Když si občas vyrazím na expedici do supermarketu, nepřestávám se divit, jak úžasným marketinkovým trhákem je taková babička. Jak se na něco od jídla napíše „Babiččina“ nebo „Jako od babičky“, nejspíš se to prodá podstatně líp, než kdybyste tam napsali třeba „Jako od tchýně“. Zatím tedy odolává reklama na babiččiny zubní protézy nebo babiččiny brýle. Ale co není, může být!
Přemýšlela jsem nad tím, proč se o tolik častěji používá „Od babičky“ než třeba „Od maminky“? O absenci tatínků nebo dědečků už ani nemluvím. Proč vlastně babičky vítězí?
Napadly mě hned dva důvody. Jednak jsme obecně k babičkám podstatně méně kritičtí než k vlastním rodičům. Za druhé – u babičky se jí většinou jinak. Těžko říct, jestli lépe, ale příjemněji určitě! Už jen proto, že babičky obvykle nemusejí vnoučatům od základu budovat jídelní návyky, takže rády vycházejí vstříc dětským chuťovým preferencím. Kdo tedy musel dětem vysvětlit, slovy Terryho Pratchetta, že kečup není zelenina, dokonce ani to ztvrdlé kolem víčka ne? Maminky!
U nás doma se to mamince povedlo. Polévky bývaly bohaté na suroviny i chutě. Uměla kořenit a byla přesvědčená, že je-li polévka grunt, měla by v ní – ve většině případů – stát lžíce. Jen hrachovky vařila tři základní rozdílné druhy, o dalších chuťových variantách nemluvíc!
Přemýšlela jsem o tom, jak si na polévkovém kolbišti vedu já. Od maminky jsem toho převzala hodně. Navíc jsem vždycky ráda experimentovala a dlouhodobý život v různém zahraničí mi rozšířil chuťové obzory. Rodina si zvykla a jen málokdy moje pokusy dostaly onen klasicky likvidační palec dolů.
Poslední dobou však mám trochu unavený pocit, že vařím pořád dokola jen to, co mají všichni rádi. Že bych zbabičkovatěla? Měla bych s tím něco udělat, nebo budu mít jednou na náhrobním kameni napsáno: „Babičko, prosím, udělej rajskou!“
Napsáno pro ČRo Hradec Králové, 2025
Tak jak je to s vámi? 🙂 Jak si vedete coby kuchaři na polévkovém kolbišti? Jsou vaši strávníci otevřeni nové polévkové tvorbě? 🙂
Rajská polévka u nás patří mezi velmi oblíbené, spolu s hráškovou, dýňovou, cibulačkou nebo opravdu poctivým kuřecím vývarem se spoustou nudlí. Ale snažím se obměňovat. Zrovna včera jsem slavila úspěch s krémovou smetanovou polévkou z pórku, brambor a květáku zdobenou osmaženými drobnými růžičkami květáku a kostičkami šunky a lehce zakápnutou dýňovým olejem. Chválili všichni, děti i dospělí, přidávali si, a to je pro kuchařku fakt radost! 🙂
Ta pórkovo+ polívka zní skvěle!
Já si chtěla minulý týden udělat chowder (kukuřičná polívka se smetanou) a nakonec si to rozmluvila – takových kalorií! 😛 Ale je to moc dobrá polévka, ať už ve verzi s mušlemi nebo krevetami, nebo se slaninou (verze přímořské a vnitrozemské)
Jedna babička zemřela dříve, než jsme se s bratrem narodili, druhá, když jsme byli malí. Ale moje maminka obě babičky milovala a částo říkala, že „to a to tak vařila babička“. A polévky maminka dělala často, moc dobré a vlastně jednoduché. Třeba „česnečku“ jsme milovali – kmínová voda z vařených brambor a nalila na talíř, kde byl už rozmačkaný stroužek česneku. Nic víc, přesto chutnala, zahřala a byla zdravá. Pokud zbyl chleba, maminka kostičky osmažila a ty se přidaly. Manžel na polévky jako „předkrm“ nebyl zvyklý (ale v českých rest. si je dával), navíc my neobědváme, takže různé polévky dělám jako hlavní jídlo k večeři. A to hlavně v zimě, v horkém létě jimi rozhodně nepotřebujeme prohřát. Asi před týdnem jsem udělala velký hrnec spíše hustší bramboračky, dostala jsem na ni chuť a oba jsem si pochutnali
Maričko, přesně takovou česnečku, o jaké píšeš, nám dělávala babička. Říkala jí voděnka. 🙂 Taky jsme ji se sestrou milovaly a nejlepší na ní byly ty opečené kostičky chleba!
Mám ještě jeden nápad jak vylepšit česnečku (není ovšem z mojí hlavy). A sice než se do talíře nalije horká voda z brambor, tak kromě rozetřeného česneku přidat olomoucký syreček na kostičky. Syreček se rozpustí a moc dobře polévku ochutí. Ani opečený chleba není potřeba přidávat. Většinou do česnečky dávám ještě vařené brambory.
Jiřino (a Hančo) jsem ráda, že česnečka byla oblíbená i u vás. Tedy přidat ol.syreček čtu poprvé, ale věřím, že polívku to „oživilo“ 🙂
Já si teď vzpomněla, že tatínek jí říkal oukrop a my děti „skleněná“. Někdy ji maminka extra vylepšila klepnutím vajíčka rovnou do horké polévky v talíři a to se rychle vidličkou rozmíchalo a udělaly se takové cancourky a polévka se jimi i zahustila. Hmmm, teď si tu sama na ni dělám chutě, že až budu příště vařit brambory, tak ji udělám (hlaviček čerstvého česneku mám doma celý sáček).
Maričko, tos mi připomněla naši česnečku 🙂 To se do kastrůlku dala vařit cibule se solí a kmínem, vzniklým vývarem se potom přelil prolisovaný česnek v talíři a do vývaru se dal kousek másla. K tom u topinka 🙂 Odpudilo to nejen upíry, ale spoustu bacilů:))
švédská cibulačka! bez toho česneku a přikusuje se k tomu lehce opečená jitrnice 🙂 to nemám ze svojí hlavy, recept je v této knize: Gert Prokop – Tři minuty věčnosti 🙂
No toto! Ovšem taťka tomu, stejně jako u Maričky, říkal oukrop. My ne 😛
Moje babička vařila skvěle, nejen polévky. Mamka vařila tak nějak průměrně, dobře, ale byla strašně konzervativní, žádné inovace. Já polévky moc nemusím, ale MLP si bez polévky neumí představit oběd, tak holt je jím taky. Vaříme oba, já jsem teda spíš přes ty vývary, on přes ty ostatní. Květákovou, brokolicovou, dýňovou, pórkovou, rajskou, zelňačku s kyselého zelí i z hlávkového zelí, bramboračku, houbové kyselo, francouzskou cibulačku (tu bych si docela dala, už dlouho nebyla) , čočkovou z červené čočky, fazolačku, gulášovou, frankfurtskou, česnečku…a určitě ještě nějaké další, některé jako krém, jiné nekrémové 🙂 U vnoučat vede jak jinak než rajská 😀 a všechny krémové s osmaženou houstičkou. Jo, jo, polévka je grunt 😀
Máš úctyhodný repertoár! 🙂
Kromě frankfurtské jsem je všechny taky vařila 🙂 Pak vypadla brokolicová (přestali jsme se tvářit, že nám chutná, i když je zdravá:)) a později i zelňačka – nebyl zájem.
Jo, tohle začalo tuším Babiččinou moukou, kdyby tam bylo „Tchýnina mouka“, bylo by to považováno za jed na krysy – tohle jsi myslím Ty sama kdysi kdesi uvedla. :o)))) Já to taky moc nechápu, ani jedna z mých babiček nevařila bůhvíjak. A polívky miluju.
Přitom tchyně mohou být a občas i bývají opravdu fajn! 🙂
Fajn tchyně – myslím, že je to tak půl na půl… Jeník měl fajn tchyni, já ne 🙂 🙂 .
No jo, dopředu nevíš! 🙂 Nebo víš, ale když toho chlapa chceš, tak to prostě riskneš:))
U nás doma byl šéfkuchař tatínek, maminka byla kuchařka taková normální. Babička teda nic moc, zato dědova sestra byla kuchařky vynikající. Ale polívka u nás byl téměř vždy vývar, mimo květákovou – aby se nevylila voda z květáku. Já mám ráda krémové, ale Bimbo byl jasně vývarový. Byť moje panímáma je i ve svých 91 letech kuchařka s velkým K a polévky vaří asi veškeré u nás běžné. Protože tchán vyžadoval polívku denně a maximálně do druhého dne. Proto asi Bimbův vztah k polévkám byl značně vlažný. Posledních cca 15 let vzal krémové nejen na milost, ale přímo je vyžaduje.
Andělka je strávník na zabití a ode mne vyžaduje polévku brokolicovou s kostičkama, od tatínka rajskou omáčku a od maminky buchtičky se šodo. Teď v neděli jsem ji zklamala, protože brokolicová nebyla.
Velké holčičky leta vyžadovaly lasagně a momentálně jedou v indických krevetách. Zrovna v sobotu se pomalu servaly
Jo jo, dětičky a jejich chutě. Jak jsem ráda, že už je mohu rozmazlovat i s jídlem! 🙂
Eh, je vidět posun. Tvoje vnučky se málem popraly o krevety, kdežto my děti jsme se u babičky málem popraly o nudle s mákem:)))
Jsem z rodiny, kde vařili vždycky jak muži, tak ženy a všichni výborně, takže hlasuji za heslo „jako od babičky a dědečka“ 🙂
Polévkám jsem přišla na chuť až jako dospělá a políffka zkrátka být musí 🙂 Jediné, co nevařím a nedávám si v restauraci, jsou krémové polévky. Zeleninový vývar nebo kuřecí vývar s kapáním nebo nudličkami a spoustou zeleniny, navrch ještě petrželka = Mňam!
Ach, to zní tak krásně… kde vaří i muži:)) Z naší širší rodiny vařil jen jeden můj strejda.
Ale, musím se pochlubit, vaří oba kluci. Jen ty polívky ne 🙂
Jako od babičky… tak na toto heslo mne teda nikdo neutáhne, protože vlastně jídlo od babičky neznám. Stařenku od mamky umřela spíš, než jsem se narodila a stařenka od taťky jaksi nám nevařila (nebyla jsme ta oblíbená vnoučata). Ovšem mamčina vnoučata, tak ta vzpomínat jistě budou, protože ona opravdu vařila jenom to, co měla ráda (a nejenom vnoučata, vařila dobroty pro všechny).
Polívky vařím často, ráda a myslím, že i chutné. I když někdy se to zvrtne – včera jsem udělala výbornou krémovou žampionovou s obláčkovými trhanky. Akorát že ty trhanky byly natolik obláčkové, že se rozpadly na prvočinitele a z polívky se postupně stala kaše 🙂 . Ale chuťově vynikající.
P.s. Terka bývala potravní specialista a od jednoho do osmi let žila prakticky na polívkách (do té doby jí stačila prána a topinky). Proto jsem vařila polívky husté – dokonce i vývar, protože v něm bylo víc lukší (ovšem domácích), než vody.
😀 Ygo, koukám, že náš Marek patřil do Terčiny skupiny, pokud jde o vztah k jídlu:)) Taky jsem dělala extra výživné polívky s tím, že kdo tedy sní polívku, nemusí druhé jídlo… Dost dlouho to tak fungovalo, i Andy bohužel dost dlouho jedl jen tak nějak, aby přežil.))
Zato teď je jí líp šatit než živit! A furt je jak proutek…
Ta se má! 🙂
Takových dětí je víc. Můj syn byl taky velký nejedlík a vyrostl na nudlové polívce (nesmělo v ní být nic zeleného) a čokoládových jogurtech. Teď už si vyvařuje a vztah k jídlu našel 🙂
Polévky vařím, většinou hovězí vývar se zavářkou.
Ale umím i dobrou bramboračku.
Co se týče vaření pro vnoučka, tak když byl malý hošík, docela se v jídle rýpal. Já to neznala, moji kluci jedli vše jak draci. Vnouček Sam jeden čas jedl jen některá jídla a tak jsem mu často vařila francouzské zapečené brambory. Ty měl rád. A jednou se mě zeptal : “ Babičko, proč vaříš jen ty francouzské brambory, ty nic jiného neumíš ?“.
Řekla jsem mu “ Umím, ale ty nic jiného nechceš jíst „.
A vidíte, teď ve 14 letech jí všechno a hodně.
A já mu vařím s láskou.
Míšo, to je dobré, s tím Samíkem! 😀
Já už tu rajskou nemůžu ani vidět, takže i vnoučata byla musela akceptovat občasnou změnu, takže už vidí, že umím vařit i jiné polívky než rajskou:))
Polívek dělám celkem dost, nevařím teda pro vnoučata, ale zato pro Kubovu přítelkyni dělám vše bezlepkové. S mým přístupem k vaření to zas tak těžké není, bezlepkové těstoviny se dají koupit, polívku zahušťuju buď rýžovou nebo kukuřičnou kaší, případně rozmixovanou bramborou, pokud jsou v polívce, A tohle dělám už dost dlouho, tak tam žádná změna není.
Jo, jak jsou specifické potřeby, tak se i specificky vaří.
A jak tvoje rodina snáší vařící experimenty? 🙂
Docela dobře, pokud jim to chutná 🙂 a zrovna to, že polívky a guláš nezahušťuju moukou, kvitovali docela s povděkem. Moc dobré polívky vařila babička, i když moc široký repertoár nebyl. Skvělou měla zeleninovou- vyběhla na zahradu, natrhala, co potkala, a dala to do hrnce…
Babiččina zahradní polévka! Super 🙂
To bych já nemohl. Když jsem ještě měl zahradu, byla tam jedovatá sekce…. 😀
taková polívčička z durmanu, posypaná lístky bršlice pro efekt …
😛
My nejsme bezlepkoví a stejně místo mouky /jíšky/ používám mouku rýžovou na zahuštění.