Jsem celoživotní nespavec – teda spala bych ráda, ale není to jen tak. Od nejrannějšího dětství těžko usínám Když mě naši šoupli spát někdy po sedmé, tak si babička v jedenáct stěžovala, že se v posteli furt obracím.
To mi zůstalo celý život.
Časem jsem se naučila, že vcelku nejlepší je číst si chvíli před spaním něco – jak to říct slušně – nepříliš intelektuálně náročného. A pak v posteli hloubat, jak to bude dál.
Bohužel poslední roky se občas v noci budím a nemůžu znova usnout. A na to moc radu nemám. Snad jen – jak už tu někdo psal – tvářit se, že halt odpočívám.
Jo a na to večerní usínání mi pomohlo, když jsem si nechala napsat prášky na spaní (nedají se brát trvale, jsou návykové), ale strašně mě to zklidnilo, ta představa, že když bude nejhůř, vstanu a vezmu si půlku.
Tak jednu, maximálně dvě půlky za měsíc.

Teď když brzo ráno vstávám do práce, nemám obvykle se spaním problém. A když už se stane, že problém mám, je to tím, že moc přemýšlím. Takže pro dobrý spánek je podle mě zásadní vypnout mozek. Kdysi jsem kdesi četla o takové meditační technice, kdy si člověk představí nějakou jednobarevnou plachtu a bezmyšlenkovitě do ní kouká. Myšlenky jsou pak cizorodé předměty, které se ze stran snaží k té plachtě přiblížit a vlézt na ni. Tak ty otravné myšlenky člověk odstrkuje nebo odhání, než to vzdají a plachta je čistá. Pak je i mysl čistá. A dá se usnout. Párkrát mi to pomohlo. Ale každému asi pomůže něco jiného.

A ještě vtipná historka o tom, co mi teď nedávno nedalo spát. Strašná kravina, ale když už to mozek nakousne, nedá se s tím přestat. V noci mě z ničeho nic napadlo, že špagety mají tak hezky počeštěný název, a různé jiné těstoviny ne. Proč není, stejně jako je jedna špageta, třeba jedna tortelína? Raviola? Fusila? A už to jelo. :⁠-⁠D

Nikdy jsem neměla se spaním problém, můj táta říkával, že bych mohla dávat koncerty ze spaní, usnula jsem kdekoliv a kdykoliv. Poslední dobou mám někdy problémy zabrat a zjistila jsem, že mi pomáhá melatonin, který se dá koupit volně v lékárně, nemá se ovšem brát denně. Tělo by spalo, do postele jdu s představou, jak sebou praštím a spím, ale hlava maká a maká. Tak jsem se někde dočetla, že je dobré vybrat si slovo a od každého písmena si nacházet věci a do všech detailů ji je představovat. Např. slovo hroch a od písmena h si představit hada, housle, hrnek atd… a tak dál. A fakt přestavit, vykreslit si konkrétní hrnek…Tím by si měl člověk zastavit ten kolotoč myšlenek v hlavě, soustředit se na nepodstatné věci, které mě uspí. Docela to pomáhá.
Uprostřed noci se obvykle nebudím, max mě vzbudí Líza nebo potřebuju na záchod. Pak vím, že je nejlepší nesvítit, jít na ono místo nebo pustit ven kočku, moc se neprobudit a ihned zalehnout, pak usnu. Jakmile to odkládám, probudím se natolik, že pak neusnu, nebo až za hodně dlouho. Je to protivné, ale jako důchodec 🙂 to můžu ráno dospat. Ty, kdo to dospat nemůžou upřímně lituju.