Něco vám povím. Nikdy dřív by mě nenapadlo, jak moc v duchu vnímám v sekvenci 5+2. Tím myslím pravidelně se střídající koloběh pracovních dní a víkendů. A to navzdory tomu, že můj pracovní rytmus s tím oficiálním nijak moc neladí. Za normálního stavu věcí prostě jsem časově ukotvená.
Nejen tuším, co je za den, ale zároveň mi v hlavě na pozadí běží všechna běžná upozornění. Jako třeba který týden je na vsi odpadový, který pro mě nahrávací. Automaticky hlídám časový rozestup aplikace Aryščiných injekcí a podobně. Celkem spolehlivě se orientuju i ve složitostech zahrnujících nepravidelně pravidelný výskyt žádoucího zboží v místních malých obchodech.
Ovšem co začaly Vánoce, či spíš celé sváteční období, mám v hlavě totální kalendářní zmatek. Uvědomit si kolikátého je, a zároveň jaký je den v týdnu, je opravdu výzvou! Aby toho nebylo málo, přikládám ještě rébus na téma „jak asi mají dnes otevřeno obchody/ lékárny/ doktoři“.
Není to ode mne moc hezké, ale víte, kolikrát jsem si už v duchu povzdechla: „Už aby to všechno zase bylo v normálu?“ Asi to bude tím věkem 😛
A tak se ptám – trpíte i vy svátečním zmatkem?
Svátky byly domě v klidu jen s kočkami a bez chaosu. Přesto se konce roku nemohu dočkat z jiného důvodu. Mám totiž už měsíc na levém prsu nalepený „sensor“, který 24 hod. kontroluje funkci srdce(mobile cardiac telemetry – možná to někdo znáte). Vždy po týdnu ho musím sundat (odlepit) a nabít (to trvá necelou hodinu a možnost dát pod ním podrážděné kůži trochu oddech). Horší je, že k sensoru musím mít stále u sebe mobil, který tep zaznamenává. A jak mobil nemám (tedy i zvyk mít stále při ruce), tak ho furt někde zapomínám. Sice jsem si ho dala do staré „ledvinky“ k pasu, ale ta mi sama nepřipomíná si ji připnout. Takže když ho (často) na chvíli z různého důvodu odepnu a odložím, běžně zapomenu a jdu jinam (na zahradu apod.). Pak když si vzpomenu, už rozsvícený mobil v domě mě upozorňuje, že jsem „se příliš vzdálila“. Když jsme jeli na Štěp. na jednu návštěvu, v koupelně jsem se přivlékala a po asi třech min. už v autě, jsme se museli otočit a vrátit pro moji ledvinku. Proto se prvního ledna nemohu dočkat, test končí 🙂
To je fakt otrava. Už to budeš mít za sebou a doufám, že se skvělými výsledky! 🙂
Díky tomu, že naši mladí odjeli v neděli jako obvykle, jsem v obraze. Původně plánovali zdržet se jen do soboty, v tom případě bych byla další dny rozhodně zmatená. 🙂
Dodrželi interval 🙂
Tak dnes sedíme u Evy v kanceláři, takže víme, že je pondělí. 😀 Přes víkend jsme byli v Kutné Hoře.
Co se týče pracovních povinností, tak po očku dohlížím na zákazníky, jinak mám vypnuto.
Nech vypnuto:)) Ještě chvilku můžeš. Zdravím vás oba!
Davide, zcela OT, všecko nejlepší k svátku!
Jsem cvok?
Miluji letní prázdniny a tyhle vánoční, echt dlouhé, úplně nejvíc.
Je-li pondělí, úterý,…, neděle, zvládá má hlavinka bravurně. I datum vysype přesně – jsem totiž domácí chodící kalendář a tiskový mluvka (jak praví můj muž).
Co ale moje tělo neakceptuje je brzské vstávání a tak „potřebuju“ už konečně vyhrát tu doživotní rentu a užívat si třeba 5+2, ale až od 8 ranní každý den… ááách…
A vánoční přípravy jsem letos pojala „držím volant a jedu“ – vedle sebe manžela a za sebou hafany – nechali jsme se krásně hýčkat u syna 🙂
Krásný Nový rok všem a Dede pořád ostrý brk a hlavu plnou skvělých myšlenek 🙂
Eh, shodli jsme se s Martinem, že příští rok to taky bude „držím volant a jedu“, pokud to tedy Ari zvládne… 🙂
To vstávání… jak já jsem vděčná, že nemusím vstávat na budík! Pravda vstávám „na psy“ (pustit je na zahradu) 😛 ale pak si můžu ještě zalézt 🙂
O tom mi povídej ! 😀 Já mám pocit, že kolikrát ani nevím, jak se jmenuju, natož, který je den a kolikátého je 😀
Od té doby, co nechodím do práce, je to se mnou hrůza. Mám pořád sobotu nebo neděli a když se trošku srovnám, přijede neplánovaně v týdnu synek a já mám zase sobotu nebo neděli 😀 Kdybych měla napsat rychle bez rozmýšlení datum, napíšu automaticky rok 2012, to jsem ještě chodila do práce a datum psala za den mockrát.
Už se těším, až to „svátkové“ šílenství přestane a já snad budu mít i ostatní dny v týdnu 🙂 – alespoň někdy 😀
Mě dost drží v obraze Dedeník, ale o svátcích je tu strašně málo lidí, tak to dělám dopředu a orientace ve dnech je fuč 🙂
Také to tak cítím DEDE a to i přesto, že jsem byla před Vánoci v práci a v pátek 27.12 také. Dnes a zítra na Silvestra tu jsem též. To víš nemocnice jede pořád.
I když mám Vánoce ráda a ráda jsem všechny u mě doma přivítala a postarala se o ně. Tak popravdě už se těším,
jak mi život vklouzne zase do svých kolejí.
Asi to bude věkem.
V mládí jsme schopni se rychle aklimatizovat a přijmout změny. V mém věku už lpím na svých jistotách.
Míšo, myslím, že so velmi jemně vyhmátla. „Ráda jsem všechny u mě doma přivítala a postarala se o ně“ hodně definuje Vánoce hospodyně. protože kromě onoho vánočního potěšení je to i velmi solidní projekt – s plánováním a itinerářem 🙂 Protože i když se rodina na chystání nějak podílí, ten hlavní proces v domě obvykle řídí jedna osoba, která to musí mít v hlavě. A „mít to v hlavě“ není málo 🙂 Taky žasnu, jak jsem kdysi dokázala zařídit Vánoce v jednom dni, někdy i po příchodu z práce (byť obvykle dřívějším) v době, kdy na Štědrý den nebylo volno.
Letos poprvé řídila Štědrý den Kačka s Michalem a musím říct, že jsem si uvědomila, jak jsem za ta léta měla vymakaný management toho dne, kdy naprosto přesně vím, co se stihnout dá a co ne. Sice jsem tu a tam pomohla, ale na většinu si musí přijít sami 🙂
To je něco, na co se těším – až ten management převezme někdo jiný 🙂
Já taky. Letos už to děti částečně převzaly a bylo to nanejvýš příjemné. A cukroví nám upekla Kachna dortuje, bylo vynikající a už je snězené. https://www.kachnadortuje.cz/vanocni-cukrovi/ Ona je to spolužačka jedné dceřiny kamarádky, dělají spolu svatby, ta Kachna dorty a zákusky, ta druhá má na starosti květiny, mají to obě moc pěkné, letos vlastně dělaly dort, kytice a květinovou výzdobu na svatbu naší dcery.
Jo a před chvílí jsme dorazili domů, ve schránce byl Respekt a tam je v rubrice Jeden den v životě malý článek o synovi a snaše: https://www.respekt.cz/tydenik/2025/1/v-dilne-na-zakopove-svicky
I mezi svátky jsem tu a tam v práci, tak si to vždycky nějak ukotvím. Sice rytmus práce neodpovídá (pondělí, čtvrtek, pondělí, čtvrtek… dny líhnutí), ale aspoň nějak to jde. Zítra a pozítří mám volno, ach! Ale to je tak málo, že to nerozhodí nic
No jo, líheň není úřad. Ta se jen tak zavřít nedá.
Však jsem si mnohokrát za tyhle dny vzpomněla na lidi, kteří slouží, abychom my ostatní mohli mít kalendářní zmatek.
myslím tím nejen záchranáře a personál nemocnic, ale i popeláře (to by byl binec, kdyby si dali volno!), silničáře, obsluhu benzínek a tak 🙂
Díky jim všem!
Já jdu ještě zítra do práce- na úřad. Nejsou všechny úřady zavřené. Měli jsme zavřeno jen v pátek.
Omlouvám se 🙂 Prostě některé firmy zavřít můžou, zatímco jiné provozy ne… 🙂
Aby ne, Dede. Normálně alespoň vím, co je za den v týdnu a kolikátého je. Prázdniny a svátky tenhle rytmus spolehlivě rozhodí. 🙂 Ale nevadí mi to. Pořád běží na pozadí časovač, kolik dnů do konce mimořádného období.
Jo, takovej časovač jsem mívala taky. Jak jsem rád, že ho už mít nemusím! 🙂