Přeju všem krásný a laskavý den. O čem si budeme povídat dnes? Je to čistě na nás. Tak kdo začne?
Přeju všem krásný a laskavý den. O čem si budeme povídat dnes? Je to čistě na nás. Tak kdo začne?
Deník Dagmar Ruščákové o zvířatech a lidech
Vydavatel: Ing Dagmar Ruščáková
ISSN 1805-0107
Vychází ve všední dny.
Šéfredaktor
Dagmar Ruščáková
(Dede)
Redaktor a webmaster:
Andrej Ruščák
(andrej.ruscak@outlook.com)
Loga:
Marek Ruščák
(marek.ruscak@outlook.com)
Všechna práva vyhrazena, použití článků či jakéhokoliv zde publikovaného textu či jeho části je možné pouze se souhlasem redakce a autora, vždy s uvedením zdroje.
Copyright © DeDeník, 2014
Přiznávám, že mě fantasy příběhy nikdy nelákaly. Začala jsem až s vnučkou, chtěla něco doporučit (tenkrát byla na 1. stupni základky), a tak jsem našla Zákon smečky – přečetla jsem 1. díl – a nutně jsem potřebovala vědět, jak si psi povedou dál! Spolu jsme četly i Hraničářova učně, a pak mě uvrtala do Harryho Pottera – tady jsem ty poslední díly dokoukala. Nedávno četla Aňa Hunger games, prý dobré, ale zatím mě odrazuje ten počet stránek. Nerada si vybírám tlusté knihy, vejdou se špatně do kabelky 🙂 . Alžběta je samozřejmě jedna z výjimek, jak co do počtu stran, tak i pokud jde o žánr. 🙂
Otázka zní: Co je to fantasy.
Bez uzardění přiznávám, že kromě J. Verna a Star Trek zde zmíněná jména autorů a jejich děl znám jen z doslechu.
Co je vlastně podstatou toho, aby knížka či film mohly být označeny jako fantasy?
Fantasy je většinou magie, kouzla a může to být zařazeno jak do dávných věků, do budoucnosti, alternativní reality. 🙂
Níže zmíněná Františka Vrbenská má moje vřelé sympatie za tu nádhernou mystifikaci s „Máchovým dopisem“ z hradu Houska. Spousta lidí tomu dodnes věří.
Pro milovníky Pratchetta – vyšly rané povídky Jedním tahem pera, můžu doporučit. Je to skvěle přeložené v Kantůrkově stylu (překl.Vratislav Kadlec). A vůbec je ta kniha hezky vypravená.
Prave je ctu..dostala jsem je minulej tejden.. a k nim jeste Jezibabin vysavac
Připomínám Jenny Nowak, která píše jak fantasy, tak knihy o starém Egyptu a především s láskou a obdivem o Jeho Milosti knížeti Vladu Draculovi. Tuhle ságu mám doma komplet, možná některou knížku i s Jennyiným podpisem 🙂
A v té souvislosti opět skok do hudby: věhlasná gotic rocková kapela z Jihlavy XIII. století…
Mimochodem český dabing Nekonečného příběhu má několik podivností. Pátral jsem co to proboha znamená to „Sandonoriko“ jak Atreyu nazýval ty modré sochy. No, neznamená to nic, je to české zkomolenina originálu. V původním znění se ty sochy jmenují „Southern Oracle“. Vyslovte si to anglicky… 😀
Případně, když měl Bastian zvolit královně+ nové jméno tak z okna bůhvíproč křičí „maminkóóó“, no je to sice dojemné, ale on jí dal jmnéno „Moonchild“ tedy cosi jako Měsíčnička.
No, mě taky přišlo prazvláštní, aby královničku nazval maminkou…byli zhruba stejného věku plus minus dva-tři.
Moonchild je přesné a přiléhavé jméno. A tady si neodpustím odbočku:
https://www.youtube.com/watch?v=mMkW2fYD7JE
A tím se dostáváme k jiné personě, a to k Alastairu Crowleymu 🙂
Tak to je trochu podivná osoba, ale je otázkou co z toho všeho co se o něm říká je pravda.
obchod musí kvést a trocha pomluv a tajemna neškodí 🙂
Co jste od něho četli?
tarot 🙂
Většinově při čtení osciluji mezi fantasy/scifi/vědeckopopulární. 🙂
J.R R. Tolkien, Terry Prachett, David Eddings, Terry Brooks, Juraj Červenák, Jenny Nowak, Andrzej Sapkowski.
Na pomezí fantasy/scifi např. Dan Simmons, James Rollins.
Ze scifi třeba Troska, Frank Herbert (toho mám kompletního), série Duna (včetně všech dílů od Briana Herberta s Kevinem Andersonem), Stanislaw Lem, Arthur C. Clark, Isaac Asimov, Alexander Kazancev.
A hromady dalších, které mám v knihovně a v rychlosti si je nevybavím. 😀
Na většině se naprosto shodneme. Jen ten Troska…v dětství mě okouzlil, ale když jsem se k němu vrátil jako dospělý, přišlo mi to strašné…
Ano, v dospělosti už člověk vidí, že je to poplatné době vzniku. Svoje kouzlo to má pořád, i s tou naivitou…
Některé pasáže třeba ze Zápasu s nebem ale nepostrádají vynikající humor, což koresponduje i s tím pseudonymem „Troska“, on si ho dal sám.
vlastním jménem Jan Matzal 🙂
Hromadu knížek jsem přečetl jen jednou. Patří mezi ně právě i Troska.
A zapomněl jsem na jednu oblast fantasy/scifi. A to jsou komiksy. 🙂 Vyrůstal jsem na kultovních komiksech, které vycházely v ABC. Tak jsem si pak pořídil i tu souhrnou Velkou knihu komiksů. 🙂
Jééé no jo, Vzpoura mozků…
Já čtu všechno, tak samozřejmě i fantasy a ráda. Autory si nepamatuju, ale je zajímavé, že vámi tady opěvovaný Pratchett mě nijak nenadchnul. Přečetla jsem pár titulů, ale nijak po něm neprahnu. Prahnu po druhém dílu Alžběty 😀 , i když to není čistá fantasy.
Nekonečný příběh máme na videu, ale je už tak ohraná, že nevím, jestli na to jde ještě koukat. Dostal kdysi dávno synek a koukali jsme na to všichni mockrát, on už některé pasáže uměl zpaměti.
Alimo, my všichni (já i děti) jsme se snažili Martina k fantasy dostat, ale marně. Myslím, že nakonec (snad) přečetl jen Dobrá znamení od Pratchetta a Gaimana. Já to chápu – taky nečtu spoustu skvělých knih, protože mi prostě nesedí.
je i na prehrajto.cz a dá se stahnout….
Ano, čtu a čítávala jsem dříve víc. Eddings a celá jeho sága ( Belgariad i Elenium). Pratchett jen některé – čarodějky mě občas štvaly tím, jak jednaly s Magrátou. Zavazadlo je zavazadlo, to nelze překonat 🙂 A Zas(r)laná pošta!
A co mě naprosto okouzlilo, to je sága R. Feista o trhlinových válkách.
Díky za doporučení, kouknu se a dovzdělám 🙂
Zas(r)laná pošta je skvěle natočená a hraje tam David Suchet pana Nadosah Pozlátka 😀
Já taky.
Jo, Trhlinové války jsou moc dobrý!
Nepřekládala jsi je náhodou Ty sama?
N ne, já mám na svědomí mnoho knih z Warhammeru.
Super je také David Gemmel a jeho Drenajská sága.
Jsem zvědavý jestli tu někdo čte Lovecrafta. Nemám teď na mysli jeho čistokrevné horrory i když i ty jsou geniální, ale jeho temné pohádky pro dospělé, jak jim říkám. Putování k branám Stříbrného klíče je naprosto skvělé, skládá se z prologu Výpověď Randolpha Cartera, což je ještě takový trochu naivní horror, ale hlavní temně poetická novela Snové putování k neznámému Kadathu je naprosto skvostná a vážím si ji víc než Tolkienova díla i když rozsahem se to srovnávat nedá. Je to doslova gejzír neotřelých nápadů jaký jsem ještě nikdy nikde nečetl. Pak to má ještě epilog Stříbrný klíč.
Nemám ráda horory (stačí mi moje sny, občas 😛 ), takže mi temné pohádky pro dospělé ušly. Kouknu.
Hlásíme se ke starému čaroději Lovercraftovi 🙂
Hezky zpracované jsou oba filmy. 🙂
Jak Call of Cthullu (styl dvacátých let, tedy němý film).
Tak i Whishperer in Darkness (styl čtyřicátých let, tedy černobílý zvukový film)
Ony existují i moderní adaptace jeho děl v normálním stylu, ale nestojí za mnoho. Ono do určité míry to chápu, jeho povídky se převádějí do filmu nesmírně těžko, bývá v nich minimum přímé řeči (většinou žádná) a nejsou skoro nikdy akční a když už se Lovecraft k nějaké akci rozjede tak spíše nepřímo, formou třeba citací z dopisů, nebo deníků a tak.
Tak mám i španělské podání Dagona, ale je to dost slušná dřevohra a úlet. 😀
Zdravím spřízněné duše. :o)
Čtu 🙂 Hodně, ale vybírám si. 🙂 Vede Pratchett, mám ráda všechny dějové linky kromě Mrakoplaše. Tedy přečetla jsem i ty (a mám je), ale nebavily mě natolik, abych se k nim vracela. ty ostatní čtu pořád dokola, když cítím, že je potřebuju.
Tolkien, jistě. A pak mnoho, mnoho dalších. Třeba Anthony Ryan je pro mě trochu na hraně – píše skvěle, ale míra násilí je v jeho knihách hodně vysoká. Takže třeba z jedné triologie jsem si vysloveně užila první díl, druhý přečetla a třetí jen začala. Popisy bitev mě nudí a často i znechucují.
Z urban fantasy mám ráda Patricii Briggs 🙂 Tedy… hlavně její první knížky. Později ve své sérii o Mercy už mám dojem, že pro každou novou knihu cítí potřebu vymyslet děsivější monstrum ohrožující svět, místo aby si užívala ty jemnější, ale o to zajímavější psychologické linky, jaké podporují děj v jejím velmi rozmanitém a poměrně uvěřitelném fantasy světe. Mrzí mě to, ty poslední dvě jsem si už nekoupila.
Ale uznávám, že nejsem typický čtenář fantasy. Ostatně ani Alžběta není čistá fantasy – a to mám od osoby nadmíru povolané 🙂 Paní Františka Vrbenská je nekorunovanou královnou české fantastiky a podle ní je Alžběta skvělá kniha (to mě nesmírně potěšilo:)), ale čistá fantasy to není. Já tomu říkám společenský román s přesahem do fantasy 😀
Dede, pokud něco pročte a ohodnotí Královna, není prostor pro polemiku 🙂 A její chvála je něco jako povýšení do šlechtického stavu. Alžběta není čistá fantasy, my čtenáři to dobře víme a kdybys to moc nahlas zdůrazňovala, mohly by Ti začít přihořívat kuchyňské židle třebas 🙂
🙂 Jo jo, jeden nikdy neví:)))
Zapomněla jsem napsat Sapkowského!! 🙂 Jistě, bez něj by to nešlo. patří k těm, jejichž knížky mám, vracím se k nim a přemýšlím o nich. Hm, na to, kolik toho přečtu, těch knih v této kategorii zase tolik není 🙂
No Sapkowski, ten má svou vlastní kategorii, toho mám doma samozřejmě taky komplet. 😀
milý Pů,
Zeměplocha (Pratchett)…to je moje TOP… a jediný,kdo ji občas na chvíli předběhne je Jakub Vandrovec (Pilipiuk)…k nim utíkám, když si potřebuju dobít baterky…a aby jim člověk rozuměl nebo alespoň trošku..musí mít hodně načteno,nasledováno a mít velikou představivost…
dříve byla taková technická fantasy i četba knih Julese Verna…a svým způspobem i Nosovův Neználek…
a moje první filmová byla Cesta do pravěku..
někdy mi připadá,že pro současné děti je fantasy i Foglar a jeho Rychlé šípy….
Ze série Zeměplocha mě bavily ty o Noční hlídce. Co se týče Vernea, tak pro toho mám strašnou slabost, mám ho doma téměř kompletního, chybí mi jen takové rarity jako třeba „Prorazili blokádu“, „Doktor Ox“, „Zelený paprsek“ nebo „Maják na konci světa.“ (i když to je zrovna kniha kterou nenapsal, jen vyšla pod jeho jménem). Vandrovce neznám, ale slýchám na to hodně chvály.
Zelený paprsek není špatný, četla jsem ho z odborných důvodů :), příběh jednoduchoučký, ale fyzika zajímavá. Co Bratři Kipové, tu máš?
Ano. Jedna z mých oblíbených.
Fantasy teď čtu málo, protože jí mám načteno hodně a taky jsem ji překládala. Mám ráda Zeměplochu, Eddingse, Sapkowského povídky,Patricii Briggs, Pilipiuka(Jakub Vandrovec) a Tolkiena. Četla jsem mnoho dalšího, ale u spousty věcí mě nudí typická dějová linka.
Určitě to půjde sehnat – v antikvariátech a vetešnictvích jsou často poklady…
Když já bych to chtěl stejné, nebo alespoň podobně vypadající vydání a to není tak snadné…
Rajzuj, rajzuj, pátrej a nalezneš 🙂
Verneovek mám taky hodně. Líbilo se mi i jeho Tajemství Viléma Storitze, které jsem našel u bábi.
Četl jste někdo Carova kurýra? Kdysi dávno se mi to moc líbilo 🙂
Ano :). Nejlepší byly ty scény, kdy se páni novináři štychovali u telegrafu. 🙂
Ovšem, Michel Strogoff. Nádherný román. Dokonce na Vernea nezvykle drsný (oslepení, znásilnění, apod.)
Oslepení si pamatuju, znásilnění ne. Četla jsem to jako malá holka, takže jsem to asi v mysli tak nějak přeskočila 🙂
On tomu tak neříkal, použil myslím výraz „zneuctění“. A vůbec to nebylo v nějakém zlehčujícím kontextu, naopak.
Vedly jsme kdysi s KattyV diskuzi, že dneska se už nepíše literatura pro děti jako klasický dobrodružný román, všude je nádech sci-fi nebo fantasy.
Cesta do pravěku je moje oblíbená doteď, první opravdu filmová fantasy byl Nekonečný příběh, to jsem koukala na pravidla žánru 🙂 do té doby jsem nic podobného nepotkala.
Ten film přitom končí v půlce příběhu. Při té scéně kdy se kůň Artax topil v bažině celé kino brečelo. Režisér Wolfgang Petersen pak někde říkal, že největší problém bylo udržet toho koně v klidu když s ním rampa klesala do vody. Ta rampa pak chytla za nohu herce Co hrál Atreyu a málem se jim tam utopil, vytáhli ho už v bezvědomí.
Tak na konci se říká, že Bastien a Falco spolu prožili mnoho dobrodružství…ale to už je jiný příběh 🙂
Ty dva jsem taky milovala, ale jen jsem viděla film. Knihu jsem v ruce nikdy neměla.
Řekla bych, Dede, jak je ten film podle první půlky knihy, je to tak lepší. O druhou půlku se snaží Nekonečný příběh II. a ten už mě tak nebral.
tak yjsem to vždycky ořvala…a milovala jsem tu kejchací želvu- Morlu…
Jooo… „Nemluvili jsme s nikým již mnoho tisíc let. A tak jsme začali mluvit sami se sebou.“ 😀
přesně..
To bohužel nečtu.
I když vlastně DEDE kniha Alžběta a drak, tak trochu fantasy vlastně je.
Jinak jsem kdysi sledovala se syny Star Trek: Vesmírná loď Voyager. Ale to spíše scifi.
Míšo,
vždyť i pohádky jsou taková fantasy..jen si to možná neuvědomujeme…a Star Trek je můj oblíbený seriál…měla jsem moc ráda pana Spocka.
Star Trek mám také rád. A Alžbětu a draka doma máme, koupil jsem ji pro přítelkyni ale taky se na ni chystám.
Aha, tak pozor, abys ji nakonec daroval. Viz Nedám, sám mám málo! 🙂
Už jsem ji daroval. 😀
Baže – přítelkyni 🙂 Takže zůstane v rodině a ujišťuji Vás oba, že tuhle knihu z ruky určitě nedáte, natož do nějaké knihobudky!
Jé, žádné thema. Čtete někdo fantasy? Co se vám nejvíc líbí, pokud ano?
Chicht stihl jsi tu být první a téma skvělé na dnešní den!