Začátkem prosince nastává čas, kdy vyrábím čtyři různé kalendáře (pro Jeníka, pro Terezku, pro Marušku a pro Danku). Tak tady je třináct fotek, které jsou z kalendáře, věnovaný naší nejstarší sestřičce Maruš. Je zaměřený na mně blízkou krajinu a její proměnu v toku času.
- fotka – leden. Začínáme lesem, teplomilnou doubravou na píscích, jak ho znám z mých psích toulek. Ve skutečnosti to jsou teda borovice, focené ze Široké aleje ( ;o) ) v půli ledna. A ano, sníh chybí, zato svítí slunko.
1. Pro stromy není vidět les
- fotka – únor. V lužním lese není nouze o louže, kaluže a stojatou vodu. V nich se odráží koruny dubů a jasanů. Ještě jsou bez listí, ale už se to blíží (foceno poslední únorový den).
2. Chvějivé zrcadlení
- fotka – březen. Vloni se letnilo Apollo (Mlýnský rybník u Lednice). Byl natolik odpuštěn, že se dal po dně obejít kolem dokola. No a první týden v březnu tady už byly viditelné známky jara – především smuteční vrby natřásaly na slunku své hřívy.
3. Smuteční vrby jarně veselé
- fotka – duben. A tady je vzpomínka na zvířetnický minivýlet, který pro nás uspořádala Alex 13. 4. na Tišnovsko. Když opomineme drobné mrzutosti (mrk mrk), tak to bylo super setkání. A takhle jsme v říčce Libochovka za Kutinským viaduktem narazili na blatouchy.
4. Blaťúchy zlaťúchy
- fotka – květen. Slunko na Apollu umí zapadat velmi dramaticky. Třebas začátkem května vytvořilo dokonalou hvězdu.
5. Dramatický západ slunka
- fotka – červen. V červnu na jihu Jižní Moravy nastala vedra (asi aby dala zapomenout na mrazy v dubnu). Ven se psy se dalo chodit opravdu až večer. Tahle fotka je z konce měsíce. Z dráhy u Nového dvora (Najhúf) se Terka zasněně dívá k lesu (ale spíš číhá, jestli tam nečíhají srnky).
6. Letní krajina
- fotka – červenec. Ano, naše krajina je půl roku žlutá – nejprve smrdutou, leč fotogenická řepkou a posléze nesmrdutou, ale též fotogenickou slunečnicí. Tady za břeclavským letištěm koukám na Pálavu (začátek července). Poznámka: taťka slunečnicím říkal vždycky měsíce.
7. Pálava za slunečnicemi
- fotka – srpen. U Nového dvora, na otevřené planině u dostihové dráhy, rostou krásné borovice. Je pravda, že mají těžký život – v zimě je ošlehávají studené větry a v létě spaluje sluneční žár a vody je poskrovnu. Přežívají jen ty nejodolnější – jako je třebas zrovna tato (foceno v červenci).
8. Borovice na planině
- fotka – září. Stále se potulujeme kolem Nového dvora. Je opět navečer; po celodenním vedru se zdálo, že by snad mohlo zapršet. Nestalo se tak, za to nás napadly tisícihlavé roje krvesajů, a to byl už začátek října. Jinak fotka aleje dřezovce trojtrnného.
9. Trochu exotiky – dřezovec trojtrnný
- fotka – říjen. Nakonec se nám podzim pěkně vybarvil. Koncem října jsme se radovali nad touhle krásou u sousedů Záhoráků z hráze pomalu klesající Moravy.
10. Barvy podzimu
- fotka – listopad. Ještě jednou na Slovensku (začátek měsíce). Na vycházce u románského kostelíka jsem se kochala splavem pod brodem na kanálu Tvrdonice – Holíč. Voda byla čistá a přímo zpívala.
11. Voda jako křen
- fotka – prosinec. Jak už jsem říkala, když už je u nás západ slunka, tak stojí za to. Třebas tento říjnový si přímo říkal o zařazení na konec kalendáře – takové rozloučení se starým rokem a příslib toho nového.
12. Rok se sklání k západu jako to slunko za rybníkem
- fotka – titulní. Holky za mřížemi – moje starší sestřičky. Tentokrát je v srdíčku Maruška. Foceno na Setkání 2024 na zámku v Hranicích.
13. Za mříží před mříží nikdo nesmí stát, nebo nebudu hrát!
Fotky na Rajčeti https://www.rajce.idnes.cz/album/2vAoWvnhj5bKHwkn
Přeji vám příjemné toulky krajinou – Vaše YGA
Dede: Jako obvykle děkuju Yze za pokoukání a vyzývám k určení fotek, které vás nějakým způsobem chytly za srdce… 🙂
Krásné kouzlení ❤️
Děkuju
YGo, zase je výběr těžký, všechny fotky krásné. Oba západy slunce jsou úžasné, slunečnice se také povedly, podzimní listí též, borovice-samotářka atd. atd… Když jsem viděla „vodu jako křen“, myslela jsem, že je splav zamrzlý a koukám na vodní rampouchy. Tvoje „uvězněné“ sestřičky se moc hezky usmívají. ALE asi nej bych vybrala hned první lednovou. V jednoduchosti je krása, tady jsou kmeny přímo spanilé, skoro jeden jako druhý a navíc krásné tóny ladících barev.
Maruška jistě byla dárkem velmi potěšená.
Děkuju Maričko – Maruška vypadala, že se jí kalendář opravdu líbí.
Ygo, máš tradičně krásné fotky. Za mne je úplně nejvíc úžasná ta borovice (co taky jiného ode mne čekat, že). A pak blatouchy, ty mám taky moc ráda.
A do třetice slunečnice – vaše slunečnicová pole jsou úžasná.
Jo blatouchy – ty jsme obdivovali s Oldou od Emtesky. U nás je vídám jenom na jednom místě v lužním lese Niva Dyje, tak jsou pro mne vždy svátkem, když na ně narazím.
Zase těžké vybírání… a pohlazení po duši po včerejším těžkém smutném zamyšlení…když mám vybrat, volím 7,10,11 a titulku 🙂 díky, Ygi!
Jé, tak to jsi první, komu se líbí desítka. A přitom je to táááák barevná fotka. Ta vycházka se trefila přímo na čas, kdy stromy kolem Moravy (na slovenské straně) přímo hýřily barvami. Vlastně to bylo tak nádherné, že člověk ani nevnímal ten soustavný hukot, který sem doléhal z dálnice (za těmi stromy končí obrovské parkoviště pro kamiony).
Jinak dlouho se sem asi nepodíváme – zavřeli nám most v havarijním stavu přes Moravu Lanžhot-Kúty a bůhví, kdy se otevře. Včil musí Terka do stáje jezdit buď přes Hodonín (což je opruz), nebo po dálnici (což je o trošku menší opruz).
to je mrzuté 🙁 A pověz nám tu, kde teď vlastně Terka jezdí a má ustájeného koníka? A co pes velkopes? Co Erník na něj?
Makfi si užívá zaslouženě důchodu v hřebčíně v Kopčanech. Jinak chodí ještě jezdit do stáje v Kovalovicich (u Brna). Fram není zas tak velký (30 kg) a je to opravdu moc hodný pes a s Ernestem jsou kamarádi. Konečně, příští kalendář bude pro Terku a tam je všechny uvidíte.
Díky za info 🙂 Však jsem na Makfiho taky byla zvědavá. Jsem ráda, že se Eva zeptala 🙂
Všechny fotky jsou krásné. Moc se mi líbí slunečnice a ten splav. Úplně tu vodu slyším zurčet.
Děkuju Beruško. Ano, splav byl docela dost slyšet. Já vlastně vůbec netušila, že tam je. Akorát jsem si říkala „Kruciš, kam vede ta cesta a proč se tam lidi zastavují?“ Tak jsem se šla taky podívat 🙂 ! No a první, co jsem zaznamenala, byl zvuk padající vody.
I když tekoucí vodu miluji, tentokrát jsem se zastavila u borovice na planině. Sama, trápená počasím, ale stojí!! Ať ještě vydrží!
Ano, ta borovice je krásná. Navíc tentokrát ji zabarvilo zapadající slunko, takže bonus navíc.
YGO, všechny jsou krásné a hlavně s láskou pro sestru vybrané.
Mne nejvíc vzala za srdce listopadová – voda.
Díky Alex – snažím se, aby fotky potěšily hlavně obdarované. Snad jsem se trefila. No uvidím, jaká témata to budou letos, zatím tápu…
Tentokrát si vyberu: Voda voda vodička – jen nevím, jestli vede splav nad západy slunce – ale ano, vede.
A každý obrázek sám o sobě potěší oko.
Děkuju MaRi. Voda v krajině potěší a na fotkách skvěle vypadá.
Milá Ygo, to jsem si zase užila! Ovšem tentokrát mám svoji jedničku na první pohled – listopadovou vodu! To je přesně ta voda, jakou miluju, s jakou jsem vyrůstala u nás na chalupě. To je moje první představa, když se řekne voda v přírodě 🙂
Následovala by pětka – nádherný a skutečně dramatický záípad slunce. A hned fous za ní jednička – ten sluncem prozářený les ale je! 🙂
U té vody se mi líbí i to, že nad splávkem je brod, přes který se dá přejít. Teda, měla jsem nápinky tama přejít i v tom listopadu, ale Jeník si klepal na čelo…
Jo a první fotka Maruš též nadchla, ona má les ráda.
Voda jako křen u mne vyhrála…
A to jsem ráda. Tak čistou vodu ve volné vodoteči u nás tak často nevídáme, mne to místečko opravu nadchlo.
Mě se úplně nejvíc líbí 12 a pak 2 a 7. :o)
Díky. Západy slunka jsou u nás fakt krásné (když jsou). Jinak je vidět, jak se slunko během roku posunuje – oba dva v tomto kalendáři jdou foceny ze stejného místa. V létě zapadalo po mé pravici směrem Lednice, kdežto na podzim přímo přede mnou směr Valtice. Kouzlo 🙂 🙂 !
Za mě 5 a 7, ale většina ostatních se mi líbí taky.
Ty slunečnice byly fakt obrovské, taky z nich mám radost.
Nechť vám v cestě nestojí již
Ta vysoká kovová velká mříž.
Nejhezčí fotka jeeee….hm, všechny. :o)
Děkuju. Mezi náma, ta zamřížovaná je moje jediná zrežírovaná, ale ono se to nabízelo 🙂
Tak za mě 2 a 8. A máš, Ygo, moc dobré oko
Ta dvojka je taková moje oblíbená legrácka, otočení odrazu ve vodě hore nohama.
Já jsem takto jednou udělal nebe. Zrovna byla obloha s přiměřeným množstvím mraků prosvícená podvečerním slunce, úplně to planulo. Otočil jsem pak fotku vzhůru nohama, odmazal střechy domů a vypadá to jako hořící oceán. Mám ji někde na facb.
Ty jo, to musí být krásné!
pááni tu chceme vidět!
U té dvojky mi chvilku trvalo pochopit, že jde o odraz:))
Sis myslela „Teda nevím, proč tam dala tu rozmazanou fotku!“ 🙂 😉
😀
Moc hezké fotky, za mě nejhezčí jednička a protože miluji slunečnice, tak také sedmička.
Slunečnice docela vyšly, ještě že jsem si tenkrát, cestou k naší účetní, ten foťák vzala 🙂 .
rozkaz roku: foťák všude s sebou 🙂
Mě se moc líbí 7 fotka se slunečnicemi a pak ta 8 s borovicí.
Ale všechny fotky jsou krásné, YGA má fotogenické oko.
Děkuju. Ta borovice na planině se Maruš taky líbila nejvíc.
Ygo, nestačím se divit, jak jste si vy tři holky podobné.
Jinak jedná fotka hezčí než druhá. Mě bys s teplomilnou Doubravou nezmystifikovala, máme je u nás taky, i borové háje – i když tohle je borovice černá? Fakt je, že je v těch našich nastláno víc rezavého jehličí, než je zdrávo.
Koukám se pořádně z počítače, borovice je lesní. Žluté jehličí je ok, to rezavé je problém.
Ten les opravdu JE teplomilná doubrava, akorát že do ní vysázeli místy ty borovice. Jinak v lese se ještě drží, horší jsou na tom ty solitérní, mnohé krasavice ta úmorná sucha už nevydržely – třebas u Apollónova chrámu anebo u Najhúfa.
U nás mají borovice jiný problém – láme je sníh. Je jedno, že ho je celkem málo – když totiž napadne a napadne ho najednou čtvrt metru… a pak se trochu oteplí a zase ochladí, pak jim těžký mokrý sníh láme vrcholky. Je fuk, že takový situace dnes nastane jen dvakrát, třikrát za zimu. Polámané jsou stejně…
Ygo, sucho,které poslední roky na JM panuje je opravdu pro borovice vražedné.
Každý rok některá na zahradě, nebo vedle ní uschne a jde k zemi.
Jo, jsou to těžké časy. Mne teda překvapilo, že uschly i borovice v těsném sousedství rybníka. Myslela jsem si, že si dokáží natáhnout vodu z něj a ono asi ne.
Mám pocit, že možná vadí i to vedro…