit, nebo po ní půjde jak černá ruka.
Jinak, když si kliknete na odkaz na Rajče a zobrazíte si fotky přes celou obrazovku, dostanete přibližně jejich skutečnou velikost v kalendáři.
Celý je kouzelný, nejde vybrat jen jedinou fotku.
Tvé kalendáře – všechny – dělají tvé obdarované jistě velmi šťastnými 🙂
Jejda, tolik chvály, asi na chvíli zpychnu… než si vzpomenu na ty loňské! No však mám v hlavě článek o tom, jak jsem se ke kalendářům dostala a hlavně, jak jsem je dělala systémem pokus-omyl-omyl.
Ale dobře, přiznávám, že tentokrát jsem celkem spokojená. Navíc Terka mi řekla, že ten její letošní je ze všech doposud udělaných určitě nejlepší 😉 .
Jo a ještě dotaz trochu OT – víte někdo, proč mají ostružiny některé listy stále zelené, když jiné na podzim ohnivě červenají?
Dvě slova – zázraky přírody. 🙂
🙂
Řadím se k těm, kteří si nemohou vybrat – tohle je úchvatný kalendář! Jedna fotka vedle druhé – v paměti mi utkvěly hlavně čekanka, hrozny, hložinky, ocúny, kočičky, dokonce i ty jednoduché listy ostružin.
Takže za mě by to asi byla fotka tvých sester – ta je úžasná zase svým způsobem. Musíte být skvělá banda, vy tři 🙂
Myslím, že jsme. Je to vlastně s podivem, protože každá jsme úplně jiná. Navíc holky, jak jsou starší, se pořád snaží na mě dohlížet a vychovávat 😉 . Jsou to zlatíčka.
Prostě nádhera.
Děkuju MaRi.
No, nejhezčí jsou ty hrozny- mám ráda fotku hroznů, skrz které svítí slunko.
Ano, z těch hroznů mám radost, tenkrát vyšlo slunko tak akorát, abych stihla vyfotit, než šly do kýblu. Teď si nejsem jistá odrůdou. Mám za to, že je to rýňák – ryzlink rýnský.
Jako obvykle si zase myslím, že jsou dokonalé všechny. Ten meruňkový má neskutečně modrou oblohu.
Tenhle kalendář se mi líbí nejvíc, asi jsem taky na detaily a kytičky.
Mám to stejně a nejen proto, že sám fotit detaily neumím, nikdy mi to pořádně nevyjde. Tyhle jsou kouzelné.
Máš mail od autora
Jé děkuju.
Víš co, ani mne ty detaily moc nejdou, však kolik je zkažených snímků, ani nemluvím. Naštěstí už nefotime na filmy, takže to až tak nevadí… Akorát, že se musím probírat kvantem fotek, které stojí za prt 🙂 . Ale pak zase ta radost, když něco vyjde
Jak už jsem psala Dede, tenhle kalendář jsem dělala nejraději. Meruňka vypadala jak nevestazv zavojiz, bohužel během dvou dnů bylo po parádě.
Tak než mi došla ta nevěsta v závoji, tak jsem to zkusila přečíst i pozpátku….
Holt když píšu na mobil a nemám brýle 🙂 🙂 .
Jo to znám, jsem líný si vyměnit brejle za ty na blízko a pak píšu dost podobně.